Kdy? V pondělí 27. 5.! Kde? V divadle ARCHA? Přesně v malém sále! Odkdy? Od 20.00 hod.
Přijďte i vy na prezentaci work in progress nové pohybové inscenace Veroniky Knytlové a Jiřího Havelky s názvem »GARSONKY«, která se koná 27. 5. 2019ve 20 hodin v malém sále Divadla Archa.
O co půjde?
O dva lidi, čekající na změnu. V jejich vypiplaném mikrosvětě je množství trajektorií, které se vzájemně nikdy neprotnou. Jsou hladké, oblé, pomalé, jindy ostře a rychle řežou vzduch na jednotlivé střepy. Jejich prostor je jimi celý počmárán. Obklopeni pohodlím domova neví si náhle s ničím rady. Vše kolem je milé a bezpečné. A přitom neúnosně těžké a nesnesitelně snadné. Toto trvání je třeba změnit. Rázně a radikálně. Rozhodně! Teď!! Ale změna nepřichází… Přijde vůbec?
11. května 2019 uplynulo přesně 100 let ode dne, kdy Evropa POPRVÉ uslyšela vánoční hit „Carol of the Bells“. Stalo se to v Praze! Jeho autorem je ukrajinský skladatel Mykola Leontovyč (základ je lidový).
U příležitosti stého výročí Carol of the Bells neboli „Ščedryka“ v Praze dvakrát vystoupil Ukrajinský Republikánský Sbor Now Kredo. 10. května v 18:00 s flashmobem na Hradčanském náměstí, 11. května v 18:00 – s velkým koncertem v Paláci Žofín.
10. května v 18 hod se u sochy T.G.Masaryka na Hradčanském náměstí v Praze konal unikátní flashmob Ukrajinského Republikánského Sboru Now Kredo ve složení 82 chóristů, kteří zazpívají světoznámou vánoční hymnu „Carol of the Bells“ neboli „Ščedryk“. Akce nejen připomene Pražanům a hostům města kouzelnou vánoční atmosféru, ale i vrátí čas sto let zpět. Přesně před sto lety 11. května 1919 poprvé za zněla v Evropě nesmrtelná skladba geniálního ukrajinského skladatele Mykoly Leontovyče „Ščedryk“ (Carol of the Bells). Stalo se tak právě v Praze, a to z jeviště Národního divadla v podání Ukrajinské republikánské kapely pod vedením prominentního dirigenta Oleksandra Košice.
Sbor 82 zpěváků prezentoval tenkrát Evropě umění mladé Ukrajinské Národní Republiky, která prohlásila, že se odpojuje od bolševického Ruska, a stává se samostatným státem. Ve vlasti sbor nazývali „kulturní armádou“, a v boji o nezávislost Ukrajiny měl stejný význam jako regulérní vojsko.
Známý muzikolog a literární historik, profesor Univerzity Karlovy Zdeněk Nejedlý psal: „Kdo zažil a procítil překrásný zpěv Ukrajinské republikánské kapely, nemůže nemilovat Ukrajinu z celého srdce“. V roce 1919 doprovázel Ukrajinskou republikánskou kapelu na všech koncertech v Čechách, a později jí věnoval celou knihu, která byla vydána v roce 1922.
„Kulturní armáda“ procestovala na svém turné 16 států Evropy a také země jižní a severní Ameriky. Díky tomu se ze Ščedryka stal záhy celosvětový hit. Později získal své druhé jméno „Carol of the Bells.
Ukrajinský Republikánsky Sbor Now Kredo nyní přijímá výzvu umělecké diplomacie, a stejně jako před sto lety veze do světa kulturní dědictví Ukrajiny. Během roku 2019 jeho světové turné zahrne 11 evropských zemí, a ukončí jej vánoční vystoupení v New Yorské Carnegie Hall.
11. května v 18 hod v Paláci Žofín Now Kredo představil návštěvníkům to nejlepší z ukrajinské duchovní a lidové hudby.
Víte, že?
· Autor Carol of the Bells neboli Ščedryka Mykola Leontovyč se narodil ve vsi Monastyrok nynější Vinnycké oblasti na Ukrajině
· Jeho neteř Maria Leontovyč-Lošak žije v České republice, a je zde známou sochařkou a držitelkou prestižních ocenění.
· První verze Ščedryka se objevila v letech 1902-1903, celkem byly čtyři.
Faly Faye bude doprovázet kurzy s Monikou Rebcovou, později bude i vyučovat sabar dance!
V lekci afrického tance, se především naučíte dobře orientovat v rytmu. Vyzkoušíte si základními pohyby a jednoduché kroky západoafrických tanců a sabar dance s jeho autentickým hudebním doprovodem na djemba a sabar, který je s tancem těsně propojen. Bubenický doprovod – Faly, Monika a Eduardo a Filip.
V těchto lekcích tance se zároveň uvolníte a připomenete si, že se můžete pohybovat zcela přirozeně. Zlepšíte si pohybovou paměť a koordinaci. A především pocítíte velkou radost z přirozeného tance a pohybu a příliv energie, která pramení z živého hudebního doprovodu na africké bubny. Přestože budete tančit naplno, po lekci nebudete unaveni, ale plni energie a dobré nálady. (A možná ztratíte i nějaká kila.)
Kurzy jsou určeny pro začátečníky a mírně pokročilé zájemce. Lekce trvá 90 minut. Předplatné je na 4 lekce. Přineste si sebou pouze pohodlné oblečení na tanec, např. leginy, tričko a ponožky na cvičení.
Má složitá situace kolem dotační politiky pro jeden z doma i v zahraničí nejuznávanějších tanečních souborů dneška možnost uspokojivého řešení? Co na to nejen Ministerstvo kultury?
Ten soubor mám asi nadosmrti spojen s tehdy (již nefunkčním) pražským Komorním divadlem, kde dlouho v minulé době zkoušel a piloval svá krásná představení. Pražský komorní balet se mi nadlouho zaryl do paměti jako „dítě Pavla Šmoka“. Ale není to pravda. U jeho zrodu stál ještě legendární choreograf Luboš Ogoun a baletní teoretik, profesor a publicista Vladimír Vašut. Z tohoto triumvirátu nejprve odešel na věčnost Luboš Ogoun. Ne tak dávno zesnul i legendární Pavel Šmok a ke konci loňského roku v mělnické nemocnici dodýchal i Vladimír Vašut. Vypadá to, že je dlouho nepřežije ani samotný soubor – Pražský komorní balet…
Pavel Šmok na archivním snímku mezi svými tanečnicemi
Ač se to zdá neuvěřitelné, tento špičkový soubor, který obdivovali špičkoví tanečníci, ale i milióny televizních diváků, když pohostinsky vystupoval v recitálech Karla Gotta, stojí na prahu zániku!
Pan Luboš Ogoun (vlevo) přebírá státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla
Pražský komorní balet (dále jen PKB) je pro českého, ale též zahraničního, diváka již více než čtyři desítky let známým a tradičním českým tanečním souborem. Předchůdce PKB „Studio BALET PRAHA“, založené v roce 1964 právě Lubošem Ogounem, Vladimírem Vašutem a zejména Pavlem Šmokem, mu dalo jisté základy. Zrovna v letošním roce si připomínáme 55. výročí vzniku „Studia Balet Praha“, a také právě v tomto roce eskaluje několikaletý problém systémového financování tohoto jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří.
Vladimír Vašut, další z trojice zakladatelů, tatínek Marka Vašuta, se špatných konců „svého“ souboru krátce nedožil také…
PKB dnes nemá k dispozici vlastní zázemí pro uměleckou činnost a za poslední roky dosahuje jeho veřejná finanční podpora necelých třicet procent ročního rozpočtu. Pro profesionální taneční divadlo s 23 členným cestovním souborem s denním pracovním režimem je stávající celková veřejná podpora ve výši necelých 3,5 mil. Kč ročně naprosto nedostatečná při aktuálním celkovém rozpočtu ve výši 14,9 mil. Kč. PKB má přitom srovnatelné výkonové ukazatele s baletně tanečními soubory kamenných divadel, co se týká návštěvnosti i počtu představení.
Na tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.), Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, pověřený vedením Pražského komorního baletu
PKB v rámci své zájezdové činnosti zajišťuje dostupnost tanečního umění ve všech českých regionech a významná je též prezentace tanečního umění v zahraničí. Jeho představitelé se na tiskové konferenci v Malostranské besedě, konkrétně v jejím Trick Baru, vyjádřili, jak je složité komplexně připravit scénu třeba v sokolovně menšího města anebo naopak v aréně pro tisíce diváků.
Vedoucí souboru Ladislava Jandová situaci zdůvodňuje: „V letošním roce obdržel Pražský komorní balet dotaci ve výši pouhých 2 milionů Kč od MK ČR v rámci Programu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. S ohledem na navýšení celkového rozpočtu uvedeného dotačního programu MK ze 160 milionů Kč na 220 milionů Kč v roce 2019 jsme očekávali nárůst dotace i pro PKB s přihlédnutím na četná jednání s MK ČR. Programová rada MK ČR však PKB, jako jedinému subjektu z celkových 41 hodnocených, navrhla dotaci snížit i přes hodnocené ukazatele. PKB je navíc, oproti ostatním hodnoceným subjektům znevýhodněn skutečností, že se jedná o hlavní veřejnou finanční podporu na kontinuální činnost. A nikoli pouze ,doplňkovou´ finanční podporu nad rámec základního příspěvku zřizovatele. Tak jako je tomu zpravidla u ostatních podpořených subjektů v uvedeném dotačním programu.“
Během tiskové konference vystoupila s vehementní podporou PKB také odborná taneční kritička a dlouholetá šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková. K ní se připojil i baletní mistr Igor Vejsada.
Zleva Petr Zuska ani Ladislava Jandová či Linda Svidró moc optimisticky do budoucnosti nehledí
Vedoucí souboru PKB Ladislava Jandová mimo jiné uvedla: „S vedením Ministerstva kultury (ministrem Antonínem Staňkem) proběhlo od podzimu 2018 několik neúspěšných jednání. Na podporu ,zachování činnosti PKB´ vznikla také petice, kterou podepsalo téměř pět tisíc osob. Současně jsme získali desítky podporujících dopisů od význačných osobností a představitelů české kultury, kteří se jednoznačně vyjádřili pro zachování kontinuální činnosti PKB, např. od Jiřího Kyliána, Ondřeje Kepky, Ilji Racka, Mária Radačovského, Lukáše Slavického, prof. Ivanky Kubicové, prof. Václava Janečka, doc. Igora Františáka, Vlastimila Harapese a mnoha dalších.“
Choreograf a režisér Mgr. Petr Zuska
Choreograf Petr Zuska se, s jistým stínem v hlasu, zmínil, že předcházející ministr kultury Ilja Šmíd slíbil (nejen) pro PKB „taneční dům“. Uvažovalo se o prostoru nevyužité stavby na pražském Klárově blízko Strakovy akademie, dnešního sídla předsednictva vlády. Dříve tam bývaly tělocvičny a bazén. S nástupem nového ministra však tento návrh tak nějak „zmizel v propadlišti“. Já jsem si vzpomněl, že v době takzvané „perestrojky“, konkrétně ve druhé polovině osmdesátých let minulého století, bylo vážně uvažováno o společném sídle Pražského komorního baletu a Černého divadla Jiřího Srnce. Měl jim být věnován celý vnitroblok na pomezí Smíchova a Malé Strany u Plaské ulice. Vzpomínám, jak nadšeně mi na nástěnce v Komorním divadle Pavel Šmok ukazoval již v první fázi rozpracovaný projekt!
Zdá se, že odchod Ilji Šmída nadlouho uzavřel i možnost tanečního domu na Klárově… Snad nikoli opět na třicet let?
Nejzajímavější pasáže diskusních příspěvku Petra Zusky a Antonína Schneidera zachytila Eva Smolíková i ve videoreportáži:
Otázkou zůstává, jaký osud budou mít tanečníci i další kmenoví spolupracovníci PKB? Sáhne po nich konkurence? Ta ovšem tak zcela identicky vyhraněna není. Nevyjdou z kondice, když vypadnou z pravidelného tréninkového drilu? To vše nám zřejmě napoví blízká budoucnost…
Samotná konference neměla, jako většina dětské literatury, šťastný a úsměvný konec. Tím, že se konala blízko sídla Parlamentu České republiky však možná zasvítilo světélko naděje na konci tunelu?
Situace je vážná. TANEČNÍ MAGAZÍN i jeho mnozí čtenáři ještě pevně doufají, že nedopadne úplně zoufale.
Zeptali jsme se
Mgr. Igora Vejsady
baletního mistra s mezinárodními zkušenostmi i renomé,
který v PKB zastával pozici baletního mistra od roku 2016
Baletní mistr Mgr. Igor Vejsada (vlevo)
Na konferenci jste mluvil o PKB v minulém čase, to již jste nad jeho existencí zlomil hůl? Myslíte, že je situace neřešitelná?
„Určitě ne. Myslím, že takové prestižní těleso, které má – nejen pro mne – téměř zásadní význam, musí přežít. Pokud si uvědomíme, co by tím současná česká taneční kultura ztratila, tak je to pro mne naprosto nemyslitelné! Z druhé strany nevím, jaké kroky udělá ministerstvo kultury? A ministr, který jde na nějaký muzikál, místo účasti na udílení významné a prestižní francouzské ceny českému tanečníkovi – Jiřímu Kyliánovi?“
