Cirk La Putyka přiveze úspěšné berlínské představení „Memories of Fools“ v březnu do Prahy
Loni s představením „Memories of Fools“ soubor Cirk La Putyka téměř 180krát během půl roku zaplnil berlínské divadlo Chamäleon Theatre, nyní jej v české premiéře uvede pouze patnáctkrát od 6. do 20. března v pražském prostoru Jatka78. Inscenace vznikla v režii principála Rostislava Nováka mladší se šesti kmenovými členy souboru, jedním domácím a dvěmazahraničními hosty. „Představení nese podtitul ,Všichni jsme blázni, protože doba je bláznivá´ a hledá naše nejstarší a nejhlubší vzpomínky,” říká Rosťa Novák ml., který v něm poeticky s velkou fantazií pracuje s vrcholnými novocirkusovými disciplínami – cyr wheel, teeterboard, žonglování, vzdušná a párová akrobacie – ale i s klauniádami, tancem a loutkami. Vstupenky jsou v prodeji nawww.laputyka.cz.
Představení „Memories of Fools“ hledá naše nejstarší a nejhlubší vzpomínky. „Jak daleko jsme schopni se vracet ve svých vzpomínkách? Jak dlouho jsme schopni udržet některé vzpomínky v hlavě?” vysvětluje autor a režisér Rosťa Novák ml. Ten do projektu obsadil jak akrobaty, členy souboru, kteří již měli s půlročním hostováním zkušenost z předcházejícího berlínského představení Roots: Michal Boltnar, Daniel Komarov, Jiří Weissmann, Vojtěch Fülep. Došlo ale i na nováčky, pro které byl tak náročný projekt novinkou: Šárka Fülep Bočková, Solenne Bailly, Alexandr Volný a Filip Zahradnický, který je čerstvým držitelem dvou prestižních cen z Festivalu Mondial du Cirque de Demain – Zvláštní ceny Akademie Fratellini a Zvláštní ceny poroty. V Praze se nově zapojí akrobat Wilko Schütz. Na představení se dále podíleli kmenoví tvůrci souboru: scénograf Hynek Dřízhal, kostýmní výtvarnice Kristina Záveská a hudební skladatel Jan Balcar.
V prostředí Chamäleon Theatre, pro berlínské diváky i náročné denní hraní po dobu půl roku, bylo třeba jiný režijní přístup, než je zvykem například v Praze. „Běžný divák nás v Berlíně nezná. Proto dá velmi rychle najevo, jestli se baví nebo nebaví. Zároveň musím brát ohled na herce, na jejich zdraví, na srozumitelnost, na to že během představení lidé konzumují jídlo a pití. Je to zvláštní disciplína,” líčil v době vzniku inscenace Rosťa Novák ml. “Diváci tady chyby neodpouští. Na druhou stranu nejsou zvyklí na jakýkoli příběh, charaktery, to je pro ně něco nového, co musejí chvíli vstřebávat,” uvedl Novák.
Loňská inscenace „Memories of Fools“, podobně jako „Roots“ před třemi roky, znamenala pro soubor výzvu – přinést do kabaretního světa na scéně divadla Chamäleon poetiku Cirku La Putyka a zároveň možnost vytvořit show v pravém slova smyslu, která bude srozumitelná celosvětovému publiku, bude obsahovat vrcholná cirkusová čísla, ale na druhé straně neztratí nic na cestě, kterou se Cirk La Putyka vydal.
Vedle české premiéry „Memories of Fools“ připravuje Cirk La Putyka v současné době na duben 2020 do prostoru O2 universum největší projekt ve své historii: sérii několika unikátních představení nazvaného „Cesty“. Během něj domácí i zahraniční tvůrci za účasti více než 40 akrobatů, herců, tanečníků a hudebníků provedou diváky dějinami cirkusu u nás. Vedle autora konceptu Rostislava Nováka ml. se režijně na představení podílejí přední evropští tvůrci – Maksim Komaro (Circo Aereo), Daniel Gulko (Cahin Caha), Tilde Björfors (Cirkus Cirkör) a Ethan Law (Cirk La Putyka).
Zajímají vás nové technologie a postupy v kultuře? Máte „volných“ 22, 25 EURO? A peníze na dopravu? Hlaste se. Do poslední minuty nabitý program. Uveřejňujeme program a pozvánku v anglickém jazyce.
Srdečně Vás zveme na akci Creative Europe Innovation Day, která se bude konat ve středu 4. 9. 2019 (13 – 19h) v Berlíně.
Akce představí mezinárodní příklady využití inovativních technologií v médiích, umění a kultuře, z nichž některé byly podpořeny programem Kreativní Evropa. Dva hlavní bloky se budou věnovat tématům blockchainu a VR/AR v umění.
Akci pořádají Creative Europe Desk Berlin-Brandenburg a Creative Europe Desk Kultur s podporou Kanceláří Kreativní Evropa Dánsko, Nizozemí, Rakousko, Francie a ČR, Musicboard, KreativKultur Berlin a Cinemathon International.
Podrobný program v angličtině a pozvánku najdete níže.
Vstupné na akci je 22,25 EUR, registrovat se na ni můžete zde.
13.40h – 13.55h KEYNOTE: How to ignite European Moonshots in Culture and Creativity? Sten-Kristian SALUVEER, Head of Programming NEXT – Founder Storytek
13.55h – 14.00h Q & A
14.00h – 14.15h KEYNOTE: How Creative Europe will bridge Tech and Culture Barbara GESSLER, European Commission
Berlin September 4, 13h – 19h Digital technologies like XR, Blockchain and Artificial Intelligence are effectively disrupting how arts and culture are being created, distributed and perceived. New technologies hold the promise of making art and culture more accessible to audiences and making the share of revenue for rights holders and creators more transparent and reliable. It is also helping museums and galleries to increase their reach, making them more attractive to younger generations. In the past years the Creative Europe Programme has supported the creative industries in different ways, including the use of new technologies within creation, production and circulation of creative works.
Our CREATIVE EUROPE INNOVATION DAY will present international use cases for innovative technologies in Media, Arts and Culture supported by the Creative Europe Programme and beyond.
Project roundtables will provide the opportunity to discuss the various financing and distribution models as well as the technology behind them in more detail.
Invited international speakers are: Barbara Gessler (European Commission), Sten-Kristian Saluveer (NEXT@Festival de Cannes), Maxime Faget (SeaNaps Festival) Maria Tanjala (Big Couch), Jesper Skibsby (WARM), Robert van Hunsel (Ticketing Group) – and many more!
„Diváci za vámi přijdou do Národního, do divadla ve sklepě, či polorozpadlé továrny, ale tvořit na velké scéně je výjimečné“
Nebývá zvykem, abychom připravili s nějakou taneční osobností rozhovor dvakrát v nepříliš dlouhém časovém horizontu. Ale tanečnice, choreografka a taneční pedagožka DANA PALA si to nesporně zaslouží. Již její první rozhovor s TANEČNÍM MAGAZÍNEM – po představení „La Mar“ – vzbudil značný čtenářský ohlas. Toto interviewvzniklonaopak. Ještě před premiérou inscenace „Nincs“. Upřímně totiž věříme, že rozruch rozproudí minimálně stejný, jako ten rozhovor minulý.
V názvu svého studia máte „kreativitu“ − nakolik ji vyznáváte, jako ve smyslu nápadu? Je pro Vás při nové tvorbě naprosto prioritní?
„Kreativní člověk má v životě podle mého názoru velkou výhodu. Proto se snažím o její rozvoj. Ráda také nechávám fantazii diváků pracovat a myslím na to, aby měli prostor pro svou kreativitu, když sledují taneční představení. Snažím se kreativně vést své žáky a to nejen pomocí tance, ale i výtvarného, hudebního nebo prostorového vnímání. Moje pedagogická činnost je orientována hlavně na tvůrčí proces a kreativní rozvoj. Sama jsem si prošla principem, že nejprve je technika a potom tvorba. Já se snažím o propojení obou témat od začátku. Kreativita se asi nedá naučit, ale určitě ji můžete u lidí stimulovat.“
Co pro Vás znamená spolupráce s Národním divadlem v Praze? Je tato – i v zahraničí – brána prestižně?
„Jsem šťastná za tuto zkušenost. Choreografovat pro Národní divadlo je úkol, který by měl každý tvůrce přijmout s pokorou. V minulosti jsem se věnovala převážně site – specific tvorbě (choreografie pro nedivadelní prostor) a když jsem konečně mohla své rodiče pozvat do krásné budovy Národního divadla, měli velkou radost. Vnímala jsem, že jsou rádi, že mě konečně vidí tvořit na velké scéně. Každopádně oni přijdou vždy i do divadla ve sklepě, anebo do polorozpadlé továrny, kde bych něco vymyslela. A já si takových příležitostí stejně tak vážím. V zahraničí je Národní divadlo bráno prestižně. Nesrovnatelné s výše zmíněnou továrnou. Netvrdím, že tvorba pro ND není dřina. Ale udělat kvalitní autorské dílo, ve vlastní produkci s minimem finančních příspěvků a bez takového velkého zázemí za zády, považuji za větší oříšek. Bylo by skvělé, kdyby více současných choreografů dostávalo šance tvořit na scéně jakou je ND. Je to pro nás všechny ,na volné noze´ zase jiné a příjemné. Je to hlavně právě v tom zázemí, které Vám velké divadlo poskytuje. Na spolupráci v ND vzpomínám ráda.“
Jako svůj profesní vzor jste uvedla Sashu Waltz, setkali jste se někdy přímo osobně?
„Setkala jsem se se Sashou při mých návštěvách v Berlíně. A také na workshopech. Bylo to při mé práci na ,bakalářce´, věnované tématu scénografie a prostoru v tanečních inscenacích. Hodně mě inspiroval způsob její tvorby. Pracuje výtvarně s tělem i prostorem kolem. Umí vytvořit neuvěřitelné prostředí a použít v choreografii všemožný materiál. V Berlíně jsem si začala mnohem více užívat prostor odhaleného jeviště, kde je performer opravdovou bytostí na scéně bez přetvářky.“
Povětšinou hodně pracujete v koprodukci se zahraničními umělci, jak jsou takové koprodukce produkčně náročné?
„Zatím mám se zahraniční koprodukcí samé pozitivní zkušenosti. Samozřejmě, musí být vždy promyšlen každý přesun a každá schůzka, protože většinou pracujete v limitovaném čase. Ale to je před tvorbou nového díla většinou. A nezáleží na tom, jestli choreografujete v Praze, v Berlíně, New Yorku nebo jinde. Produkčně jsou náročné i české inscenace. V dnešní době je cestování tak snadné a dostupné, že zahraniční koprodukce nejsou nic neobvyklého a můžou skvěle fungovat. Musíte dopředu počítat s vyššími náklady za cestovné a s logistikou převozu případných kostýmů nebo rekvizit. Hodně věcí se dnes řeší po síti. Jedinou náročnost vidím s časovými posuny. Když si například dáte sraz na skypu s čínským organizátorem festivalu, musíte dávat pozor, aby Vám nevolal v noci a dobře si spočítat časový rozdíl. Ale jinak při těchto typech práce vždy navíc poznáte kousek nové kultury. A to mě na tom baví asi nejvíc.“
Jak je tomu tentokrát, se zahraničním podílem i stopou, v připravované inscenaci?
„Nová kreace dostala jméno ,Nincs´ podle maďarského slova s českým významem ,není´ nebo ,neexistuje´. Za poslední rok jsem se v rodině setkala s maďarskou kulturou a když jsem hledala název pro naši novou taneční hru, zvolila jsem slovo z Maďarštiny. Co se týká složení týmu, tak jsem tentokrát chtěla oslovit nové umělce. Zajímalo mě, jak to tuhle tvorbu ovlivní. V týmu máme Slovenku Simonu Machovičovou a Čecha narozeného v Kongu Dona Mulefu. Každý hrajeme v taneční hře za sebe a svou kulturu, ale někdy i společně.“
Ze zkoušek před premiérou „Nincs“
Co o nové inscenaci „Nincs“ můžete prozradit ještě před premiérou?
„Choreografie je velmi výtvarně pojatá. Pracujeme s několika herními plánky a objekty, které navrhl výtvarník Jan Kopřiva. Pravidla hry jsme spolu konzultovali všichni, stejně jako části hry a nekonečné herní možnosti, které nás při tvorbě napadaly. Myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Každý si tam nalezne svůj ,level´. Hravosti a pozitivnímu naladění celého představení dopomohla také pulsující hudba od Martina Víta, původně tvořena k mobilním hrám. Ráda bych, aby inscenace, krom vzpomínek na dětství, odkázala i na naši společnost, která je takovou herní paralelou. V choreografii experimentuji se scénografií, pracuji s náhodou a baví mě osobnosti tanečníků. Postupně si v představení všichni vytváříme charakter vlastní ,figurky´. Světelné nápady připravují light designéři ze skupiny MAESS. Více Vám už neprozradím. Přijďte se podívat na premiéru do pražské Alty 🙂 “
Mám dojem, že se vždy neorientujetena stálý, stabilní tým spolupracovníků. Myslíte, že je to jednoznačně výhodou? Ustálený tým může svou práci, alespoň podle mého, stabilněji rozvíjet. A v jeho případě jednoznačně odpadá zbytečný čas nového vzájemného poznávání se, oťukávání…
„Ve většině mých novějších produkcí jsem spolupracovala s obdobným týmem umělců. Stejný light designér, kostýmní výtvarnice, hudební skladatel i scénograf. Teď jsem se rozhodla oslovit někoho, s kým jsem ještě nespolupracovala. Ne proto, že bych nebyla před tím spokojena. Ale proto, že jsem chtěla vyzkoušet v tvorbě něco nového. Jinak jsem většinou zastáncem stálého týmu. Jednoznačně můžete práci posouvat více do hloubky.“
Tančit lze i na mostě, konkrétně na tom nejdražším v Praze, spojeném s tunelem
Obdobně nejsou Vaše vystoupení spojena s jednou, třeba pražskou, „domovskou“ scénou. Není lepší i v tomto smyslu mít nějakou stabilnější. Koneckonců to může vzájemně i propagačně napomáhat…
„Stabilní scéna by byla skvělá. Máte rozhodně pravdu. Bohužel si ji zatím nemůžeme dovolit. Grantové podpoře věnuji hodně času a zatím není možné ufinancovat celoroční provoz vlastní taneční scény. Tento rok bychom se neobešli bez grantu od pražského magistrátu a také Nadace Život umělce. Budu ráda, když se nám podaří prohloubit spolupráci s pražským Studiem Alta, kde bude uvedena naše nová premiéra. Jsem otevřena i dalším divadlům, která by měla zájem o rezidenční spolupráci. V současném tanci je téma stálé ,domovské´ scény hodně aktuální. Bohužel, musím říct, že těch možností moc není. Pražská divadla jako je například Ponec, NoD, Alfred ve Dvoře, La Fabrika, která dostávají grantové příspěvky a orientují se na současný tanec, nejsou vždy otevřena pro nové spolupráce a je téměř nemožné se do jejich stálého repertoáru probojovat. Ale nepřestávám věřit, že se nám jednou podaří si ,domovskou scénu´ vybudovat anebo dostaneme příležitost působit v repertoáru některého z výše uvedených divadel.“
V Mělníku, městě severně od Prahy, jste otevřela svou taneční školu. Má na to vliv, že jste vyrůstala při severním okraji Prahy?
„Nemá. Když jsem se vrátila do Čech po mém dlouhém působení v zahraničí a odstěhovala se do Mělníka, byla to náhoda. Teď jsem moc ráda, že jsem tady a můžu předávat tanec, zahraniční i české zkušenosti ze svých studií na konzervatoři a na HAMU, dál svým žákům. V Mělníku funguje skvělé kulturní centrum Mekuc, kde se toho děje opravdu hodně a diváci tu vídají na jevišti mimo jiné Radima Vizváryho nebo třeba Loosers. Mělník už dávno není ,pouze´ město vína, ale je tu zázemí pro kulturu i tanec. Náhoda mne zavedla na správné místo.“
Dana na archivním snímku před odletem s produkcí „La Mar“ do Šanghaje
Jak tuto spolupráci, byť po relativně krátké době, hodnotíte?
„To se zeptejte těch, kteří chodí na moje taneční kurzy, jak hodnotí spolupráci se mnou. Nechám to na nich. Snažím se dělat svou práci profesionálně a s láskou. Vidím za sebou výsledky a to mne moc těší. Na nic si nemohu stěžovat, spolupráce tady funguje a mám pocit, že je stále prostor pro další vývoj.“
V jednom z rozhovorů pro jistý pražský měsíčník jste se odvolávala na mou recenzi představení „La Mar“ v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Jste naší pravidelnou čtenářkou?
„Sleduji Vaše články pravidelně a moc mě těší, že nenecháváte tanec jen jako ,elitářskou´ záležitost, ale dáváte velký prostor všem tvůrcům. Líbí se mi objektivita vašeho magazínu.“
Děkuji za rozhovor a „zlomte vaz“ před premiérou.
Foto: archiv Dana Pala Creativity a Andrea Barcalová
Láká vás exotika? A zajímavá zkušenost? Tak možná právě vám jsou určeny následující informace:
Taneční centrum Machol Schalem (MASH) v Jeruzalémě hledá partnerské instituce, které mají zájem o výměnný rezidenční program pro choreografy a tanečníky.
MASH působí v oblasti současného tance od roku 2002. Jeho cílem je podpora nekonvenčních tanečních představení a rozvoj spolupráce mezi institucemi a performativními umělci na mezinárodní úrovni. Součástí centra je sál s kapacitou 120 míst a studio určené pro nácvik představení či komunitní aktivity. Vedle dílčích představení centrum produkuje také mezinárodní taneční týden v Jeruzalémě, jehož součástí je i prestižní choreografická soutěž.
Umělecká ředitelka MASH Ofra Idel
Výzva je určená tanečním organizacím a institucím, které mají zájem o výměnný rezidenční program v roce 2020 a 2021, v jehož rámci budou mít zahraniční umělci možnost působit v Jeruzalémě a naopak izraelští umělci v partnerské instituci v zahraničí. V současné době MASH spolupracuje například s tanečním centrem DOCK 11 v Berlíně, Derida v Sofii či s festivalem M1 Contact v Singapuru.
Detailní podmínky a informace získáte kontaktováním kreativní ředitelky centra Ofra Idel
