Oskar Hes i Marek Lambora intenzivně zkouší

Muzikál Klan Baťa nabídne melodie velkých muzikálů, ale i rap a beat box

Klan Baťa, první muzikál v historii Letní scény Musea Kampa, začíná dostávat konkrétní kontury. Oskar Hes, Marek Lambora, Tomáš KlusDan Krejčík, Šimon Opp, Tomas Sean Pšenička a další protagonisté nejnovějšího počinu scenáristky a producentky Daniely Sodomové a režisérky Adély Laštovkové Stodolové pilně zkoušejí své role. Premiéra je ohlášena na 16. a 17. června a pro velký zájem diváků už nyní na webu Letní scény Musea Kampa přibyly další termíny repríz.

Atmosféra při zkoušení je výborná. Je vidět, že tvůrčí tým se dobře zná z předchozích projektů, jsou na sebe napojení a myslím, že se jim podařilo dát dohromady výborné obsazení. Všichni jsme stejná krevní skupina, i když jsme se před tím mnohdy neznali. Třeba s Oskarem Hesem jsme o sobě sice věděli, ale až teď jsme se sblížili a je to skvělé. Jediné, co mě mrzí, je, že se alternujeme, takže se na jevišti nebudeme potkávat, ale jsem šťastný, že roli Tomáše Bati alternuji právě s ním,“ říká Marek Lambora.

Scenáristka a producentka Daniela Sodomová rekapituluje genezi nové inscenace: Moje prvotní myšlenka byla udělat něco o byznysu, protože mě to osobně zajímá, a taky jsem chtěla, abychom trochu vybočili z tradice našich dosavadních inscenací. Dalším podnětem byl fakt, že na letošní rok připadá 150. výročí narození Tomáše Bati. Ovšem náš muzikál Klan Baťa není o jedné osobnosti, ale o několika generacích rodiny Baťa. Museli jsme se proto zaměřit na určité téma, které je propojuje, a pro mě to téma je: tradice versus moderní doba. Rodina v určité chvíli stála před rozhodnutím, jestli tradici porušit, a tím pádem vlastně přežít, anebo se tradice držet a zůstat za zenitem, nereflektovat dobu. Tahle rodina je fenomén, i když tam byly nějaké rozpory, jeden bez druhého by nedošli tak daleko.

Téma tradice versus moderna se prolíná nejen příběhem, ale také scénografií, kostýmy, hudbou… Tvůrčí ambicí je vzdát hold klasickému muzikálu i novodobému pojetí tohoto nanejvýš atraktivního žánru.  V Baťovi tak budou znít melodie ve stylu velkých muzikálů ze 40., 50. let, ale také rap a beat box. Protože tradiční žánry se zde budou porušovat, stejně jako tradice v rodině Baťa.

Letní scéna Musea Kampa na romantickém vltavském nábřeží bude patřit nejen novince Klan Baťa, ale také úspěšným inscenacím Forman a divadelnímu recitálu Marta, ověnčenému Cenou Thálie 2023 pro Hanu Holišovou za ztvárnění legendární zpěvačky Marty Kubišové. Součástí programu budou tradičně také koncerty napříč hudebními žánry – pod hvězdnou oblohou během léta vystoupí: Adam Plachetka, Ondřej Brousek a Ondřej Brzobohatý, Dan Bárta & Illustratosphere, Ondřej Havelka a Melody Makers, Tomáš Klus & Jiří Kučerovský.

 

Hlavní postavy v rodokmenu:

Antonín Baťa st. (1. srpna 1844 Zlín – 5. září 1905 Zlín)

Zakladatel obuvnické dynastie Baťů. Z manželství s Annou Minaříkovou vzešly tři děti: Tomáš Baťa, Antonín Baťa mladší a Anna Baťová. Po smrti Anny se oženil podruhé s Ludmilou Hruščákovou. Měl s ní 5 dětí: Leopolda, Bohuslava, Jana Antonína, Jindřicha a Marii.

Tomáš Baťa st. (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice)

Spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou firmu Baťa a postupně z ní vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Oženil se s Marií Menčíkovou, narodil se jim jediný syn Tomáš Baťa mladší. Tomáš Baťa st. zahynul při letecké nehodě, když ve svém letadle mířil z Otrokovic do Švýcarska. Na základě závěti se vlastníkem fy BAŤA stal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa.

Jan Antonín Baťa (11. března 1898 Uherské Hradiště – 23. srpna 1965 Batatuba, Brazílie)

Převzal Baťův koncern a přivedl ho k další mezinárodní prosperitě. V roce 1939 odešel do exilu a později se usadil v Brazílii, kde jeho potomci pokračují v rodinném podnikání. Po patnácti letech soudních sporů se J. A. Baťa dohodl s Tomášem Baťou ml. a vzdal se v jeho prospěch všech nároků na fy Baťa a.s. Zlín.

Tomáš Baťa ml. (17. září 1914 Praha – 1. září 2008 Toronto, Kanada)

Jeho otec Tomáš Baťa ho od raného věku vedl k samostatnosti. V roce 1939 odjel přes USA do Kanady, kde založil novou pobočku firmy. S manželkou Sonjou Wettsteinovou měl syna Thomase a tři dcery – Christine, Monicu a Rosemarie. Řízení globálně prosperující firmy Bata Shoe Organization (BSO) v roce 1984 předal do rukou svého syna Thomase G. Bati.

 

Online prodej vstupenek na Letní scénu Musea Kampa zde: www.letniscenamuseakampa.cz

Foto: Eva Neužilová

 

Michaela Fialová Rozšafná

pro Taneční magazín

Tanec mezi bulvárem, trestankyní, lesbami a režijními nitkami

První slovensko-český ryze taneční filmový muzikál „Backstage“ jako celek nepřesvědčil, ale ani tanečně nezklamal…

Hned první týden po distribuční premiéře navštívil TANEČNÍ MAGAZÍN (s velkým očekáváním) nový slovensko-český ryze taneční film „Backstage“. Na Slovensku, kde původně vznikal, měl návštěvnost od března do června letošního roku kolem 55 000 diváků. Bude mít v Čechách a na Moravě výraznější divácký ohlas? Spíše by se o tom dalo s úspěchem pochybovat…

V čem vězí problém?

Tak trochu jako v pohádce

Když postavíte do fotbalového mužstva vedle sebe jedenáct skvělých a výtečných individualit, nemusí to na hřišti fungovat. Ba, bývá tomu v praxi přesně naopak.

Taneční hrdinové jsou mladí a v Čechách méně okoukaní…

Pokud si vezmete režiséra a scenáristu tří úspěšných dílů filmu „Fontána pro Zuzanu“ Dušana Rapoše, který je nadto ještě podepsán pod divácky úspěšnými tituly „Rabaka“ či „Muzzikanti“ a výtečným dokumentem o Karlu Krylovi, vypadá to jako záruka úspěchu. Dlužno podotknout, že tato osobnost je u nového tanečního filmu „Backstage“ pouze autorem námětu. K tomu přizvete ještě autorku námětu a scénáře slovenského velmi úspěšného muzikálu „Príbeh ulice“ Naďu Clontz. A do třetice ještě velmi uznávanou a několika Českými lvy i cenou César ověnčenou režisérku Andreu Sedláčkovou. Ta má na svém kontě kupříkladu filmy „Fair play“, „Musím tě svést“, „Dívka za zrcadlem“ i celou řadu dokumentárních filmů (včetně „Život podle Václava Havla“). Taková sestava by zákonitě měla být zaručenou sázkou na úspěch… Navíc, když je tato režisérka (u jiných snímků) rovněž úspěšnou autorkou hudby…

A to již ani nemluvě o řadě angažovaných výrazných hereckých tváří. Od Ivany Chýlkové, přes Judith Bárdos a Romana Luknára, až po Kryštofa Hádka, Bena Cristovaa a Filipa Jankoviče. A koneckonců, i mladou hvězdičku nedávného televizního seriálu „Inspektor Max“ – Márii Havranovou. A rovněž nesmíme zapomenout na taneční skupinu „The Pastels“ (doplněnou atraktivními tanečnicemi) – vítěze soutěže Československo má talent – v hlavní roli filmových tanečníků fiktivní formace „West Coast Crew“.

Prostě, je to v tomto případě trochu dost jako v pohádce, jak kočička s pejskem „vařili“ dort. Kombinace „zaručených“ a „tutových“ spolupracovníků, nemusí vést k úspěchu. A bohužel, film „Backstage“ to v poměrně vrchovaté míře dokumentuje. Zkrátka, místo „tutovosti“ spíše k tuctovosti.

The Pastels jako West Coast Crew

Jako v pohádce se vine i nit samotného scénáře filmu. Kluci a holky ze slovenského maloměsta prorazí až do velkého televizního a mediálního světa. Pod nohy jim hází klacky zlí producenti, manipulativní televizní štáb a nejvíc oni sami sobě. A navíc v tomto případě to zavání nejen pohádkou, nýbrž v případě hlavní taneční skupiny „The Pastels“, i mírně nadnesenou autobiografií.

V Baťově městě i v Praze

V době, ne tak minulé, se mnoho filmů pro ty nejmenší diváky a mládež točilo ve městě Tomáše Bati – ve Zlíně. V ateliérech Kudlov. Děj filmu „Backstage“ začíná také v Baťově městě. Ale nikoli na Moravě, nýbrž na Slovensku – ve Svitu. Ve městě, které ostatně dalo za socialistického režimu i „znárodněné“ nové jméno obuvnickému koncernu Baťa.

Hned úvodem zde musíme pochválit toho, kdo vybíral lokace filmu. Mezi cihlovými baťovskými domky Svitu dominuje architektonicky odlišné nádraží. A právě tam se odehrává valná část slovenského děje „Backstage“.

Nejlepší taneční hvězdy prý září ve Svitu

Mladí tanečníci ze Svitu hodlají dobýt Prahu. Hned na počátku filmu se jim to částečně podaří v menším soutěžním klání v Praze, na Štvanici ve skateparku za centrálním tenisovým kurtem. Ve finále poráží ryze mužskou taneční skupinu s nepochopitelně anglickým ženským názvem „Muertas“. Soupeření s ní je provází celým filmem. Po dalších peripetiích se dostávají (opět v Praze) do televizní české i slovenské soutěže. Mezitím sledujeme dost plakátová rodinná zázemí i „nezázemí“ mladých hrdinů. Mírným zpestřením je mladý výpravčí, který se jeví němým, ale nemluví schválně. Do toho se prolínají rovněž plakátově pojatí Romové, lesba, která homosexuálkou není, i lesby, které oné orientace jsou. Mezi ony „típky“ zcela zapadne motorkář s movitým otcem, který se však sponzoringu táty vyhýbá. Rovněž pozdější zákulisí televizní soutěže je pojato velmi černobíle. A obdobně i praktiky „zlého“ bulváru. Proradný režisér v podání Kryštofa Hádka je trapnou karikaturou. Výbornému herci zde slaboduchý scénář nedává větší prostor ani šanci. Jediným kladem scénáře je, že nesází na klišé s happy endem. Prostě, slovenská skupina posloužila v soutěži jako onen pověstný mouřenín. A vyhrávají oni její mužští soupeři s ženským názvem. Ani frontman skupiny „West Coast Crew“ posléze neuspěje v New Yorku, kam se mu složil na cestu tatínek dělník. Takže, hned dva hořké konce. Ještěže maminku hlavní hrdinky (jaká to náhoda) právě propustí z kriminálu. A právě sekvence s matkou hlavní hrdinky vracející se z vězení je pomalu hodna pořadu „Pošta pro tebe“ či nějaké telenovely. Ostatně, sama její protagonistka Mária Havranová si velice obdobné „nanečisto“ odzkoušela již před televizními kamerami STV ve slovenské odnoži „Pošty pro teba“ ve show Kataríny Brychtové „Rodinné prípady“.

Mária Havranová

Velmi komické jsou některé zásadní chyby. Vše v Praze je popisováno až otrocky věrně. Včetně kongresového centra, blízkého hotelu a dalších reálií. Kromě toho je jednou z hlavních rolí železniční výpravčí. A pohybujeme se navíc na nádraží ve Svitu. Do toho sledujeme pak vlak s hlavními hrdiny ze Slovenska, který však přejíždí Vltavu přes železniční most od západu, od Smíchova. Tedy nikoli ze Slovenska, ale od Plzně či z Německa!

Na fiktivní televizní soutěži to žije i mimo obraz

Elementární logiku postrádají i regule hlavní osy příběhu – televizní soutěže. Od jistého momentu o postupujících rozhodují diváci svými SMS. Ale pak ve finále pouze svými hlasy porota?!! Je nabíledni, že jde pouze o přihrávku na smeč, aby mohlo dojít k závěrečné manipulaci s výsledky. Nebo se někdo bál – kvůli stále probíhajícím reálným televizním soutěžím obdobného typu a byznysu s nimi spojeným – ve filmu zcela zdiskreditovat hodnocení formou diváckých SMS?

Opravdu legrační je, když je celý film až nesmyslně dabován a v závěru při scénách z USA nedabuje nikdo nikoho, žádný titulek! Proč?

Kdopak to mluví?

Jako taneční periodikum musíme také ohodnotit taneční scény. Ty bezesporu patří k vrcholům filmu. Hned jedna z prvních v industriálním prostředí továrny na nápoje patří k těm nejbrilantnějším. Navíc dává mimoděk připomenout již klasickou českou veselohru Juraje Herze „Holky z porcelánu“. I další taneční scény nepostrádají nápad, kreativitu a švih. A hlavně, veškeré taneční akce mají logiku, motiv a vývoj. Nápadité choreografie postupně „obrušuje“ televizní mašinérie. Z osobitosti se stává klišé a nápady klesají až po trapnosti. To se zde povedlo. Další poklonu musím složit práci s osvětlením při všech (nejen soutěžních) tanečních scénách. Ta vysoce převyšuje běžný filmový průměr. Naopak, střih i kamera mají co dohánět… Do jisté míry jsou výstižná slova jednoho z hereckých protagonistů „Backstage“: Na filmu dělali přední tanečníci české a slovenské scény a co se tance týče, tak já osobně mám ve film velkou důvěru. Vždycky, když jsem byl na place, tak jsem viděl, že tanečníci i herci do toho dávají všechno,“ hodnotil práci na filmu Ben Cristovao.

Ben Cristovao a slovenský plakát filmu

Hudbu pro film složili uznávaný Jan P. Muchow  spolu s Viktorem Hazardem, taneční choreografii a styl vytvořil Miňo Kereš, autor choreografií k mnoha televizním show a k jednomu z nejúspěšnějších muzikálů na Slovensku „Príběh ulice“. Ke stejnému dílu psala scénář i spoluautorka „Backstage“ Naďa Clontz.

A tak závěrem pouze velká výtka směrem k českému dabingu. Nemá potřebnou kvalitu, důvod ani logiku. Proč logiku? Slovenští tanečníci jsou dabováni česky, ale jeden z porotců mluví slovensky. A o nenadabování (respektive nenatitulkování) sekvencí z New Yorku již byla řeč…

Foto: Bontonfilm

Recenze: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Backstage

taneční film

Slovensko/Česko

Bontonfilm

Délka:

90 minut

Režie:

Andrea Sedláčková

SCÉNÁŘ:

Naďa ClontzAndrea Sedláčková

Kamera:

Tomáš JuríčekTomáš Stanek

Hudba:

Jan P. MuchowViktor Hazard

Hrají:

Mária HavranováTony PoruchaOndrej HraškaKryštof HádekIvana ChýlkováJudit Bárdos,Roman LuknárJan MaxiánBen CristovaoTereza GübelováOndrej AntálekIgor RattajIna Gogálová a další

Producenti:

Silvia PanákováErik PanákMartin PalánVojtěch FričIgor RattajOndřej Kulhánek

Střih:

Adam Dvořák

Zvuk:

Juraj BalážLukáš Moudrý

Masky:

Zuzana Paulini

Kostýmy:

Ján Kocman.