Premiéra KOPTASHOW ve znamení STARDANCE

Nový televizní pořad Václava Kopty představil hvězdy, které se zaskvěly v soutěži STARDANCE. A to na parketu i za pultíkem poroty. Tentokrát to vyhrála jednoznačně porota!

Česká televize spolu s novým rokem 2019 zahájila novým pořadem. Jedná se o nový typ talk show. Tedy, spíše by se mělo jednat… Jak již její jednoznačný název napovídá, měla by být šita na míru herci, moderátorovi a textaři Václavu Koptovi.

Tomuto programu předcházela až neskutečná reklama. V takzvaných „programových dírách“, tedy hluchých prostorech mezi jednotlivými pořady české televize, jsme se dozvídali, že budeme svědky nečekaných odhalení bulvárního stylu. Toho se však v reálu divák nedočkal. Bulvární snad, protentokrát, byl pouze text Koptovy závěrečné písně…

Syn dvorního textaře Hany Hegerové (ale například i autora textu na hit Boney M „Babylon“ pro Karla Gotta a množství textů pro divadelní a televizní inscenace) Pavla Kopty se snažil, ale…

První pořad nějaké nové série bývá většinou pověstným prubířským kamenem. Je objektivně pravdou, že bývá složitým krokem. Z druhé strany je dávným faktem, že producent pořadu (v tomto případě Česká televize) takový takzvaně „pilotní“ pořad velice dlouho předtáčí, promýšlí i zkoumá na vzorcích diváků. A z tohoto hlediska vypadal výsledný tvar KOPTASHOW jaksi nehotově, nedovařeně…

Herec, moderátor a textař Václav Kopta má zkušenosti z obdobných pořadů, které připravoval s Michalem Suchánkem a bývalým tanečníkem skupiny UNO Richardem Genzerem. Tam však působil jednoznačně v roli doprovázeče na klávesy a občasného glosátora. Nevisela na něm tíha celého pořadu.

Podle titulků nebyl sám Václav Kopta ani (spolu)autorem scénáře. A to bylo, panečku, znát. Bylo očividné, že mu text nejde přirozeně z úst. I když scénář obsahoval personifikace, které vypadaly jakoby se Kopta autenticky účastnil natáčení filmu „Anděl páně“, tak to z jeho úst tedy už vůbec autenticky nevyznělo… Určitou bezradností působily i pasáže pořadu, které důvěrně připomínaly Krampolův pořad „Nikdo není dokonalý“. Tedy, pohříchu jeho slabší momenty.

Václavu Koptovi nesvědčila ani určitá rozjuchanost za každou cenu. Není mu totiž vlastní. Samostatnou kapitolkou byly laciné efekty. Namísto, aby se kupříkladu herec Jiří Dvořák, jako správný herec, převlékl do kostýmu legendárního komisaře Schimanského, byli jsme ve finálním tvaru svědky jakési nepovedené počítačové grafiky, kterou by nepochybně zvládlo dnešní asi dvanáctileté dítě!

V následné anketě diváků o nejpopulárnějšího hosta pořadu na webu České televize toho večera to jednoznačně vyhrála sympatická dlouholetá porotkyně STARDANCE Tatiana Drexler (na snímku Evy Smolíkové)

Talk show má být o hostech. To koneckonců i léta dokazuje na obrazovkách různých televizí třeba Karel Šíp anebo (i přes svou výraznou osobitost) Jan Kraus. Zde se však tentokrát valnou většinou jednalo o Koptovu prezentaci a několik – očividně nacvičených – otázek hostům. Z takto „upozaděných“ tří vystupujících asi nejvíce zaujala dlouholetá porotkyně STARDANCE Tatiana Drexler. Její čistě přirozený projev byl příjemným protikladem nucenosti a šroubovanosti hlavního moderátora Kopty. Olympijský i „stardancovský“ šampión (ve 2. ročníku v roce 2007) Aleš Valenta potvrdil své letité schopnosti a zkušenosti moderátora řady televizních i rozhlasových pořadů. Dostal zde však minimum prostoru. Totéž platí i o čerstvém vítězi podzimní řady STATDANCE 2018 Jiřím Dvořákovi. Ten se zřejmě – z těch tří hostů asi nejvíce – na této platformě necítil ve své kůži. Působil, stejně jako Kopta, strojeně, naučeně, nuceně – prostě značně nepřirozeně a nevěrohodně.

Možná, že se Jiří Dvořák cítil daleko přirozeněji na parketu STARDANCE anebo při autogramiádě (se svou taneční partnerkou) před soutěží, než v pořadu KOPTASHOW (foto: autor článku)

Závěrečná písnička Václava Kopty měla skvělý hudební nástup. Připomínala svým lehce jazzovým nádechem staré filmové a kavárenské melodie. Ale následný křečovitě bulvární text spíše odradil. Svým argotovým jazykem i nucenou satirou na STARDANCE spíše spadal do kontextu někdejších slabodušších estrád TV Nova. Člověk si pouze s nostalgií vzpomněl na obdobné „aktuální“ písničky Marka Ebena. Ten třeba napsal pro Karla Gotta a Lucii Bílou song pro vyhlašování Zlatého slavíka. Tehdy to mělo vtip, šarm i noblesu. To tentokrát Václav Kopta (i s celou jeho talk show) výrazně postrádal.

Bublina barnumské reklamy rychle splaskla. Samotný premiérový pořad byl spíš nedovařeným ohlasem STARDANCE. V KOPTASHOW se taky trochu mluvilo o trapasech, ale není jasné, zda tím trapasem nebyl ona sama? Jako celek.

Foto : Eva Smolíková, autor a archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ANIČKA bude dráždit ocas tygra ve Venuši!

Určitě si nenechejte ujít premiéru Aničky Duchaňové i jejího letadýlka. Bude stát za to!

Divadlo Anička a letadýlko uvádí premiéru představení

OCASEM TYGRA

8. prosince 2018 od 20 hod. / Venuše ve Švehlovce

„Tygřím ocasem tygřím. Šílím. Sekám. Smekám.“ ( Laura)

Slavný příběh Williama Saroyana vyprávěný z trochu nezvyklého konce. Stačí zaměnit dvě slova a nastražit past na tygra. Kde je muž? Kdo je žena? Tygr na svém trvá.

Hraje: Anna Duchaňová
Tvůrčí tým: Anna Duchaňová, Martina Zwyrtek a Petr Pola
Supervize: William Saroyan v hrobě
Kapela: Ocasi

Finančně podpořili: Hl. město Praha, Státní fond kultury.

Anička Duchaňová a Petr Pola

Foto: Anička a letadýlko

TANEČNÍ MAGAZÍN

ANALOG na Jatkách

Berlínský cirkusový soubor Analog se v listopadu vrací na Jatka78

Jatka78 v listopadu uvedou prvotřídní show na pomezí hudby a nového cirkusu

Do Pražské tržnice se v listopadu vrací mezinárodní soubor Analog, který předvede mix nového cirkusu a hudebního vystoupení. “Finale” je nabité odvážnými akrobatickými čísly, stejně tak jako humorem a skvělou živou hudbou. Představení „Finale“ vznikalo ve spolupráci s Cirkem La Putyka a intenzivně se zkoušelo v únoru 2018 na Jatkách78.

Mezinárodní cirkusový soubor Analog na Jatkách78 vystoupí již počtvrté. Před dvěma lety zde uvedl stejnojmennou inscenaci. Aktuální show však kromě výrazné změny v obsazení nabídne i nová akrobatická čísla a novou hudbu. Premiéra „Finale“ se uskutečnila 15. 3. 2018 v berlínském divadle Chamäleon. Její zkoušení probíhalo na Jatkách78 pod kreativním vedením Rosti Nováka ml.

„Finale“ je velmi netradiční podívanou, která kombinuje hudební a novocirkusové vystoupení. Osm přátel, mezi nimi špičkoví akrobaté a hudebníci, se setkává, aby předvedlo ty nejlepší kousky, z nichž každý je hoden skutečného grand finále. Show plnou akrobacie doprovází sametový hlas zpěvačky Eny Wild a dynamické bubnování Lukase Thieleckeho. Diváci se stanou svědky jedinečné podívané inspirované undergroundovou hudební scénou, odvážnými filmovými kousky a tradičními i méně tradičními cirkusovými triky.

Analog: „FINALE“
6. – 10. 11. 2018, 19.30, JATKA78

Soubor Analog byl založen v roce 2013 Florianem Zumkehrem a Ethanem Law s cílem vytvářet autentické umění. Skutečné vztahy, vysoká technická úroveň a přímá interakce s publikem jsou tím, co se podílí na surovém divadelním zážitku. Analog žene kupředu touha vymanit se z života „profesionálního“ umělce ve prospěch snahy alespoň na chvíli ucítit přirozenou a mnohdy i bolestnou energii ulice. Florian i Ethan byli součástí širší skupiny umělců, která stála u začátku Jatek78. Florian s Ethanem pozvali do Prahy skupinu svých přátel z celého světa a připravili pro zkušební provoz Jatek78 v roce 2014 večer s názvem Analog. Tento večer tak založil soubor, který dnes úspěšně vystupuje po celém světě.

TRAILER KE ZHLÉDNUTÍ:

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Racek míří nahoru, LOSERS spíše dolů

Na Letní Letné proběhla premiéra inscenace „Vzduchem“ souboru Losers Cirgue Company

Losers Cirque Company patří k našim nejlepším akrobatickým souborům. Stalo se už pravidlem, že každý rok přichází s novou inscenací na festival Letní Letná. A přesně tak tomu bylo i 23. srpna, kdy natěšení diváci mohli zhlédnout tanečně- akrobatickou inscenaci „Vzduchem“.

Předlohou k tomuto dílu byla kniha Richarda Bacha „Jonathan Livingston Racek“, kterou se hlavní tvůrce Matyáš Ramba inspiroval. Základní myšlenkou je překonávání hranic, a to jakýchkoli. Podle autorů samotných, racek díky vášni pro let překonal své hranice, naučil se létat a tím inspiroval další racky. Únavou usíná ve stoje, překonává zlomené křídlo a dokonce i smrt…

To jsou jistě silné myšlenky. Ale slabou stránkou inscenace je, že divák by musel knížku znát. Pokud ano, pak samozřejmě tyto hluboké myšlenky, vyjádřené špičkovou akrobacií, vnímá. Ale nepředpokládám, že každý v hledišti tuto knihu nutně četl. Divák neznalý anotací či knížky hledí poněkud zmateně, cože se to na jevišti vlastně děje a příliš se neorientuje.

Typicky „loserovský“ humor tu postrádáme, dokonce ani akrobacie, kterou diváci tolik žádají a vyhledávají, není zastoupena do té míry, jako v předchozích inscenacích. Vzpomínám na dobu, kdy po celé představení divák prakticky nevydechl a se zatajeným dechem sledoval akrobatické výkony. Představení byla dynamická, nabitá humorem a hlavní myšlenka byla od začátku do konce velmi dobře čitelná. Uznávám, že v případě „Kolapsu“ a „Vzduchem“, není možné „naservírovat“ zcela jednoznačně všechny pocity a je čistě na divákovi, aby si je našel, ale Losers už jaksi nejsou takovými Losers, jak je divák poznal a zamiloval si. Petr Horníček říká: „Nechtěli jsme se opakovat, bylo naším záměrem udělat zcela odlišné představení, než byla naše předchozí. Nebojíme se jít jiným směrem a necháváme každého vybrat si, co se mu líbí. Jdeme si svou vlastní cestou. A třeba zase příště uděláme něco humorného.“

Určitě nelze než s Horníčkovými slovy souhlasit, přesto ale hlavní téma loňské inscenace „Kolaps“ a inscenace „Vzduchem“ jsou si dost podobná. Překonávání sebe sama, překonávání kolapsů. Opravdu se Losers neopakují? A půjdu-li ještě dál, představení „Kolaps“ bylo pro diváka jistě čitelnější než „Vzduchem“. Petr Horníček říká: „Vzduchem“ je hlavně o pocitech, akrobacie je tu méně.“

A co nám vlastně „Vzduchem“ vypráví? Muž na prázdné scéně skládá papírovou vlaštovku. Vyhodí ji do vzduchu a čtveřice akrobatů (tedy racků) víří kolem s pronikavými skřeky. Muž je fascinovaně sleduje. Ale nedokáže se jim přiblížit. Možná by rád nějakého chytil, ale jaksi se do provazů zamotává. Sítě, na kterých později akrobaté předvádí své kousky, můžeme chápat jako nástrahu, ale i záchranu, pokud někdo padá.

Pětice akrobatů (jedna dívka a čtyři mladí muži) předvádí špičkovou akrobacii na tyčích, která se opravdu přibližuje ptačí lehkosti a samozřejmosti. Tyč je dost vratká pro jednoho člověka, natož pro dva, tři… Výstup artistky až ke stropu šapitó (a to bez jištění) se jeví jako velmi nebezpečný a diváci ani nehlesnou.

V pozadí je živý hudební doprovod Vladimíra Mikláše, který akrobaty doplňuje zvukem kytary a dalších hudebních nástrojů. Je to také poprvé, co Petr Horníček na jevišti nevystupuje. Proč? Petr vysvětluje: „Inscenací máme hodně, vystupujeme také v zahraničí a já opravdu nemohu být všude.“

Bezesporu stojí za to vyrazit na Letní Letnou na představení „Vzduchem“. Mluvíme-li o akrobacii, zůstávají Losers jen těžko překonatelní. Přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že pokud bych neznala předchozí inscenace „Loser(s)“, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“ či „Kolaps“, nepovažovala bych Losers Cirque Company za českou elitu a výjimečně dobrý soubor, ale jen za velmi dobrý soubor.

Inscenaci „Vzduchem“ můžete vidět na Letné do 2. září 2018.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN