Silný a nevšední zážitek

V poslední době – po vzoru vraždícího invalidního jihoafrického sprintera Oscara Pistoria – neočekáváme od lidí postižených ztrátou dolní končetiny zrovna kladný vztah ke společnosti i svému okolí.Jednou ze světlých výjimek je Markéta Stránská, hlavní a jediná protagonistka večera „LeŤ“ ve studiu ALTA.

Odjakživa řeším dilema. Co jsou berle a co naopak takzvané „švédské hole“? Již od dětství jsem za berli považoval hůl vyšší než člověk, nahoře zakroucenou do spirály, jako ji nosil svatý Mikuláš (i jiní církevní hodnostáři).

Patrně jsou – ze zdravotního pohledu – jako „klasické“ berle vnímány vyšší hole, které se používají zapřené pod rameny. Za „švédské hole“ jsou považovány zdravotní hole, o něž se opíráme pomocí předloktí a loktů. Z tohoto hlediska vystupovala Markéta Stránská se švédskými holemi.

Zcela upřímně řečeno, nevěděl jsem, co od vystoupení interpretky o jedné noze očekávat. Tak trochu jsem se obával laciné senzace. Něčeho „barnumského“ ve stylu dávných cirkusových liliputánů či sloních mužů.

Samotný výsledek však předčil ta má nejoptimističtější očekávání. Byl jsem svědkem výkonu, který by snesl ta nejpřísnější hodnotící kritéria. Ba, předváděné umění Markéty Stránské by sneslo i ta nejvyšší sportovní měřítka. Ať již z hlediska fyzické připravenosti, ale i choreografické kreativity. Občas jsem si v hledišti připadal jako na volných jízdách, respektive exhibicích krasobruslařek či uměleckých gymnastek.

One woman show byla opravdu nezapomenutelná. Šlo o nepřetržitý tok choreografických nápadů, trysk drobných gagů i smysluplného začlenění do prostoru. Markéta Stránská ukázala, že má srdce s velkým „S“. A na rozdíl od většiny obdobně postižených působila lidsky, nenuceně a nezakomplexovaně. Možná tím, že je i sama terapeutkou?

Markéta Stránská i na jedné noze s pomocí dvou švédských holí dokázala to, co valná část populace nedokáže ani klasicky s oporou obou nohou! Děkujeme jí.

LeŤ

Interpretace, choreografie: Markéta Stránská

Hudba: Jan Kratochvíl

Světelný design: Zuzana Režná

Kostýmy, scéna: Monika Urbášková

Poradci tvůrčího procesu: Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties

Produkce: Andrea Švandová

Poděkování: Lukáš Houdek, Sára Arnstein

Grafický design: Tomáš Bárta

Foto: studio ALTA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

MALÁ INVENTURA roste!

17. ročník festivalu nového divadla Malá inventura proběhne 20.–28. února. Více informací na: www.malainventura.cz . Ale přečtěte si i následující článek!

Sedmnáctý ročník divadelního festivalu nabídne sedmapadesát představení na patnácti pražských scénách. Malá inventura má letos navíc hosty z Berlína a novou programovou sekci Residents.

Malá inventura, která běží od 20. do 28. února, servíruje i letos „best of“ z nového divadla za loňský rok. Umělecký ředitel festivalu Petr Pola vysvětluje, že výběr byl náročný: „Šlo nám o rozmanitost. Výchozího materiálu bylo zhruba dvakrát tolik. Po důkladné selekci jsme se rozhodli pro sedmapadesát kusů.“

Nabitý program je rozdělený do několika sekcí. V rámci Domovských scén představí tradičně to nejlepší z programu stálých scén. Tady se divák může těšit na dvacet tři kusů: Útočiště Viliama Dočolomanského, Žlutou tmu multimediálního umělce Petra Nikla, ale také nejnovější představení Lenky Vagnerové, Wariot Ideal, Spitfire Company, Divadla Continuo, Miroslava Bambuška, Petry Tejnorové, souboru Depresivní děti touží po penězích a dalších.

Pod hlavičkou sekce Nová krev, kde jsou představováni studenti a začínající umělci, stojí za vidění jednak hrůzostrašný kus na motivy pohádky o Jeníčkovi a Mařence J+M v režii Rufiny Bázlové, jednak zpracování příběhu slavné Johanky z Arku, který pod názvem Jana režíruje Anežka Kalivodová.

Další sekce, Tažní ptáci (tedy soubory bez stálé scény) uvedou například „existenciální horor“ Rain Dance 2.0 skupiny Handa Gote research & development, dále Pustinu podle slavného modernisty T. S. Eliota v režii Jana Nebeského – anebo představení Poutníci po hvězdách režisérky Hany Strejčkové, které vzniklo ve spolupráci s dětmi uprchlíků a je primárně určeno právě dětem.

První letošní novinkou je sekce Residents, která představí zahraniční umělce, žijící u nás, a české umělce, žijící v zahraničí. Za zhlédnutí stojí určitě práce Everywhen tvůrčího kolektivu Soňa Ferienčíková, Mária Júdová a Alexandra Timpau, anebo osobitý remake kultovního hororu El Santo bojuje proti upířím ženám v interpretaci mexické performerky Cristiny Maldonado s názvem Telekinetic Assault Group. „Nechceme jen přiblížit nové divadlo veřejnosti,“ vysvětluje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková, „chceme taky propojit divadelní profesionály z Česka s těmi ze zahraničí. Letos máme přes sto hostů a mezi nimi zástupce divadelních scén například Řecka, Itálie, Francie, Polska, Litvy či Izraele.“

Ovšem tou hlavní novinkou Malé inventury je letos sekce PRALIN, která nabídne v tuzemské premiéře pět představení umělců z Berlína. Za zmínku stojí třeba Claire Vivianne Sobottke a její kus Strange Songs, vyznamenaný na vídeňském ImpulsTanz cenou diváků, anebo performerka a „robotka“ Lori Baldwin, která bude pod hlavičkou Tick tock the Timeline Clock odpovídat divákům na otázky ze života; do světa mechanického divadla pro jednoho diváka zavede pak návštěvníky Theaterautomat umělecké skupiny Pragmata. „Cílem je, abychom alespoň v náznaku zachytili bohatost umělecké produkce v Berlíně: tanec, performance, objekt. Prostě pro každého něco,“ dodává umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola.

Domovskými scénami 17. ročníku festivalu Malá inventura jsou Studio ALTA, Divadlo Archa, PONEC – divadlo pro tanec, MeetFactory, Alfred ve dvoře, Studio Hrdinů, Venuše ve Švehlovce, DOX+, La Fabrika, Cross Attic, Divadlo X10, NoD, Divadlo Komedie, Petrohradská kolektiv, Národní galerie v Praze – Veletržní palác a Kavárna U Hrdinů. Festival dále spolupracuje s Werichovou vilou, A studiem Rubín a komunitním prostorem Punctum.

Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní neziskovka Nová síť: kulturní organizace se sídlem na Praze 7, která letos završí šestnáct let své činnosti. Kontinuálně poskytuje konzultace a poradenství v oblasti problematiky neziskových organizací; věnuje se mediátorství, monitoringu a ožívání lokální kultury; realizuje umělecké, manažerské a visegrádské rezidence; spravuje Český kulturní network a podporuje strategii síťování, cirkulace a sdílení; systematicky se věnuje vzdělávání formou workshopů pro veřejnost v oblastech osvojení technických dovedností a plánování kulturních akcí; realizuje projekt PRALIN, který rozvíjí kulturní spolupráci mezi Prahou a Berlínem. Nová síť je také pořadatelem festivalu nového divadla Malá inventura v regionech: Jičín, Jihlava, České Budějovice a Opava (www.novasit.cz).

Foto: Nová síť
Zuzana Kopáčová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Medúza – bytost ztracená mezi životem a smrtí

Studio ALTA chystá i na prosinec zajímavou premiéru. Můžete se těšit na – „Medúzu“!

Holešovické Studio ALTA uvede 12. a 13. prosince premiéru kolektivu tYhle s názvem Medúza. Autorka scénografie a choreografka Marie Gourdain zde s pěticí tanečníků zkoumá křehkost bytí, vratkost, nerovnováhu a nepředvídatelnost života: momenty, které převrací naše chápání normality.

Inscenace Medúza je obraz na jevišti, který nám umožňuje opustit záchytné body a tázat se na vnímání hranic. Hranic mezi životem a smrtí, světlem a temnotou, nadějí a beznadějí. Hranic, na kterých balancujeme, symboly křehkých okamžiků, které převrací běh života.

Díky jedinečnému přístupu choreografky Marie Gourdain, která vychází ze svého výtvarného vzdělání, je Medúza inscenací postupující od obrazu k pohybu. Od výchozího bodu – obrazu Vor Medúzy Théodora Géricaulta – ke koláži, která odkazuje na její vnímání dnešního světa. Lineární pohled už nestačí, je třeba brát v potaz jednotlivé vrstvy, které se transparentně prostupují.

Zkoumání hranic se objeví v přítomnosti čtyř objektů – geometrických ploch a pěti tanečníků, jejichž figurální těla a expresivní pohyb jsou v kontrastu k minimalistické a funkční manipulaci se strohými plochami.

„Dnešní svět chápu jako metaforu ztracenosti v oceánu a vnímám to tak, že politicky se blížíme k zásadní změně. My všichni cítíme, že něco nefunguje, nevíme, kam jít a neznáme odpovědi. Postupně opouštíme pevné body dané minulostí. Libanonsko-kanadský režisér Wajdi Mouawad popisuje krásně období, kdy se starý svět rozpadá a nový svět ještě nevznikl. Je to období monstrozity, které charakterizuje právě Medúza – antická figura – symbol chaosu, rozbití všech forem. Děsí nás když křičí, zkamení nás pohledem, je to žena i muž, je smrtelná i monstrum, není jednoduché ji definovat, každou chvíli je jiná. Vše se rychle mění a my se nacházíme v té mutaci, v tom přechodu,“ říká Marie Gourdain.

Jedná se o již osmou produkci stále mladého, progresivního, ale již etablovaného česko-francouzského kolektivu tYhle. Kolektiv v roce 2015 založili tanečníci a herci, Florent Golfier a Lukáš Karásek, kteří se seznámili během studia. Následně se připojila světelná designérka Zuzana Režná a scénografka/choreografka Marie Gourdain. Kolektiv je myšlen jako platforma pro vyjádření se prostřednictvím performativního umění, tance, fyzického divadla a vizuálního umění. Název tYhle je inspirován generací Y. Písmeno Y svojí grafickou podobou vyjadřuje průnik různých linií, směrů, inspirací a pozadí a tento průnik je pro tYhle prostor, ve kterém se potkávají a tvoří.

Medúza

Choreografie, scénografie: Marie Gourdain
Konzultant choreografie: Hana Polanská Turečková
Dramaturgie: Lukáš Karásek
Interpretace: Sabina Bočková, Florent Golfier, Marek Menšík, Jaro Ondruš, Matthew Rogers
Světelný design: Zuzana Režná
Hudba: Lukáš Urbanec

Technologie a výroba: Štěpán Hejzlar, Zbyněk Opálka
Produkce: Lucie Fabišiková

Projekt vzniká v koprodukci se Studiem ALTA v Praze a DW7 – Divadlo na cucky, v Olomouci. .Partnery projektu jsou: Johan centrum – Moving Station – kulturní, Plzeň / Kredance, České Budějovice / LOFFT – Das Theater, Lipsko, Německo / Réservoir Danse, Rennes, Francie / Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Praha / CIRQUEON, Praha

tYhle.cz/meduza/

PŘEDPRODEJ: https://goout.net/cs/listky/meduza/lbnd/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zdává se mi o zářné budoucnosti

Premiéra ve Studiu Alta

George Cremaschi a Jana Novorytová: Zdává se mi o zářné budoucnosti

Věřím, že za dvacet nebo třicet let někdo najde řešení.

Zdává se mi o zářné budoucnosti: scénická situace pro pohyb, zvuk, video a světlo.

6.12. 2018 / 19:30

dramaturgie: Mish Rais
světla: Pavel Ján
produkce: CreWcollective

Tatiana Brederová

pro Taneční magazín