Pět dnů s legendou Odin Teatret – exkluzivní dílna Bridge of Winds s Iben Nagel Rasmussen. Pro tanečníky, herce i studenty. Hlaste se!
Zažijte výjimečný trénink rozvoje hereckých, tanečních a hlasových možností. Legenda světového divadla Iben Nagel Rasmussen si vypracovala jedinečný způsob tréninku performera Bridge of Winds, který boří hranice mezi divadlem, tancem a vokální performancí.
Performer, který boří hranice
Legenda světového divadla Iben Nagel Rasmussen si vypracovala jedinečný způsob tréninku performera, který boří hranice mezi divadlem, tancem a vokální performancí. Iben je od roku 1966 členkou Odin Teatret, který se pod vedením Eugenia Barby stal fenoménem světového divadla díky komplexnímu přístupu k práci souboru. Existuje už pětapadesát let.
Iben Nagel Rasmussen fascinuje jako performerka i jako osobnost. Již několik let nevyučuje a věnuje se jen uzavřené skupině Bridge of Winds.
I proto je DOX poctěn možností nabídnout neopakovatelnou příležitost. A to zažít výjimečný trénink rozvoje hereckých, tanečních a vokálních možností Bridge of Winds s jeho autorkou. Pětidenní dílnu povede s houslistkou Elenou Floris, také členkou Odin Teatret.
O workshopu
Workshop je pro všechny zájemce, nejen pro studenty divadla či tance nebo pro profesionály. Účastník rozvíjí silnou přítomnost a dynamiku jednání svým pohybem i hlasem v prostoru a objevuje tak svou osobní poetiku. Na práci Bridge of Winds vyrostly už dvě generace divadelních/tanečních tvůrců od Latinské Ameriky přes Evropu po Asii.
Iben Nagel Rasmussen
Ve cvičeních Bridge of Winds se rozvíjejí rozličné typy energií. Performer generuje jejich tok, tvoří a předává sdělení svou fyzickou i hlasovou akcí, rytmem, prací s prostorem, rekvizitou a textem, a to v kontaktu s ostatními účastníky cvičení.
Po každodenním dopoledním tréninku následuje odpolední osobní konzultace a videoseminář. Dílnu uzavře v neděli 6. 12. komponovaný večer s Iben: promítání snímku „Bridge of Winds“, její work demonstration „White as Jasmine“ a diskuze.
Termín: 2.–6. 12. 2020, denně 10.00 až 13.30, od 15.00 osobní konzultace a rozbor videoukázek
Pro koho: pro zájemce o autentický projev bez ohledu na zamýšlené uplatnění, pro herce, tanečníky, hudebníky, performery, studenty dramatických oborů. Nejsou nutné předchozí zkušenosti, potřeba je jen zdravé tělo, pohodlné oblečení pro trénink a oblíbený text, který zná účastník zpaměti.
Jak se přihlásit: Zájemce prosíme o zaslání stručného životopisu a krátkého motivačního dopisu nainfo@dox.cz,
Předmět:„Dílna s Iben“.
Přihlášení vám potvrdíme a zašleme zálohovou fakturu. Na tutéž adresu můžete směřovat i své dotazy.
Cena: 5 900 Kč, zálohu ve výši 2 000 Kč je třeba uhradit do 14 dnů od přihlášení na základě zálohové faktury, druhou část do 30. 10. 2020
V ceně je 18 hodin tréninku, každé odpoledne možnost konzultace a účast na videosemináři, vstup na závěrečný herecký koncert Iben Nagel Rasmussen „White as Jasmine“ (6. 12.), během konání dílny volný vstup do všech prostor Centra současného umění DOX.
A to ve svém tradičním pražském divadle PONEC na samotném začátku října 2020 (1. 10. a 2. 10.)
Tanec Praha, ve spolupráci s divadlem Ponec, hostí ve dnech 1. a 2. října 2020 lokální zasedání organizace IETM (International Network for Contemporary Performing Arts).
Předmětem setkání je diskuze nad aktuální situací na poli scénického umění, prezentace současných aktivit organizace IETM či představení vybraných projektů. Zasedání bude součástí on-line programu IETM, v místě konání je kapacita účastníků omezena na padesát osob.
Program:
Čtvrtek 1. října
14.00
–
14.10 SELČ
Umělecký zásah
14.10
–
14.15 SELČ
Úvodní slovo IETM
14.30
–
15.45 SELČ
Na čem teď záleží?
Téma plenárního zasedání s více místy nám umožní hovořit o tom, na čem skutečně záleží, v různých kontextech, ve kterých se nyní vyvíjíme. Série krátkých adres od reproduktorů s univerzálním pozadím spustí živé i online, místní a mezinárodní diskuse.
Pátek 2. října
10.00
–
11.00 SELČ
Pitchorama
Tato zbrusu nová relacepředstaví sérii 6 projektů prezentovaných členy IETM ve tříminutových videích, než ponechá prostor pro dotazy a zpětnou vazbu od účastníků.
14.00
–
15.00 SELČ
Informační buňka IETM Hodina cenných informací o IETM: přehled současných a nadcházejících aktivit a projektů, aktuální informace o nedávných a nadcházejících politických a advokačních pracích a úvod do různých pracovních skupin IETM.
Podrobné informace a možnost registrace naleznetezde.
Cirk La Putyka hledá nové tváře do chystaných projektů!
Za více než deset let existence jsme vytvořili přes dvacet projektů, spolupracovali jsme s více než třemi stovkami lidí 25 národností, odehráli přes 1 500 představení a navštívili přes dvacet zemí. Nyní se, po přestávce kvůli problémům s koronavirem, rozjíždí nová sezóna souboru.
Rozšiřujeme tým a hledáme čerstvou krev, která by se mohla zapojit do projektů v roce 2021 – 23. Možná jsi to právě Ty!
Hledáme akrobaty, cirkusové umělce, sportovce, tanečníky, gymnasty, parkouristy, kaskadéry, vyznavače extrémních sportů, prostě všechny, kteří mají chuť s námi něco zažívat a vytvářet.
V případě nejasností nebo dotazů se podívej na:www.laputyka.cz nebo se zeptej na:info@laputyka.cz. Staň se součástí naší rodiny! Uzávěrka přihlášek je 30. září 2020.
Úvodní premiéra nové sezóny „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ v pražském A studiu Rubín nasadila laťku nebývale vysoko
Novou premiéru v A studiu Rubín jsem očekával s mnoha otázkami. Stejné problematice se poslední dobou věnuje množství dramatiků i divadelních a filmových tvůrců. Pouze na českých jevištních prknechse totiž s touto tematikou, pouze namátkou, již objevily tituly „Otec“ (divadlo Rokoko), „Zatmění“ (divadlo Broadway) anebo„Starci na sněhu“ (divadlo Au!). Stejné chorobě se v této sezóně bude věnovat rovněž titul Jihočeského divadla „Still Alice (Stále jsem to já) Lisy Genovy“. Ten je známý i z filmového zpracování s Julianne Mooreovou. V Českých Budějovicích má být tato inscenace premiérována v dubnu 2021…
Než se budu věnovat detailněji „rubínovské inscenaci“, prosím, dovolte krátký exkurz k historii Alzheimerovy choroby.
Alzheimer anebo Fischer?
Víte že, Alzheimerova nemoc se klidně mohla jmenovat „Alzheimer-Fischerova“. Popisy diagnóz i obrázky histologického vyšetření mozků šestnácti pacientů roku 1907 z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách totiž, ve stejné době jako jeho německý kolega Aloysius Alzheimer, publikoval český lékař židovského původu Oskar Fischer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy však byly plně doceněny až daleko později.
Oskar Fischer se narodil, v německy mluvící rodině správce statku, ve Slaném. Tam později maturoval na gymnáziu. Pak absolvoval studia medicíny v Praze a ve Štrasburku. Následně vykonával lékařskou praxi v Praze. Řadil sek početné německy mluvící menšině židovského původu. Z důvodu původu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína. Tam 28. února 1942, tedy před téměř osmdesáti lety, zemřel.
Snímek ze čtené zkoušky v A studiu Rubín
Ovšem, ani Aloysius Alzheimer to neměl, s popisem nově objevené choroby, vůbec snadné. Když prezentoval své nové objevy o choroběv roce 1906 na setkání psychiatrů v Tübingenu, tak žádný z účastníků Alzheimerovi nepoložil pražádnou doplňující otázku. Okamžitě se přešlo k jinému tématu. Navíc, regionální list „Tübinger Chronik Ma” věnoval jeho objevu, v obsáhlé reportáži z kongresu, jedinou kratičkou větu. Alzheimer se tak vrátil zklamán do psychiatrické klinikyv Mnichově.
První přípravy nad scénářem (anebo pod?)
V té době dvaačtyřicetiletý německý psychiatr vylíčil případ své pacientky Auguste Deterové. Ta předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Teprve pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk.
„Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.
Vůně perníku
Jak tuto vážnou chorobu chápat? Jak s ní žít? Jak se jí takzvaně „dostat na kobylku“? I tak mohly znít úvodní premisy tvůrčího týmu nebývale působivého představení „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. Ato navíc v komorně intimním, ale svou kontaktností a bezprostředností, i nic neodpouštějícím divadelním prostoru malostranského Rubínu.
Alena Štréblová tak trochu netradičně
Jak vkusný a informacemi nabitý (i tradičně nápaditě graficky zpracovaný) program divadla prozrazuje: „Autoři postavili klasickou pohádku naruby. A tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence. K tomu jsou jim inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především kniha rakouského spisovatele Arno Geigera ,Starý král ve vyhnanství´. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným Alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci ,normálního´ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i znovunalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.“
Miroslav Mejzlík, Jiří Štrébl a jeho sestra Alena
Musím konstatovat, že to vše se podařilo vpravdě na jedničku s hvězdičkou. Od dramaturgie, přes výtvarné řešení scény a kostýmů… Navíc, umocněno působivou hudební stránkou, až – v neposlední řadě – po excelentní herecké výkony.
Nadhled i laskavý vhled
Režisér, nesoucí jméno bývalého fotbalového reprezentanta (a nyní majitele sítě benzínových pump ONO), Jiří Ondra příjemně překvapil. Ve spolupráci s Lucií Ferenzovou připravili na motivy výše zmíněného rakouského autora plnohodnotnou prvotní látku. Bylo však brzo patrno, že ponechali i patřičný improvizační prostor všem hereckým osobnostem.
Osobně koukám tak trochu mezi prsty vždy na inscenace či televizní, respektive filmová, díla, kde je autor i sám sobě dramaturgem. V tomto konkrétním případě se sice jednalo „pouze“ o spoluautorku Lucii Ferenzovou, ale stejně… Po zážitcích z celého představení však jsem tentokrát nucen konstatovat, že zde to vůbec na škodu nebylo. Naopak, zřejmě to prospělo k pevnější struktuře a provázanosti celé inscenace.
Richard Fiala a Miroslav Mejzlík (v pozadí Jiří Štrébl)
Nejsilnějším dojmem z celé inscenace je paralelní prolínání se reálného světa, představ i bludů. Režisér zde ostrými střihy dosahuje kontrapunkt mezi pragmatickým světem i blouzněním a hledáním lidí, kteří skončili v osidlech Alzheimerovy choroby.
Ani prvky v rovině nadhledu (kupříkladu parafráze postavy vraždícího otce se sekerou z kultovního dílu „Studna“ ze seriálu „30 případů majora Zemana“) výsostně vážné téma neshazují. Naopak, dodávají mu lidské rozměry. A tímto stylem bych se mohl postupně vyjadřovat ke každému detailu „Perníkové chaloupky“.
Nejen herecký koncert
Ostřílený Miroslav Mejzlík v hlavní roli představení doslova exceloval. Dokázal odstínit různé intimní nuance člověka, který z jedné strany Alzheimerově chorobě podléhá, ale ze strany druhé si to nikterak nepřipouští. Výbornými partnery mu byli – tradičně výborní – Alena Štréblová a její bratr Jiří. A ani Richard Fiala v tomto hereckém excelentním kvartetu nezůstával nikterak v pozadí.
Alena Štréblová, Richard Fiala a Miroslav Mejzlík
Posledně jmenovaný je navíc i spoluautorem hudební stránky celého představení. Jeho písničky s kytarou nejen umocňovaly děj, ale navíc jednotlivé scény sympaticky provazovaly v jeden svébytný celek. Konečně někde nebyly písničky pouhými předěly či pověstnými „oslími můstky“, nýbrž plnohodnotnou složkou inscenace!
Hledání světla na konci tunelu?
Závěrem musím konstatovat, že „Perníková chaloupka“ se všem tvůrcům i ostatním složkám A studia Rubín nadmíru vydařila. Nasadila (nejen) zde vysokou laťku. A nezbývá se než těšit na další inscenace v tomto pražském komorním malostranském suterénu.
»Perníková chaloupka (čekání na lopatu)«
Autoři: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová
Režie: Jiří Ondra
Dramaturgie: Lucie Ferenzová
Výprava: Andrijana Trpković
Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi
Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl
