EIGASAI 2023 v Kině Lucerna

Festival japonského filmu – Neviděné Japonsko

Už 16. ročník japonského filmového festivalu Eigasai s podtitulem NEVIDĚNÉ JAPONSKO bude ve dnech 20. – 25. 2. hostit pražské Kino Lucerna. Od pondělí do soboty divákům představí skryté fenomény Japonska a přinese oblíbené workshopy, kde si budou moci návštěvníci sami vyzkoušet ryze japonské dovednosti.

“Prostřednictvím filmů se snažíme Japonsko a jeho kulturu přibližovat všem zájemcům v České republice již 16 let. Letos jsme filmy vybírali tak, aby divákům představily ty aspekty japonské kultury, které nejspíše neuvidí, ani když se sami do Japonska vypraví. Vše ne zcela vyjevené, skryté, podporuje naši představivost. Tradiční japonská kultura s tímto konceptem vědomě pracuje a zesiluje tak zážitek účastníků jak představení, tak třeba i čajového obřadu. Navíc úplně celé Japonsko se podaří zcela procestovat i málokterému Japonci. Film nám ale dává šanci přemisťovat se v prostoru i čase, kam nám je jen libo. Odtud se zrodil motiv letošního festivalu Neviděné Japonsko,“ přibližuje Ondřej Hýbl, předseda Česko-japonské společnosti, která je organizátorem festivalu.

Letos festival Eigasai uvede 7 filmů a Japonskem diváky provede od mrazivého severu po tropické ostrovy Okinawa, historicky pak od doby samurajů až po žhavou současnost.

S hlavním hrdinou úvodního snímku Země Ainuů (20. 2.) se diváci budou moci do hloubky seznámit s kulturou původních obyvatel Japonska, dnes žijících na severním ostrově Hokkaidó, ale také si uvědomit, jak těžké je uchovat tradice vlastního národa, zejména pokud nejste součástí majoritní společnosti.

Snímek Zabíjení (21. 2.) nás zavede do života róninů – samurajů bez pána na sklonku 19. století. Tradiční výchova mladé samuraje stále vede k hrdinské smrti, ale doba i společnost se překotně mění. Ve filmu Krok (22. 2.) se přesvědčíme, že vychovávat dceru jako single otec je v Japonsku extrémně těžké, i když se vám okolí snaží pomáhat.

Mnoho středoškoláků zakládá hudební skupiny, ale málokdo má takový nedostatek talentu, jako ústřední trojice animovaného filmu pro dospělé diváky Správnej sound (23. 2.). Jedná se o naprosto unikátní filmový počin vytvořený metodou rotoskopie, realizovány prakticky jediným člověkem v průběhu 7 let, který až s těžko představitelnou věrností vykresluje atmosféru japonského rocku počátku 21. století. “Snímek je tím nejlepším, co minimalistické pojetí mangy může divákovi v tom nejlepším nabídnout. Z filmu přímo dýchá atmosféra letních hudebních festivalů,” dodává Ondřej Hýbl.

Na ostrov Honšú nás zavede film Sanka: Horští tuláci (24. 2.) Svobodní kočovníci se potulovali krajinou, sbírali dřevo, lovili a pomáhali na polích i v Japonsku. Dnes je už ale jejich byť pouhá existence zapomenuta. Společně s přírodou ustoupili ekonomickému rozvoji Japonska a jinak, než právě ve filmu, je již poznat nemůžeme. Vyvrcholením festivalu pak bude sobotní produkce filmu Omývání kostí (25. 2.) Ten nás zavede na japonské nejjižnější souostroví Okinawa a představí nám tamější pohřební obřad senkocu. Tato rozlučka se členem rodiny se zde dle tradice koná až několik let po jeho skonu. Ale i toto velice dojemné a intimní rodinné setkání může vyústit ve sled nečekaně vtipných událostí. Pro dětské diváky jsme přichystali animovaný film Školačka lázeňskou (26. 2.). Jediná se již tradičně o to nejlepší z japonského anime pro děti. Dívka školou povinná spravuje za pomoci strašidel a duchů tradiční termální lázně. Všechny filmy budou s českými titulky a ve většině případů půjde o jejich jediné uvedení v ČR.

Pestrý doprovodný program:

Workshopy, divadlo, koncert, origami, kaligrafie a výroba talismanů pro štěstí

Součástí letošního programu bude také Japonský den, a to v sobotu 25. 2. od 10 do 17 hodin. Divákům přinese Divadlo kjógen, bubenickou show, taneční vystoupení, ale i rukodělné workshopy v Galerii Lucerna. Zájemci se budou moci naučit skládat origami, vyzkoušet si psaní kaligrafie štětcem nebo výrobu talismanů pro štěstí. Většina workshopů bude zdarma a na stáncích bude k ochutnání i japonské jídlo.

“Do Japonska se sice již cestovat dá, ale pořád jsou možnosti dost omezené. Festival naštěstí letos už nic neomezuje. Japonsko v Praze si tak můžeme užít všemi smysly. Přijďte do Lucerny, Japonsko projedeme od severu k jihu. Třeba vás to bude inspirovat, kam při návštěvě země vycházejícího Slunce směřovat své kroky, uzavírá Ondřej Hýbl.

Informace k účasti a systém rezervací na workshopy najdete na www.eigasai.cz, Japan.cz, kinolucerna.cz

Aktuální informace můžete sledovat na https://www.facebook.com/eigasaicz

 Klára Poskočilová, Zuzana Rybářová 

 pro Taneční magazín

EIGASAI 2022

Festival japonského filmu vypukne 21. 2. 2022 v Kině Lucerna

Už 15. ročník japonského filmového festivalu Eigasai s podtitulem Ztráty a nálezy bude ve dnech 21. – 27. 2. hostit pražské Kino Lucerna. Letos představí zcela unikátní filmy a návštěvníkům znovu přinese také oblíbené workshopy, kde si budou moci sami vyzkoušet nejrůznější ryze japonské dovednosti.

„Japonsko je pro návštěvníky již dva roky zavřené. Snažíme se tak jeho kulturu co nejblíže představit všem zájemcům v České republice. Filmy jsme vybírali tak, aby divákům daly především naději, inspiraci, a snad i sílu současnou situaci překonat. Když něco ztrácíme, zároveň s tím k nám přichází naděje to ztracené znovu nalézt. A znovunalezeného si mnohem víc vážíme. Odtud se zrodil motiv letošního festivalu Ztráty a nálezy,“ přibližuje Ondřej Hýbl, předseda Česko-japonské společnosti, která je organizátorem festivalu.

Letos na festivalu japonského filmu uvedou jeho organizátoři 8 filmů:

S hlavní hrdinkou úvodního snímku Kapka lásky (21. 2.) se diváci budou moci do hloubky seznámit s tajemstvím výroby sake, ale třeba si i uvědomit fakt, že tradice nemají na růžích ustláno ani v Japonsku, byť se jedná o tradiční výrobu populárního alkoholu.

Snímky Jahodová píseň (22. 2.) a Doma u Moriho (23. 2.) naopak ukazují, jak podobné emoce musíme my všichni lidé umět překonat, ať již jde o odchod přítele či o developerský projekt vznikající v našem těsném sousedství.

„Já osobně bych divákům doporučil projekci nazvanou Zrozeni ke slávě (24. 2.)Jedná se o naprosto unikátní filmový počin. Jde o komentovaný časosběrný dokument z nitra tradiční kjótské rodiny, připravující čtyřleté syny kjótské rodiny Šigejama na první veřejné vystoupení. Hloubka tohoto vhledu zůstává skryta i samotným Japoncům. Nic autentičtějšího a hlubšího z oblasti japonských tradic si už asi ani nelze představit,“ dodává Ondřej Hýbl.

Snímek Hotel u jezera (25. 2.) představuje koncept proslulé japonské pohostinnosti „omotenaši“. A jakožto výsledek japonsko-taiwanské koprodukce poodhaluje těsnou spolupráci těchto dvou zemí, které se opravdu nezaslouženě nedostává oficiální pozornosti.

Krotitelka duchů (26. 2.) je pak ukázkou té nejlepší japonské „komediální duchařiny“, kterou současná japonská produkce nabízí, a snímek Sbohem ústa (27. 2.) představí japonskou nezávislou hudební scénu.

Tečkou za festivalem pak bude již kultovní anime snímek Můj soused Totoro (26. 2.), který si zájemci budou moci vychutnat na velkém plátně v původním znění. Všechny filmy budou s českými titulky a vyjma Totora půjde o jejich první a ve většině případů jediné uvedení v ČR.

Workshopy: origami, kaligrafie i výroba talismanů pro štěstí

Součástí letošního programu bude loni zrušený Japonský den v sobotu 26. 2. od 10 do 17 hodin. Půjde o workshopy v Galerii Lucerna, kde se zájemci budou moci naučit skládat origami, vyzkoušet si psaní kaligrafie štětcem nebo výrobu talismanů pro štěstí. Většina těchto workshopů bude zdarma. Kvůli omezené kapacitě je nutné si místo rezervovat. Dojde i na japonské jídlo, ale to si vzhledem k situaci budou muset zájemci odnést s sebou.

„Covid nás sice hodně omezil, ale rozhodně nezlomil. Při dodržení platných protiepidemických opatření jsme rozhodnuti zájemcům přinést tak intenzivní zkušenost, jak to jen bude možné. Japonština má krásné přísloví: Když sedmkrát upadneš, osmkrát vstaň. Toho se držíme a doufáme, že po dvou letech ztrát jak diváci, tak i my, organizátoři, dokážeme během festivalu najít nejen naše ztracené vazby k Japonsku, ale především sami sebe,“ uzavírá Ondřej Hýbl.

Informace k účasti a systém rezervací na workshopy najdete na www.eigasai.cz

Aktuální informace můžete sledovat na https://www.facebook.com/eigasaicz

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

„Origami“ na TANCI PRAHA – hold modernímu cirkusu

Poblíž sochy Jana Žižky z Trocnova jsme sledovali nekonvenční „Origami“. Nejčastěji hrané a v nejvíce místech uvedené představení TANCE PRAHA 2018.

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral pražský Vítkov. I když původně toto velmi zajímavé představení pomýšlel vidět v parku Peliny v Chocni… Nicméně i pro ilustrační fotografie jsme si – kromě svých vlastních žižkovských – vybrali symbolicky ty z Tábora. Když už jsme tedy sledovali program ve stínu sochy Jana Žižky…

Stejně jako již v TANEČNÍM MAGAZÍNU recenzovaná hříčka „Neboj“ v nedalekém žižkovském tunelu, bylo i „Origami“ – ještě navíc mimo přehlídky TANEC PRAHA 2018 – součástí velkého letního karlínského a žižkovského festivalu „Landscape“. Ten vrcholí ve středu 21. 6. rovněž na vrchu Vítkově ohromným multikulturním vystoupením.

Světová premiéra představení „Origami“ se konala již před více než třemi lety na festivalu „Biennale de danse du Val-de-Marne“. Tedy přesně v březnu roku 2015. To je zcela jistě vidět na všech protagonistech i jejich (zde velmi nezbytných) technických spolupracovnících. Myslím onu vyzrálost a vyhranost. Z druhé strany je třeba kladně hodnotit jejich zápal i chuť, odhodlání i hledání stále něčeho nového. Prostě, že za ty desítky, ba stovky repríz se pro ně „Origami“ nestalo rutinou…

Origami“ je technicky hravou inscenací. Na ohromném návěsu – i s koly – se odehrává velká artistická show hlavní protagonistky Satchie Noro. Více než půlhodinovým sólovým akrobatickým výstupem vzdává hlavní a jediná protagonistka hold novodobému cirkusovému umění.

O co v zásadě jde? Chladný kovový kontejner v divákovi evokuje stavby a hlavně přístavní doky s jejich překladišti globalizovaného obchodního světa. Zároveň jsou jeho kola symbolem kinetiky. A do třetice, a to zejména, tento návěs připomíná moderní káru. Tedy to, čím odjakživa historicky jezdili kočovní herci a pouťoví umělci za svými diváky. Tato industriální romance nás donutí k zamyšlení se v čase, ponoření se do svého vlastního, ryze poetického azylu uprostřed každodenní šedi a stereotypu.

Japonsko-francouzská performerka Satchie Noro však vnímá kontejner ještě jinak. Dodává mu hravost, dynamiku i určitou poezii všedního dne. To vše v důmyslném konstrukčním řešení Silvaina Ohla.

Kontejner totiž může být v zásadě rozložen na tři díly. Ale toto jeho přetváření umožňuje množství alternativních variací. A tak návěs vytváří působivou dekoraci, divadelní scenérii, v níž se pomalu a promyšleně pohybuje tanečnice i akrobatka v jedné osobě. Ta nehledá efekt, ale přesnost v každém okamžiku, její pohyb i akrobatické prvky jsou hybnou silou metamorfózy – v dynamických proměnách perspektivy umělčina těla a prostoru.

Je zajímavé, že toto představení vznikalo v průběhu několika rezidencí: Le Citron Jaune – Centre National des Arts de la Rue, Port Saint Louis du Rhône Les Noctambules – Les Arènes de Nanterre, Fabriques de culture Ile de France. A na výsledném uměleckém tvaru se to bezesporu podepsalo.

A závěrem musíme i představit umělkyni. Satchi Noro je tanečnicí, choreografkou, vzdušnou akrobatkou a spoluředitelkou uměleckého prostoru „Les Noctambules“ (platformy pro nový cirkus) ve francouzském Nanterre. Po klasických studiích tance si vyzkoušela tradiční i alternativní scénu v Berlíně i jiných místech. Aby se vrátila do Francie, kde navíc propadla novému cirkusu, a později též komunitní práci umělců. V roce 2002 založila vlastní soubor „Furinkaï“. Hnací touhou pro ni bylo, aby mohla nezávisle zkoumat pohyb v nekonvenčních prostorách. Zajímal ji vztah objektu, těla a hudby. Podmanily si ji performance i instalace a později sociální projekty. V roce 2013 poprvé ve spolupráci se Silvainem Ohlem rozvinula práci s kontejnerem, aby pokračovala v chilském Valparaisu a uvedla premiéru „Origami“ na „Biennale de Val-de-Marne“ s hudbou saxofonisty a skladatele Freda Costy.

V některých místech uvedení následovala po představení „Origami“ projekce filmu „Retour a Ominato“.

Retour a Ominato“ je názvem filmu, který Satchi Noro natočila roku 2012. Vydala se nákladní lodí z Marseille do japonského města Ominata, kde se narodil její otec. Šlo tehdy o podobnou trasu, kterou kdysi její otec absolvoval v opačném směru, když ho v roce 1961 vyslal jeho japonský mistr šířit aïkido v Evropě i Africe. Plavba trvala 42 dny, které umožnily ponořit se zcela do filosofie těla a ducha, souhry naprosto přirozené, hluboké a nekonečné, jak to původní formy aikida nabízejí. Tady se začala rodit i vášeň Satchi Noro pro kontejnery…

V rámci TANCE PRAHA 2018 bylo „Origami“ uvedeno postupně v Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Chocni, Pardubicích, Brně, Olomouci, Ostravě, Praze a Plzni.

ORIGAMI

Projekt, koncept: Satchie Noro a Silvain Ohl
Konstrukce: Silvain Ohl a Eric Noël
Tančí: Satchie Noro
Původní hudba: Fred Costa se zpěvem Maia Barouh
Prostorová produkce: Vincent Mallet
Kostýmy: Karine De Barbarin
Koprodukce: Centro Cultural Teatro Container Valparaiso / Les Noctambules de Nanterre /, Institut Français de Santiago du Chili / La Briqueterie, CDC du Val-de-Marne /, Le Centre culturel de La Norville / Le Théâtre d’Arles, scène conventionnée
pour les nouvelles écritures / With help from Arcadi Île-de-France, Dispositif
d’accompagnements / With support from Conseil Général de l’Essonne and la
Direction Régionale des Affaires Culturelles d’Île-de- France – Ministère de la
culture et de la communication /

Ve spolupráci s: Centro Cultural Teatro Container.
Asistence a podpora: Le Citron Jaune, Centre National des Arts de la Rue/ Les Noctambules de Nanterre / Brand & Nuance / Groupe F / Le Théâtre Brétigny / Sud Side and their workplace / Ciudad Abierta

Za podpory Francouzského Institutu v Paříži.

Foto: autor a TANEC PRAHA (Tábor)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN