Hokej v NoDu

Experimentální scéna NoD se nevyhýbá hokeji. Na jaře nám servírovala televizní přenos zápasu Česká republika – Švýcarsko. A nyní, počátkem nové divadelní sezóny 2018/2019, inscenaci o hokeji pod názvem „SE LVEM NA PRSOU“!

Divadlo NoD zahájí divadelní sezónu premiérou autorské inscenace „SE LVEM NA PRSOU“, která připomene sto let česko-slovenské hokejové republiky. Kapitánkou reprezentace bude režisérka Tereza Volánková a národní barvy budou hájit studenti VOŠH v Praze. Premiéra se uskuteční v úterý 25. 9. a první repríza v pondělí 2. 10. vždy od 19:30 ve studiu Divadla NoD.

„Samotný nápad udělat inscenaci věnující se hokeji vznikl proto, že jsem sama fascinovaná tímto sportem a také skutečností, že vyvolává v lidech tolik emocí a národního cítění, kterého se jindy příliš nedostává.“ říká režisérka Tereza Volánková a dále dodává: „Vybrali jsme společně několik z mnoha okamžiků, které pro nás ční z dlouhé hokejové historie, a máme pocit, že by se o nich nadále mělo vědět, mluvit a přemýšlet. Celá inscenace je koncipovaná jako stoletý zápas naší reprezentace proti zbytku světa.“ 

Projekt vznikl jako absolventská inscenace současného třetího ročníku Vyšší odborné školy herecké v Praze, který společně vedou Tereza Volánková a Ivo Sedláček. Studenti si tak mohou vyzkoušet jiný divadelní provoz, než ten, který znají ze školního prostředí. Inscenace byla vybrána na základě rezidenční výzvy a zapadá do dramaturgického konceptu Divadla NoD, které se zaměřuje na autorské a dokumentární divadlo se společenským přesahem.  

Režie: Tereza Volánková
Dramaturgická spolupráce: Eva Josefíková, Natálie Preslová, Ivo Sedláček
Hudba: Ivo Sedláček
Pohybová spolupráce: Ivo Sedláček
Kostýmy: Linda Vondrášková
Hrají: Pavel Trochta, Michaela Bednářová, Štefánie Šubová, Josef Kovář, Lucie Vopatová, Jan Klindera, Tereza Zenklová, Sarah Šimunovićová 

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Předkrm deváté StarDance na ZLATÉ PRAZE

Českému Rambovi se líbila rumba █ Co na to náhradník „Geňa“? █ Oldřich jako bukanýr █ Veronika pospíchala █ Na pódiu „malý Beethoven“! █

Na svátek Matouše, v pátek 25. září probíhala na piazzetě Národního divadla, nazvané Náměstí Václava Havla,  po celé odpoledne atraktivní akce. Začala ve 14.45 a končila až o sedmé hodině podvečerní. Musela být nutně v hledáčku TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Byla  totiž věnována nejen 55. ročníku televizního festivalu ZLATÁ PRAHA, ale zejména 9. ročníku populární soutěže StarDance. Ta začíná naostro o polovině října. Vše moderoval tanečník a spisovatel v jedné osobě Jan Onder.

V Big-bandu Milana Šoltésze nehraje pouze malý Beethoven“, ale i půvabné dívky

Na rozdíl od vlastní televizní soutěže, kde bude hudebním doprovodným tělesem Moondance orchestra Martina Kumžáka, však zde hrál živě jiný doprovodný orchestr. Jednalo se o špičkový Big-band Milana Šoltésze. Tento kapelník, důvěrně nazývaný přezdívkou „Šogi“ (čehož se hned několikrát „dopustil“ i zmíněný moderátor celé akce Jan Onder), dokáže kolem sebe soustředit přední muzikantské mistry oboru. Dokladem byl kupříkladu známý pozounista Pavel Šír (pro svou vizáž nazývaný „malý Beethoven“ či „malý Beathoven“, podle lásky k beatu), ale i mnohá další přední jména instrumentalistů.

Kapelník Milan Šoltész s trubkou, jejíž konstrukci sám vymyslel a jíž vyrábí podnik Amati Kraslice

Před již zmíněným vynikajícím hudebním tělesem Milana Šoltésze se nejprve objevilo tančící duo Veronika Arichteva – Michal Necpál. Křehká herečka, která ani při tanci nezapře, že je manželkou předního mladého režiséra Bisera A. Arichteva a dcerou filmového producenta, sice pospíchala, ale i tak se věnovala patřičně dlouho lovcům autogramů. Příznivci to ocenili dlouhým potleskem.

Po instrumentální přestávce se předvedl další taneční pár: Jiří Dvořák a Lenka Nora Návorková. Představitel drsných a mužných filmových, televizních i divadelních rolí opět přesvědčil, že je idolem ženských srdcí. Některé dámy jej dokonce nazývají i českým Rambem. Tentokrát však Dvořák dokazoval, že je mu vlastní i galantnost, romantika a jemný styl projevu. Inu, jak tanec dokáže měnit lidi…

Richard Genzer na poslední chvíli zastoupil zraněného Václava Koptu a hned se blýskl zvedačkou partnerky Jany Zelenkové

Po dalším kratším orchestrálním intermezzu se na improvizovaném tanečním parketu objevili Richard Genzer a jeho taneční spolubojovnice Jana Zelenková. Ta si na populárního „Geňu“ musela zvykat místo herce, klavíristy a textaře Václava Kopty, který z důvodů zranění odstoupil. Ale Richard v sobě nezapřel někdejšího tanečního lídra skupiny UNO. Václava dokonale nahradil a vše korunoval dokonalou zvedačkou Jany.

Tančí Daniela Šinkorová a Michal Padevět

Po nich se představili Daniela Šinkorová a Michal Padevět. Daniela v sobě určitě nenechá tlumit divokou slovenskou krev. Již tento krátký „zákusek“ byl jasnou pozvánkou ke skutečné televizní soutěži, kde to oba jistě rozbalí naostro.

Oldřich Navrátil s Kamilou Tománkovou působili exoticky

Jedním z vrcholů odpoledne byla show herce Oldřicha Navrátila s Kamilou Tománkovou. Herec v bukanýrském šátku a tanečnice v temně rudých šatech dali vzpomenout na minulé StarDance, kde patřili k ozdobám televizního parketu.

Monika Bagárová a Robin Ondráček v rozhovoru s moderujícím Janem Onderem (vlevo)

Překvapivě a neplánovaně se objevil i pár Monika Bagárová – Robin Ondráček. Sličná pěvecká interpretka ukázala, jak je jí pohyb i tanec vlastní. A profesionální mistr svého oboru ji pouze v minimálních detailech korigoval. I tady byly vidět zjevné rezervy. Co od nich uvidíme až to spustí naplno?

Následovaly rozhovory i autogramiády, které probíhaly vlastně průběžně… Za Šoltészova doprovodu si zazpíval i mladý a úspěšný Radek Banga. Moderátor se na chvíli převtělil do role instruktora a lídra svých televizních „Hrátek s Janem Onderem“. Poté parket patřil Janu a Jonáši Tománkovým a Šárce Kosmákové. Je vystřídal Marek Zelinka s Veronikou Lálovou. Pak se v rolích instruktorek objevily herečka Dana Batulková a skokanka o tyči Kateřina Baďurová. Je doplňoval nezbytný Jan Onder a Marie Nahodilová. Poté se představila Veronika Lálová sólově. Se sambou. A po dalším vystoupení tria Jan Tománek – Jonáš Tománek – Šárka Kosmáková opět. Tentokrát s André Negarem a salsou.

Bylo to skutečně nabité odpoledne, pozdní odpoledne a podvečer. Dává to  vše dohromady tušit, že devátý cyklus StarDance bude stát za to.

3 dotazy pro účastníky páteční taneční show:

Populární herec Jiří Dvořák (vpravo) se podepisuje, společně se svou taneční partnerkou Lenkou Norou Návorkovou (blíže k objektivu)

Herec Jiří Dvořák na dotaz, jaký tanec má nejraději odpověděl:

Dříve jsem asi nejvíce míval rád rumbu. Je pravda, že se teď situace kvůli mým kyčlím trochu změnila. Tak možná budu rád, když vůbec tu rumbu ve zdraví přežiju.“

Richard Genzer v sobě nezapře někdejšího tanečníka skupiny UNO

Populární herec, komik, ale původně tanečník, Richard „Geňa“ Genzer se svěřil:

Je pravda, že si s Václavem Koptou děláme občas navzájem z hecu psí kusy. Moc bych za to nedal, že mi tohle Vašek provedl schválně…“ 

Daniela Šinkorová bude mít letos ve StarDance premiéru

Půvabná zpěvačka a herečka Daniela Šinkorová v nadsázce prozradila:

Na StarDance jsem se těšila skoro odmalička. Vlastně dříve, než vůbec vznikla.“

Foto: MTF Zlatá Praha 2018 a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

LeŤ – odlišnost je inspirativní

Dne 25. září uvede pražské Studio ALTA sólový taneční debut choreografky, performerky a fyzioterapeutky Markéty Stránské s názvem „LeŤ“, který je inspirován její osobní pohybovou zkušeností se životem s jednou nohou, protetickou pomůckou a dvěma francouzskými holemi.

Cestou uměleckého ztvárnění poukazuje Markéta Stránská na fakt, že handicap neznamená omezení, nýbrž v sobě nese nové, obohacující možnosti a jedinečné příležitosti, a to jak tělesné, tak i duševní.

Už několik let mě zajímalo, jak nejlépe a co nejtrefněji sdělit a sdílet svou jedinečnou pohybovou zkušenost s každodenním fungováním s jednou nohou, nebo protézou a francouzskými holemi. Od doby, kdy žiju „pouze“ s jednou nohou se dostávám do různých komunikačních situací na toto téma, a postupně jsem dospěla k závěru, že kde slova nestačí, tam přichází tanec. Profesí jsem fyzioterapeutka a aktivně tančím odmalička. Tanec a pohyb jsou mojí absolutní přirozeností a nejvěrnějším způsobem vyjádření. V rozhodování, zda vytvořit sólový projekt hrálo důležitou roli zjištění, že má osobní zkušenost je slovy tak nesdělitelná a nepředatelná, že mi nezbývá než ji uchopit jako samostatný tvůrce,“ vysvětluje performerka své inspirace.

Projekt chce dokázat, že jakákoli fyzická odlišnost je ve skutečnosti bohatou inspirací, a že kontakt s životní překážkou může být jedinečnou příležitostí k probuzení naší fantazie a tvořivosti.

Jak moc ovlivní naši fyzickou i psychickou stabilitu změna či „zúžení opěrné báze“ a kontakt s určitým limitem? Jak se postavíme k novým možnostem? K samotnému hledání, objevování a prozkoumávání jiné, neobvyklé, ale možné cesty, ke změně našich zažitých stereotypů?

Jako choreografka i performerka si Markéta Stránská klade otázku, jak transformovat, choreograficky uchopit a dále komunikovat tuto zkušenost pro ostatní.

LeŤ

interpretace, choreografie: Markéta Stránská
hudba:
Jan Kratochvíl
světelný design:
Zuzana Režná
kostýmy, scéna:
Monika Urbášková
poradci tvůrčího procesu:
Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties
produkce:
Andrea Švandová
poděkování:
Lukáš Houdek, Sára Arnstein

více informací: www.studioalta.cz

vstupenky: https://goout.net/cs/listky/let/twrc/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festivalová pocta režiséru PETRU WEIGLOVI

Rusalka  na velkém filmovém plátně během televizního festivalu ZLATÁ PRAHA přinesla emotivní zážitky

Festival ZLATÁ PRAHA se připravuje dlouho dopředu. Režisér Petr Weigl  se na jeho letošní 55 .ročník velice těšil. Jenže…  Smrt přišla dříve. Česká televize se tedy rozhodla během festivalu ZLATÁ PRAHA uctít památku slavného  českého televizního, filmového i divadelního režiséra.

Filmový i divadelní režisér Petr Weigl ( * 16. března 1939 – † 14. července 2018) na archivním snímku s cenou Thálie za celoživotní přínos divadlu  (v roce 2016)

Večer 20. září byl tedy koncipován jako Pocta Petru Weiglovi.  Na programu byla Rusalka“ – filmové zpracování. Hned v úvodu večera zavzpomínal Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA, na Petra Weigla a uvedl vzácné hosty. Tomáš Motl říká: „Celovečerní film Rusalka má pro nás veselou i smutnou příchuť. Tento film na velkém plátně, což nemáte možnost vidět často, je velmi unikátní zážitek.“

Diváci se zúčastnili besedy s hlavními protagonisty filmu Rusalka,  vyslechli si  vzpomínky Libuše Márové, Gabriely Beňačkové, Libora Peška a Milana Kňažka.

Libuše Márová (ztvárnila Ježibabu) vzpomíná: „Petr Weigl o svém životě nikdy moc nevyprávěl. Vlastně toho o něm moc nevím. Náš vztah byl čistě pracovní. Vážila jsem si ho, byl to nejen režisér, ale také dirigent.“

Libor Pešek (dlouholetý kamarád): „Petr byl společný otec všech lidí. Ale také měl pocit, že má vždy pravdu, hraničilo to až s povýšeností.  Na druhou stranu vyvážil tuto svou vlastnost tolika kladnými rysy… Bylo opravdu štěstí, že byl mým kamarádem.  Znali jsme se natolik, že poslední léta jsme už ani nemluvili, jen jsme se ‚přiblble‘  usmívali.“

Gabriela Beňačková  (zpěv – Rusalka): „Měli i neměli jsme se rádi. Byl komplikovaná osobnost. Byl ke mně velice přísný.  Ale uznávám, že to byl velký režisér.“

Milan Kňažko (princ): „Možná se říká, že jsem byl jeho obětí v práci, ale to není správně řečeno, s tím nesouhlasím.“

Protože čas utíkal, hned po těchto vzpomínkách hlavních protagonistů  běžel krátký film, který divákům přiblížil osobnost a život Petra Weigla (narozen 19. 3. 1939). Ten sdílí své pocity takto: „Umění vzniká z bolesti, nevznikne jen tak. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl cítit hudbu, ztvárňovat hudbu, měl jsem dar imaginace“.

A samotná „Rusalka“? Tomáš Motl měl samozřejmě pravdu, když uvedl film se slovy, že „…velké plátno přináší unikátní zážitek“. Naprosto  souhlasím. Milovníci opery museli být doslova dojati až k slzám.  Ačkoliv nejsem zarytým stoupencem oper a upřednostňuji samozřejmě spíše tanec,  „Rusalka“ mi pronikla hluboko  do duše a do nejvyšší možné míry  jsem soucítila s nešťastnou bytostí, kterou tak dokonale vystihla Magda Vášáryová.  Petr  Weigl také zvolil pro roli Rusalky jímavý hlas Gabriely Beňačkové, ale filmovou hlavní roli svěřil Vášáryové.  Pronesl dokonce dost ostrá slova směrem k Beňačkové: „Ty zpívej, ty nehraj“. Možná v tu dobu byla tato slova pro citlivou Gabrielu Beňačkovou krutá, ale na druhé straně nebylo věrohodnější  herečky pro roli Rusalky  než Magdy Vášáryové.

Petr Weigl také řekl: „Nechtěl jsem dělat jen operu, vždy jsem chtěl dělat drama“.  A to se mu dokonale povedlo.  Při obsazování operních  snímků dával přednost hercům. Vybral nejlepší možné herce, nejlepší možné zpěváky, proto je jeho „Rusalka“ těžko něčím a někým překonatelná. Však také sopranistka Gabriela Beňačková zpívala roli Rusalky jako historicky první na scéně Metropolitní opery v New Yorku.

Výkony všech herců v „Rusalce“ jsou dechberoucí a člověku dlouho zůstávají v mysli všechny emoce, které tyto nešťastné, zrazované i obletované a milované bytosti prožívají. Rovněž prostředí bylo zvoleno s citem, těžko by se dalo vybrat lépe a momenty, kdy doc házelo k čarodějným přeměnám, přimějí diváka zírat s otevřenými ústy.

Každý malý detail filmu „Rusalka“ je propracovaný do posledního místa, ocitáte se ve světě pohádkových bytostí poznamenaných lidskými vlastnostmi.  Moudrá Ježibaba všechno ví a není zlá, jen vševědoucí a umí podle toho věci zařídit.  Rusalka, její sestry i otec se zmítají v bolesti způsobené lidskou  nestálostí  a pomíjivou vášní, která nakonec hlavní  aktéry dramatu zahubí, zkrátka, jak už to bývá.

Rusalka“ patří k nejznámějším dílům Antonína Dvořáka.  Předlohou mu byla „Malá mořská víla“, ale čerpá i z dalších zdrojů, např. z dramatu Gerhardta Hauptmanna „Potopený zvon“ či ze světa Erbenových balad. Světová premiéra „Rusalky“ se  uskutečnila 31. března  1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice a s Růženou Maturovou v titulní roli.

Foto: MTF ZLATÁ PRAHA

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN