Pestrý výběr „Letní Letná Light“ opět přivítá „Provazochodkyni nad Prahou“, doprovodný program slibuje také pěkný cirkus
Upozornění úvodem
„,Letní Letná´ se v odlehčené verzi uskuteční od 18. do 25. srpna v pražských Letenských sadech. Současná koronavirová opatření nás výrazně nelimitují a přípravy festivalu nenarušila. Na co se však zaměřujeme nejvíce, je maximální bezpečí návštěvníků. Spolupracujeme s pražskou hygienickou stanicí a řídíme se doporučením odborníků. Na základě rozhodnutí vlády snižujeme kapacitu vnitřních prostor na 500 osob. Toto omezení se týká pouze šapitó, kde bude navíc povinné mít zakrytý nos i ústa rouškou. Kapacita venkovní scény na čerstvém vzduchu zůstává zachována a bude zde dostatek prostoru pro dodržení bezpečné vzdálenosti mezi skupinami. Budeme pro návštěvníky mít roušky k zakoupení i dezinfekci zdarma,“ říká Jiří Turek, ředitel festivalu „Letní Letná“.
O odvaze chodit na provaze
Letos Tatiana-Mosio Bongonga, která při zahájení loňského ročníku Letní Letné přešla bez jištění nad Vltavou, opět po roce ohromí české publikum. Tentokrát jako hrdinka dokumentu „Provazochodkyně nad Prahou“. Snímek v premiéře a bez reprízy promítne „Letní Letná Light“. Projekci osobně uvede tato odvážná provazochodecká umělkyně.
17. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla zve také na pestrý doprovodný program. Dospělé návštěvníky rozhýbou energické koncerty, děti se vyřádí při různých hrách a celou rodinu zabaví cirkusové či výtvarné dílny. Své šapitó rozbije „Letní Letná Light“ v Letenských sadech od 18. do 25. srpna.
Při zahájení „Letní Letné“ v roce 2019 sledovalo na 30 tisíc diváků s úžasem Tatianu-Mosio Bongongu, jak přechází na 350 metrů dlouhém laně přes Vltavu. Ve výšce 35 metrů a bez jištění! Nejen o této neuvěřitelné „procházce“ vypráví dokument „Provazochodkyně nad Prahou“, který vznikl v produkci „Letní Letné“. Festival jedinečný film uvede 20. srpna v premiéře za osobní účasti Tatiany-Mosio Bongongy a dalších tvůrců, všichni se zapojí i do následující debaty. Open–air promítání se uskuteční jen jednou, přístupné je zdarma, kapacita je ale z důvodu bezpečnosti omezena, zájemci si proto nesmí zapomenout rezervovat vstupenky na webu festivalu.
Dechberoucí výkon byl výzvou i pro organizátory a autory snímku: producenty Ivanu Pěknou Vrbíkovou a Václava Flegla (zodpovědného zároveň za zvuk), dramaturgyni Zuzanu Kopečkovou, kameramana Adama Sejku a střihače Jakuba Vovsa. Všem zúčastněným přinesl zamyšlení a radostnou katarzi.
Ve skutečnosti i ve filmovém dokumentu
Snímek „Provazochodkyně nad Prahou“ není jen záznamem samotného představení a jeho mnohdy dramatického zákulisí a náročných příprav. Riskantní vzdušný přechod od právnické fakulty do Letenských sadů vnímá zároveň jako nejistou cestu mezi dvěma krajnostmi: životem a smrtí, začátkem a koncem, neustálým napětím a zároveň neuvěřitelným klidem. Důležité je neztratit rovnováhu.
„Provazochodecké lano chápu metaforicky jako strom. Čerpám zespodu a rostu do nebe. Cítím sílu a propojení. Lano je malý kus země. Jsem uvnitř toho, co dělám. Bezprostředně prožívám přítomnou chvíli, jsem v ní celým svým bytím,“ popisuje těžko sdělitelný prožitek Tatiana-Mosio Bongonga.
Dokument zachytil mimo jiné i její nečekané setkání s osudovým mentorem Rudym Omankowským mladším ze slavné české provazochodecké rodiny. Film je totiž, vedle emotivního přiblížení světoznámé provazochodkyně a její osobní výzvy, také obecnou oslavou funambulismu čili chůze po laně. Přiučit se různým novocirkusovým disciplínám mohou zájemci přímo na „Letní Letné Light“. Doprovodný program nabízí dostatek příležitostí vyzkoušet svou šikovnost, něco nového si osvojit anebo si prostě hrát.
Další programová nabídka
Tak například Cirkus LeGrando má otevřené šapitó pro všechny, které láká provazochodectví, balancování na kouli či fakírské dovednosti. Při Žonglérském dni 24. srpna se naučí za hodinu žonglovat i ti, kterým všechno padá z rukou, a zároveň se podívají na show těch zkušenějších. Rozšíření obzorů zábavnou formou slibuje i Odpoledne se Zdravotním klaunem. Připraveny jsou také výtvarné workshopy.
„Letní Letná“ při sestavování programu tradičně myslí na děti. Nejen každodenními představeními určenými přímo pro malé publikum. V Hravé KB zóně čeká rodiče příjemné posezení ve stínu a jejich ratolesti dětský koutek. Představivost povzbudí hřiště Guixot de 8. Interaktivní instalace katalánských umělců je inspirována osobnostmi, které vynikaly svou fantazií ve vědě, umění i gastronomii. Ke svezení vybízí dřevěný Kolotoč řezbáře Matěje.
Večer si, při zdarma přístupném hudebním programu, přijdou na své pro změnu dospělí. Povyražení slibují kapely, které hrají pěkně od podlahy. Koncertům navíc předskakují DJs. Na divoký Balkán posluchače přenesou Circus Brothers a Mijaktiç Orkestar. Balkánskou hudbu evokuje i produkce bandu Trombenik. Ta jindy zase připomíná jazz, základem všeho je ale styl klezmer. Směsici latino muziky, tanga a ska propojuje kapela Tygroo. A výsledkem je balkan-jungle. Publikum rozproudí i švédská skupina Faela!. Taneční čoro moro zas čekejte od Gipsy Chipsy. Pohřební kapelu naopak charakterizuje „lidový crossover“ a tradiční žánry so trash disco.
Chutě zažene a žízeň uhasí v Letenských sadech food zóna a bary, které návštěvu festivalu každoročně zpříjemňují.
„Letní Letná Light“ se uskuteční od 18. do 25. 8. v pražských Letenských sadech a vstupenky na jednotlivá představení, včetně těch dětských, jsou k dostání nawebové stránce festivalu.
Za asistence České televize i nejznámějšího pražského pivovaru. █ Buďte s námi. Buďme spolu. █ Již sedmnáctý ročník! █ Český nový cirkus tradičně chystá pro „Letní Letnou Light“ neopakovatelná představení. █
Festival „Letní Letná Light“ předvede mezi 18. a 25. srpnem to nejlepší z české novocirkusové scény. Na 17. ročníku Mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla návštěvníci uvidí to, co jinde ne. Přímo pro „Letní Letnou Light“ totiž dva přední soubory – Cirk La Putyka a Losers Cirque Company – připravily společné a neopakovatelné představení „Buďme spolu“. Opakovat se jinde nebude ani druhá tuzemská novinka – speciální průřez tvorbou samotných Losers. Program festivalu zve ovšem také na další české ansámbly, jejichž inscenace pobaví i dojmou. Jak dospělé, tak děti.
„Kde jinde než na Letní Letné?“ podotýkají soubory Cirk La Putyka a Losers Cirque Company k happeningu, který se rozhodly společnými silami vytvořit pro největší festival nového cirkusu u nás. „Obě skupiny se na tuto spolupráci nesmírně těší. Mezi sebou se dobře známe a občas se potkáváme na různých festivalech, v divadlech a podobně. Poprvé ale máme možnost spolu více tvořit, předávat si zkušenosti, nové techniky a principy. Všechny nás to hodně obohatí a posune v našich dalších plánech,“ nepochybuje principál „Lůzrů“ Petr Horníček.
Jedinečný projekt dostal název „Be Together – Buďme spolu“. Neodkazuje jen ke spojení akrobatů a jejich umu do dvojnásobně velkolepé show, ale i k blízkosti s publikem. „V průběhu představení několikrát aktivně zapojíme diváky do děje. Ať už nám pomůžou držet akrobaty, natahovat lana. Anebo zvedat akrobaty do vzduchu. Diváci tak budou akrobacii přímo na dosah,“ prozradil Horníček. „Vybrali jsme si téma ,Be Together´, bude to naše společná práce, která začala v červenci v Trutnově. A bude zakončena v Praze právě na ,Letní Letné´. Kdy jindy se mají lidé spojovat, než teď! Je to zážitek spolu tvořit a být na jednom jevišti,” doplňuje Rosťa Novák mladší z „Putyky“. Premiéra a derniéra zároveň se na festivalu odehraje 21. srpna.
Losers Cirque Company pouze pro „Letní Letnou Light“ také sestavila výběrové představení, do něhož napěchovala to nejlepší, co její členové dovedou. „Losers – speciální edice“ zopakuje nejkrásnější pasáže z inscenace „Vzduchem“ i šílené kousky z „Kolapsu“, pustí se do náročných triků z „Ega“… A opominout samozřejmě nemůže ikonickou inscenaci „The Loser(s)“. Cirkusovou stezku, kterou provede mistr světa v loopingu En.Dru, si je možné projít jen jednou: 23. srpna v Letenských sadech.
Zleva Petr Horníček za Losers Cirque Company, uprostřed ředitel festivalu „Letní Letná Light“ pan Jiří Turek a úplně napravo Rostislav Novák (toho jména mladší) za Cirk La Putyka
Cirk La Putyka, o den dříve, přispěje do programu novinkou „Kaleidoscope“. Ta, která vznikala během pauzy zapříčiněné pandemií covidu-19. Slibuje křiklavou koláž umu a radosti. „Jak název napovídá, v nové show se soustředíme spíše na krásu formy, dynamiku a kouzlo okamžiku, než že bychom filozofovali o nesmrtelnosti brouka,“ popisuje režisér Maksim Komaro. Podobně jako v „Krasohledu“ se v novocirkusovém „Kaleidoscopu“ střídají rozmanité akrobatické dovednosti: teeterboard, trampolína, walking globe, rolla bola, vše navíc prokládané gagy.
Na 17. ročníku „Letné“ může publikum žasnout i při představení dalších českých souborů, jež propadly divadlu a novému cirkusu. Například „létající“ AirGym Art Company převypráví legendu o Wendigovi. Možnosti, které nabízí závěsná akrobacie, naopak bezezbytku využije zas v „Létacím snu č. 245“. Feel The Universe Circus Company oproti tomu v představení „Vlez v les“ vychází z bajek. Masky a akrobacie inspirované zvířecí říší diváky zde vtáhnou do tajemného a krásného světa přírody.
Kabaret nejmladší generace cirkusáků – „Teens Cirkabaret“ – ukáže, že novocirkusové talenty rostou po celé republice. A možná tak cirkusové jeviště jednou přitáhne i někoho z malých diváků, kteří letos zasednou na některém z mnoha představení pro děti. Pohádky pro ně přichystali třeba Bratři v tricku, Buchty a loutky, Divadlo Víti Marčíka nebo Studio Damúza. Žonglérské umění předvede Kejklířské divadlo Vojty Vrtka a klauniádami pobaví Bilbo Compagnie či Václav Strasser.
Festival v Letenských sadech se tradičně nemůže obejít bez dětí
Letní Letná Light se uskuteční od 18. do 25. 8. v pražských Letenských sadech a vstupenky na jednotlivá představení, včetně těch dětských, jsou k dostání nawebové stránce festivalu.Více informací o akci najdete také na Facebookunebo Instagramu.
Mezinárodní festival Letní Letná pořádá společnost Gaspard, z. s. za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva Kultury České republiky a Prahy 7. Záštitu nad projektem převzala MgA. Hana Třeštíková, radní hlavního města Prahy.
Generální partner: Komerční banka
Hlavní partner: Staropramen
Generální mediální partner: Česká televize
Partneři: Lipánek, Florentinum, Metrostav, Kolektory, CSCargo, Pražské vodovody a kanalizace, ToiToi, Hanyš.
Pan Vladimír Hrabal není pouze jmenovcem slavného spisovatele Bohumila. Ačkoli je vystudovaným hercem, tak se dá říci, že tak trochu kráčí v rodinných „pábitelských“ stopách. Mimo stabilní divadelní role založil i divadlo vlastní. Rád moderuje před rozhlasovým mikrofonem i na živých akcích. Již před desítkami let – dávno ještě, než se tomu počalo říkat talk-show – uváděl živá komorní setkání s osobnostmi „Pozvání na skleničku“. Píše divadelní i filmové scénáře. A navíc často a rád uvádí výstavy výtvarníkům či fotografům. Nejen tato práce nás velmi bytostně sbližuje. Proto jsem nemohl vynechat první větší příležitost vyzpovídat jej i pro TANEČNÍ MAGAZÍN.
Jaký máte vztah ke sportu a pohybu?
„Já byl ke sportu veden odmala. Jednak mým tátou, který byl vedoucím tehdejšího Svazu lyžařů. A taky jedním ze strýců, který byl, pro změnu, cvičitelem Svazu lyžařů. Byl Sokolem tělem i duší. Pro mne to v praxi znamenalo – být každý zimní víkend na horách. V létě jsem pak býval ,nedobrovolně nucen´ zkoušet skoro všechny druhy sportů. Vzepřel jsem se tomu až na ,gymplu´. Řekl jsem, že chci jít studovat herectví a volný čas budu věnovat přípravě. Čekal jsem, že nastane ,výbuch´, ale vzali to sportovně. V klidu. Ale to neznamená, že bych, kupříkladu na lyže, ani na pohyb jako takový, zanevřel. Naopak.“
Chodil jste do tanečních? A rád?
„Ano, chodil jsem do tanečních. A proč? Jelikož byla součástí studií na střední škole. Nejprve jsme tam chodili ze zvědavosti a pak, když už jsme si rozebrali a ,rozdělili´ taneční partnerky, jsme se i těšili. Samozřejmě, na ty partnerky.“
Vladimír Hrabal uprostřed plakátu a obalu DVD filmu „Testament“
Jako vystudovaný herec jste musel, Vy konkrétně na JAMU v Brně, absolvovat i pohybové základy. Na co si v té souvislosti nejvíce vzpomínáte?
„Na JAMU se pohybové aktivity pěstovaly. Vzpomínám si, že třeba ,pohybovka´ v prvním ročníku začínala už hned v pondělí v sedm ráno! Následoval jazzbalet, akrobacie, společenské tance… Odpoledne jsme zkoušeli v divadle. Takže když jsme po desáté večerní hodině šli na kolej, měli jsme pohybu za den až až. Byli jsme celí rozlámaní, ale bolest k tanci patří. Tedy bolest, která by vás pak neomezovala v pohybu. Ale vše bylo dobré pro tělo, které se tím neustálým pohybem a cvičením zpevnilo.“
A máte nějaký konkrétní „taneční zážitek“ z té doby…
„Z tanců jsme tam tenkrát dělali i zkoušky, abychom vůbec mohli dostat zápočet. Vzpomínám, že jsme jeden čas, s mým kolegou z ročníku Pepíkem Cardou, na výuku tanců moc nechodili. A tak jsme pak museli zkoušku absolvovat sólově, za podpory velkého gaudia starších spolužáků, kteří se chodili na zkoušky mladších kolegů dívat.“
Tak to asi tedy zrovna na tanec nemáte ty nejlepší vzpomínky?
„Je pravdou, že jsem zrovna k tancům nijak zvlášť nepřilnul. I když… Na taneční páry věnující se společenskému tanci, kterým je navíc pohyb dán od Pánaboha, to je radost se podívat… Ale já osobně mám raději tanec, nebo – chcete-li – taneční kreace na hudbu tak, jak ji sám cítím. A to se pak dovedu docela odvázat…“
Vystupoval jste někdy v divadle v nějaké inscenaci společně s baletem?
„Společně s baletem zatím ne. Ale v mnoha inscenacích hrála svou roli i choreografie a taneční čísla. Takže když to na nás vyšlo, museli jsme na sál a tance nadřít. Jak říkával legendární brněnský režisér Peter Scherhaufer, když to podle něj ještě nevypadalo tak, jak by mělo: ,Není to ono! Vem to ještě do dílny…´
S arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským Janem Bosco Graubnerem
Zajdete občas i dnes na balet jako divák?
„Zřídka, když je čas. Ale balet na moderní hudbu třeba od Queenů nebo Beatles, ale i klasiku, si docela vychutnám…“
V mládí jste točil dětské filmy v Gottwaldově, mimo jiné i s člověkem, který měl k pohybu a cirkusovému umění hodně blízko – režisérem Radimem Cvrčkem. Jak na něj vzpomínáte?
„Na ,Cvrndu´ vzpomínám jako na režiséra – kamaráda. Když jsem byl v angažmá v tehdejším Gottwaldově v Divadle pracujících, poměrně často nás obsazoval do svých filmů pro děti. A byl takový dobrák, že když za ním někdo přišel, že má hluboko do kapsy a neměl pro něj zrovna roli, tak ho ,obsadil´alespoň do komparsu. Jednou byl požádán nějakou školou na sídlišti Jižní svahy, kde tenkrát bydlel, jestli by neudělal nějaké vystoupení k Mezinárodnímu dni dětí. Obvolal tedy všechny kolegy z divadla, kterým dával práci, ale ti ,náhodou právě zrovna´ v tento termín ,neměli čas´. Požádal tedy i mne. Jestli bych pro děti něco nevymyslel. Už tehdy jsem bavil kolegy imitováním slavných osobností. A tak jsme spolu udělali v tomto duchu soutěž, jestli děti poznají, komu patří právě předváděný hlas. ,Cvrnda´ pak udělal dva skvělé klaunské výstupy. Jako odměnu jsme dostali láhev vína. Tu jsme hned vypili. A tehdy se ,Cvrnda´ rozpovídal o svých začátcích v cirkuse. Začínal tam jako ,tenťák´ – tedy ten, který staví šapitó. Bylo to báječné odpoledne. Ukázalo, že není jen výborný režisér, ale také člověk. Později, když jsem spolupracoval jako moderátor s Českým rozhlasem, jsem měl přání natočit s ním povídání. Nejen o filmu, ale i o světě zvaném cirkus, když mu část života věnoval. Stále jsem to odkládal až do chvíle, kdy už bylo pozdě… Ale věřím, že ,Cvrnda´ rozdává svými klaunskými výstupy radost všem kolegům tam nahoře za nebeskou branou.“
Vladimír Hrabal (vpravo) na archívním snímku z filmu (v rozhovoru vzpomínaného) režiséra Radima Cvrčka „Čertiská“ z roku 1989, vlevo Karol Čálik v roli školníka
Je o Vás známo, že občas točíte i reklamy, co pro Vás tento druh práce znamená?
„Reklama? To je svébytný tvar. Měli by ji dělat profesionálové. Jak za kamerou,tak před ní. Pokud mám čas, tak se na reklamní bloky dívám. Pár reklamních spotů jsem už natočil. A vždy bylo vidět, že všichni na ,place´ mají motivaci a dostávají ze sebe jen to nejlepší. Protože, kdyby tomu tak nebylo, pravděpodobně si je už nikdo nenajme. Jedním z reklamních spotů, kdy jsem si natáčení užíval, byl ten na Tatranky. Natočil jej švédský režisér Olavi Häkinnen. Točilo se téměř celý týden ve Vysokých Tatrách. Koneckonců, kde jinde, vždyť odtamtud pochází název ,Tatranky´.“
Jedním z hostů Hrabalova pravidelného diskusního pořadu „Pozvání na skleničku“ byl i význačný fotoreportér ve službách ČTK Vladislav Galgonek
Říkáte, že reklamy průběžně sledujete. Jaká Vás zaujala poslední dobou?
„Dnes se výborně bavím u jedné reklamy s Pavlem Liškou a Markem Danielem, kteří na nás ,nic nehrají´. Je to skvěle natočené, profesionálně zahrané. S velkým vtipem a nadsázkou.“
Na který film z mládí ještě vzpomínáte?
„Už jsme tu vzpomínali pohybové aktivity. A pohyb, myslím náročný pohyb, a kumšt, dá-li se to tak říct´, souvisí také s prací kaskadérů. Měl jsem možnost si jej užít s Jirkou Vychopeněm, svého času automobilovým závodníkem ze Slušovic. S ním jsem absolvoval ve filmu Otakara Koska ,Tobogán´ několik kaskadérských auto-kousků. Byl to dětský film, natáčený před lety v Gottwaldově na sídlišti Jižní svahy. Je o partě dětí, které tráví prázdniny ve městě na sídlišti a nudí se. Rodiče na ně nemají čas, a tak dělají, co se dá. …až se připletou do cesty zlodějům, co vykrádají byty.“
Pozvání na skleničku neodmítl ani skladatel, textař, zpěvák, scenárista, a básník Jaroslav Wykrent, autor největších hitů Marie Rottrové
Matně si vzpomínám, že už v tom filmu byla jistá předzvěst dnešní doby – dětských počítačových her…
„Myslím, že ty počítače i hry také byly z nedalekého JZD Slušovice. Ale zpátky k mé roli. Jako zloději jsme ujížděli sídlištěm, kde jsme právě vyloupili několik bytů. Jirka mě naučil několik řidičských kousků. Sjíždět autem po schodech, projíždět bariérou přepravek, nebo se na místě otočit a ujíždět dál. To vše vypadá na plátně jako samozřejmost. Něco jiného je zažít vše na vlastní kůži. Před takovými lidmi smekám a mám je v dokonalé úctě.“
Absolvoval jste různá angažmá v několika rozličných divadlech. Vzpomínáte na některá z nich víc? Proč?
„Na všechna rád vzpomínám, protože jsem s nimi strávil část života. Hned po škole jsem dostal nabídku do Prahy, ale protože mne tehdy na zkoušky na JAMU připravovali pánové Karel Novák a František Řehák, už tehdy mi říkali, že bych měl jít do Olomouce. Že tam na mne čekají pěkné role. Tehdejší lidé ze souboru činohry Státního divadla Oldřicha Stibora mne znali, protože jsem s nimi zkoušel už v době studií na JAMU. František Řehák, Karel Novák, Svatopluk Matyáš nebo Václav Babka. To byly herecké osobnosti, které znali i filmoví a televizní diváci. Byl jsem tam tedy v dobré společnosti. Protože mým koníčkem bylo už na škole imitování osobností, nevím proč, začal jsem imitovat i tehdejšího ředitele, který byl velmi ješitný, a protiprávně, ještě před vojnou jsem byl proto ,odejít´.“
Kam jste šel odtamtud?
„Nejdelší dobu – devět sezón – jsem trávil v tehdejším Divadle pracujících vGottwaldově. Tam mne, v době, kdy jsem byl na vojně, angažoval umělecký ředitel gottwaldovského divadla, výborný člověk, herec, režisér a pedagog JAMU Miloš Slavík. I tam byly skvělé herecké osobnosti: Miloš Mejzlík, Ivan Řehák, Odra Mikulášek, Hynek Kubasta, Roman Mecnarowski, Zdeněk Dvořák, Vladuna Polanská…. Divadlo bylo ale velké a mě táhly spíše malé scény.“
Podařilo se Vám nějakou takovou nalézt?
„Právě proto jsem potom uvítal následné angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče. Byl jsem tam moc spokojený. Divadlo, kterým svého času prošly velké herecké a režijní persony jako Jan Kačer, Ladislav Mrkvička, Petr Čepek nebo Jiří Kodet a mnoho dalších. Hrálo se necelý metr od diváka. A to bylo skvělé. Nedalo se nic ošidit. Potkal jsem se tam také se skvělým souborem a výborným režisérem Pavlem Paloušem, se kterým jsem byl naladěn na stejnou strunu.“
Svého času jste, mimo diskusních a uměleckých pořadů, v Českém rozhlase uváděl i pořady s dechovou hudbou. Považujete ji za pokleslý žánr anebo ne?
„Každá generace má svoji hudbu. A ta je buď dobrá nebo špatná. Už když jsem byl na JAMU v Brně, kde s námi studovali výborní hráči na dechové nástroje, mnozí už tehdy hráli v legendární ,Moravance´ Jana Slabáka. Byla to pro ně nejen výborná profesní průprava, ale i cesta na profesionální dráhu. Což potvrzuje, že dechovku mohou tvořit i špičkoví profesionální hudebníci. Ve své době to byl fenomén, kterému tleskala celá Evropa.“
Zleva Adrian Jastraban jako Alexander Dubček a vedle něj Vladimír Hrabal v roli československého prezidenta Ludvíka Svobody
Ve slovenském filmu „Dubček“ jste hrál prezidenta Ludvíka Svobodu. Jak jste se na tuto specifickou roli připravoval?
„Nejprve musím říct´, že když mne kontaktovali z jedné agentury, abych přišel na casting na tuto roli, tak jsem si říkal, že je to nesmysl, abych tuto postavu hrál, protože se na ni nehodím. Neodpovídám představě ani postavě Ludvíka Svobody. Text jsem se naučil, šel na casting, kde už přede mnou bylo i několik slavných kolegů. A to mě v počátečním přesvědčení dále utvrdilo. Casting jsem absolvoval a za dva dny mi volali, že si mě pan režisér vybral. Točilo se pár měsíců na Slovensku, v Bratislavě. S výborným štábem, skvělými kolegy a báječným režisérem Laco Halamou. Tady vzdávám hold maskérům, za perfektní práci a um. A tak se mi, nejen se slovenskými kolegy, těžko loučilo. A vím, že jsem tam získal spoustu kamarádů. Kdyby od nich někdy přišla nabídka, neváhal bych ani minutu. Bratislava – to je moje ,srdcovka´.“
„Prezident Svoboda v civilu“, po slavnostní premiéře filmu „Dubček“ spolu s hlavním kameramanem Peterem Kelíškem, režisérem filmu Laco Halamou a představitelem politika Františka Kriegela – hercem Zdeňkem Burešem
Zatoužil jste, třeba jako malý kluk, být prezidentem ve skutečnosti?
„Ne, nikdy. Měl jsem spoustu obvyklých dětských přání od popeláře, přes řidiče autobusu, tramvaje, mašinfíry… Později jsem byl přesvědčen, že bych mohl být hercem nebo dokonce režisérem. V naší rodině byli ochotníci, strejda, maminka,která mi fandila a podporovala mě. Už v dětství jsem byl divadlem naprosto okouzlen. A to natolik, že když mi ještě na základní devítileté škole nabídli, abych se stal ,mluvičem´ v loutkovém (konkrétně maňáskovém) divadle, byl jsem přesvědčen, že divadlo je ta správná cesta. Po absolutoriu dramatického oboru na tehdejší LŠU a gymnáziu jsem byl rozhodnut jít na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. A ,ihned napodruhé´ se to podařilo.“
Jak již jsem úvodem nastínil, jste příbuzným slavného spisovatele. Jak na něj vzpomínáte?
„Až tak mockrát jsme se nepotkali. Vždycky záleželo, v jakém byl rozpoložení… Když byl dobře naložen, tak dokonce říkal, že jsem jeho adoptivní syn. Nakolik to myslel vážně, to nevím. Protože v jeho hospodě ,U Tygra´ bývávalo tehdy veselo… Když měl dobrou náladu, podělil se s kamarády a přáteli o všechno, jídlo, historky… Pokud však byl více ,opivněn´, nešel pro ostřejší slovo daleko. A aniž si to třeba uvědomil, ranil i tím slovem.“
Zdědil jste po něm nějaké literární geny?
„Možná? Snad? Rád píšu, zatím spíš do šuplíku. Mám rozepsanou jednu hru a pohádku, v které bych si rád zahrál i jednu roli, ale prozatím mi chybí čas.“
Co Vás od psaní – mimo hraní a moderování – odvádí?
„Jsem totiž také velkým sběratelem tužek a propisek. Ta sbírka mi za ta léta poměrně narostla, mám mezi nimi i vzácné a zajímavé kousky, ale ze všeho nejraději píšu obyčejnou dřevěnou tužkou. Každá z nich má jinou barvu, jiný design, takže přes tužky se dostávám i k obrazům a výtvarnému umění, které je mojí další velkou láskou. Takže jsme – obloukem – zase u toho psaní.“
Máte i své vlastní divadlo Lafayette. Proč vzniklo?
„Trochu bych Vás opravil. Spíše bych řekl divadelní spolek. Agenturu Lafayettte. Jsem jejím spoluzakladatelem. Jde o volné sdružení herců, muzikantů, výtvarníků, scenáristů a novinářů, mající vztah k Olomouci a Olomouckému kraji, odkud pocházím.“
Proč tedy u atmosféry Olomoucka ten exotický název?
„Název jsme zvolili podle premiéry první hry o generálu Lafayettovi (konkrétně: ,Lafayette – Hrdina dvou světadílů´), kterou napsal jeden ze zakladatelů, dramatik Jan Sulovský. Vystudoval na DAMU dramaturgii a, vedle své někdejší profese redaktora Českého rozhlasu, se věnoval a věnuje psaní her o historických osobnostech, spjatých s Olomoucí a Olomouckým krajem. Napsal pro nás, od roku 1997, na třináct her. Ty se každoročně hrají na místech, se kterými jsou spjaty. Převážně při Dnech evropského dědictví, které probíhají v září. Podařilo se je zařadit do rámce projektu Olomouckých lafayettovských slavností. Při nich diváci mohou, po představení, umocnit svůj zážitek navíc komentovanou prohlídkou toho kterého historického místa. Divadlo v autentických historických kulisách se tak každoročně stává lákadlem nejen pro milovníky divadelního umění, ale také historie.“
Představitelka císařovny Marie Terezie Vendula Fialová a vedle ní vpravo v rozmáchlém gestu Vladimír Hrabal jako František I. Štěpán Lotrinský
Co aktuálně máte na repertoáru a co připravujete?
„Poslední premiérou byla hra ,Mo(u)drý abbé´. Inscenace o jedné z předních osobností českého národního obrození Josefu Dobrovském. Hra byla uvedena k 230. výročí působení Josefa Dobrovského ve funkci rektora kněžského semináře na Klášterním Hradisku v Olomouci a zároveň ke 190.výročí jeho úmrtí.“
Vladimír Hrabal uváděl vernisáž nejedné výstavy světoznámému fotografovi Jindřichu Štreitovi
Jaké tituly v dohledné době připravujete v rozhlasových studiích? A máte i nějaké nové filmové nabídky?
„Možná bych měl nejprve říct´, že rádio miluju. Je to něco, jako láska na první pohled. Dlouhá léta jsem moderoval. Jak na jednom soukromém rádiu, tak na vlnách Českého rozhlasu Olomouc. A posléze jsem uváděl také po několik let ,Hosta do domu´ na Českém rozhlase – Dvojce. Později jsem začal spolupracovat i na rozhlasových hrách. Původně zejména s režisérem a pedagogem Michalem Burešem. A nyní natáčím poměrně často s Jardou Kodešem. Výborným člověkem, skvělým režisérem, který měl vždy kolem sebe prima lidi. Vždycky se těším na spolupráci s ním. Myslím si, že v karlínském studiu pod jeho režijním vedením vznikla nejedna pěkná rozhlasová inscenace. Jak často říkám: ,…rádio – to je pro mne pohlazení po duši´. Pokud se ptáte na filmové nabídky, nějaké jsou… Ale protože jsem pověrčivý, zatím je veřejně prozrazovat nebudu.“
Tak Vám budeme držet palce i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU.
Úspěšný soubor přesouvá svůj největší projekt »Cesty« na duben 2021. Nikoli přesně na rok a den. Sledujte ve středu 15. dubna 2020 sociální sítě souboru!
V těchto dnech měly v pražském O2 universu vrcholit náročné zkoušky největšího projektu souboru Cirk La Putyka nazvaného „Cesty“. Bohužel, z důvodu koronavirové epidemie, musela být představení, plánovaná od 25. do 27. dubna letošního roku, odložena. Nyní jsou již známa nová data jejich konání: 23. – 25. dubna 2021, opět v prostoru O2 universum.
“Najít nový termín nebylo snadné. Museli jsme skloubit časové možnosti více než padesáti účinkujících z celého světa. I rozsáhlého mezinárodního týmu. Zároveň chceme mít co největší jistotu, že i s měsíčním zkoušením nebudou platit koronavirová opatření. Proto padla volba na duben příštího roku,” přibližuje hledání principál souboru Rosťa Novák ml.
Zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti na nové termíny a není třeba je vyměňovat. Platí následovně:
· Vstupenky z 25. 4. 2020 (19.30 h.) platí na nový termín 23. 4. 2021 (19.30 h.)
· Vstupenky z 26. 4. 2020 (14.30 h.) platí na nový termín 24. 4. 2021 (14.30 h.)
· Vstupenky z 26. 4. 2020 (19.30 h.) platí na nový termín 24. 4. 2021 (19.30 h.)
· Vstupenky z 27. 4. 2020 (19.30 h.) platí na nový termín 25. 4. 2021 (19.30 h.)
V síti Ticketmaster budou od 16. dubna od 9 hodin nově v prodeji i vstupenky na příští rok 2021, včetně přidaného pátého představení (25. 4. 2021 od 14.30 h.). Ve středu 15. dubna od 20 hodin zároveň zve soubor ke sledování svých sociálních sítí, kde se zájemci dozví o projektu další zajímavosti. Více informací na www.laputyka.cza www.o2universum.cz.
Představení Cesty v O2 universu se mělo stát vyvrcholením letošních oslav desátého výročí Cirku La Putyka. Kvůli koronaviru místo toho soubor v rámci projektu Cirk La Putyka „(A)live“ uvádí na sociálních sítích záznamy představení i speciální pořady: „Backstage“ a „Homework“. Zároveň pod hlavičkou „#kulturunezastavis“ pořádá ve veřejném prostoru koncerty a pouliční performance pro diváky v bytech. Uvedení „Cest“ příští rok se tak stane oslavou nejen desátého výročí, ale i náročného roku navíc, který soubor a celá nezávislá divadelní scéna musí v obtížných podmínkách přežít.
Vedle autora konceptu a principála souboru Rostislava Nováka mladšího se na připravovaném představení „Cesty“ režijně podílejí přední světoví tvůrci – Maksim Komaro (Circo Aereo), Daniel Gulko (Cahin Caha), Tilde Björfors (Cirkus Cirkör) a Ethan Law (Cirk La Putyka).
Představení, ve kterém vystoupí na padesát akrobatů, herců, tanečníků a hudebníků, provede diváky dějinami cirkusu u nás. Zavede na cesty, kterými se cirkus ubíral a z nichž Cirk La Putyka čerpá a jejichž je součástí. Od kočovných loutkářů 19. století přes cirkus počátku 20. století, meziválečnou avantgardu a Osvobozené divadlo, protektorát, znárodnění cirkusů, rozvoj moderní pantomimy, sametovou revoluci, období do založení souboru a samotnou desetiletou historii Cirku La Putyka. Na závěr pak obecenstvo čeká pohled do budoucnosti a oslava s herci.
Velikosti představení a náročnosti připravovaných akrobacií a choreografií odpovídá i plánované jeviště o délce 40 metrů a šířce 7 metrů. To bude stát na délku a diváci se díky tomu dostanou do blízkosti všech účinkujících. Autorem je scénograf Martin Vybíral. Kostýmy navrhuje Kristina Záveská, hudbu zastřeší kmenový autor souboru Jan Balcar. Představení Cesty bude vhodné nejen pro dospělé, ale také pro děti od 7 let.
Případné bližší podrobnosti vám sdělí a detailnější dotazy zodpoví: Petra Ivánková, PR a komunikace O2 arena/O2 universum,
