Odešla legenda tance a baletu

Český taneční svět truchlí. Navždy ztratil vynikající odbornici, pedagožku i autorku význačných knižních titulů – profesorku Boženu Brodskou.

V neděli 23. června zemřela v úctyhodném věku paní Božena Brodská, rozená Křepelková (22. července 1922 v Praze), známá též jako „Bíba“ Brodská. Byla českou tanečnicí, historičkou baletu a pedagožkou dějin baletu na AMU.

Od dětství ji otec vedl ke sportu, konkrétně k tenisu, jejími největšími úspěchy byly několikanásobná účast ve finále dvouhry a několik vítězství ve smíšené čtyřhře na slavné Pardubické juniorce.

V letech 19461950 studovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1955 absolvovala studium teorie tance na katedře tance Akademie múzických umění v Praze (vyučoval ji profesor Jan Reimoser). V letech 1946 – 1947 byla v angažmá v Družstvu divadel práce (Karlín), v letech 1947 – 1949 v D 45 a v letech 1950–1951 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od roku 1955 působila jako pedagožka na katedře tance AMU v Praze (od roku 1979 jako docentka, později, od roku 1992 pak jako profesorka a v letech 1975 1986 na pozici vedoucí katedry).

Božena Brodská (uprostřed) v kruhu své rodiny

Prvním manželem paní Brodské byl Cyril Mařan, druhým Vlastimil Brodský (s nímž má syna Marka) a také prožila dlouhý vztah s kritikem A. J. Liehmem.

Česká televize připomenula významnou osobnost nejen českého baletu a tance výtečným dokumentem „Legenda Bíba Brodská” Jana J. Vágnera, podle scénáře Magdalény Šebestové.

Ve filmu se projevila ohromná vitalita paní Brodské i její zájem o vše nové a zajímavé. Dokonce i ve velmi vysokém věku po Praze suverénně jezdila autem.

Český tanec ztrácí v paní Boženě Brodské vynikající odbornici, neúnavnou organizátorku i člověka s téměř encyklopedickou pamětí. Čest její památce.

DÍLA BOŽENY BRODSKÉ:

Dějiny českého divadla, II (1968) (spoluautorka), Romantický balet (1974), Dějiny českého baletu do roku 1918 (1983), Dějiny ruského baletu (1984), Divadlo v Kotcích (Praha 1992) (spoluautorka), Dějiny umělecké kultury, II (Praha 1996) (spoluautorka), J. G. Noverre a jeho libreta a spisy v našich fondech (1998), Vybrané kapitoly z dějin baletu (2000), Les Ballets Russes (2001).

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..