A to přímo z Duncan Centre. Přijeďte na jejich performance do Kutné Hory!
Milí čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU, drazí přátelé,
naše výstava Jiří Trnka – V zahradách imaginace, která přivítala téměř 40 tisíc návštěvníků, se pomalu chýlí ke konci a my pro vás máme ještě další důvod, proč přijet do Kutné Hory!
Výjimečné datum 29. únor je důvodem pro výjimečnou událost. A tou je slavnostní zahájení sezóny jaro/léto 2020. Otevřeme dvě nové výstavy, užijeme si performanci studentů taneční konzervatoře Duncan Centre a necháme se vtáhnout do rytmů kapel Meccaverius Society a Nauzea Orchestra.
Slavnostní zahájení sezóny jaro/léto 2020
So 29/2/2020 od 14 hodin, vstup zdarma
Program:
14 h Tarot Lab – věštecká performance Dariny Alster
16 h vernisáž výstavy Artikl – Sedm let s uměním
Taneční performance studentů konzervatoře Duncan Centre
17 h vernisáž výstavy Eva Sakuma – Portrét kóro
18 h koncert kapel Meccaverius Society a Nauzea Orchestra
Studentské představení tanečnice a choreografky Lenky Bartůňkové se poprvé odtančilo v samotných prostorách Duncanu.
Lenka Bartůňková si vypěstovala svébytný taneční rukopis spočívající ve světelném minimalismu a silném důrazu na vnitřní emoce. V Tanečním představení Arytmie se právě těmto niterným emocím nevyhnula, ba naopak. Celé představení bylo jimi přímo protkané.
Studenti 3. ročníku se spolupodíleli na vzniku choregrafie, každý student jakoby tu nechal otisk své vlastní duše.
Arytmie, jak už název napovídá, spočívala v tom, že tanečníci nerytmicky tu a tam nechávali průchod svým vášnivým emocím, které po chvíli vystřídala smršť melancholické nálady. Celý prostorný sál oblečený do černého hábitu se utápěl v černém, toto připodobnění smrti sahalo až k Jungovým archetypům. Celé představení působilo nesourodě, snad až trošku nemotorně, přestože okamžiky nabité energií dodaly skutečnou jiskru celému představení. Od počátku bylo jasné, že na jevišti je až překvapivě mnoho účinkujících. Určit jejich skutečný počet bylo obtížné, protože mizeli a zase se objevovali v různých skupinách. To, jak se Bartůňková skvěle vypořádala s nemalým počtem studentů v nepříliš velkém tanečním prostoru, jsem vnímal jako nejvýraznější choreografickou přednost. Jedno bylo skutečně jisté: jasná převaha žen nad jediným mužem! Toto také sehrálo svou velkou roli během zajímavé pasáže, kdy všechny tanečnice na sebe chtěly strhnout pozornost tohoto muže. Nakonec se na něj hromadně vrhly!! Za zmínku jistě také stojí okamžik, kdy všichni účinkující dokázali vytvořit jednotné, pulzující a harmonické spojení, jako kdyby tančil pouze jediný tanečník.
Námět a choreografie: Lenka Kniha Bartůňková
Asistent choreografa: Marta Trpišovská
Světelný design: Michael Vodenka
Hudba: Janek Rous
Tvorba a interpretace: Jeanne Aitken, Kristýna
Černá, Magdaléna Havlínová, Vladlena Klimek, Tereza
Moulisová, Anna Pohlová, Barbora Puková, Anna
Marie Tombová, Vanesa Tošovská, Adéla Trejbalová,
Natálie Tunová, Štěpán Uhlík, Elisabeth van de Loo,
Eliška Veškrnová, Emílie Živčáková
Psáno z představení 19. prosince 2019, konzervatoř Duncan centre
Inspirativní i pro diváky z motorových lodí. █ Kam se poděla moderátorka? █ Mrtvé území ožilo. █ Vystupoval i Menšík! █
Sobota přesně v polovivě června TANEČNÍ MAGAZÍN nasměrovala do pražského Karlína. Konkrétně na jeho Rohanské nábřeží. Do jednoho ne tolik všemi Pražany, natož turisty, známého místa – do PŘÍSTAVU 18600. Již třicátý první ročník prestižního festivalu TANEC PRAHA zde totiž pokračoval nabitým odpolednem, podvečerem i večerní diskotékou.
Výsledek jedné z performancí…
Po několika návštěvách festivalových představení mimo metropoli, v minulých ročnících, jsme se programově zaměřili na tento, nepříliš známý, kout Prahy. TANEČNÍ MAGAZÍN zajímalo i sepětí vystupujících s přírodou a se zdejším, níže popsaným, prostředím.
Divačky ctí přístav, mají námořnická trička
Samotné karlínské pobřežní území je rozporuplné. Obzvláště jeho součást, nazývaná Přístav 18600. I v názvu. Nikdy tu žádné přístaviště nebylo. Jméno získal podle přívozu, který sem jezdí od Holešovické tržnice, se zastávkou na ostrohu ostrova Štvanice. Kontroverze je i mezi moderní zástavbou kolem Pobřežní ulice. Tu zvýrazňují ještě kulinářské podniky jako vinárna „Na břehu řeky Rhôny“, vyhlášené lahůdky „U Paukerta“ či vybraný „Pohostinec Karlín“. V Přístavu 18600 vás uvítají dřevěné a plechové stánky. Napít se zde můžete z plastových kelímků. Čepují zde „místní“ pivo zvané Křižík. Vyráběno je však v minipivovaru Muflon. V Praze 4, Kunraticích. Od moderní zástavby sem můžete projít „měsíční krajinou“ zdevastované půdy, drátů čouhajících ze země a napůl zabagrovaných skruží a armatur. Za tím je však moderní cyklostezka. A pod ní již Přístav 18600. Zkrátka, jak z mého popisu snad patrné, ideální místo pro performanci.
Divadlo RUDERÁL shání nové vystupující soubory, jak se můžete dočíst v TANEČNÍM MAGAZÍNU jinde. My jsme si jeho prostory prohlédli v rámci festivalu TANEC PRAHA
Druhá červnová sobota byla po celém území Čech a Moravy plná dešťových srážek. V Praze ne. Bylo zde však téměř nesnesitelné dusno. Ani to však neodradilo na tři desítky účinkujících, ani jejich technické štáby. A také nikoli diváky…
Poněkud tarzanovská scénka
I když… Zeptal jsem se pořadatelky, kde se v rozlehlém areálu nachází místo další performance. Řekla mi: „Támhle, jak se přemísťuje ten dav diváků.“ Neviděl jsem jej. Až pak mi došlo, že má jít o ten maličký hlouček návštěvníků…
Kde hledat příčinu menší návštěvy?
V samotném areálu „přístaviště“ bylo lidmi nabito. Hned několik soukromých párty s grilovačkou. Projíždějící cykloturisté i dost pěších odvážlivců, kteří úspěšně překonali výše popsanou „měsíční krajinu“. Zdejší program TANCE PRAHA byl však až moc volný. Postrádal místní značení. Šipky a popisky. Až s výjimkou divadla RUDERÁL (viz snímek výše). Musím pochválit tradiční výpravný program celého festivalu. Na křídovém papíru. Za odpovídající cenu 250,- Kč. Kdo si jej tady koupí k pivu a mastnému buřtu či taktéž špinící vegetariánské mozzarelle? Nechtělo to pouze naxeroxovat skládačku s aktuálními informacemi? Ale klíčový problém byl v absenci práce moderátorky. Hlavní jeviště zelo prázdnotou. Myslel jsem, že uvedená Daniela Voráčková bude v terénu seznamovat diváky s účinkujícími. Nebylo tomu tak. Chudáci interpreti. Myslím si, že to zavánělo trochu neúctou k jejich připraveným vystoupením! Všichni tu tak byli, jaksi jako za minulého režimu, anonymně. Proto bych prosil propříště – nechejte pracovat moderátorku! Anebo alespoň podrobně natiskněte místní informace.
Jednotlivá vystoupení byla originální, zajímavá a svým způsobem inspirativní. Místy zaujala i zdálky diváky z projíždějících turistických motorových lodí. Ne vše a všem vždy vyšlo…
Že by vyhlíželi absentující moderátorku?
Myslím, že základní myšlenka spojení vystupujících s přírodou se osvědčila. A ty drobné nedostatky? Alespoň je co zlepšovat pro 32. ročník festivalu TANEC PRAHA. Aby neusnul na vavřínech.
TANEC PRAHA v Přístavě 18600
aneb VEN ku.TANCI / Vhodné pro rodiny
ÚČINKUJÍCÍ:
MODERÁTORKA:
Daniela Voráčková
VYSTUPUJÍCÍ:
Míša Suša & Renata Raková – „O sluneční víle“
Jan Bárta – Pohybové hry pro všechny věkové kategorie
Markéta Jandová
Viktor Černický – variace tématu „PLI“
Cécile da Costa – nedokončené „Roselyne“
Sabina Bočková, Johana Pocková –nedokončené práce „Jáma lvová“
Ve čtvrtek 21. února má svátek Lenka, ale také proběhne v DIVADLE 29 v ulici Svaté Anežky České v Pardubicích zajímavá taneční akce DUNCAN CENTRE. Začne o osmé hodině večerní. Jde o českou premiéru.
Večer věnovaný současnému tanci, jehož program bude složen z nejnovější choreografické tvorby studentů Konzervatoře DUNCAN CENTRE, včetně české premiéry představení „Motýlí žena“ Nikoly Němcové.
Za symbolem ženské jemnosti a křehké slabosti se skrývá archetyp plodící síly. Ona je ta, která nese život, ta která přišla posílit slabé, ta která vyvstala z prachu, aby mohla ve svých prsou táhnout bouřlivý svět i podsvětí.
Představení je inspirováno knihou psychoanalytičky Clarissy P. Estés „Ženy, které běhaly s vlky“.
Námět, choreografie, kostým a tanec: Nikola Němcová / hudba: Mario Lavista – Canto del Alba, Julián Carrillo – Cromometrofonía (First part)
Vstupenky na: Ticketportal.cz , nebo v DIVADLE 29, Svaté Anežky České č. p. 29 .
Nikola Němcová na archivním snímku z festivalu v roce 2017
Konzervatoř Duncan centreje renomovaná a mezinárodně uznávaná škola, jediná svého zaměření ve střední Evropě (současný tanec a tvorba). Za téměř dvacet sedm let svojí existence konzervatoř prokázala vysoké odborné a umělecké kvality – drtivá většina umělců, choreografů, tanečníků a pedagogů na české taneční scéně jsou právě bývalí studenti nebo absolventi školy. Vytváří nivó současného tanečního oboru v rámci naší země i celé Evropy.
