Orient ve Zlíně i Otrokovicích

Moravance v Otrokovicích učarovala tajemná hudba orientu a okouzlily ji orientální tance…..

 

Žije v Otrokovicích a je doslova otrokyní tance. Nyní převážně orientálního. Pořádá kursy pro začátečníky i pokročilé v Otrokovicích i nedalekém Zlíně pod hlavičkou svého studia Orientální tance Jana. Dále připravuje semináře, workshopy i letní taneční soustředění v zahraničí. Pravidelně organizuje dvakrát ročně veřejná vystoupení, která se setkávají s velikým ohlasem veřejnosti. Dokáže skloubit tanec s exotickým doprovodem na orientální bicí například na bubny darbuka. I proto jsme Janu NORKOVOU požádali o krátký rozhovor a několik exkluzívních fotografií, kterými se čtenáři Tanečního magazínu jistě rádi pokochají.

Jste z Moravy, čekal bych spíše u Vás příklon k folklóru či tradiční evropské melodice či rytmům a ne k „východnímu“ stylu. Proč?

„Jako malá holka (asi v šesti letech) jsem samozřejmě začínala tancovat ve folklórním souboru Pláňava. Tam začaly moje první taneční kroky. Od malička mě lákala vůně orientu, pohádky Tisíce a jedné noci… proto jsem se po první návštěvě kurzu orientálních tanců v roce dva tisíce čtyři zamilovala do orientálního tance a okouzlila mne magická hudba orientu.“

Jak jste se vlastně dostala prvotně k tanci?

„Začínala jsem s tancem jako pětiletá holka v lidové škole umění. Potom v tanečním souboru Pláňava. Různé taneční kroužky, muzikálový tanec, výrazový a scénický tanec… Až jsem se postupně dostala k orientálnímu tanci.“

Orient1

Bavily Vás klasické taneční?

„Ano bavily, bylo to období na střední škole, na které dodnes ráda vzpomínám.“

Jak postupně jste se propracovávala k vlastní choreografii?

„Vytvářet vlastní choreografii mě bavilo už od dětství. Moje první choreografie vznikla v mých třinácti. Potom jsme se s ní zúčastnili taneční soutěže a dokonce jsme se umístili. Pro mě je důležité vytvářet vlastní choreografie, je to jakási seberealizace v tom,  co dělám a co mě baví. Ale samozřejmě ráda tancuji a učím se i choreografie jiných tanečnic a lektorů.“

Je těžší připravovat choreografie pro pokročilé či pedagogicky vést hodiny začátečníků?

„Nevím, co je těžší, nevnímám to tak. Dělám práci, kterou miluji a která mě baví. Pracovat a předávat zkušenosti začátečnicím, přitom poznávat nové lidi a vidět, jak je postupně tanec mění, ovlivňuje jejich životy, je stejně krásné jako tancovat a motivovat pokročilé tanečnice popřípadě je připravovat na veřejná vystoupení.“

Orient3

Jakou muziku posloucháte, když nepracujete na choreografii? Prostě jako relax…

„Jakoukoliv, která mě nějakým způsobem osloví. Nemám zrovna nějaký vyhraněný styl.“

Co považuje za největší úspěch své dosavadní kariéry?

„Za největší úspěch považuji vybudování taneční školy a studia, které prosperuje a věřím, že tam chodí spokojené klientky, které si odnáší pozitivní energii a radost z tance.“

Své taneční studio vedete sama umělecky i manažérsky a produkčně?

„Ano, ale samozřejmě mám kolem sebe několik spolehlivých lidí a lektorky, na které se můžu spolehnout a které mi pomáhají.“

 Orient2

Foto: archiv Jany Norkové

Michal Stein

Taneční magazín

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *