Najdeme v životě opravdu lásku?

…a žili spolu „Dokud neumřeli“. Jaký je příběh lásky choreografa Petra Tyce?

  1. října diváci zhlédli  v Ponci premiéru inscenace  Petra Tyce „Dokud neumřeli“.

Láska, láska, láska. Tolikrát opakované  téma. Pořád to samé a přesto vždycky jinak. Kolik miliard lidí chodí po světě, tolik různých forem lásky můžeme pozorovat.  A někdy třeba vůbec žádnou.

Petr Tyc  vystudoval Taneční konzervatoř a  Hudební fakultu múzických umění u Pavla Šmoka.  Své vzdělání rozvíjel u Merce Cunninghama v New Yorku.  Působil coby tanečník v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka a jeho urostlá postava je toho dokladem. Řadu let působí jako nezávislý choreograf, tanečník a pedagog. A tentokrát přichází se svou inscenací „Dokud neumřeli“ do Ponce.

Začátek představení probíhá netradičně  – vcházíme do hlediště zadním vchodem a tvoříme páry, tedy jedná se o svatbu, pravděpodobně. Hm, působivé.

„Věříte, že láska může skončit dobře?“, čtu na upoutávce  k představení. Čekám tedy nějaký ‚happy end‘, ale žádný se nekoná.

Na jevišti se sice dva lidé objímají, ale opět se rozchází.  Dozvídáme se také jejich příběh, tedy to, že dívka byla ve škole velmi oblíbená, slovy autora: „Všichni po ní jeli,  většina kluků a třetina holek“. Ona ale vnímá vztah jinak: „Ten trapný kluk se snažil být vtipný, ale nebyl, na druhé straně ho  měla docela ráda. Dobývání dívky je vyjádřeno zábavným a poněkud svérázným způsobem, u kterého se divák  musí usmívat, i kdyby nechtěl.

Ale do vztahu nám přichází třetí osoba, tedy přesně tak, jak už to bývá. Tyto scénáře píše život rád. Jak to mezi nimi všemi doopravdy bylo, snad ví jen autor, nicméně mužská postava spekuluje, zda  dívka nemá poměr s někým jiným. Říká si: „Položím jí pár otázek, ona mi odpoví pár lží.“

Stesky ze strany dívky také nevyznívají zrovna šťastně: Řekl  –  „Neopouštěj mě“, řekl – „Dnes jdu večer s nějakou holkou ven“,  řekl -„Můžeme zůstat přáteli.“  Celkem tradiční ukončení vztahu.

Na závěr padnou slova  druhé dívky, která jsou plná zklamání:  „Mami, myslela jsem, že v lásce platí nějaká pravidla.“ Ale kdepak, nejsme na silnici. A dokonce i tam si každý dělá, co chce. Jak to potom může vypadat v lásce?

Podle  obsahu inscenace Petra Tyce usuzuji, že  láska tedy nemůže skončit dobře.  A vlastně s tím souhlasím. Společně s autorem se divák během hry musí zamýšlet, co to vlastně ta láska je. Radost? Strach? Štěstí? Zoufalství? Prohra?

Člověk je v životě tolikrát raněný, sotva to můžeme všechno spočítat. Láska se dost často jeví jako nedosažitelná fata morgána v dálce a přesto lidé znovu a znovu uvěří, že už jí dosáhli.

Autor sám je pravděpodobně také zmatený a zklamaný, neschopný vyznat se v poťouchlé povaze  Lásky.

Dá se říci, že ve hře  „Dokud neumřeli“ je dost prostoru pro divákovu fantazii, přesto hlavní myšlenka hry, tedy zklamání, promlouvá k divákovi  celkem hlasitě.  V inscenaci jsou okamžiky, kdy si divák není úplně jistý, co že se to na scéně právě odehrává, například, když všechny tři postavy běhají kolem jeviště. Ale snad to můžeme chápat  jako začarovaný kruh, kdy se lidé vzájemně honí jeden za druhým, aby dosáhli lásky a štěstí.

Pokud i v některý moment  nerozumíme  úplně obsahu, nutno přiznat, že na technicky dokonalé pohyby se dívá dobře. (Tančí Tereza Hradilková, Lenka Bartůňková, Radim Peška).

Představení je doplněno videoprojekcí, jinak Petr Tyc nepracuje prakticky s žádnými rekvizitami, herci si  vystačí jen se svým tělem. Marjetka Kurner Kalous, která se postarala o kostýmy, zvolila naprosto jednoduché oblečení, symbolizující spíše teenagerovský věk.

Nahlédnout do vztahů a lásky někoho dalšího je vždycky zajímavé, Petru Tycovi se podařilo maličko  pootevřít dveře do své duše. Trošku smutku a nostalgie si z představení „Dokud neumřeli“  odneseme s sebou.

 

Eva Smolíková

Foto: Divadlo Ponec, Eva Smolíková

Taneční  magazín

 

 

Tanec Praha 2017 nejen v Praze

Již podevětadvacáté klepe na dveře festival „Tanec Praha“. Taneční magazín se mu bude věnovat pravidelně a důkladněji. Nyní pouze to nejdůležitější a první ochutnávka z jeho bohatého českého i zahraničního menu. A zejména, do kterých měst – mimo Prahu – zavítá?

Devětadvacátý ročník jednoho z největších českých tanečních festivalů „Tanec Praha 2017“ již pomalu ale jistě klepe na dveře. Letošní ročník bude probíhat pod mottem „Tancem proti předsudkům“. A jak se již stalo dobrou tradicí, představí se nejen v Praze, ale i v celé řadě větších i menších měst po celé republice. Vyjmenujme si nyní předem jeho jednotlivé zastávky.

Mimo pražské divadelní scény a veřejné prostory zavítá tento předjubilejní ročník „Tance Praha 2017“ do Brna, Ostravy, Plzně, Olomouce, Pardubic, Písku, Hradce, Králové, Tábora, Českých Budějovic, Liberce, Ústí nad Labem, Karlových Varů, ale i menších měst jakými jsou Kladruby nad Labem, Choceň, Nečtiny či Malovice.

Tanec Praha 2017“ bude probíhat od 28. května do 28. června a celkově čítá na stovku představení a doprovodných programů. Přinese to nejzajímavější z české taneční scény (namátkou jmenujme prof. Mirku Eliášovou, Terezu Ondrovou, Terezu Hradílkovou, Václava Kuneše a mnoho a mnoho dalších), ale také reprezentativní zahraniční hosty. Navíc též workshopy, výstavy, ale také třeba netradiční „taneční bojovku“. Letos jsou připraveny rovněž dětské programy, ale také studentská sekce. Pražské centrum „Tance Praha 2017“ bude již tradičně v divadle Ponec. Více na www.tanecpraha.cz .

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Souboj stylů v Arše

Jen málokdy můžete mít během produkce klasického baletu zapnutý mobil, dupat, řvát i pískat zároveň. Během tanečního souboje stylů to možné je! Dokonce vás moderátoři vybízejí ještě ke většímu řvaní a fandění. Nebo k pískání proti těm, kterým zrovna palce nedržíte!

Česko-německý taneční festival „Dance tranzit“, v Německu známý rovněž pod názvem spolupořádající drážďanské organizace „Hellerau“, vyvrcholil druhou dubnovou středu v pražském divadle Archa. Již před tím však probíhal na scéně Ponec, ve studiu Alta a jeho seminární i diskusní část v pražském Goethově Institutu. Probíhal za přispění Magistrátu hlavního města Prahy, Česko-německého fondu budoucnosti a Theatronu. A vyvrcholení festivalu to bylo důstojné i civilní zároveň. Byl jím totiž stále žádanější a módnější souboj tanečních stylů. Pouze musíme uvést na pravou míru, že nešlo – jak bylo nepravdivě inzerováno – o premiérové pražské uvedení tohoto tanečního souboje. Již v roce 2014 se totiž toto atraktivní mezioborové klání v české metropoli odehrávalo na půdě THEATRO MUSIC KLUBU, pod hlavičkou „Stage – Tanečního nebe“.

Taneční festival „Dance tranzit“ se odehrával v Praze (mezi 10. – 12. dubnem) a v německých Drážďanech (21. – 29. dubna) a Lipsku (27. – 29. dubna). Jeho pražská část nabídla ukázku české i německé tvorby. Předvedly se na něm vrcholné soubory (jakou je skupina 420PEOPLE) či jednotlivci (typu Terezy Hradílkové) a množství německých hostů.

Trochu symbolicky se vrchol festivalu „Dance tranzit“ odehrával v divadle Archa, které – pod vedením Ondřeje Hraba – dalo již dávno zelenou moderním divadelním a pohybovým formám. A rovněž zřejmě jaksi symbolicky zasedla v porotě tanečního souboje stylů právě manželka Ondřeje Hraba, režisérka Jana Svobodová.

Poohlédněme se trochu do historie tance bojového a tanečních soubojů. Souboje i tanec se zřejmě spojovaly už v pravěku v rituálních válkách a náboženských obřadech. V současnosti rovněž můžete pozorovat různé bojové tance či bojová umění s tanečními prvky. Snad nejznámějším bojovým tancem je „maori haka“, patřící ke kulturním dědictví novozélandských Maorů. Také sikhské bojové umění gatka používá množství tanečních a rituálních prvků. Některé tance jsou součástí rituálů bojových umění, jako například tanec „waikhru“, jímž bojovníci thajského boxu prokazují úctu božstvům i svému učiteli. Fenomén boje je přirozenou součástí a často i ústřední myšlenkou mnoha moderních tanců. A právě souboj tanečních stylů, za účasti těch nejmodernějších druhů tance se stává jakýmsi fenoménem dnešní doby .

V pražském divadle Archa se střetly čtyři taneční styly – klasický balet, break dance, současný tanec a taneční folklór. Na „soupiskách“ jednotlivých týmů se objevily české taneční pojmy. Klasický balet reprezentovali zástupci pražského Národního divadla: Cornelia Seibold, Nikola Márová, Veaceslav Burlac a Michal Štípa. Reprezentanty break dance byla skupina The Saxonz. Současný tanec zastupovali: Tereza Hradílková, Cindy Hammer, Kristin Mente a Lukáš Homola. Folklórní tanec naopak reprezentovali: Barbora Dastychová, Anna Kopecká, Michal Peterka a Michal Soukup. V porotě potom – kromě již v úvodu jmenované Jany Svo bodové – zasedli Markéta Perroud, Vendula Poznarová a Jan Kodet.

Celý taneční souboj stylů gradoval a měl velkou diváckou odezvu. Málokdy si během produkce klasického baletu můžete v hledišti nahlas zařvat, zadupat, zapískat či používat mobil! To vše při souboji stylů nevadilo, ani nebylo zakázáno.

Pouze poněkud nesourodě a rozpačitě působila „mezinárodní“ dvojice moderátorů. Německý Ludi Rockoon byl věren klasickému německému bavičství, ve stopách moderátorů dávných „Ein Kessel Buntes“. Prostě, onen mírně pivní trochu obhroublý humor, připomínající ono nepopulární „otírání si nosu židlí“. Jeho partnerka Daniela Voráčková se spíše distancovala od německých prvoplánových vtípků, ale zároveň nebyla schopna vydat ze sebe a za sebe něco charakteristického. Její projev ustrnul pouze na povrchní informační bázi.

Taneční souboj stylů byl zajímavým vyvrcholením festivalu „Dance tranzit“. Škoda, že jej v nejlepším přepůlila divadelní přestávka. A také škoda, že se vydával za pražskou premiéru takového souboje tanečních stylů. Neměl to zapotřebí.

 

Michal Stein 

FOTO: Hellerau a autor

Taneční magazín

23. ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA již má své vítěze!

Mezinárodní porota debatovala o cenách Tanečník roku a Taneční inscenace roku, oceněn byl i světelný design a již podruhé byl vyhlášen Taneční manažer roku.

 

23.ročník festivalu ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA už zná své vítěze. Mezinárodní porota  debatovala o cenách Tanečník roku a Taneční inscenace roku, k tomu byl oceněn světelný design, hlasovali také diváci a již podruhé byl vyhlášen Taneční manažer roku. Nejlepší taneční inscenací roku 2016 se stalo představení Švihla Terezy Hradilkové.

Mezinárodní porota rozhoduje o dvou cenách. Tou první je Tanečník / Tanečnice roku a získ ala ji Helena Arenbergerová za mimořádný výkon v inscenaci Flow souboru VerTeDance v režii Jiřího Havelky. Druhou, každopádně nejprestižnější cenou, je Taneční inscenace roku. Letos ji získala inscenace Švihla Terezy Hradilkové. Její dokonalá souhra s hudebníkem, autentická výpověď a neuvěřitelný fyzický výkon oslovily prakticky všechny. Byla v nominacích na Cenu diváka, Tanečnici roku i Taneční inscenaci roku, kterou zaslouženě získala.

Tereza Hradilková přinesla nejoriginálnější inscenační koncept, který se objevil v programu. Pro přenesení emocí ženy v běhu jejího života využila oblíbenou a základní dětskou holčičí hru – skákání přes švihadlo,“ říká členka mezinárodní poroty Nina Vangeli a dodává: „Vytvořila tak velikou jevištní metaforu a zároveň podmínky pro svůj pohybový výkon, fyzicky velmi náročný.“

Cenu diváka velmi těsným rozdílem obdržela inscenace YOU ARE HERE Petry Tejnorové  a Jara Viňarského. Cena za světelný design byla letos udělena Kataríně Ďuricové za inscenaci Flow souboru VerTeDance v režii Jiřího Havelky. Již podruhé byla také předána cena Manažer roku, kterou si odnesl Jan Malík za letitou práci pro soubor NANOHACH a nové projekty, které rozvíjí.

Na letošní v pořadí již 23. ČESKOU TANEČNÍ PLATFORMU zavítal opět mimořádný počet zahraničních a tuzemských hostů z řad odborné veřejnosti. Do Prahy se od 6. do 9. dubna sjelo na sto prezentrů, dramaturgů, novinářů, umělců, příznivců, zástupců tanečních domů i manažerů z celého světa, aby zhlédli ta nejzajímavější česká taneční a pohybová představení uplynulého roku.

„Atmosféra letošní platformy byla výjimečná, nepochybně k tomu přispěla obrovská pestrost programu, který zdaleka nebyl jen o tanci, ale také o pohybovém a fyzickém divadle a vůbec přesazích tance do dalších uměleckých oborů,“  říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha.

Hosté ocenili nejen umělecký potenciál, ale i energii manažerů osmi různých prostor, kde se akce konala – zvláštní poděkování nepochybně patří technickému a organizačnímu týmu v čele se Zuzanou Hájkovou.

Už při závěrečné ceremonii vtipně moderované Halkou Třešňákovou avizovali členové mezinárodní jury své nabídky i zvláštní ocenění:

Tzv. „Special mention“, tedy zvláštní zmínku mezinárodní poroty, si vysloužila práce Jiřího Bartovance se studenty Konzervatoře Duncan Centre, kteří pod jeho vedením velmi kvalitně dokázali ztvárnit Svěcení jara.

Anita Mathieu avizovala své pozvání Tereze Hradilkové na prestižní Rencontres chorégraphiques internationales de Seine-Saint-Denis.

Roberto Casarotto přidal pozvání Viktoru Černickému na Choreographic research week, které daruje Centro per la Scena Contemporanea Bassano del Grappa.

Přehled o nominacích a oceněních:

Taneční inscenace roku 2017

Mezinárodní odborná porota složená z pěti zahraničních a pěti tuzemských odborníků hodnotila celkem 9 inscen ací hlavního programu a další tři v sekci Mladá krev či představení pro děti. Ta předvybrala dramaturgická porota z ce l kem 37 přihlášených děl.

Vítězem se stalo dílo Švihla Terezy Hradilkové.

Na dalších místech se umístili:

YOU ARE HEREJaro Viňarský a Petra Tejnorová

PAROLAPOLEAViktor Černický

Black Black WoodsLa Putyka

CONSTELLATIONS IBefore I SayYesSpitfire Company & Orchestr Berg

 

Tanečník roku 2017

Stejná mezinárodní porota hlasuje i o ceně Tanečník / Tanečnice roku.

Tanečnicí roku 2017 se stala Helena Arenbergerová díky mimořádnému v& ;amp ;yac ute;konu v inscenaci Flow Jiřího Havelky / VerTeDance.

Na dalších místech se umístili:

se stejným počtem bodů Tereza Hradilková a Viktor Černický

Rosťa Novák junior

a opět se stejným počtem bodů Martina Hajdyla Lacová a Lukáš Karásek.

 

Cena diváka 2017

Letos byli diváky platformy četní zahraniční hosté, ale i místní publikum. Nejvýše ocenili dílo režisérky Petry Tejnorové, choreografa a tanečníka Jara Viňarského a celého týmu inscenace YOU ARE HERE.

Na dalších místech se umístili s velmi těsnými rozdíly rozmezí mezi prvním a pátým dílem je pouhých 0,48 v pětibodové škále:

tYhle / Lukáš Karásek a Florent Golfier: Výš

ME-SA / Andrej Petrovič: L / One of the Seven

Spitfire Company & Orchestr Berg: Constellations I Before I Say Yes

Tereza Hradilková: Švihla

 

Cena za světelný design

Tříčlenná porota světelného designu ohodnotila nejlépe práci Kataríny Ďuricové za inscenaci Flow Jiřího Havelky / VerTeDance.

Mezi nominovanými byli i světelní designeři těchto inscenací:

YOU ARE HERE Tomáš Morávek

Svěcení jara Michal Horáček

Black Black Woods Perikles Mathiellis

 

Manažer roku letos již podruhé

Vznik ceny pro Manažera roku inicioval Jiří Opěla, sám jeden z průkopníků managementu nezávislého tanečního souboru u nás. Cenu letos získal Jan Malík za letitou práci pro soubor NANOHACH a nové projekty, které rozvíjí.

Dalšími nominovanými na ocenění byli (v abecedním pořadí):

Milada Borovičková za TANECVALMEZ

Katarína Ďuricová za ČESKOU TANEČNÍ PLATFORMU a Spring Forward v Plzni

Lucia Kašiarová za studio ALTA

Marta Lajnerová za 420PEOPLE, Festival tanečních filmů i předchozí projekty

Ludmila Vacková za Spitfire Company a Studio ALTA

Mezinárodní porota:

Anita van Dolen (NL) Stadsschouwburg Amsterdam, Julidans festival

Maja Hriešik (SK)  režisérka a dramaturgyně

Bettina Masuch (DE) –  nrwtanzhaus Düsseldorf

Anita Mathieu (FR)  Rencontres chorégraphiques internationales de Seine-Saint-Denis

Benjamin Perchet (FR) Dublin Dance Festival

Čeští členové Mezinárodní poroty:   
Petra Hauerová – choreografka, tanečnice a taneční pedagožka
Yvona Kreuzmannová – zakladatelka a ředitelka Tance Praha
Martin Macháček – editor internetové Taneční zóny
Markéta Perroud – umělecká spoluředitelka Tance Praha
Nina Vangeli – taneční publicistka

 

Porota Ceny za světelný design:

Markéta Fantová  umělecká ředitelka PQ

Richard Loskot  výtvarník

Vladimír Burian  vedoucí ateliéru Světelného designu, DIFA JAMU

Porota ceny Manažer roku:

Jiří Opěla  iniciátor ceny, producent

Jana Návratová taneční publicistka

Karolína Hejnová držitelka ceny 2016, manažerka danceWatch, programová ředitelka Studio ALTA

 

Kateřina Kavalírová

Taneční magazín