Autor: Martina

Honza Onder si zatančil s „taekwondisty!“

Celorepublikové závody talentové mládeže byly tentokrát zpestřeny tanečním uměním

Ve dnech 13.-14.5. 2017 se konaly v Ostravě celorepublikové závody talentové mládeže. Nástupy sportovců zpestřil svým tanečním uměním oblíbený Jan Onder, tanečník a choreograf, který neodmyslitelně patří k pořadu  Stardance. Jan Onder vytvořil choreografie, kterými mladí sportovci zahájili své bojové umění  a zapůsobili tak i na porotu.  Jak to celé dopadlo?

 

Zeptali jsme se mistra taekwon-do Martina Zámečníka

TM: Jak Vás napadlo spojit   tanec a boj? Inspiroval jste se snad u divochů….

Martin Zámečník: „Ne,ne. Chtěl jsem, aby nástupy a odchody sportovců byly jedinečné. Tanec a boj jsou velmi rozdílné oblasti. Zkrátka jsem chtěl, aby ladnost pohybu kontrastovala s tvrdostí boje.“

TM: Nastoupili tancem jen junioři nebo i dospělí?

„Zatím jen děti a mládež, ale taneční nástup je naplánován i s dospělými. Děti to opravdu velmi těšilo, protože Jana Ondera znají ze Stardance, takže bylo pro ně radostné, že někdo takový je přišel trénovat.“

TM: Jak jste to vnímal Vy?

„Byl to jednoznačně přínos. Každý nový přístup je přínos pro pohybový rozvoj cvičících, cizí osoba oživí trénink. Děti to motivovalo k lepším výkonům, jednoznačně.“

TM: Zapůsobili soutěžící na  rozhodčí?

„Všeobecně to byl zajímavý nápad, ale některé věci jsme nedokázali nacvičit. Pro  sportovce byly některé pohyby  úplně nové, takže vypadali trošku prkenní. Nemělo to tedy takový efekt, jaký by to mělo mít. Na Mistrovství to má přeci jen nějak vypadat a potřebujeme ještě  cvičit.“

TM: Jak se Vám, bojovníkovi, spolupracovalo s tanečníkem?

„Byl jsem překvapený, že Jan  Onder přijel jen tak bez přípravy a tvořil choreografie přímo na místě. Měl jsem z toho strach. Jednalo se asi o šest nástupů.  Ale profesionalita Jana Ondera mě přesvědčila. Všechno dopadlo lépe, než kdyby choreografie měl dopředu připravené. Výsledkem našeho snažení  jsou zlaté medaile, všechny týmy skončily na medailových pozicích, dvě byly zlaté. Jsem spokojený. Opět jsme se stali nejúspěšnějším střediskem talentové mládeže v ČR.“

Děkuje za rozhovor a přejeme, ať se Vám dobře bojuje i tančí

 

 

Zeptali jsme se Jana Ondera…..

 

TM: Jak se tančilo se sportovci?

Jan Onder:

„Byla to  moc milá práce, těšilo mě to, opravdu.  Taekwondisté jsou nesmírně pracovití, byl jsem překvapený, jak jsou zdatní.  Samozřejmě, že nejsou zvyklí na tanec, ale jsou kreativní, bavilo mě to.„

 

I  tanečníci jsou srdečně zváni Mistrem Martinem Zámečníkem na tréninky!  A  taekwon-do samozřejmě  není jenom pro kluky!

Více na: www.tkd.cz

 

Foto: Taekwon-do klub ITF, Eva Smolíková

Video: Taekwon-do klub ITF, Jan Onder 

Taneční magazín

 

Praha žije hudbou

Druhý ročník pouličního festivalu Praha žije hudbou oživí na tři dny veřejný prostor města

 

Festival Praha Žije Hudbou oživí na tři dny veřejný prostor města

Druhý ročník pouličního festivalu nabídne od 8. do 10. června přes 200 umělců na 50 místech Prahy

Multižánrový festival Praha Žije Hudbou, jehož první ročník loni v květnu navštívilo 30 tisíc lidí, připravuje na druhý červnový týden nabitý program. Od čtvrtka 8. do soboty 10. června 2017 se na 5ti hudebních pódiích, samostatné divadelní scéně a více než 40ti buskerpointech představí na 200 umělců. Mezi hlavními hvězdami jsou Tomáš Klus, Vladimír Merta či Xavier Baumaxa. Výrazně bude rozšířen i divadeln&iac ute; program, kterému dominují soubory jako Cirk la Putyka, Bratři v tricku, Petr Nikl či Long Vehicle Circus.&nb sp;„Festival jsme pro letošek rozšířili na tři dny. Slavnostní zahájení proběhne ve čtvrtek 8. června v 19 hodin na piazzettě Národního divadla. Na programu je premiéra hry Zakázaná symfonie, dále akrobatický projekt SLACK SHOW a vše vyvrcholí průvodem za busking ulicemi města. Aby Praha pořádně ožila, tak budeme celý pátek a sobotu pokračovat nabitým programem, který zakončí sobotní afterparty v šesti pražských klubech,“ říká ředitel festivalu Jan Gregar.

3 dny, 200 umělců, 6 hlavních scén, 40 buskerpointů

Dokázat, že umění do ulic Prahy patří, se letos opět rozhodlo více něž 200 hudebníků, t anečníků i divadelníků z řad profesionálů i amatérů. Festival Praha Žije Hudbou odstartuje ve čtvrtek 8. června 2017 v 19 hodin na piazzettě Národního divadla premiérou hry Zakázaná symfonie (režie: Ivo Sedláček), performancí projektu SLACK SHOW a velkolepým průvodem za busking se souborem Amanitas Fire. Na náměstí Jiřího z Poděbrad, Karlově náměstí, Jungmannově náměstí, na Klárově  a v Kampusu Dejvice vyrostou v pátek a v sobotu pódia, kde se odehraje to nejzajímavější z festivalového programu. Mezi hlavními hvězdami jsou Tomá&scaron ; Klus, Vladimír Merta, Xavier Baumaxa, Imodium, Houpací Koně, Jakub Ondra, Ondřej Pivec či Circus Brothers. Žánrový program představí na náměstí Jiřího z Poděbrad také Full Moon Forum – platforma časopisu Full Moon. Doprovodný program nabídne také (A)void Floating Gallery, kde budou hrát DJs po celý pátek a sobotu přímo na palubě lodi. V centru města se kromě pódií objeví přes 40 tzv. buskerpointů, kde budou probíhat pouliční vystoupení. Výrazně bude rozšířen i divadelní program, který bude mít vlastní scénu na piazzettě Národního divadla a nabídne mimo jiné loutková a novocirkusová vystoupení, slam poetry a autorská čtení. Nabitý dvoudenní festivalový program završí v sobotu afterparty v šesti pražských klubech – Chapeau Rouge, Jazz Dock, Palác Akropolis, Klubovna, Nákladovém nádraží Žižkov a Napa Bar.

Návštěvníkům festivalu bude k dispozici také aplikace s programem a lokacemi, kterou si budou moci zdarma stáhnout pro Android a iOS.

Snaha o změnu vyhlášky pokračuje i v dalším roce

Vyhláška, která  vešla v platnost v březnu 2016, výrazným způsobem omezuje pouliční umění a obsahuje množství nerozumných požadavků a nejasností. Organizátoři festivalu Praha Žije Hudbou již více než rok bojují za její smysluplnou úpravu. Usilují o oživení veřejného prostoru a jeho přiblížení obyvatelům Prahy. Kromě sam otného festivalu proběhne ve spolupráci s IPR série přednášek, panelových diskuzí a workshopů týkající se problematiky veřejného prostoru – Probuď město. Snahu festivalu, pouličních umělců a veřejnosti podpořila také Nadace Via, jež podporuje aktivní zapojení občanů a občanek do veřejného života.

Zapojte se a staňte se součástí festivalu
Festival dává příležitost amatérským umělcům vystoupit společně s velkými jmény české scény a podpořit tak úroveň pouličního umění. Stačí se pouze zaregistrovat pomocí online formuláře na webových stránkách akce.Organizátoři vyberou z přihlášených projektů ty nejzajímavější a zařadí je do programu. Zájemci se mohou zapojit i do příprav festivalu a stát se dobrovolníky v organizačním týmu. Více informací k nalezení na www.prahazijehudbou.cz/zapojse/.

 

Více informací na www.prahazijehudbou.cz.

 

Foto: Jiří Štarha, Ondřej Matějka, Anna Havlová

Eliška Míkovcová, Petra Filsaková

Taneční magazín

Za kulisy před premiérou

Taneční magazín se druhý květnový víkend vypravil na festival RespondART do pražského divadelního studia ALTA. Jak si vedlo oblíbené duo „Ufftenživot“?

RespondART zajímavý celoroční projekt, který kouká nejen přes rameno, ale doslova do tvůrčí kuchyně divadelníků pokračoval druhý květnový víkend v pražském holešovickém studiu ALTA. První den tam patřil německému projektu „Chipping“ režisérky a choreografky Anny Konjetzké. Jak jsme se dočetli, byl o vztahu těla a měnícího prostoru. Aktivně jsme se zúčastnili druhého dne představení v podání (již našem magazínu dostatečně populární) dvojice Sára Arnsteinová – Jiří Šimek. Jinak jsou v divadelním světě všeobecně známější pod originálním souborovým jménem „Ufftenživot“. Třetím v pořadí květnových víkendových prezentací RespondARTu v ALTĚ byla dětská inscenace Cerena Orana „Povídej“.

Populární divadelní pár „Ufftenživot“ uvedl inscenaci pod titulem „Keep Calm“. Je možná diskutabilní, zda představení, které má dlouhé a nosné dialogy i monology v našem mateřském jazyce má mít „světově“ anglický název? Ale budiž. Patří to k tradici tohoto minisouboru. Jejich příznivci to očekávají, tak na tom v jádru není nic až tak zlého…

Bezprostředně před samotným začátkem nás tvůrci ujistili, že inscenaci stále berou jako ve stadiu zrodu. Vznikala prý průběžně v Olomouci i na jihu Čech. A tím pádem, že ještě teprve hledají výsledný tvar celého představení. Dlužno podotknout, že i přes takový úvod působil předvedený „Keep Calm“ vyzrále a téměř (až na opravdu malé výjimky) uceleně. A to, ačkoli má mít vlastní premiéru až 28. září tohoto roku na scéně „Alfed ve dvoře“.

„Ufftenživot“ opět překvapil. Jsme od něj zvyklí, že umí interaktivně zatáhnout diváky do vlastního představení. Že nachází stále novou a neokoukanou divadelní řeč. Že se snaží objevovat možnosti netradičních sdělení. Že se snaží nacházet stále novější pohybovou mluvu.

Tentokrát se zbrusu nový divadelní tvar věnoval nejen moderní technice. A to prostřednictvím prezentace části úvodu na notebooku hlavní představitelky, ale také zapojením diváků s mobilními internetovými aplikacemi v druhé polovině „Keep Calmu“.

Až téměž nadužívání různorodých výrazových i inscenačních prostředků je vůbec hlavním rysem této napadnuté divadelní hry. V pravém smyslu slova hry, neboť zde dochází i ke hře s divákem. A to hře na té nejvyšší možné úrovni. Divák není zesměšňován, ani zahrnován nepatřičným množstvím pseudofilosofických mouder.

Zbylo zde místo také na satiru. Sára Arnsteinová se v úvodní pasáži citlivě dotkla našeho pana prezidenta. Stačila na to jediná fotografie a téměř holá věta: „Také jsem objímala stromy.“ K vrcholům inscenace patří stínové divadlo. Velice jednoduchými prostředky zde oba protagonisté dosahují velkého účinku. A před závěrečnou finální scénou graduje představení rapovými vystoupeními obou herců. Texty rapů, stejně jako celý scénář, jsou nápadité. Mají tolik potřebný kontrapunkt i vtip v mužském a ženském vnímání světa.

„Keep calm“, i když nebyl ještě údajně plně inscenačně ukotven, patří k tomu nejlepšímu, co jsem od dvojice „Ufftenživot“ viděl. V rámci RespondARTu následovala ještě beseda po představení vedená PhD. Alicí Koubovou. Moderátorka spíše technickým pojetím diskuse nezapřela, že je původně vystudovanou matematičkou.

 

MICHAL STEIN

Foto: Ufftenživot

TANEČNÍ MAGAZÍN

Dlouho, dlouho spím

Když vás nějaký divadelní kus uspí, tak to většinou bývá pro divadlo jako takové nepříliš lichotivé. Když se však na pódiu hraje o spánku, narkolepsii i legendární mýtické postavičce „Sandmanovi“, tak ke spánku máte blízko – i přes vysokou kvalitu a uměleckou úroveň představení.

Přesná polovina května přinesla v experimentálním divadelním prostoru NoD při klubu Roxy premiéru Lindy Duškové a jejího kolektivu pod názvem „Sandman“. Šlo vskutku o pozoruhodné představení. Námětem i formou.

Kdo to je Sandman? Jeho kořeny bychom nalezli v romantické povídce Ernesta Theodora Amadea Hoffmanna „Der Sandmann“. Je v ní popisován jako zlověstná postavička písečného mužíka. Jeho určité charakteristické motivy si vypůjčil i legendární dánský pohádkář Hans Christian Andersen. V jeho dílech se však jedná o kladnou postavičku skřítka Oleho. V českých překladech jeho děl nazvanou „Ole Zavřiočka“. Ten pomocí kouzelného písku uspává děti a těm hodným, které nezlobily, přináší příjemné sny. Naopak ty zlobivé nechává spát dlouho a tvrdě, aby nerušily rodiče.

V novodobější historii na Hoffmanna a Andersena navázal v roce 1959 východoněmecký loutkář a animátor Gerhard Behrend. Ten vytvořil figurku s bradkou, zdrobněle nazývanou „Unser Sandmännchen“. Ta uváděla dětské pořady ve východoněmecké televizi. Obdobně jako český „Večerníček“. Pro velký ohlas si pak tyto pořady převzala do repertoáru i západoněmecká televizní stanice ARD. Titulní melodie tohoto seriálu byla použita v českém filmu Tomáše Vorla „Pražská pětka“ , konkrétně u povídky „Skřítek“.

V moderní historii se „Sandman“ objevuje v hraných filmech „Sandman – Muž z pohádky“ režiséra Nico Hofmana, ale i hraných filmech Petera Liusiho. Vznikly i dva animované filmy pod totožným názvem „The Sandman“. Ten starší natočil Paul Berry roku 1991 a ten modernější bratři Qayové v roce 2000. Tato mýtická postavička je však stále legendární díky komiksové sérii Neila Gaimana a Stana Leeho. V českých pohádkách v televizi a rozhlase se jeho vzor zobrazoval prostřednictvím televizního „Hajáska“ a rádiového „Hajaji“, který měl dokonce v Kodani svého strýčka „Ole Zavřiočka“.

 

Linda Dušková při svém režijním uchopení Sandmana vycházela spíše z komiksové polohy. Linda však byla, kromě režie, navíc scenáristkou celého nezvyklého představení, které diváky nejen vtáhlo do světa snů, představ a úniků, ale i nabudilo k přemýšlení. Z celé autorské inscenace vyčníval, vtip, nadhled, ale zároveň i nenásilná touha převést diváka někam jinam. Do světa fantazie, nadhledu i pohádkových rozměrů. K tomu velice citlivě napomáhala dramaturgie Natálie Preslové, ale rovněž spíše jednoduší (avšak úderná) scéna Adriany Černé, světelný design Lukáše Jíry a hudební dramaturgie Vojtěcha Vávry. Za zvláštní zmínku stojí pohybová spolupráce Pavola Kršiaka. Pro diváka je na první pohled markantní, že k jejímu zrodu docházelo v symbióze s režisérkou Lindou Duškovou.

Herecké výkony bych v tomto případě hodnotil spíše jako týmovou práci. Nechci tím ani omylem naznačit uniformní šeď, či nevýraznost. Naopak, promyšlenou režijní práci, kde každá postava pečlivě zapadala do soukolí celé inscenace. Kateřina Dvořáková s Hedvikou Řezáčovou, stejně jako jejich mužské protějšky Pavel Neškudla a Valentin Verdure vytvořili sdělný, kompaktní tým, který měl tah na branku. A uměl i branky vsítit! Místy vynikala Hedvika Řezáčová, ale nikdy ne na úkor celkového dojmu. Ačkoli nešlo o ryze taneční produkci, herci se zde ukázali jako pohybově zdatní. A chvílemi až akrobatickým směrem.

I když někdy býváme k autorským projektům zdrženliví či kritičtí, „Sandman“ Lindy Duškové si zaslouží pouze chválu. Režisérka prokázala, že byla osobitou i vnímavou žačkou Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky a že ne nadarmo uspěla i na velice náročné divadelní scéně ve Francii.

 

MICHAL STEIN

Foto: NoD

TANEČNÍ MAGAZÍN