Rozhovor s baletkou a módní návrhářkou Annou Homola

„Miluji malovat svým tělem hudbu“

„Miluju malovat svým tělem hudbu. Stát se její součástí. Splynout s ní,“ přiznává někdejší baletka, která se našla ve své druhé kariéře módní návrhářky Anna Homola, která svá módní umělecká díla tvoří pod značkou Annlock. Tanec ale úplně neopustila a začala tančit ve Folklor Gardedn.

Baletu jste se začala věnovat již v dětství. Jak jste se k němu dostala?

„Byla jsem velmi aktivní dítko a tak mě rodiče ve třech letech přihlásili do ZUŠ na tanec. Bavilo mě to a v šesti letech jsem udělala konkurz do přípravky Národního divadla. Tam jsem měla příležitost vystupovat na prknech, co znamenají svět. Já vlastně začínala ve zlaté kapličce. 🙂

Tančila jsem dětské role v představeních baletu ND. Moje první role byla beruška v představení Z pohádky do pohádky.“

Čím Vás balet nakonec tak okouzlil, že jste jej nakonec vystudovala na Taneční konzervatoři hl. města Prahy?

„Mě divadlo prostě vonělo… Bavilo mě, že každé představení bylo jiné, pokaždé se něco stalo, bylo co vyprávět. Nefungoval výtah, někdo byl nemocný, spadla kulisa… Bavilo mě být toho všeho součástí.“

Jako baletka jste tančila na Nové scéně Národního divadla v Praze, Laterně Magice, také v zahraničí. Zatančila jste si v Malém princi, Podivuhodné cestě Julese Verna, Vidím nevidím, Kouzelný cirkus, Casanova, Graffiti … Splnila jste si své taneční sny?

„Moje první angažmá bylo v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Tam jsem měla to štěstí být u nastudování Labutího jezera v choreografii pana Němečka. Při nastudování byla i Ingrid Saidl, která nám krásně vysvětlila všechny pohyby, co znamenají a jak je udělat správně… dokonce jsem tančila Pas de Trois v prvním jednání. Od té doby je Labutí jezero moje srdcová záležitost. A proto jsem byla velice ráda, když jsem dostala nabídku tančit Odílii. Další mojí srdcovkou je Venuše v Kouzelném cirkuse. Myslím, že jsem si během své kariéry zatančila mnoho krásných rolí… ale ještě bych si jednu roli, klidně více hereckou, pohybovou, zatančila. Ráda bych byla součástí nějakého pěkného projektu.“

S aktivní taneční kariérou jste se sice rozloučila, nadále se ale nějakým způsobem věnujete tanci – děláte černé divadlo, folklor, představení pro děti např. Vánoční příběh nebo Jak Koblížek baletku potkal. Čím je pro Vás tanec dnes? A jak říkáte, stále trochu tancujete, protože tanec je pro Vás droga.

„Miluju malovat svým tělem hudbu. Stát se její součástí. Splynout s ní.“

A je tu Vaše druhá kariéra. Vše začalo, když jste si začala šít oblečení pro sebe. A protože Vaše modely byly zajímavé, měly o ně zájem i Vaše kamarádky a kolegyně. Také jste dělala kostýmy pro inscenaci Dance Laboratory. Jako garderobiérka jste pracovala na inscenaci Kniha džunglí. Co Vás přivedlo k šití? Věnovala jste se šití nebo jiným ručním pracím již předtím nebo šila oblečky pro panenky?

„Šít oblečení jsem začala z vlastní potřeby. Potřebovala jsem nějaké oblečení, které bude pohodlné, originální ale také bude jednoduché na oblékání a zároveň podtrhne ženskost. Několikrát denně jsem se převlékala – ráno v divadle do cvičebního na trénink – civil, do cvičebního na učení dětí – civil, do cvičebního v divadle na rozcvičení před představení a během představení jsem někdy oblékala i devět různých kostýmů – civil. Proto jsem si šila jednoduché topy a šaty „oblíknu a jdu”. Vždy měly něco zajímavého. Zajímavá látka, drobný detail… Šít jsem se naučila jako holčička na mámině stroji. Šila jsem si a batikované sukně a šaty, abych nemusela nosit jen poděděné oblečení po starších bratrech.

A pak si kamarádky začaly ode mne objednávat. A tak jsem se přihlásila do kurzu šití a později i ke studiu na Scholastice – ateliér textilní a oděvní tvorby. V té době mě oslovila tanečnice Tereza Kučerová, zda bych ji vytvořila kostýmy k její choreografii do představení Dance Laboratory. Po mateřské dovolené jsem se rozhodla založit svoji značku a postupně jsem ji začala budovat. Navázala jsem spolupráci s obchodem Cvrk na Letné, kam dodávám své zboží a začala svoji značku prezentovat na designových trzích. V listopadu 2023 jsem spustila e-shop.

Také jsem začala tančit ve Folklor Gardedn, kam jsem si ušila kostým. Spolupracuji s projektem Filharmoniště – koncerty pro rodiče s dětmi 0 – 3, kde tančím. Pro tento projekt jsem, vymyslela ve spolupráci s Gabrielou Vermelho dvě představení pro školky: Vánoční příběh a Jak Koblížek baletku potkal, ke kterým jsem si navrhla a ušila kostýmy.

Ke spolupráci mě přizval spolek Dekkadancers, kde jsem při představení Kniha džunglí dělala garderobiérku – kostymérku. Na tuto sezónu chystají opět ve spolupráci s Matějem Formanem a Českou filharmonií představení Má vlast. Už se na toto představení moc těším. Je to už taková tradice, zahájit letní sezonu v šapitó ve Stromovce. Chodí tam se mnou i moje dcera, která to tam taky miluje.

Na šití mě asi nejvíc chytlo to, že na konci procesu mám něco hmatatelného. Začíná to myšlenkou v hlavě, pak placatou látkou, z které moje ruce vytvarují 3D oblečení. Je to krása pozorovat, jak vše postupně vzniká. A ten výsledek? Když si kousek obléknu a ono to funguje, vypadá krásně a někdy i líp, než jsem si dokázala představit. Ta radost, když vám někdo oblečení pochválí. Nebo když vidíte svoji práci, jak jí obléká někdo jiný a vykouzlí mu úsměv na tváři a dělá mu radost. To pak vždycky radostně poskakuju a pištím radostí. V divadle člověk trénuje, dře, odtančí představení, sklidí potlesk a výsledek není viditelný.“

Šít oblečení Vás tak zaujalo, že jste se přihlásila do kurzu šití a později i oděvního návrhářství a v novém oboru začínala úplně od začátku a učila se za pochodu. Založila jste módní značku Annlock. Říkáte, že tanec a móda mají hodně společného. Obojí je o kráse a eleganci, také vyžaduje hodně úsilí a trpělivosti. Co všechno šijete? Někde jste řekla, že šijete i kroje.

„Z baletky jsem se stala módní návrhářkou. Na jevišti jsem pochopila, že kostým dotváří roli, stejně jako oblečení formuje naši osobnost v životě. Vše, co tvořím, v sobě nese principy ladnosti, preciznosti a sebevyjádření. Mým cílem je navrhovat modely, které ženám dodají sebevědomí a pomohou jim vyjádřit, kým opravdu jsou. Pod značkou Annlock navrhuji oblečení, které je tvořené pro ženy, jež chtějí být elegantní, ale zároveň si váží praktičnosti a pohodlí. Hlavní myšlenkou mých návrhů je variabilita – jeden model, mnoho příležitostí. Každý kousek z kolekce Annlock je navržen tak, aby se dal snadno přizpůsobit různým situacím během dne:

– Ráno do kanceláře – s jemnými šperky a minimalistickými doplňky

– Na obchodní schůzku – stačí přidat formální obuv a sako, a jste připravené udělat dojem.

– Odpoledne na procházku – s teniskami

– Večer do společnosti – doplňte vysokými podpatky, psaníčkem a výrazným šperkem a oblečení získá zcela jiný, elegantní look.

Mým cílem je, aby se ženy cítily sebevědomě a pohodlně ve všech rolích, které během dne hrají.“

Na jevišti Vás fascinovala nejen ladnost pohybu, ale i role, kterou kostýmy hrají k dotvoření příběhů. A Vaše modely jsou inspirované baletem. „Každý nese jméno baletního prvku, jako připomínku mé taneční cesty.“ Co Vás baví na navrhování kostýmů?

„Jak říkáte. K oblečení přistupuji jako ke kostýmu, který dotváří naše role, které nás během dne čekají. Baví mě vymýšlet takové kousky, které budou jednoduché, nadčasové a hravé. Kostýmy do představení jsou pro mě výzva. A někdy se u toho vyblbnu. Jako u kostýmů do představení Jak Koblížek baletku potkal: kočička myška, medvídek, veš, vrána…“

Dělat módu Vás velice baví. Říkáte:  „Móda by měla být nástrojem, který podtrhne naši jedinečnost a dodá nám pocit jistoty v každém okamžiku. A přesně to nabízím. Oděvy, které vám pomohou cítit se skvěle a vyzařovat sebevědomí, ať už jste kdekoli a děláte cokoli. Každý kousek, který tvořím, je navržen tak, aby ženám dodal sebevědomí, zdůraznil jejich osobnost a umožnil jim cítit se krásně a pohodlně.“ V jakém oblečení se nejlépe cítíte Vy?

„Haha. Hezká otázka. V takovém, které odpovídá situaci a roli, ve které se zrovna nacházím. Mám ráda kalhoty a triko, ale v divadle bych se v tom dobře necítila. Miluju večerní šaty, ale přes den bych se v nich cítila jako blázen.“

 A co zájmy a koníčky, máte na ně čas? Jak ráda trávíte volný čas?

„Teď nejvíce času trávím podnikáním a s rodinou. Dceři je 6 a tak s ní chci trávit čas, dokud o to má zájem. Chybí mi denní kontakt s hudbou, ideálně živou. Vždyť už od konzervatoře jsem byla zvyklá, že celá budova školy zní hudbou. Z každé místnosti, i ze záchodu, se ozývala hudba (muzikanti trénovali, opravdu kde se dalo i nedalo). Moc ráda zajdu do divadla, nebo na koncert. A další velkou radost mi dělá příroda, kytičky. To vám je taková krása a radost. Tolik barev, tvarů. Jsem ráda, že u domu mám zahradu, kde mám možnost pěstovat kytky. Je to radost se s dcerou starat záhonky a sledovat, jak postupně rostou a dozrávají jahody, borůvky… už teď se u toho culím, jen na to pomyslím. Hudba a kytky mě vždy rozzáří.“

Děkuji za rozhovor. A všem přeji, ať hrají krásné role v krásných kostýmech. Jak na jevišti, tak hlavně ve svém životě.

                                 

Anna Homola:

Narodila se 4. 3. 1983 v Praze jako Anna Dvořáková.

Balet vystudovala na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy.

Tančila v Divadle J. K. Tyla v Plzni, Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem, Nové scéně Národního divadla v Praze a v Laterně Magice.

Věnuje se módě a založila značku Annlock.

Foto: Archiv Anny Homoly 

           

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

RADIM VIZVÁRY novým uměleckým šéfem Laterny magiky

A jaké tam nastanou změny?

Laterna magika, čtvrtý soubor Národního divadla, má od ledna letošního roku nového uměleckého šéfa. Stává se jím mezinárodně uznávaný představitel mimického umění, režisér, pedagog i držitel Ceny Thálie, Radim Vizváry.

Vedení Národního divadla jej s nabídkou oslovilo před půl rokem. Radim Vizváry plánuje rozvíjet odkaz Laterny magiky jako multižánrového divadla, využít své tuzemské i zahraniční kontakty pro získání nových tvůrců. Anebo podpořit větší využití nových technologií. Bohatší bude i edukativní činnost a doprovodné programy.

Laterna magika: multimediální i multižánrové divadlo

Radim Vizváry plánuje otevřít Laternu magiku novým uměleckým výzvám a spolupracím i novým typům projektů. „Laterna magika prošla za svou existenci mnoha proměnami, hledala své nové podoby a snažila se držet krok s rozvojem divadla i audiovizuálních technologií. Dnes se neobejde bez progresivnějšího využití nových technologií a silnějších impulzů směřujících k multižánrovosti. Vážím si odkazu Josefa Svobody a Alfréda Radoka a věřím, že jejich nadčasové myšlenky budeme nejlépe naplňovat právě tím, když se stane Laterna magika prostorem experimentu,“ uvádí ke své nové koncepci.

Otevírají se nové obzory

Využití nových technologií by měla pomoci spolupráce s vědci i studenty technických oborů, stejně tak jako s digitálními umělci a dalšími profesemi, jež nemusí být nutně divadelní. „Národní divadlo má v tuto chvíli jedinečnou možnost vytvořit platformu pro plnohodnotný čtvrtý žánr,“ komentuje Radim Vizváry. „Máme příležitost propojit umělecké styly, směry a obory, které doposud jen sloužily, nebo byly podřízenou součástí historicky zakořeněných tradičních žánrů. Mám na mysli například současný tanec, fyzické divadlo, pantomimu, akrobacii, loutkové divadlo nebo nový cirkus. Zaslouží si svůj vlastní prostor, ve kterém by se mohly stát plnohodnotným reprezentantem současného divadelního umění.“

Laterna magika by měla využívat nejen již existující prostředky, ale technologie vytvořené na míru pro její potřeby. „Z již vytvořených technologií by tvůrci inscenací měli využívat takové, které se na divadelních jevištích objevují jen výjimečně anebo se neobjevují vůbec. Měli bychom zkoumat a využívat nové materiály a nové postupy v práci,“ zdůrazňuje nový umělecký šéf. „Na každý projekt plánuji pozvat jiného režiséra, z tuzemska nebo zahraničí, s tím, že mu budu doporučovat další umělce ke spolupráci. Dovolím si také jednu zásadní věc, a to hlídat tvůrce, aby se neodklonili od poetiky, kterou chci pro Laternu vytvořit,“ dodává Vizváry.

Laterna magika bude otevřenou platformou pro tvůrce i interprety, bude podporovat mladé talenty a dávat prostor zkušeným tvůrcům i mladé generaci. Workshopy, site-specific intervence i mezinárodní spolupráce. Pro soubor Laterny magiky budou pořádány pravidelné workshopy různých divadelních žánrů, aby interpreti pravidelně získávali nové zkušenosti a dovednosti, zejména když bude nyní kladen větší důraz na multižánrovost. Stejně tak se rozšíří i činnost tanečního studia, jehož činnost bude obnovena, až to dovolí protipandemická opatření, nově pod názvem Studio Laterny magiky.

Projekty mimo domovskou scénu

Laterna magika se vydá i cestou site-specific projektů mimo Novou scénu ND, aby se svým divákům více přiblížila a umožnila jim zažít divadlo i jinak, v neobvyklých lokalitách nebo ve veřejném prostoru. Zaměří se také na tvorbu takových produkcí, které budou vhodné pro zájezdovou činnost, a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Laterna magika by měla více využívat i možností, které skýtají mezinárodní dotační programy, zejména International Visegrad Fung a další. Mezinárodní spolupráci pak podpoří také vlastním festivalem, který bude probíhat jako bienále multižánrového a multimediálního divadla. Měl by se stát místem setkávání umělců, jimž jsou poetika Laterny magiky a propojování žánrů blízkou formou. Pilotní ročník proběhne v červnu roku 2022.

Dramaturgie Laterny magiky bude vyváženější ve vztahu k dětskému publiku, jež je třeba citlivě formovat. Po rekonstrukci Nové scény ND bude uvádět každý rok dvě premiéry, z toho jednu celovečerní produkci a jednu inscenaci vytvořenou cíleně pro rodinné publikum.

Premiéra rodinné inscenace již na jaře

První premiéra, kterou Laterna magika pod vedením Radima Vizváryho uvede, je již v procesu zkoušení. Inscenace s názvem „Zázrak (s)tvoření“, kterou Vizváry sám režíruje, bude určena pro rodinné publikum.

Hlavním poselstvím autorského díla, které bude kombinovat současný tanec, nový cirkus, loutkohru a ruční animace, je prostá myšlenka, že svět bude vždy takový, jaký si jej vytvoříme sami.

Hrdinou je chlapec, který tváří v tvář nicotě vytváří svůj svět z fantazie a prostého materiálu, bílého papíru. Zažije různá dobrodružství a naučí se mnoho o sobě i o tom, co je potřeba udělat, aby o křehký svět, který si vytvořil, nepřišel,“ přibližuje Radim Vizváry téma inscenace.

Režie se ujal Matyáš Ramba, člen Losers Cirque Company, hudbu skládá Ivo Sedláček, animace a projekce vytváří Maria Procházková, která v Laterně magice režírovala inscenaci „Vidím nevidím“, a jako light designér bude spolupracovat Karel Šimek. Premiéry jsou naplánovány na 11. a 12. březen 2021, pokud to dovolí aktuální koronavirová protipandemická opatření.

Laterna magika na odloženém „Expu 2020“

Na Světové výstavě „Expo 2020“, která bude probíhat dodatečně od října 2021 do března 2022, nebude chybět ani Laterna magika. Radim Vizváry uvede již jako její umělecký šéf svou autorskou inscenaci „Robot Radius“. Kanceláří generálního komisaře pro účast ČR na Všeobecné světové výstavě Expo byl osloven před dvěma lety, aby vytvořil inscenaci na téma dramatu Karla Čapka „R.U.R“. Tato významná divadelní hra slaví v letošním roce 100 let od prvního uvedení a Vizváry se v tomto svém sólovém projektu inspiroval jednou z jejích postav. Již předtím, než dostal nabídku Národního divadla na šéfovský post, uvažovalo komisařství o propojení tohoto projektu právě s Laternou magikou, která jako divadelní fenomén vznikla na Světové výstavě Expo 58 a slavila úspěchy i při účasti v letech 1968 a 1970.

Nyní je spolupráce již oficiálně stvrzena. Česká premiéra proběhne 10. a 11. září 2021 na Nové scéně ND a světová premiéra v říjnu v Dubaji. Na tvorbě úzce spolupracuje skladatel a kytarista Michal Pavlíček, který bude v inscenaci vystupovat živě na každé repríze. Režie se ujme další výrazná osobnost českého nonverbálního divadla, Miřenka Čechová.

Radim Vizváry ve hře „Sólo“

Kdo je RADIM VIZVÁRY?

Radim Vizváry je mim, autor, režisér, choreograf a pedagog. Patří mezi nejvýraznější mezinárodně uznávané osobnosti současného mimického divadla v Evropě.

Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde dosáhl nejvyššího, doktorského vzdělání, titulu Ph.D. Je držitelem Ceny Thálie 2016 v kategorii „Balet, pantomima nebo jiný tanečně dramatický žánr“ za herecký výkon v představení „Sólo“. Na jubilejním 70. ročníku světového divadelního festivalu v čínském městě Haikou obdržel v listopadu 2018 výroční medaili ITI (International Theatre Institute – World Organization for the Performing Arts) za dlouhodobé vynikající výsledky v divadelním umění. Je nositelem mnoha dalších ocenění u nás, v Evropě nebo USA.

Od roku 2014 je zařazen mezi významné osobnosti Oxford Encyclopedia. Jako autor, režisér nebo choreograf má na svém kontě stovku představení a jako interpret představil svou uměleckou práci téměř v celé Evropě nebo v USA, Asii a Africe.

Ve své vlastní tvorbě se nejvíce specializuje na pantomimu, rozvíjí ji do současné podoby a řeší problematiku nonverbálního divadla, a to i ve sféře pedagogické a teoretické. Je uměleckým šéfem divadelního uskupení Mime Prague, spoluzakladatelem a ředitelem mezinárodního festivalu MIME FEST a uměleckým šéfem mezinárodního festivalu pouličního divadla v Táboře „Komedianti v ulicích“.

Vizváry spolupracoval s mnoha prestižními institucemi, kupříkladu: NDT/ Korzo Theatre v Haagu, University of Arts Helsinki a mnoha dalšími. V Národním divadle v Praze potom vytvářel třeba choreografie k inscenacím „Z mrtvého domu“, „Juliette (Snář)“, „Sen čarovné noci“, „Billy Budd“ a režii operní grotesky „Poprask v opeře“ nebo opery „Láska ke třem pomerančům“. V současné době společně s uskupením Losers Cirque Company vytváří novou scénu nového cirkusu a pantomimy „Divadlo BRAVO!“, které nyní hraje v bývalém „Branickém divadle“.

 

 

Foto: archiv LM a TM

Lucie Kocourková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN