Pro lepší postavení tance v kulturní politice ČR

Konference pod taktovkou tajemnice katedry tance HAMU, asistentky režie Opery ND, redaktorky a členky rady Tanečního sdružení a dramaturgické rady ČTP – Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m.

V pondělí 3. června 2019 se v galerii Hudební a taneční fakulty AMU uskuteční konference a debata s názvem „Tanec v kulturní politice ČR“. Smyslem akce má být pojmenování klíčové problematiky oboru v aktuálním stavu a zjištění možnosti konsensu odborníků v zásadních bodech, které by pak bylo možné tlumočit odborům pro tvorbu strategie kulturní politiky.

V současné době probíhají přípravné práce pro novou koncepci strategií v kulturní politice, sběr statistických údajů a analýz potřeb oboru, zní hlasy volající po inovaci a aktualizaci dotačního systému umění, zvažujeme potřebu a roli profesních organizací. Proto považuji za důležité dát prostor zástupcům tanečního oboru pro definování hlavních kroků, které by měly být pilíři těchto koncepcí,“ vysvětluje organizátorka akce Lucie Hayashi.

Dopolední část programu utvoří tři panely krátkých prezentací, které se budou zabývat tématy: celostátní versus regionální kulturní politika pro tanec, inovace dotačního systému kulturních subjektů a strategické postupy pro lepší postavení tance v kulturní politice ČR. V současné chvíli potvrdili svůj výstup Jana Adamcová, Jana Bohutínská, Libor Kasík, Petr Kiška, Yvona Kreuzmannová, Jana Návratová, Antonín Schneider, Adriana Světlíková a Roman Vašek.

V odpoledních hodinách proběhne debata u kulatého stolu, kde bude prostor pro diskuzi nad klíčovými otázkami, které vzejdou z dopolední konference. Role moderátora celé akce se ujme Jakub Deml, který nedávno moderoval například také diskuzi o budoucnosti profesní organizace „Vize tance“.

Doufám, že pomůže legendárně nejednotnému tanečnímu oboru ke konstruktivní shodě na strategii postupu v boji za rovnoprávnější postavení tance a jeho respektu mezi ostatními uměleckými žánry v kulturní politice ČR,“ slibuje si od celé události Lucie Hayashi, tajemnice katedry tance HAMU a redaktorka Tanečních aktualit, které akci spolupořádají. Tvrdí, že právě názorová roztříštěnost a neschopnost shody na zásadních prioritách je možná pomyslnou brzdou v prosazení důležitých bodů programu kýžené kulturní politiky směrem k tanci. Vzájemné vyslechnutí a následná debata by tak mohla mít efektivní dopad.

Přesný program i anotace příspěvků, bude uveřejněn na: https://www.facebook.com/events/460889631318586/

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m

O AUTORCE:

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m – vystudovala taneční vědu na HAMU a japonská studia na FF UK. Je zakladatelkou a redaktorkou Tanečních aktualit. Pracuje jako asistentka režie Opery ND v Praze a tajemnice katedry tance HAMU, kde vyučuje také základy tanečního managementu a produkce. Je členkou rady Tanečního sdružení ČR, dramaturgické rady ČTP a členkou grantové komise MKČR pro profesionální tanec a nonverbální divadlo, festivaly a odbor zahraniční spolupráce. Kromě taneční publicistiky, PR a produkce se věnuje antropologickému výzkumu japonského tance, pravidelně přednáší na mezinárodních konferencích a publikuje odborné studie.

Foto: archiv autorky

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů”

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci”!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Ctu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňujíbujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového”. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

NE/NORMÁLNÍ muzikál bude „Na Prádle”!

Muzikál oceněný Pulitzerovou cenou v Praze! Co spojovalo herce Miloše Kopeckého, zpěváka Petra Muka a skladatele Karla Svobodu?

Broadwayský muzikálový hit ověnčený Pulitzerovou cenou za drama a třemi cenami Tony míří do Prahy. Muzikál „NE/NORMÁLNÍ (Next to Normal)“ uvede v české premiéře spolek art4rent, z. s. A premiéra se odehraje v listopadu 2019 v Divadle Na Prádle. Autory muzikálu jsou renomovaní tvůrci Brian Yorkey (libreto) a Tom Kitt (hudba).

Příběh ukazuje čtyřčlennou rodinu z předměstí, která řeší podobně běžné problémy, jako každá jiná rodina. A přesto nejsou jejich životy tak úplně normální. Přísná, sexy a vždy dokonalá matka Diana totiž bojuje posledních 16 let s bipolární poruchou, což značně ovlivňuje celou domácnost. Oporou jí je upřímný a milující manžel a otec Dan, který však začíná být tímto životem unavený. Jejich děti jsou typičtí přemoudřelí puberťáci, syn Gabe je snem každých rodičů a dcera Natalie, přes veškerou snahu stát se perfektní, zůstává ve stínu svého bratra. Děj odráží nejen život Diany a její problémy, které přenáší na rodinu, ale nabízí také otázky příměstského života, lidských ztrát, etiky v moderní psychiatrii nebo užívání léků.

Z originálu muzikálu na Brodwayi – Alice Ripley, Aaron Tveit a J. Robert Spencer, Next to Normal”

Součástí projektu bude i osvětová kampaň k nemoci zvané bipolární porucha. Ta je totiž jedním z hlavních témat muzikálu. Mezi známými osobnostmi, které trpěly právě bipolární poruchou a často o ní veřejně mluvily, byli například Miloš KopeckýPetr Muk nebo Karel Svoboda. Rozpoznání nemoci není ani dnes úplně jednoduché, její včasná identifikace a léčba však může nejen zlepšit kvalitu života, ale často ho i zachránit.

Muzikál NE/NORMÁLNÍ prezentuje příběh své rodiny srdcem, s láskou a soucitem. Diváci tak mají možnost hluboce se ponořit do mysli každé postavy. Většina příběhu je vyprávěna skrze písně a hrát budeme samozřejmě s živou kapelou. Melodie se často prolínají, přelévají v emotivních scénách, kdy se divákova pozornost přesouvá sem a tam v simultánních situacích, odehrávajících se mezi reálným světem a Dianinými fantaziemi. Hra je ve své podstatě sice vážná, ale i plná překvapivě humorných momentů“, říká herec a umělecký šéf spolku Tomáš Vaněk.

Můžeme se tedy jen těšit na českou verzi tohoto titulu a to přímo v Praze, na Malé Straně.

Foto: archiv art4rent

TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadla, hlaste se na NOC DIVADEL 2019!

Letos proběhne v sobotu 16. listopadu. Hlásit se můžete do konce září!

Institut umění – Divadelní ústav (IDU) jako hlavní koordinátor projektu Noci divadel 2019 otevírá registraci pro nadcházející ročník. Šestý ročník Noci divadel s podtitulem DIVADLO A SVOBODA připadá na 16. listopad 2019.

Registrace souborů probíhá do 30. 9. 2019.

Registrační formulář ZDE .

Podpora programů IDU na téma DIVADLO A SVOBODA v rámci Noci divadel 2019

IDU vyčlenil na podporu programů na téma DIVADLO A SVOBODA v rámci Noci divadel 2019 finanční prostředky ve výši 70.000 Kč. Uzávěrka pro podání žádosti je 14. 6. 2019.
Více o podmínkách a způsobu podání žádosti 
ZDE
Formulář Žádosti o podporu programu 
ZDE


Pokud byste měli jakýkoliv dotaz k registračnímu formuláři, kontaktujte Kláru Kadlecovou (klara.kadlecova@idu.cz).

V případě jakéhokoliv dotazu k Noci divadel, prosím, neváhejte se obrátit na koordinátorku projektu Viktorii Schmoranzovou

(viktorie.schmoranzova@divadlo.cz).
Viktorie Schmoranzová, koordinátorka projektu Noc divadel
Stabilní telefon: 224 809 196 Mobil: 607 624 885

E-maily:  noc@divadlo.cz

nebo

viktorie.schmoranzova@divadlo.cz  

TANEČNÍ MAGAZÍN

17. 5. bratři BUBENÍČKOVÉ a jejich »PROCES«

Dnes 17. 5. sice není Velký pátek, ale určitě bude velkým pro českého baletního mistra, choreografa a režiséra Jiřího Bubeníčka. A to přímo v Královské opeře ve Stockholmu, v originále Kungliga Operan.

Ve švédské Královské opeře ve Stockholmu má právě dnes světovou premiéru balet bratrů Bubeníčků, který zpracovává téma Kafkova románu „Proces”. Choreografem a režisérem je Jiří Bubeníček.

Na inscenaci spolupracuje i Jiřího bratr Otto a manželka Jiřího Bubeníčka Nadina Cojocaru. Dlouho očekávanou premiéru doprovází řada přednášek a doprovodného programu.

Logo Kungliga Operan

Foto: archiv Kungliga Operan

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Produkční pro profesionální loutkové divadlo v Táboře

Pro profesionální loutkové Divadlo Dokola se hledá schopná produkční síla! Nejste to právě vy?

Profesionální loutkové Divadlo Dokola se sídlem v Táboře hledá schopnou produkční sílu, která by převzala agendu domlouvání představení s divadly, kulturními domy a dalšími pořadateli kulturních akcí, podílení se na vzniku nových inscenací a projektů našeho divadla.

www.divadlodokola.cz

Kontakt: Telefon: 777 876 768

E-mail:  kukla@divadlodokola.cz

DIVADLO DOKOLA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejlepší ocenění pro tanečníky

Jaká mohou být moderní sportovní ocenění? Máme pro vás tipy:

Tipy na moderní sportovní ocenění

Tanec, ať už moderní, společenský nebo sportovní, se stává stále populárnějším sportem. Existuje i mnoho tanečních soutěží, které prověřují dovednosti těch nejlepších z nejlepších. K takovým soutěžím neodmyslitelně patří patřičná ocenění. My vám zde ukážeme ta nejlepší.

Medaile

Medaile tvoří základ na většině tanečních soutěží. Ať již na těch menších nebo větších. Podle umístění bývají zlaté, stříbrné či bronzové. Mohou na nich být vyryté ornamenty, nápisy, čísla dle umístění nebo obrázky. V posledních letech jsou v oblibě i medaile netradiční. Skleněná varianta je moderní, elegantní a působí čistě. Obecně jsou medaile velice častou odměnou a dávají se i v kombinaci s poháry či diplomy.

Trofeje a poháry

Tyto odměny bývají většinou součástí až vyšších a prestižnějších soutěží. Mohou být v podobě malých sošek na podstavci, ale mohou vypadat i jako obrovské poháry. U těchto cen se již většinou nerozlišuje barva dle umístění, ale spíše se pořadí rozděluje velikostně. Tedy, větší poháry výše umístěným a ty menší níže umístěným. Nejpopulárnější jsou poháry s figurkami tanečníků nebo se symboly připomínající soutěžní disciplínu, za kterou se pohár uděluje. I zde jsou populární modernější styly designu. Opět mohou být skleněné trofeje, ale i křišťálové. Obě verze se objevují čím dál tím častěji.

Diplomy

Diplomy jsou běžnou odměnou i jakéhokoliv druhu soutěže. Ať už vyšší či nižší. Dávají se jako upomínka právě k medailím či trofejím. Na diplomech je většinou zobrazena soutěžní disciplína. V prestižnějších soutěžích diplom vypadá spíše jednoduše a elegantně.

Ostatní

Existuje ještě mnoho dalších, ať již doprovodných, či hlavních odměn pro tanečníky. Můžeme se setkat s emblémy či plaketami nejrůznějšího designu a provedení. Tanečníci také často dostávají stuhy s vyobrazením soutěže či disciplíny.

Kam dál? Podívejte se na nabídku tanečních trofejí na e-shopu Poháry-Bauer.cz

Poháry Bauer

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Hledá se lektor hereckých kursů pro děti!

Máte šanci se hlásit do konce května!

Divadlo Gong v Praze 9, Vysočanech, hledá do svého týmu lektora/ku dětských hereckých kurzů pro školní rok 2019/2020.

Popis pracovní pozice: vedení hereckých kurzů pro děti různých věkových kategorií, práce v odpoledních hodinách.

Požaduje se: pedagogické vzdělání se zaměřením na dramatický obor nebo profesní praxi v divadelním prostředí, kreativitu a nápaditost, bezúhonnost, zodpovědný přístup, samostatnost, zájem o kulturu a umělecké dění, nástup cca v polovině září 2019.

Nabízí se: práce v příjemném kolektivu, pracoviště v dobré dostupnosti MHD, stabilní zázemí respektované kulturní organizace, finanční ohodnocení dohodou, upřednostňováno OSVČ (po domluvě lze i dohoda o provedení práce), vhodné i jako praxe ke studiu divadelní fakulty.

V případě vašeho zájmu o danou pozici do 31. 5. 2019 zašlete strukturovaný životopis a motivační dopis v českém jazyce na E- mail: info@divadlogong.cz (do předmětu napište LEKTOR HERECKÝCH KURZŮ).

TANEČNÍ MAGAZÍN