Rozhovor se zpěvačkou, loutkoherečkou a političkou JANOU HRUŠKOVOU YNGLAND

„Ráda lidi provokuji! Jsem rebelka!“

Zpěvačka, loutkoherečka, kantorka, politička – to je Jana Hrušková Yngland, která své profese nebere za práci, ale pro ní jsou to její hobby. Přiznává, že je rebelka a ráda lidi provokuje. 

Narodila se v Náchodě 30. ledna 1959 a vyrůstala v Hradci Králové. Její sestrou je herečka Eva Hrušková. Zpívala se skupinou Genese. S operním pěvcem Miroslavem Pukem nazpívala duet Discotango. Zpívala s Petrem Novákem duety – Moře, Jenom mi nelži, Co budem dělat…

Dva roky s rodinou žila v Oslu a pak dvacet let v Berlíně. V roce 2013 se vrátila do Čech. Je matkou syna Jana a s rodinou žije v České Skalici.

Narodila jste se v Náchodě, vyrůstala v Hradci Králové, kde jste hrála se skupinou Genese. Jaké bylo Vaše dětství?  

„Já si na dětství nemůžu stěžovat. Prázdniny u babičky nebo na tábor, trochu stres se školou, ale mě to tam nebavilo, hodiny piana a zpěvu, dětský sbor. Prostě paráda. Lepší dětství si ani nemůžu vymyslet.“

Vaší starší sestrou je herečka Eva Hrušková, která se v mladičkém věku stala televizní Popelkou. Ovlivnilo Vás to nějak? Chtěla jste také jako ona hrát a zpívat?  

„Popelku hrála ve svých 17 letech. Já se o to nijak nezajímala. Byla jsem tenkrát ještě malá, abych o tom měla ponětí, ale chodila jsem do ZUŠ a do sboru. To tenkrát asi skoro každý.“

Co Vás tedy dovedlo k profesionálnímu zpěvu?  

„Potkala jsem náhodou po letech svoji kamarádku ze sboru, ta mi řekla, že jedna kapela hledá zpěvačku a tak se ten řetěz rozběhl. Pak už to šlo tak nějak automaticky. „

Do povědomí posluchačů jste se dostala díky vítězství pěvecké soutěže Dluhy Hany Zagorové. A známou díky své spolupráci s Petrem Novákem, s nímž jste nazpívala několik duetů.  Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Bylo to moc fajn. Ani nevím, kdo mi řekl, abych se přihlásila do té soutěže. A pak jsem se přestěhovala do Prahy a můj manažer mi dohodil  vystupování s Petrem Novákem. Bylo to super. Petr Novák byl přející a milý člověk. S celou tou partou byla velká sranda.“

Poté  jste se vdala a s manželem koncem 80. let odjela do Osla v Norsku, kde Váš manžel působil jako novinář. Zkoušela jste tam  také zpívat?

„Ano, zpívala jsem tam s rockovou kapelou, ale pak jsme zase jeli dál….“

Po dvou letech v Oslu, jste přesídlili do Berlína, kde jste nahrála 3 CD, vystupovala v různých pořadech…  

„No a v Berlíně jsem pokračovala. Je to všechno vlastně jakoby jednoduché. Když začnete a jste aspoň trochu dobří, tak máte šanci se někam dostat.“

Po dvaceti letech jste se vrátila do Čech a začala hrát divadlo pro děti v Loutkovém divadle Evy Hruškové a Jana Přeučila. A napsala jste také pohádky s písničkami. Jak se Vám hraje se sestrou? Co pro Vás vlastně znamená divadlo?

„Se sestrou se mi hraje dobře, protože ona je velká profesionálka. Když vezme loutku, tak opravdu ožije. Hodně mě naučila. Já jsem především zpěvačka a tohle je další výzva. Napsala jsem si muziku do 3 pohádek. Z toho ke dvěma jsem napsala i texty a vůbec celou pohádku jsem si vymyslela. Texty jsem psávala už v kapele Genese v Hradci Králové.“

Stále se věnujete zpívání. Kde všude vystupujete? Někde jste přiznala, že ráda zpíváte písně 40. a 60. let…

„Už v Berlíně jsem začala s písničkami z dob dávno minulých. I mladí to mají rádi. A tak jsem si řekla, že na nějaké rockovky jsem už stará a ten rachot mě stejně už nebaví. Vzala jsem klobouk a šaty a jsem za dámu. Vystupuji na oslavách, v domovech důchodců a tak dále…“

Učíte také zpěv, který jste začala učit již za svého pobytu v Německu. Co to pro Vás znamená?

„Při učení zpěvu se toho sám hodně naučíte a hlavně zůstáváte ve formě. Baví mě to být u toho, když z lidí konečně začnou vzlétat krásné tóny. Ten proces hledání – to je moc fajn.“

Nezůstala jste jenom u umění, ale zajímá Vás také politika. Co Vás k tomu dovedlo?

„Když jsem viděla, co se děje v západní Evropě, tak mi došlo, že je to velké nebezpečí, které si u nás mnoho politiků ani neuvědomuje. Salvini, Orbán, LePenn a další jsou pro mě vodítkem. Kdyby bylo vše v pořádku, tak by se nevzrušovali a neprotestovali by proti EU. A Orbán by jistě nezavřel hranice pro nic za nic. Chrání Českou republiku a to si mnozí ani nepřipouští. Jsou naivní, lhostejní a egoističtí. Většina z nich si neumí představit žít bez vlasti. Je to ztráta identity. Oni to tak nevnímají, protože jim ji zatím nikdo nebere. Ale ten čas pravděpodobně taky nastane. Myslím si, že bude občanská válka. Vše tomu nasvědčuje. Necháme se překvapit.“

Jste zpěvačka, loutkoherečka, autorka, kantorka. Co je Vám bližší? A máte vůbec čas si odpočinout? Jak ráda relaxujete?

„Pro mě tohle všechno není práce, je to moje hobby! A proto při tom relaxuju. Když zpívám před lidmi, tak si to užívám a jsem plna radosti. Když učím, tak ráda poslouchám, jak se mí žáci dostávají dopředu a jaké pokroky dělají. Divadlo si taky užiju a pro děti jsem královna, princezna, čarodějnice, dirigent, stará babička. Jsem prostě celá pohádka a můžu si hrát, jak se mi líbí, hraju divadlo sama a tak se nemusím na nikoho ohlížet. Jsem ve všem absolutně volná – ve výuce, ve zpěvu i v divadle. A v politice taky dělám věci tak, jak je cítím. Bez ohledu na to, jestli mě někdo kritizuje. Když jdu s kůží na trh, musím počítat s tím, že se to ne každému bude líbit. Ale takový už je život. Já jsem ráda rebelka! Ráda lidi provokuji. Nechci žít nudný život a myslet na to, co o mě řeknou lidi. Ti vás zdrbou, i když se snažíte. Takže si dělám věci tak, jak to baví mě. Jsem velký egoista!“

Foto: archiv   Jany Hruškové Yngland          

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Z berlínského „Chameleonu“ do Jatek78

Cirk La Putyka přiveze úspěšné berlínské představení „Memories of Fools“ v březnu do Prahy

Loni s představením „Memories of Fools“ soubor Cirk La Putyka téměř 180krát během půl roku zaplnil berlínské divadlo Chamäleon Theatre, nyní jej v české premiéře uvede pouze patnáctkrát od 6. do 20. března v pražském prostoru Jatka78. Inscenace vznikla v režii principála Rostislava Nováka mladší se šesti kmenovými členy souboru, jedním domácím a dvěma zahraničními hosty. „Představení nese podtitul ,Všichni jsme blázni, protože doba je bláznivá´ a hledá naše nejstarší a nejhlubší vzpomínky,” říká Rosťa Novák ml., který v něm poeticky s velkou fantazií pracuje s vrcholnými novocirkusovými disciplínami – cyr wheel, teeterboard, žonglování, vzdušná a párová akrobacie – ale i s klauniádami, tancem a loutkami. Vstupenky jsou v prodeji na www.laputyka.cz.

Představení „Memories of Fools“ hledá naše nejstarší a nejhlubší vzpomínky. „Jak daleko jsme schopni se vracet ve svých vzpomínkách? Jak dlouho jsme schopni udržet některé vzpomínky v hlavě?” vysvětluje autor a režisér Rosťa Novák ml. Ten do projektu obsadil jak akrobaty, členy souboru, kteří již měli s půlročním hostováním zkušenost z předcházejícího berlínského představení Roots: Michal Boltnar, Daniel Komarov, Jiří Weissmann, Vojtěch Fülep. Došlo ale i na nováčky, pro které byl tak náročný projekt novinkou: Šárka Fülep Bočková, Solenne Bailly, Alexandr Volný a Filip Zahradnický, který je čerstvým držitelem dvou prestižních cen z Festivalu Mondial du Cirque de Demain – Zvláštní ceny Akademie Fratellini a Zvláštní ceny poroty. V Praze se nově zapojí akrobat Wilko Schütz. Na představení se dále podíleli kmenoví tvůrci souboru: scénograf Hynek Dřízhal, kostýmní výtvarnice Kristina Záveská a hudební skladatel Jan Balcar.

V prostředí Chamäleon Theatre, pro berlínské diváky i náročné denní hraní po dobu půl roku, bylo třeba jiný režijní přístup, než je zvykem například v Praze. „Běžný divák nás v Berlíně nezná. Proto dá velmi rychle najevo, jestli se baví nebo nebaví. Zároveň musím brát ohled na herce, na jejich zdraví, na srozumitelnost, na to že během představení lidé konzumují jídlo a pití. Je to zvláštní disciplína,” líčil v době vzniku inscenace Rosťa Novák ml. “Diváci tady chyby neodpouští. Na druhou stranu nejsou zvyklí na jakýkoli příběh, charaktery, to je pro ně něco nového, co musejí chvíli vstřebávat,” uvedl Novák.

Loňská inscenace „Memories of Fools“, podobně jako „Roots“ před třemi roky, znamenala pro soubor výzvu – přinést do kabaretního světa na scéně divadla Chamäleon poetiku Cirku La Putyka a zároveň možnost vytvořit show v pravém slova smyslu, která bude srozumitelná celosvětovému publiku, bude obsahovat vrcholná cirkusová čísla, ale na druhé straně neztratí nic na cestě, kterou se Cirk La Putyka vydal.

Vedle české premiéry „Memories of Fools“ připravuje Cirk La Putyka v současné době na duben 2020 do prostoru O2 universum největší projekt ve své historii: sérii několika unikátních představení nazvaného „Cesty“. Během něj domácí i zahraniční tvůrci za účasti více než 40 akrobatů, herců, tanečníků a hudebníků provedou diváky dějinami cirkusu u nás. Vedle autora konceptu Rostislava Nováka ml. se režijně na představení podílejí přední evropští tvůrci – Maksim Komaro (Circo Aereo), Daniel Gulko (Cahin Caha), Tilde Björfors (Cirkus Cirkör) a Ethan Law (Cirk La Putyka).

Více informací na www.laputyka.cz.

Foto: Jakub Jelen

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V BERLÍNĚ již tuto středu!

Zajímají vás nové technologie a postupy v kultuře? Máte „volných“ 22, 25 EURO? A peníze na dopravu? Hlaste se. Do poslední minuty nabitý program. Uveřejňujeme program a pozvánku v anglickém jazyce.

Srdečně Vás zveme na akci Creative Europe Innovation Day, která se bude konat ve středu 4. 9. 2019 (13 – 19h) v Berlíně.

Akce představí mezinárodní příklady využití inovativních technologií v médiích, umění a kultuře, z nichž některé byly podpořeny programem Kreativní Evropa. Dva hlavní bloky se budou věnovat tématům blockchainu a VR/AR v umění.

Akci pořádají Creative Europe Desk Berlin-Brandenburg a Creative Europe Desk Kultur s podporou Kanceláří Kreativní Evropa Dánsko, Nizozemí, Rakousko, Francie a ČR, Musicboard, KreativKultur Berlin a Cinemathon International.

Podrobný program v angličtině a pozvánku najdete níže.

Vstupné na akci je 22,25 EUR, registrovat se na ni můžete zde.

PROGRAMME

12.45h REGISTRATION & COFFEE Silent Green, Gerichtstraße 35, 13347 Berlin-Wedding

13.30h – 13.40h WELCOME & INTRODUCTION

13.40h – 13.55h KEYNOTE: How to ignite European Moonshots in Culture and Creativity? Sten-Kristian SALUVEER, Head of Programming NEXT – Founder Storytek

13.55h – 14.00h Q & A

14.00h – 14.15h KEYNOTE: How Creative Europe will bridge Tech and Culture Barbara GESSLER, European Commission

14.15h – 14.20h Q & A Session I: BLOCKCHAIN: TRANSPARENCY & FAIR SHARES

14.20h – 14.30h INTRODUCTION: Why Blockchain enables new business models Erwin SCHMIDT, Cinemathon International, Berlin

14.30h – 14.40h USE CASE: Blockchain My Art- Transparency for cultural Events Maxime FAGET, CO-FOUNDER SeaNaps Festival, Leipzig

14.40h – 14.45h Q&A

14.55h – 15.05h PROJECT PITCH: Unchain Film Production for our Planet Sophokles TASIOULIS, CEO Icebreaker Nature Entertainment Studios, Berlin

15.05h – 15:15h USE CASE: Film Chain – the new way of accessing your money Maria TANJALA, CEO Big Couch, UK

15.15h – 15.20h Q&A

15.20h – 15.30h USE CASE: WARM – World Airplay Radio Monitor Jesper SKIBSBY, CEO WARM Music, DK

15.30h – 16.15h COFFEE BREAK (40 Min) ROUNDTABLES (20 Min): I: Erwin Schmidt, Maria Tanjala, Sophokles Tasioulis II: Sten-Kristian Saluveer, Jesper Skibsby, Maxime Faget

INVITATION CREATIVE EUROPE INNOVATION DAY

Berlin September 4, 13h – 19h Digital technologies like XR, Blockchain and Artificial Intelligence are effectively disrupting how arts and culture are being created, distributed and perceived. New technologies hold the promise of making art and culture more accessible to audiences and making the share of revenue for rights holders and creators more transparent and reliable. It is also helping museums and galleries to increase their reach, making them more attractive to younger generations. In the past years the Creative Europe Programme has supported the creative industries in different ways, including the use of new technologies within creation, production and circulation of creative works.

Our CREATIVE EUROPE INNOVATION DAY will present international use cases for innovative technologies in Media, Arts and Culture supported by the Creative Europe Programme and beyond.

Project roundtables will provide the opportunity to discuss the various financing and distribution models as well as the technology behind them in more detail.

Invited international speakers are: Barbara Gessler (European Commission), Sten-Kristian Saluveer (NEXT@Festival de Cannes), Maxime Faget (SeaNaps Festival) Maria Tanjala (Big Couch), Jesper Skibsby (WARM), Robert van Hunsel (Ticketing Group) – and many more!

Interested in joining us?

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou, pedagožkou a vedoucí vlastního souboru DANOU PALOU

„Diváci za vámi přijdou do Národního, do divadla ve sklepě, či polorozpadlé továrny, ale tvořit na velké scéně je výjimečné“

Nebývá zvykem, abychom připravili s nějakou taneční osobností rozhovor dvakrát v nepříliš dlouhém časovém horizontu. Ale tanečnice, choreografka a taneční pedagožka DANA PALA si to  nesporně zaslouží. Již její první rozhovor s TANEČNÍM MAGAZÍNEM – po představení „La Mar“ – vzbudil značný čtenářský ohlas. Toto interview vzniklo naopak. Ještě před premiérou inscenace „Nincs“. Upřímně totiž věříme, že rozruch rozproudí minimálně stejný, jako ten rozhovor minulý.

V názvu svého studia máte „kreativitu“ − nakolik ji vyznáváte, jako ve smyslu nápadu? Je pro Vás při nové tvorbě naprosto prioritní?

Kreativní člověk má v životě podle mého názoru velkou výhodu. Proto se snažím o její rozvoj. Ráda také nechávám fantazii diváků pracovat a myslím na to, aby měli prostor pro svou kreativitu, když sledují taneční představení. Snažím se kreativně vést své žáky a to nejen pomocí tance, ale i výtvarného, hudebního nebo prostorového vnímání. Moje pedagogická činnost je orientována hlavně na tvůrčí proces a kreativní rozvoj. Sama jsem si prošla principem, že nejprve je technika a potom tvorba. Já se snažím o propojení obou témat od začátku. Kreativita se asi nedá naučit, ale určitě ji můžete u lidí stimulovat.“

Co pro Vás znamená spolupráce s Národním divadlem v Praze? Je tato – i v zahraničí – brána prestižně?

Jsem šťastná za tuto zkušenost. Choreografovat pro Národní divadlo je úkol, který by měl každý tvůrce přijmout s pokorou. V minulosti jsem se věnovala převážně site – specific tvorbě (choreografie pro nedivadelní prostor) a když jsem konečně mohla své rodiče pozvat do krásné budovy Národního divadla, měli velkou radost. Vnímala jsem, že jsou rádi, že mě konečně vidí tvořit na velké scéně. Každopádně oni přijdou vždy i do divadla ve sklepě, anebo do polorozpadlé továrny, kde bych něco vymyslela. A já si takových příležitostí stejně tak vážím. V zahraničí je Národní divadlo bráno prestižně. Nesrovnatelné s výše zmíněnou továrnou. Netvrdím, že tvorba pro ND není dřina. Ale udělat kvalitní autorské dílo, ve vlastní produkci s minimem finančních příspěvků a bez takového velkého zázemí za zády, považuji za větší oříšek. Bylo by skvělé, kdyby více současných choreografů dostávalo šance tvořit na scéně jakou je ND. Je to pro nás všechny ,na volné noze´ zase jiné a příjemné. Je to hlavně právě v tom zázemí, které Vám velké divadlo poskytuje. Na spolupráci v ND vzpomínám ráda.“

Jako svůj profesní vzor jste uvedla Sashu Waltz, setkali jste se někdy přímo osobně?

Setkala jsem se se Sashou při mých návštěvách v Berlíně. A také na workshopech. Bylo to při mé práci na ,bakalářce´, věnované tématu scénografie a prostoru v tanečních inscenacích. Hodně mě inspiroval způsob její tvorby. Pracuje výtvarně s tělem i prostorem kolem. Umí vytvořit neuvěřitelné prostředí a použít v choreografii všemožný materiál. V Berlíně jsem si začala mnohem více užívat prostor odhaleného jeviště, kde je performer opravdovou bytostí na scéně bez přetvářky.“

Povětšinou hodně pracujete v koprodukci se zahraničními umělci, jak jsou takové koprodukce produkčně náročné?

Zatím mám se zahraniční koprodukcí samé pozitivní zkušenosti. Samozřejmě, musí být vždy promyšlen každý přesun a každá schůzka, protože většinou pracujete v limitovaném čase. Ale to je před tvorbou nového díla většinou. A nezáleží na tom, jestli choreografujete v Praze, v Berlíně, New Yorku nebo jinde. Produkčně jsou náročné i české inscenace. V dnešní době je cestování tak snadné a dostupné, že zahraniční koprodukce nejsou nic neobvyklého a můžou skvěle fungovat. Musíte dopředu počítat s vyššími náklady za cestovné a s logistikou převozu případných kostýmů nebo rekvizit. Hodně věcí se dnes řeší po síti. Jedinou náročnost vidím s časovými posuny. Když si například dáte sraz na skypu s čínským organizátorem festivalu, musíte dávat pozor, aby Vám nevolal v noci a dobře si spočítat časový rozdíl. Ale jinak při těchto typech práce vždy navíc poznáte kousek nové kultury. A to mě na tom baví asi nejvíc.“

Jak je tomu tentokrát, se zahraničním podílem i stopou, v připravované inscenaci?

Nová kreace dostala jméno ,Nincs´ podle maďarského slova s českým  významem ,není´ nebo ,neexistuje´. Za poslední rok jsem se v rodině setkala s maďarskou kulturou a když jsem hledala název pro naši novou taneční hru, zvolila jsem slovo z Maďarštiny. Co se týká složení týmu, tak jsem tentokrát chtěla oslovit nové umělce. Zajímalo mě, jak to tuhle tvorbu ovlivní. V týmu máme Slovenku Simonu Machovičovou a Čecha narozeného v Kongu Dona Mulefu. Každý hrajeme v taneční hře za sebe a svou kulturu, ale někdy i společně.“

Ze zkoušek před premiérou „Nincs“

Co o nové inscenaci „Nincs“ můžete prozradit ještě před premiérou?

Choreografie je velmi výtvarně pojatá. Pracujeme s několika herními plánky a objekty, které navrhl výtvarník Jan Kopřiva. Pravidla hry jsme spolu konzultovali všichni, stejně jako části hry a nekonečné herní možnosti, které nás při tvorbě napadaly. Myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Každý si tam nalezne svůj ,level´. Hravosti a pozitivnímu naladění celého představení dopomohla také pulsující hudba od Martina Víta, původně tvořena k mobilním hrám. Ráda bych, aby inscenace, krom vzpomínek na dětství, odkázala i na naši společnost, která je takovou herní paralelou. V choreografii experimentuji se scénografií, pracuji s náhodou a baví mě osobnosti tanečníků. Postupně si v představení všichni vytváříme charakter vlastní ,figurky´. Světelné nápady připravují light designéři ze skupiny MAESS. Více Vám už neprozradím. Přijďte se podívat na premiéru do pražské Alty 🙂 “

Mám dojem, že se vždy neorientujete na stálý, stabilní tým spolupracovníků. Myslíte, že je to jednoznačně výhodou? Ustálený tým může svou práci, alespoň podle mého, stabilněji rozvíjet. A v jeho případě jednoznačně odpadá zbytečný čas nového vzájemného poznávání se, oťukávání…

Ve většině mých novějších produkcí jsem spolupracovala s obdobným týmem umělců. Stejný light designér, kostýmní výtvarnice, hudební skladatel i scénograf. Teď jsem se rozhodla oslovit někoho, s kým jsem ještě nespolupracovala. Ne proto, že bych nebyla před tím spokojena. Ale proto, že jsem chtěla vyzkoušet v tvorbě něco nového. Jinak jsem většinou zastáncem stálého týmu. Jednoznačně můžete práci posouvat více do hloubky.“

Tančit lze i na mostě, konkrétně na tom nejdražším v Praze, spojeném s tunelem

Obdobně nejsou Vaše vystoupení spojena s jednou, třeba pražskou, „domovskou“ scénou. Není lepší i v tomto smyslu mít nějakou stabilnější. Koneckonců to může vzájemně i propagačně napomáhat…

Stabilní scéna by byla skvělá. Máte rozhodně pravdu. Bohužel si ji zatím nemůžeme dovolit. Grantové podpoře věnuji hodně času a zatím není možné ufinancovat celoroční provoz vlastní taneční scény. Tento rok bychom se neobešli bez grantu od pražského magistrátu a také Nadace Život umělce. Budu ráda, když se nám podaří prohloubit spolupráci s pražským Studiem Alta, kde bude uvedena naše nová premiéra. Jsem otevřena i dalším divadlům, která by měla zájem o rezidenční spolupráci. V současném tanci je téma stálé ,domovské´ scény hodně aktuální. Bohužel, musím říct, že těch možností moc není. Pražská divadla jako je například Ponec, NoD, Alfred ve Dvoře, La Fabrika, která dostávají grantové příspěvky a orientují se na současný tanec, nejsou vždy otevřena pro nové spolupráce a je téměř nemožné se do jejich stálého repertoáru probojovat. Ale nepřestávám věřit, že se nám jednou podaří si ,domovskou scénu´ vybudovat anebo dostaneme příležitost působit v repertoáru některého z výše uvedených divadel.“

V Mělníku, městě severně od Prahy, jste otevřela svou taneční školu. Má na to vliv, že jste vyrůstala při severním okraji Prahy?

Nemá. Když jsem se vrátila do Čech po mém dlouhém působení v zahraničí a odstěhovala se do Mělníka, byla to náhoda. Teď jsem moc ráda, že jsem tady a můžu předávat tanec, zahraniční i české zkušenosti ze svých studií na konzervatoři a na HAMU, dál svým žákům. V Mělníku funguje skvělé kulturní centrum Mekuc, kde se toho děje opravdu hodně a diváci tu vídají na jevišti mimo jiné Radima Vizváryho nebo třeba Loosers. Mělník už dávno není ,pouze´ město vína, ale je tu zázemí pro kulturu i tanec. Náhoda mne zavedla na správné místo.“

Dana na archivním snímku před odletem s produkcí „La Mar“ do Šanghaje

Jak tuto spolupráci, byť po relativně krátké době, hodnotíte?

To se zeptejte těch, kteří chodí na moje taneční kurzy, jak hodnotí spolupráci se mnou. Nechám to na nich. Snažím se dělat svou práci profesionálně a s láskou. Vidím za sebou výsledky a to mne moc těší. Na nic si nemohu stěžovat, spolupráce tady funguje a mám pocit, že je stále prostor pro další vývoj.“

V jednom z rozhovorů pro jistý pražský měsíčník jste se odvolávala na mou recenzi představení „La Mar“ v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Jste naší pravidelnou čtenářkou?

Sleduji Vaše články pravidelně a moc mě těší, že nenecháváte tanec jen jako ,elitářskou´ záležitost, ale dáváte velký prostor všem tvůrcům. Líbí se mi objektivita vašeho magazínu.“

Děkuji za rozhovor a „zlomte vaz“ před premiérou.

Foto: archiv Dana Pala Creativity a Andrea Barcalová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN