Odešla legenda tance a baletu

Český taneční svět truchlí. Navždy ztratil vynikající odbornici, pedagožku i autorku význačných knižních titulů – profesorku Boženu Brodskou.

V neděli 23. června zemřela v úctyhodném věku paní Božena Brodská, rozená Křepelková (22. července 1922 v Praze), známá též jako „Bíba“ Brodská. Byla českou tanečnicí, historičkou baletu a pedagožkou dějin baletu na AMU.

Od dětství ji otec vedl ke sportu, konkrétně k tenisu, jejími největšími úspěchy byly několikanásobná účast ve finále dvouhry a několik vítězství ve smíšené čtyřhře na slavné Pardubické juniorce.

V letech 19461950 studovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1955 absolvovala studium teorie tance na katedře tance Akademie múzických umění v Praze (vyučoval ji profesor Jan Reimoser). V letech 1946 – 1947 byla v angažmá v Družstvu divadel práce (Karlín), v letech 1947 – 1949 v D 45 a v letech 1950–1951 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od roku 1955 působila jako pedagožka na katedře tance AMU v Praze (od roku 1979 jako docentka, později, od roku 1992 pak jako profesorka a v letech 1975 1986 na pozici vedoucí katedry).

Božena Brodská (uprostřed) v kruhu své rodiny

Prvním manželem paní Brodské byl Cyril Mařan, druhým Vlastimil Brodský (s nímž má syna Marka) a také prožila dlouhý vztah s kritikem A. J. Liehmem.

Česká televize připomenula významnou osobnost nejen českého baletu a tance výtečným dokumentem „Legenda Bíba Brodská“ Jana J. Vágnera, podle scénáře Magdalény Šebestové.

Ve filmu se projevila ohromná vitalita paní Brodské i její zájem o vše nové a zajímavé. Dokonce i ve velmi vysokém věku po Praze suverénně jezdila autem.

Český tanec ztrácí v paní Boženě Brodské vynikající odbornici, neúnavnou organizátorku i člověka s téměř encyklopedickou pamětí. Čest její památce.

DÍLA BOŽENY BRODSKÉ:

Dějiny českého divadla, II (1968) (spoluautorka), Romantický balet (1974), Dějiny českého baletu do roku 1918 (1983), Dějiny ruského baletu (1984), Divadlo v Kotcích (Praha 1992) (spoluautorka), Dějiny umělecké kultury, II (Praha 1996) (spoluautorka), J. G. Noverre a jeho libreta a spisy v našich fondech (1998), Vybrané kapitoly z dějin baletu (2000), Les Ballets Russes (2001).

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival TANEC PRAHA 2019 končí

Událost letošní sezóny

V sobotu 22. června zakončilo představení „Tentative Approaches to a Point of Suspension“ festival Tanec Praha. Událost sezóny proběhla v Národní galerii Malé dvorany Veletržního paláce.

Umělec YOANN BOURGEOIS se již několik let zabývá nepřetržitým kreativním procesem, projektem zabývajícím se pozastavením času nesoucím právě název „Tentative Approaches to a Point of Suspension“, tedy pokusy přiblížit se mrtvému bodu. Zkoumá také různé fyzické jevy, např. při žonglování mluvíme o bodu zavěšení, to je okamžik, když je ve vzduchu žonglovací předmět, který dosáhne nejvyššího bodu své trajektorie, již nestoupá ani nepadá dolů.

Bourgeois vyrostl v malé vesnici v horách, jeho otec byl sportovní učitel. Poprvé vystoupil na jevišti na základní škole. V letech 2004 až 2006 studoval v Národním centru cirkusových umění.

Samotné závěrečné představení festivalu Tanec Praha se skládalo ze čtyř částí. Například při chůzi na točícím se kole se dvě postavy snaží dosáhnout jedna druhé. Musí bravurně vybalancovat, aby se jim to povedlo. Ale to nestačí – On ji ještě bere do náruče a Ona pokrčí nohu do podivného úhlu.

V další části se dva lidé snaží dostat ke stolu a sednout si. Nic na tom, ale deska se hrozivě naklání. O, jé….., tak jednoduché to rozhodně nebude, nakonec oba sedí, jejich úsilí se vyplatilo. O náročnosti výkonu  svědčí i to, že dvě asistentky přichází přidržet desku, aby umělci mohli bez pohromy slézt dolů.

V poslední části se ocitáme na hranici fyzických možností. Bourgeois předvádí výstup na schody s takovou lehkostí, že si začínáte myslet, že se Vám něco asi zdá a dotyčný  člověk musí být nehmotný duch.   Tomu říkám „nesnesitelná lehkost bytí“! Schody jsou poměrně vysoké a pod nimi je trampolína, přesný odraz umožní umělci výstup na jednotlivé schody. Divákům se tají dech, když Bourgeois stane až nahoře. My dole to jaksi nechápeme, asi pro nás platí nějaké jiné gravitační zákony.

Na závěr vyzve Bourgeois diváky, aby si vyzkoušeli pokus s manipulací. Jeden ve dvojici manipuluje se svým sousedem, což znamená držet židli v určitém bodě. Je to tak jemné, že manipulovaná osoba zapomene, že je s ní manipulováno. Úkol vyžaduje soustředění a důvěru, samozřejmě se stane, že někdo padá na zem.

Celkově musím říci, že výběr tohoto představení se Tanci Praha nadmíru povedl. Lehkost a krása pohybu, to je ta správná definice. Bravo!

Foto: Tanec Praha, archiv Joann Bourgeoise 

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí a herečkou ADÉLOU MAŠÍNOVOU – SRNCOVOU

„Moje taneční sny nikdy nekončí“

Adéla Srncová. Od malička má ráda pohyb, balet se stal jejím osudem a našla se v improvizaci. V uměleckém prostředí se díky rodičům Adéla Srncová pohybuje celý život a nejen s Černým divadlem procestovala svět. Tančila na různých místech po světě. A nedávno se stala maminkou.

Jste tanečnice tělem i duší. Dočetla jsem se, že o svém baletním osudu jste se rozhodla již ve 14 měsících …

„Myslíte, že se lze rozhodnout tak brzy? 🙂 Spíš jsem to možná už tak malá ze sebe vyzařovala, byla jsem nadšenec do pohybu a tance. Moje hračky, převažovaly panenky, putovaly celým domem a učily se tančit a posléze spolu s nimi i moje sestřička, což už si pamatuji, co ale bylo před tím, ví lépe rodiče a prarodiče a opravdu se to tak o mně říkalo a říká.“

Váš tatínek je všestranně nadaný umělec, zakladatel Černého divadla, Jiří Srnec a maminkou je tanečnice a herečka Dana Asterová Srncová. Talent a nadání jste zdědila po nich. Čím Vás okouzlil tanec a co pro Vás tanec znamená?  

„Tak trochu jsem Vám už odpověděla, mám ho v sobě jako takové předurčení. Věřím, že vesmír tančí a naslouchá stejně jako my velcí malí tanečníci. Já jsem v něm našla svobodu a radost a  tím největším je možnost právě tuto euforii radosti ze života, přenést na lidi kolem sebe. Samozřejmě velkou inspirací mi v mnohém byli a jsou rodiče, ale určitě se obohacujeme navzájem a děkuji jim, že ve mně už tenkrát uviděli můj dar a výjimečnost.“

Vystudovala jste taneční konzervatoř. Jak vzpomínáte na studia a na své působení v tanečním souboru Bohemia Balet, který založil ředitel konzervatoře, Mgr. Jaroslav Slavický?  

„Určitě jsem chtěla být umělkyní a tato škola mně přišla na cestě v tanci tou nejlepší. Zpětně jsem si uvědomovala, jak moc mě konzervatoř ovlivnila, je to osm let drilu a každodenní disciplíny, současně také protančené mládí a za to jsem nesmírně vděčná, že nám právě pan ředitel Jaroslav Slavický umožnil. Nejednalo se tedy pouze o studium, ale měli jsme možnost už tenkrát vystupovat a externě působit, třeba právě v baletech ND.“

Po škole jste se v roce 2007 stala členkou Černého divadla Jiřího Srnce, kde jste předtím hostovala a dnes děláte v divadle také choreografii. Čím Vás oslovilo Černé divadlo? 

„Černý kabinet je můj domov a vždycky tomu tak bude, rádi se vracíme do našich domovů celoživotně, znala jsem naše divadlo převážně jako pozorovatel a divák a přála jsem si jednou zakusit s divadlem ten každodenní běh a to se mi také splnilo, mohl za to tenkrát sice spíš “zásah z hůry”, než moje rozhodnutí, protože jsem tehdy měla na škole v osmém ročníku úraz, nemohla tančit na špičkách a skákat vysoké skoky, rozhodla jsem se proto, žít nějaký čas pro naše divadlo a také pro něj moct něco stvořit.“

S divadlem jste vystupovala v mnoha zemích, která na Vás nejvíc zapůsobila a čím?

„Když jsem do souboru nastoupila, podívala jsem se s divadlem na měsíc do Mexika, byla jsem fascinovaná tamější kulturou a začala jsem o to víc toužit cestovat a poznávat a k tomu jsem se snažila dopátrat toho, proč na světě vlastně jsme. A tak každá zem přinesla něco nového. Cestovala jsem současně také s Bohemia Baletem. V této době dalekých, měsíčních a dvouměsíčních opakujících se zahraničních turné na mě nesmírně zapůsobila Čína, kam jsem se podívala poprvé s baletem a o pár let později na delší dobu také s divadlem a v nejstarší provincii Henan jsem byla učarovaná chrámy a posvátnými místy.“

Také jste vystupovala v baletu ND v Praze. Jaké to je stát na scéně ve Zlaté kapličce? 

„Vždycky jsem tam byla už od dětství nesmírně ráda, měla jsem pocit, jako bych do sebe nadechovala divadelní múzy a cítila se vděčně pokaždé, že je právě moje poslání reprezentovat naši českou zem, kulturu a tanec. Byla jsem tam tak často, že jsem měla dokonce různé rituály před představením, které jsem si právě odsud odnášela dál. Též mě s tímto místem váže mnoho krásných zážitků a nezapomenutelných vzpomínek.“

Máte za sebou mnohá sólová taneční vystoupení a ráda improvizujete. Kde všude jste tančila, kromě divadla a tanečního sálu? Dočetla jsem se, že také v hrobce.  

„Měla jsem možnost tančit na mnoha jevištích pražských, posléze českých a potom i těch světových. Ale v mém poslání je tančit pro radost lidem a to lze kdekoli, s Jaroslavem Tůmou jsme hudbou a tancem rozezněli mnoho kostelů a jednou také zmiňovanou hrobku v Kuksu, kde lítali netopýři a diváci ve zpětné vazbě vzpomínali na jedinečný mystický zážitek. Tehdy jsem tančila jen v jednom bočním světle a při svíčkách. A to je právě co mě na improvizaci tolik baví. Inspirace atmosférou, publikem. Z dalších výjimečných míst pražských můžu jmenovat třeba klášter svaté Anny, tehdy ještě žil Václav Havel a seděl přímo přede mnou v první řadě. Úžasný zážitek byl také tanec při rozbřesku na Karlově mostě a asi úplně naposled 🙂 jsem přitančila k oltáři při mé vlastní svatbě.“

Máte nějakou vysněnou roli, nebo se Vám již splnily Vaše taneční sny? Co Vás čeká v dohledné době? 

„V dohledné době budeme spolupracovat s Jaroslavem Tůmou, čeká nás zajímavá spolupráce v propojení přenosové techniky a múzických umění tedy v našem podání hudby a tance. A moje taneční sny nekončí 🙂 dokud budu svým tancem schopna přinášet radost.“

Objevila jste se také na filmovém plátně a to v pohádce Dešťová víla v roli jedné z tří ohnivých víl nebo v TV pohádce O spanilé Jašince v roli meluzínky. Rýsuje se nějaká další role před kamerou?  

„Něco je právě v jednání a chystám se na jednu roli, víc ovšem zatím neprozradím, protože to se u filmu nevyplácí :-)“

Od roku 2013 spolupracuje s varhaníkem Jaroslavem Tůmou. Oba jste mistři improvizace ve svém oboru. Co připravujete nového? 

„Již zmiňovaná spolupráce pro HAMU, dál máme projekt, který bychom rádi realizovali, ale to se ještě uvidí.“

 Během své kariéry jste spolupracovala s řadou osobností, která z nich Vás nejvíce ovlivnila a čím?   

„Mám mnoho vzorů tanečních, lidských, ale i duchovních. V umění je to po mé velké rodině určitě Jiří Kylián, jelikož jsem do hloubky studovala jeho choreografii, se kterou jsem měla čest také vystoupit v ND, tedy setkala jsem se s jeho prací osobně a na jevišti nám rozdával ještě před představením nezapomenutelné připomínky. Lidským vzorem je pro mě každý, kdo dokáže těšit slovem a pomoci činem a je tomu tak nezištně od srdce. Duchovních učitelů mám také pár, protože věřím, že na poli mysli, se máme mnohému co učit.“

V baletu se našla i Vaše mladší sestra Anna Srncová, která je členkou baletního souboru J. K. Tyla v Plzni. Už jste se spolu v nějakém projektu potkaly nebo něco plánujete?

„Z Aničky se raduji, dokázala ztvárnit Julii v plzeňském baletu Romeo a Julie tak, že mi tekly slzy po tváři, v první části z dojetí a v druhém jednání z bolesti nad tím, co Julie musela prožít. Byl to krásný zážitek. Věřím, že tím že jsme spolu tvořily choreografie doma a bavilo nás to, čeká nás to jednou společně i na jevištích.“

Jelikož jste velice zaneprázdněná prací, máte čas na koníčky, na soukromí? A co láska? Jste šťastná?   

„Na koníčky si čas najdu vždy, protože z nich čerpám pro další tvoření a bez nich bych nebyla tím, čím jsem. Láska se nám tento rok zhmotnila, skrze ni k nám připlulo miminko. Bylo to pro mě nezapomenutelných devět měsíců.“

Díky své profesi často cestujete. Co pro Vás znamená domov a kde je ten Váš? 

„Pociťuji jako domov celou Zemi, ale kořeny mám v české krajině, naše příroda je jedinečná, tady je mi dobře, tady rozumím, ale srdce mám otevřené všemu tvořivému a objevnému.“

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

 

 

Foto: archiv Adély Srncové
TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Dlouhá koncertní karlínská noc HELENY VONDRÁČKOVÉ

V pátek 21. června pokořila naše nejúspěšnější zpěvačka v zahraničí i obří pražskou muzikálovou scénu

V pátek 21. června proběhl v Hudebním divadle v Karlíně „narozeninový koncert“ Heleny Vondráčkové, který byl součástí letošního turné Helena »Dlouhá noc Live«. Hlavní hvězdu doprovodil Charlie Band, jako vzácní hosté vystoupili – 4 Tenoři a Tap Academy Prague.

Helena Vondráčková je držitelkou mnoha prestižních cen a uznání doma i v zahraničí. Slavila úspěchy na festivalech v Riu de Janeiro, v polských Sopotech nebo na Kubě. Vystupovala v pařížské Olympii a po boku Karla Gotta dokonce hned dvakrát v proslulé newyorské koncertní síni Carnegie Hall. Se svými úspěchy nejen v celé střední Evropě nebo v zemích Sovětského svazu, ale také v Jižní Americe, Japonsku, Kanadě a Austrálii, se stala naší mezinárodně nejúspěšnější zpěvačkou.

Naše populární zpěvačka na snímku Evy Smolíkové

TANEČNÍ MAGAZÍN gratuluje naší pěvecké stálici k úspěšnému koncertu i turné a přeje jí mnoho dalších úspěchů, nových písniček i toho normálního soukromého štěstí.

Foto: Robert Rohál a Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN