Souboj stylů v Arše

Jen málokdy můžete mít během produkce klasického baletu zapnutý mobil, dupat, řvát i pískat zároveň. Během tanečního souboje stylů to možné je! Dokonce vás moderátoři vybízejí ještě ke většímu řvaní a fandění. Nebo k pískání proti těm, kterým zrovna palce nedržíte!

Česko-německý taneční festival „Dance tranzit“, v Německu známý rovněž pod názvem spolupořádající drážďanské organizace „Hellerau“, vyvrcholil druhou dubnovou středu v pražském divadle Archa. Již před tím však probíhal na scéně Ponec, ve studiu Alta a jeho seminární i diskusní část v pražském Goethově Institutu. Probíhal za přispění Magistrátu hlavního města Prahy, Česko-německého fondu budoucnosti a Theatronu. A vyvrcholení festivalu to bylo důstojné i civilní zároveň. Byl jím totiž stále žádanější a módnější souboj tanečních stylů. Pouze musíme uvést na pravou míru, že nešlo – jak bylo nepravdivě inzerováno – o premiérové pražské uvedení tohoto tanečního souboje. Již v roce 2014 se totiž toto atraktivní mezioborové klání v české metropoli odehrávalo na půdě THEATRO MUSIC KLUBU, pod hlavičkou „Stage – Tanečního nebe“.

Taneční festival „Dance tranzit“ se odehrával v Praze (mezi 10. – 12. dubnem) a v německých Drážďanech (21. – 29. dubna) a Lipsku (27. – 29. dubna). Jeho pražská část nabídla ukázku české i německé tvorby. Předvedly se na něm vrcholné soubory (jakou je skupina 420PEOPLE) či jednotlivci (typu Terezy Hradílkové) a množství německých hostů.

Trochu symbolicky se vrchol festivalu „Dance tranzit“ odehrával v divadle Archa, které – pod vedením Ondřeje Hraba – dalo již dávno zelenou moderním divadelním a pohybovým formám. A rovněž zřejmě jaksi symbolicky zasedla v porotě tanečního souboje stylů právě manželka Ondřeje Hraba, režisérka Jana Svobodová.

Poohlédněme se trochu do historie tance bojového a tanečních soubojů. Souboje i tanec se zřejmě spojovaly už v pravěku v rituálních válkách a náboženských obřadech. V současnosti rovněž můžete pozorovat různé bojové tance či bojová umění s tanečními prvky. Snad nejznámějším bojovým tancem je „maori haka“, patřící ke kulturním dědictví novozélandských Maorů. Také sikhské bojové umění gatka používá množství tanečních a rituálních prvků. Některé tance jsou součástí rituálů bojových umění, jako například tanec „waikhru“, jímž bojovníci thajského boxu prokazují úctu božstvům i svému učiteli. Fenomén boje je přirozenou součástí a často i ústřední myšlenkou mnoha moderních tanců. A právě souboj tanečních stylů, za účasti těch nejmodernějších druhů tance se stává jakýmsi fenoménem dnešní doby .

V pražském divadle Archa se střetly čtyři taneční styly – klasický balet, break dance, současný tanec a taneční folklór. Na „soupiskách“ jednotlivých týmů se objevily české taneční pojmy. Klasický balet reprezentovali zástupci pražského Národního divadla: Cornelia Seibold, Nikola Márová, Veaceslav Burlac a Michal Štípa. Reprezentanty break dance byla skupina The Saxonz. Současný tanec zastupovali: Tereza Hradílková, Cindy Hammer, Kristin Mente a Lukáš Homola. Folklórní tanec naopak reprezentovali: Barbora Dastychová, Anna Kopecká, Michal Peterka a Michal Soukup. V porotě potom – kromě již v úvodu jmenované Jany Svo bodové – zasedli Markéta Perroud, Vendula Poznarová a Jan Kodet.

Celý taneční souboj stylů gradoval a měl velkou diváckou odezvu. Málokdy si během produkce klasického baletu můžete v hledišti nahlas zařvat, zadupat, zapískat či používat mobil! To vše při souboji stylů nevadilo, ani nebylo zakázáno.

Pouze poněkud nesourodě a rozpačitě působila „mezinárodní“ dvojice moderátorů. Německý Ludi Rockoon byl věren klasickému německému bavičství, ve stopách moderátorů dávných „Ein Kessel Buntes“. Prostě, onen mírně pivní trochu obhroublý humor, připomínající ono nepopulární „otírání si nosu židlí“. Jeho partnerka Daniela Voráčková se spíše distancovala od německých prvoplánových vtípků, ale zároveň nebyla schopna vydat ze sebe a za sebe něco charakteristického. Její projev ustrnul pouze na povrchní informační bázi.

Taneční souboj stylů byl zajímavým vyvrcholením festivalu „Dance tranzit“. Škoda, že jej v nejlepším přepůlila divadelní přestávka. A také škoda, že se vydával za pražskou premiéru takového souboje tanečních stylů. Neměl to zapotřebí.

 

Michal Stein 

FOTO: Hellerau a autor

Taneční magazín

JÉÉÉŽIŠEK NEBO SANTA?

Vánoce jsou za námi, ale rádi si připomeneme Jééééžiška….

 

 

 

Vánoce jsou za námi, ale rádi si připomeneme  Jééééééééééžiška….

Vánoce nám od nepaměti přinášejí řadu koled a krásných písní. Jsou opravdu národním pokladem. Postupně vznikaly i nové takzvané umělé vánoční písně. Stačí připomenout skvělou Suchého a Šlitrovu Purpuru anebo píseň Veselé vánoce Jaromíra Vomáčky s textem Zdeňka Borovce (která zlidověla pod názvem začátku refrénu Vánoce, vánoce přicházejí) anebo světový hit Johna Lennona Happy Christmas, kterou zpívá se svou ženou Yoko Ono. Jsou však i písničky, které zrovna s vánoci tak úplně nesouzní. I když se snaží…

Modelka plnící soustavně stránky bulvárních časopisů Dominika Bučková nazpívala s kapelou Walda Gang pro prosincový „kasovní hit“ kin Vánoční kameňák písničku Ježíšek. Nelze upřít snahu všech zúčastněných udělat novodobý hit k vánočním svátkům, ale…

JEZISEK

Když již pomineme, že kapela Walda Gang nemá po odchodu dvojníka Waldemara  Matušky pana Vladimíra Nerušila se jménem a repertoárem již zemřelého Zlatého slavíka moc společného, tak ani moc písnička snaživé nezpěvačky nepříliš zkrásní letošní vánoce.

Jsme na půdě tanečního magazínu, tak musím nejprve zkritizovat dost odfláknutou choreografii. Samozřejmě, jde o parodii. Ale i tak by měla mít pohybová složka videoklipu vtip a vypointovanost. Walda Gang v ní však spíše připomíná omšelé východoněmecké tehdejším „režimem posvěcené opelichané rockery“ Die Phudys, kteří se na nás pamětníky valili z omílaného rádoby rozjuchaného pořadu Ein Kessel Buntes.

Samotná písnička je také (patrně?) určitým vzdorem proti kultu vánoc. Ovšem její refrém „Jééééžišek“ spíše rve za uši, než by pohodově lechtal bránici. Vlastní zpěv Bučkové postrádá větší jistotu i interpretační odstup.

Hlavní otázkou je, zda v dnešní době, když léta minulého režimu byl Ježíšek tabu na úkor Dědy Mráze, (a dnes spoupeří s konzumním Santou Clausem)  vůbec tuto českou vánoční ikonu parodovat? Proč? A navíc takovým dryjáčnickým způsobem?

Nevím, jak Vy, ale já si určité na vánoce pustím a zazpívám koledy s pořádným Ježíškem a nebudu naposlouchávat onoho „Jéééééžiška“. Anebo si raději pustím legendárního Lennona.

LENNON

Přeji vám krásné a ještě hezčí vánoce, pohodu, klid a hlavně – příjemné vánoční písničky s poctivým Ježíškem anebo purpurou na plotně a s kostí od kapra v krku v onom Vomáčkově hitu. Tento Jéééžišek mne spíše nakrknul!

Michal STEIN

Taneční magazín