„Náhradní existence“

Jak se vyrovnat s nedobrovolnou závislostí na totalitním režimu?

Jak se vyrovnat s nedobrovolnou závislostí na totalitním režimu? To prozkoumá nově připravovaná inscenace pražského divadla A studio Rubín a brněnského Divadla 3+kk Náhradní existence. Její hlavní inspirací je život českého básníka, spisovatele a překladatele Jana Zábrany. Ten si náhradní svobodnou existenci uprostřed totality vytvořil ve svých denících a překladech. Jeho lidské zoufalství na scénu přivede Adam Steinbauer. V inscenaci se představí Tomáš Milostný, Václav Marhold a Agáta Červinková. Premiéra se uskuteční 25. března v A studiu Rubín.

Základní situace existence Jana Zábrany byla definována hledáním možnosti svobody, která ovšem ze všech možných stran narážela na značné, a mnohdy stále rostoucí limity. Podstatná otázka stojící nad všemi osudy konkrétního režimu, který může být v důsledku zaměnitelný, zní: jaký svobodný prostor jsem schopen si vytvořit a za jakých podmínek?

„Naděje pro naši generaci není žádná. Dvě porážky a po nich vždy desetiletí bezmoci, umlčení. To je víc než dost. To by nepřežila, z toho by se nevzpamatovala žádná generace. Jen jedno ještě zůstává v naší moci. Postarat se, aby tentokrát dějiny, svědectví o této době, nepsali vítězové. Toto někdejší privilegium je v naší moci jim vyrvat.“ Tato slova si Jan Zábrana zapsal do deníků, které si vedl od gymnaziálních let až do své smrti. Deníků, které ho přes jeho nezpochybnitelné literární nadání nakonec proslavily více než jeho dílo. Deníky se staly jeho náhradní existencí, ve které nemusel lhát, přetvařovat se a ponižovat se. Forma deníku umožňovala jakési soukromé literární přežívání i dalším spisovatelům a publicistům, kteří měli být v době komunismu vymazáni z kultury i z dějin.

Z deníkových záznamů Jana Zábrany, které jsou pevně zakotvené v čase, detailně vystupuje jedno lidské zoufalství v konkrétním režimu, zároveň však svá časoprostorová vymezení přesahuje, a stává se obecnou zprávou o lidském údělu. O údělu člověka, jemuž je totalitním režimem vnucena existence na okraji zkorumpované společnosti a kterému zrůdný režim vnucuje závislost na režimu samotném, aby vůbec přežil,“ říká umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Slova z jeho deníků zní v dnešní době až mrazivě a nadčasově. Toto svědectví je připomínkou, že svobodu lze často za velkých obětí obtížně nabýt a velmi snadno ztratit.“

Autorka textu Simona Petrů se při své tvorbě inspirovala deníky Jana Zábrany, které vyšly souhrnně pod názvem Celý život a mapují bezmála čtyřicet let jeho života, Zábranovou povídkou Psovod Gerža, knihou Evy Zábranové Flashky, Zábranových překladů z děl Sylvie Plath (Ariel), Curzia Malaparteho (Černý vítr), Allena Ginsberga (Kvílení) a dalších.  Inscenaci režíruje Adam Steinbauer. Spolu s ním do Rubínu poprvé vstupuje  také mladá scénografka, light-designerka, kostýmní výtvarnice a konceptuální umělkyně Tereza Bartůňková.

Náhradní existence vzniká s vědomím a laskavým svolením Zábranovy dcery Evy, která se též ve hře objevuje jako postava. Jana Zábranu hraje Tomáš Milostný, psovoda Geržu Václav Marold a všechny ženské postavy, jako Zábranovu ženu Majku nebo básnířku Sylvii Plath, jejíž sbírku Ariel Zábrana dokončoval v nemocnici těsně před smrtí,  Agáta Červinková.

Premiéra inscenace Náhradní existence se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 25. března. Následující repríza se uskuteční 24. dubna. Více informací je možné nalézet na oficiální stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích divadla.

Foto: Dita Havránková 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Můžeme si vyprávět krásné příběhy, i když čelíme katastrofě?

V době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost

 „Mami, až vyrostu, budou v oceánech pořád ryby?“ Na tuto a mnohé jiné otázky své osmileté dcery Thelmy maminka, choreografka a performerka Cécile Da Costa nezná odpověď. Protože v době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost. Ale obě mohou začít prozkoumávat bod nula, kde je nekonečný prostor tvarů, linií, dimenzí. V tom jim pomáhá performer Lukáš Karásek.

Autorská inscenace Cécile Da Costy vznikla v době covidového lockdownu, kdy se musela zastavit a jen pozorovat. Začala přemýšlet o budoucnosti a neznámých vyhlídkách. Když se podíváme před sebe, vidíme možný kolaps naší společnosti nebo dokonce civilizace? Zastavil by tento kolaps očekávanou budoucnost nebo by otevřel nekonečné množství dalších? Neexistuje žádná odpověď, jen další otázky.

Jak se spolupracovalo mamince s dcerou?

Cécile dodává: „Není to úplně poprvé, co Thelma vystupuje na jevišti – v šesti letech hrála jedno představení s Lenkou Tretiagovou. Ale je to poprvé, co je zapojena do většího projektu a na jevišti je jediné dítě. A musím říct, že tím procesem prochází opravdu velmi dobře a tvrdě pracuje. Jenom někdy nechápe, proč bychom měli takhle tvrdě pracovat. Já hlavně musím dávat pozor, abych na ni netlačila, aby nepřekročila své limity, protože to by nebylo dobré ani pro ni, ani pro nás. Takže musím naslouchat jako režisérka i jako matka a balancovat tyto dvě polohy. Nicméně musím říct, že jsem na ni hrdá, protože je velmi zodpovědná a dává do toho hodně. Moc doufám, že si den premiéry užije.“

Na otázku, zda má Thelma také nápady, odpovídá: „Velmi často má nápady a pak to přebírá a chce režírovat. Říká mi, co bych měla dělat a kde bych měla být, což je většinou velmi vtipné, ale někdy ji musím zastavit. „

Představení vzniklo v produkci ProFitArtu s podporou koproducenta – divadla PONEC. Hovoří se v něm česky, francouzsky a anglicky. Pro plnohodnotný umělecký zážitek není třeba ovládat všechny tři jazyky, postačí okrajová znalost alespoň jednoho. Inscenace je primárně určená pro dospělé, ale je i vhodná pro rodiny s dětmi od 8 let.

Cécile Da Costa je zpěvačka, performerka a choreografka francouzsko-portugalského původu žijící v Praze. Vystupovala v představeních divadla Farma v jeskyni, jehož byla pět let členkou. Nyní působí již několik let jako performerka a choreografka Spitfire Company. V Čechách, Francii, Polsku nebo Řecku vede workshopy fyzického divadla. Ve své práci hledá „hlasy, které mohou pohybovat tělem a těla, která mohou pohybovat hlasem“. Za své sólové představení Vypravěč v režii Petra Boháče získala ocenění Tanečnice roku 2018 nebo nominaci Total Physical Award na Edinburgh Fringe Festival 2017. Její první autorskou inscenací je sólo Roselyne (2019), kterou evropská platforma Aerowaves vybrala mezi dvacet nejzajímavějších počinů mladých tvůrců tance a pohybového divadla pro rok 2021.

Produkční platforma ProFitArt byla založena v roce 2012 Šárkou Pavelkovou a Josefem Neufusem. Její zaměření je zejména na oblast nezávislého nonverbálního, fyzického a současného tanečního divadla. Mezi spolupracovníky se vystřídalo mnoho významných již etablovaných umělců, ProFitArt však poskytl prostor i pro choreografickou či režijní tvorbu začínajících umělců, mezi něž se řadí Alexandr Volný (CZ), Lukáš Lepold (CZ), Cécile Da Costa (FR), Marta Sobotková (CZ) nebo Martin Talaga (SK).

Teaser:  https://youtu.be/jZNj2G4GjkI

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín 

Slečna vdova aneb opereta pro tři smysly

Zábavná zápletka a inteligentní humor, potěší se Váš zrak, sluch i čich!

První premiérou souboru opery Jihočeského divadla v roce 2022 bude tento pátek 25.2. v historické budově Jihočeského divadla inscenace Slečna vdova prvorepublikového skladatele Jána Móryho a s českými texty filmové hvězdy Oldřicha Nového. „Opereta Slečna vdova oplývá nesmírně zábavnou zápletkou a inteligentním humorem, čímž, ruku na srdce, vybočuje z řady běžně uváděných děl tohoto žánru,“ přibližuje dílo šéf opery JD Tomáš Ondřej Pilař.

Poprvé byla opereta uvedena v roce 1935, nicméně i přes úspěch, který rázem zaznamenala, po válce uvedena nebyla, neboť byla považována za ztracenou. Naštěstí se před čtyřmi léty podařilo muzikologům v Bánské Bystrici – rodišti Jána Móryho – toto dílo rekonstruovat a Jihočeské divadlo jej nyní uvádí v novodobé české premiéře, v hudebním nastudování Martina Peschíka a pod režijním vedením režiséra a zároveň sólisty opery JD Jakuba Hliněnského. Ten připravil nejen pro premiérové návštěvníky originální pozornost. Hlavní postavu miss Fleurrete budou diváci vnímat hned třemi smysly, kromě sluchu a zraku také čichem. Diváci ucítí parfém, který v roce 1938 používala Adina Mandlová, a který divadlo reinterpretovalo ve vůni Fleurrete. Třicátá léta v parfumářství patřila komponování květinových esencí s nově objevenými molekulami, jimiž proslul i nejslavnější parfém všech dob, Chanel N°5. Parfém si budou moci diváci zakoupit během každého představení.

Premiérou Slečny vdovy opouští soubor opery v této divadelní sezóně prkna Jihočeského divadla. V dubnu uvede v Klášterním kostele Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí velikonoční koncert Verdiho Requiem a v srpnu na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově scénické provedení Händelova oratoria Mesiáš, oboje pod taktovkou nového šéfdirigenta JD Davida Švece.

Eva Marečková

pro Taneční magazín

Ruka je osamělý lovec

A studio Rubín uvede inscenaci švýcarské dramatičky Katji Brunner

Odložená premiéra se uskuteční 10. února 2022 

 

Rovnost žen a mužů v západní společnosti

Pražské A studio Rubín připravilo další premiéru padesáté čtvrté sezóny Závislostí. Inscenace Ruka je osamělý lovec je pomyslným zúčtováním s rovností žen a mužů a ženské emancipace v západní společnosti. Text i samotná inscenace vrší různé, důvěrně známé obrazy a situace, na které současná dívka či žena dříve nebo později narazí. Text švýcarské dramatičky a performerky Katji Brunner zrežíroval Ondřej Štefaňák. Tři divy hrají Anita Krausová, Tereza Hofová a Magdalena Kuntová.

Foto: Patrik Borecký 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín