Pocta Pavlu Šmokovi na Vinohradech!

V neděli 23. října od 19.00 hodin bude patřit pódium pražského Divadla na Vinohradech vzpomínkovému večeru „Pocta Pavlu Šmokovi“. Večer, na němž se představí sólistté tří Národních divadel – v Praze, Brně i Bratislavě – připomene nedožité devětaosmdesáté narozeniny geniálního choreografa, tanečníka i pedagoga. Zcela přirozeně připomene i jeho – dnes již legendární – choreografie. A zároveň bude celý večer, který pořádá Pražský komorní balet, i důstojnou vzpomínkou Šmokova letošního dubnového úmrtí…

Není tomu zas tak dávno, co vyprodané pražské Stavovské divadlo aplaudovalo velkému tanečnímu i baletnímu entrée u příležitosti pětaosmdesátých narozenin taneční, choreografické a pedagogické legendy Pavla Šmoka. To bylo 20. října 2012. Nyní, přesně za čtyři roky a tři dny si připomeneme devětaosmdesáté výročí narození tohoto tanečního i choreografického mága. Žel, již posmrtně. A změna bude i v místě vzpomínkového večera – Divadle na Vinohradech. Tedy pro věcnou přesnost: Pocta Pavlu Šmokovi je na programu 23. 10. 2016 od 19.00 hodin a vstupenky jsou ještě k mání na webových stránkách Pražského komorního baletu i v ostatních obvyklých předprodejích.

pavelusmok3

Celý retrospektivní večer pořádá Pražský komorní balet pod uměleckým vedením baletního mistra Igora Vejsady, který má zkušenosti i z Velkého divadla v Moskvě, Maďarska i Německa. Ten je čerstvě – od března letošního roku – právě baletním mistrem Pražského komorního baletu.Vlastní poctu Pavlu Šmokovi složí divadelní hold čeští, moravští i slovenššpičkoví tanečníci, soubory a samozřejmě choreografově. Celý ojedinělý večer bude orámován vzpomínkově Šmokovými autorskými choreografiemi.

V úvodní dvacetiminutové choreografii Pavla Šmoka „Holoubek“ se na hudbu Antonína Dvořáka a motivy balady Karla Jaromíra Erbena představí ve výrazných kostýmech Petry Lebduškové ; Pražský komorní balet.

Po dvacetiminutové přestávce spojené s přestavbou scény nastoupí sólisté baletu pražského Národního divadla Zuzana Šimánková a Ondřej Vinklát s osmiminutovým vystoupením „Lyrická“ v choreografii Petra Zusky. Hudební doprovod jim vytvoří ukrajinské a slovenské lidové balady.

Sólisty baletu Národního divadla v Praze vystřídají sólisté baletu Národního divadla v Brně. Jmenovitě Eriko Wakizono a Ivan Popov. V osmiminutovém vystoupení „Beethoven“. Již titul jednoz načně napovídá o autorství hudby. Choreografem je v tomto případě Mário Radačovský.

A v dalším vystoupení se představí – třetí Národní divadlo. Tentokrát půjde o slovenskou prvn&iacut e; scénu z Bratislavy a do třetice se na pódiu Vinohradského divadla divákům prezentuje dvojice sólistů. Konkrétně Romina Koldziej s Damiánem Šimkem. Budou prezentovat osmiminutovou součást„Slovenských tanců, z části Životy svetiel“, konkrétně „Obraz duší“ v choreografii a režii libretistky Natálie Horečné. Hudbu zkomponoval Peter Breiner a podstatnou součástí vystoupení bude i světelný design Mario Ilsa nkera.

Slovenské umělce vystřídají opět baletní Mistři z Národního divadla v Praze. Tentokrát půjde o Terezu Podařilovou s Petrem Zuskou, který je i choreografemšestiminutového vystoupení s americkým názvem „Route 66“ na hudbu Iiro Rantaly.

Po druhé dvacetiminutové přestávce bude následovat Šmokova choreografie z roku 1983 na smyčcový kvartet Bedřicha Smetan y „Z mého života“, která byla nastudována Kateřinou Frankovou-Dedkovou v obnovené premiéře 5. 10. 2014. Tančit budou sólisté Pražského komorního baletu Alena Krivileva, Lenka Bílková, Sabina Bočková, Patrik Čermák, Leonardo Germani a Filip Löbl.

pavelsmok1

Věřme, že vzpomínkový večer věnovaný jednomu z našich nejlepších choreografů vydaří..

Závěrem si Pavla Šmoka připomeňme slovy Ministra kultury pana Daniela Hermana, která vyslovil na posledním rozloučení s ním: „Pavel Šmok může být dnes příkladem odhodlání a vytrvalosti v pouti umělce za svým snem a za svým posláním. Měl dosti pokory stát se nástrojem realizace hotové myšlenky i dost sebejistoty, aby svou vlastní vizi vtiskl jiným. Spoluvytvářel obraz české kultury v Evropě a zpětně obohacoval český kontext o mezinárodní impulzy. Jeho přínos české kultuře nebude zapomenut, jeho stopa umělecká i lidská zůstane v naší společnosti ještě dlouho zřetelná.“

pavelsmok2

Michal Stein

Taneční magazín

FOTO: archiv autora

Pražští Slováci tančí v režii slovenského Maďara

V rámci 8. ročníku festivalu současného slovenského tance HYBAJ HO! bude mít 20. října ve Studiu ALTA premiéru autorský projekt pětice slovenských tanečníků žijících v Praze

Premiéra Potmehúd: pražští Slováci tančí v režii slovenského Maďara

V rámci 8. ročníku festivalu současného slovenského tance HYBAJ HO! bude mít 20. října ve Studiu ALTA premiéru autorský projekt pětice slovenských tanečníků žijících v Praze v choreografii slovenského Maďara Csaby Molnára s názvem Potmehúd. Umělci budou v této inscenaci hledat své folklorní kořeny se šibalským úsměvem na rtech.

Potmehúd (slovensky): huncút, lapaj, figliar.

Folklorní tanec je dnes často synonymem tradice a kulturního dědictví, tedy historie. V inscenaci Potmehúd se tanečníci snaží znovuobjevit a rehabilitovat tento prapůvodní umělecký projev, zbavit ho muzeálních nánosů a nanovo prožít čirou sílu nespoutané lidové tvorby a přirozené, neumělecké performativnosti. Vytvářejí vlastní originální folklor inspirovaný vitální a pulzující energií lidového tance – tedy jeho skutečnou podstatou. Každý z tanečníků vnáší do inscenace svou vlastní zkušenost a osobnost a jednotlivé výstupy tak balancují mezi humorem a dramatem, emotivností a cynizmem. Potmehúd je skutečné divadlo, ni koli díky technické preciznosti, ale proto, že zve diváky ke sdílení tady a teď.

„Krása folklorního tance pro mne spočívá ve schopnosti propojit lidi tak, že v průběhu tance instinktivně komunikují tělem na lidské i společenské úrovni. Osvobozují a naplňují tak svého ducha, ale zároveň se ukotvují v komunitě,“ komentuje svou práci s tanečníky choreograf Csaba Molnár.

Inscenace je inspirována představením Journey Home, kterou uvedl Les SlovaKs Dance Collective v roce 2010 na festivalu Hybaj ho! Každé představení bude doprovázet speciální host, který bude začleněn do jevištní hry a bude tanečníky překvapovat. Na festivale Hybaj Ho! ním bude člen skupiny Les SlovaKs Dance Collective Milan Herich. Představení nadchlo i skupinu mladých návrhářů z Moravy NOVADIVA, kteří používají tradiční přírodní materiály a svými postupy tvorby textilu přispívají k myšlence představení – přehodnocení  tradicí a jejich možností dnes.

Choreografie: Csaba Molnár
Tvorba a tanec: Lucia Kašiarová, Soňa Ferienčíková, Zdenka Brungot Svíteková, Martin Talaga, Lukáš Homola a host
Hudba: Jan Mikúšek
Kostýmy: NOVADIVA, Michala Homolová a Daniel Golík
Produkce: ALT@RT
Koprodukce: BOD.Y

bez-nazvu

 

Taneční magazín

Orient ve Zlíně i Otrokovicích

Moravance v Otrokovicích učarovala tajemná hudba orientu a okouzlily ji orientální tance…..

 

Žije v Otrokovicích a je doslova otrokyní tance. Nyní převážně orientálního. Pořádá kursy pro začátečníky i pokročilé v Otrokovicích i nedalekém Zlíně pod hlavičkou svého studia Orientální tance Jana. Dále připravuje semináře, workshopy i letní taneční soustředění v zahraničí. Pravidelně organizuje dvakrát ročně veřejná vystoupení, která se setkávají s velikým ohlasem veřejnosti. Dokáže skloubit tanec s exotickým doprovodem na orientální bicí například na bubny darbuka. I proto jsme Janu NORKOVOU požádali o krátký rozhovor a několik exkluzívních fotografií, kterými se čtenáři Tanečního magazínu jistě rádi pokochají.

Jste z Moravy, čekal bych spíše u Vás příklon k folklóru či tradiční evropské melodice či rytmům a ne k „východnímu“ stylu. Proč?

„Jako malá holka (asi v šesti letech) jsem samozřejmě začínala tancovat ve folklórním souboru Pláňava. Tam začaly moje první taneční kroky. Od malička mě lákala vůně orientu, pohádky Tisíce a jedné noci… proto jsem se po první návštěvě kurzu orientálních tanců v roce dva tisíce čtyři zamilovala do orientálního tance a okouzlila mne magická hudba orientu.“

Jak jste se vlastně dostala prvotně k tanci?

„Začínala jsem s tancem jako pětiletá holka v lidové škole umění. Potom v tanečním souboru Pláňava. Různé taneční kroužky, muzikálový tanec, výrazový a scénický tanec… Až jsem se postupně dostala k orientálnímu tanci.“

Orient1

Bavily Vás klasické taneční?

„Ano bavily, bylo to období na střední škole, na které dodnes ráda vzpomínám.“

Jak postupně jste se propracovávala k vlastní choreografii?

„Vytvářet vlastní choreografii mě bavilo už od dětství. Moje první choreografie vznikla v mých třinácti. Potom jsme se s ní zúčastnili taneční soutěže a dokonce jsme se umístili. Pro mě je důležité vytvářet vlastní choreografie, je to jakási seberealizace v tom,  co dělám a co mě baví. Ale samozřejmě ráda tancuji a učím se i choreografie jiných tanečnic a lektorů.“

Je těžší připravovat choreografie pro pokročilé či pedagogicky vést hodiny začátečníků?

„Nevím, co je těžší, nevnímám to tak. Dělám práci, kterou miluji a která mě baví. Pracovat a předávat zkušenosti začátečnicím, přitom poznávat nové lidi a vidět, jak je postupně tanec mění, ovlivňuje jejich životy, je stejně krásné jako tancovat a motivovat pokročilé tanečnice popřípadě je připravovat na veřejná vystoupení.“

Orient3

Jakou muziku posloucháte, když nepracujete na choreografii? Prostě jako relax…

„Jakoukoliv, která mě nějakým způsobem osloví. Nemám zrovna nějaký vyhraněný styl.“

Co považuje za největší úspěch své dosavadní kariéry?

„Za největší úspěch považuji vybudování taneční školy a studia, které prosperuje a věřím, že tam chodí spokojené klientky, které si odnáší pozitivní energii a radost z tance.“

Své taneční studio vedete sama umělecky i manažérsky a produkčně?

„Ano, ale samozřejmě mám kolem sebe několik spolehlivých lidí a lektorky, na které se můžu spolehnout a které mi pomáhají.“

 Orient2

Foto: archiv Jany Norkové

Michal Stein

Taneční magazín

 

Podstata smrtelného hříchu

Sólové představení L / One Of The Seven A. Petroviče a M.H. Lacové zkoumá podstatu „smrtelného hříchu“ touhy

Slovenský choreograf Andrej Petrovič se po deseti letech v zahraničí, kde působil  především ve slavné Akram Khan Company, vrací na české a slovenské scény s provokativním projektem, který převádí na jeviště tématiku sedmi smrtelných hříchů. Premiéra prvního ze sedmi sól – L / One of The Seven –, které zkoumá motiv touhy a chtíče, se uskuteční 15. a 16. března v divadle PONEC. V roli zosobněné touhy se představí Martina Hajdyla Lacová, zakladatelka souboru ME-SA a držitelka ocenění Tanečnice roku 2015.

L jako „Lust“ – touha, vášeň, rozkoš, smilstvo. Vztahuje se k čemusi za hranou, k extrému. Petrovič staví na jeviště jedinou bytost – ženu, jejíž žízeň stěží může být uhašena. Královnu, která se propadá do hlubin vlastní neschopnosti spočinout, zklidnit se, zastavit se, a zároveň odolat svým přáním a tužbám. Sebedestrukce se stává vědomou volbou.

Petrovič a jeho tvůrčí tým provedou diváky intenzivní cestou vášně, uspokojení, ukájení, výčitek, tíhy i možného trestu. Jedním z inspiračních zdrojů projektu se mimo jiné stala představa pekelného kruhu z Dantovy Božské komedie, v němž krouží největší milovníci dějin (Kleopatra, Helena, Paris, Tristan). Trest odpovídá povaze jejich provinění: „Ustavičná pekelná vichřice / strhává duše, cloumá jim i, hází, / jedny o druhé tře ty hříšnice.“

Jakkoli dnes shledáváme umístění Heleny Trojské do Pekla jako příliš přísné a poplatné Dantově době, Dante byl vynikajícím znalcem lidské duše a toho, co jí zmítá. Zdá se však, že zkoumání podstaty touhy nebylo tehdy tak aktuální jako dnes, kdy je touha hnacím motorem a principem společnosti.

Kredit:

Koncept a choreografie: Andrej Petrovič

Tanec: Martina Hajdyla Lacová

Kostým: Maroš Baran

Světelný design: Katarína Ďuricová

Hudba: Ben Frost

Vnější oko: Karolína Hejnová, Markéta Perroud

Producent: ME-SA / Karolína Hejnová

Za podpory: MHMP, MKČR, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec, ALT@RT

Andrej Petrovič je absolventem Taneční konzervatoře v Banské Bystrici, kde také po studiích nastoupil do studia tance Zuzany Hájkové. Spolupracoval s Martou Polákovou, Editta Braun Company (Salcburk), Fatou Traore (Brusel) či Jean Abreu Dance Company. Je absolventem magisterského studia na VŠMU v Bratislavě. Od roku 2007 je členem Akram Khan Company. Tančil v představeních Bahok, Vertical road, Confluence a na úvodním ceremoniálu Olympijských her v Londýně. Od roku 2012 působí v souboru jako repetitor a asistent choreografa.

Martina Hajdyla Lacová vystudovala Konzervatórium J. L. Bellu v Banské Bystrici a Akademii múzických umění v Praze, obor Pedagogika tance. Během studií spolupracovala s mnohými českými a slovenskými choreografy (Marta Poláková, Mirka Eliášová, Šárka Ondrišová, skupina Debris) i ze zahraničními tvůrci (Ji-Eun Lee, Karen Foss, Ann van den Broek, Maya M. Carroll). Od roku 2010 působí jako tanečnice a pedagožka na volné noze. Kombinuje práci a tvorbu v domácím pražském prostředí se spolupracemi v zahraničních souborech. V Praze jí momentálně nejvíce zaměstnává domovská skupina ME-SA, kterou založila společně s tanečnicí a producentkou Karolínou Hejnovou před pěti lety, a soubory VerTeDance a NANOHACH. Ve Švýcarsku pracuje se souborem DA MOTUS! a v Norsku s choreografkou Karen Foss. Její autorské sólo bylo v roce 2012 nominováno na cenu pro Taneční inscenaci roku 2012. V roce 2015 získala cenu pro Tanečnici roku za výkon v Super Naturals.

ME-SA

Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. V roce 2013 se ME-SA poprvé dostala na seznam tzv. “Priority Companies” sítě Aerowaves, a to díky projektu Much More Than Nothing choreografického dua Peter Šavel / Stano Dobák. Soubor získal třikrát nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla Lacová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. ME-SA pravidelně uvádí své projekty na významných festivalech, např. Spring Forward, TANEC PRAHA, ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA, APAP/NYC ad.

L_One_of_the_Seven_20150713_2067

Taneční magazín