PAVEL KHEK míří do Hradce Králové!

Výrazný a osobitý režisér získá úplně novou funkci v Klicperově divadle!

Klicperovo divadlo v Hradci Králové čeká s nástupem divadelní sezóny 2019/20 změna v uměleckém vedení. Janu Sloukovou, která se rozhodla pracovně odejít do Prahy, nahradí na pozici uměleckého šéfa režisér Pavel Khek. Ředitelka Eva Mikulková jej jmenuje na základě výsledku uzavřeného výběrového řízení k 1. 8. 2019.

Divadlo nemá rádo revoluce – a Hradecké divadlo revoluce nečeká. Klicperovo divadlo v Hradci Králové považuji za jedno z nejlepších českých divadel. Je tedy pro mne ctí a výzvou navázat na práci mých předchůdců. Mé zkušenosti z Městského divadla v Mladé Boleslavi a z Městských divadel pražských mě naučily, že divadlo je jako zaoceánský parník – pokud pohnete kormidlem, změna kurzu se projeví až za několik mil. Kormidlem je třeba manipulovat promyšleně a ne točit zběsile doleva a doprava. Chci tímto příměrem diváky uklidnit, že nastolený trend se nezmění,“ uvádí nově zvolený ředitel Pavel Khek.

Zůstává počet premiér na obou scénách, projekt Beseda X, všechny mimoinscenační aktivity a samozřejmě festivaly Divadlo evropských regionů a Čekání na Václava.

Pavel Khek

Chceme i nadále usilovat o maximální kvalitu inscenací, promyšlenou a odvážnou dramaturgii a výrazně se soustředíme na samotnou hereckou práci – tedy to, co bych pracovně nazval ,herecké divadlo´. Upřímně řečeno, ono v činohře nemůže existovat jiné než herecké divadlo, ale myslím tím, že v tradici evropské činohry se dramatická situace rozvíjí zejména skrze herecké jednání nikoliv skrze vnější formální prvky. Považujeme Klicperovo divadlo za veřejnoprávní instituci – která by měla nabízet špičkovou službu v oblasti kultury. Spektrum jejich diváků by mělo být co nejširší. Na tomto širokém diskuzním fóru, chceme s diváky vést dialog o základních a aktuálních společenských otázkách s důrazem na hledání společného konsenzu, stavění mostů nikoliv bariér, akceptování jiných názorových proudů – toleranci. Česká společnost se čím dál více rozděluje, a co je horší, obě strany spolu nediskutují – pouze se protivníka snaží osočit, překřičet, umlčet. Divadlo bylo, je a bude místem k otevřenému dialogu. Sezónu 2019/2020 jsem nevymýšlel a nepřipravoval, ale je už celá naplánována, a proto ji nechám beze změn. Pro mě to bude sezóna seznamovací – sezóna poznávání hereckého souboru, celého zázemí divadla a hradeckého publika. Bude to sezóna radostných očekávání,“ říká nastupující umělecký šéf Klicperova divadla Pavel Khek.

Budeme se těšit na nový vítr v Hradci Králové a jsme zvědavi, nebude-li Pavla Kheka na východ Čech doprovázet jeho manželka, herečka Veronika Khek Kubařová?

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

LETNÍ DIVADELNÍ A TANEČNÍ ŠKOLA BENONI

Naberte správný taneční kurs v letním kurzu! Tanec učí Marcela Benoniová a Monika Rebcová! A herectví – Pavelka! Hlaste se! Jen 20 účastníků! Slevy při přihláškách předem!

Kurz je určen pro české i zahraniční studenty (česky mluvící) středních i vysokých škol, kteří se připravují ke studiu na uměleckých školách, ke studiu na fakultách AMU, ale i pro širší veřejnost v různých věkových kategoriích. V jednotlivých lekcích si účastníci mohou vyzkoušet zapojení do tvůrčího studijního procesu, prohloubit své znalosti a dovednosti v různých disciplinách.

LETNÍ DIVADELNÍ A TANEČNÍ

ŠKOLA BENONI


Místo konání: DAMU – Divadelní fakulta AMU (velký taneční sál a učebna 101, Karlova 26, Praha 1)


Termín kursu: 21. – 31. 8. 2019


9.00–11.00/11.00–13.00/14.00–16.00
každý den kromě neděle 25. 8. 2019

POZOR! Počet míst v kurzu omezen (20 účastníků)!

Cena kurzu: 7 900 Kč při úhradě do 15. 7. 2019
Cena kurzu: 8 900 Kč při úhradě do 15. 8. 2019

Herectví – lektor:
Mgr. TOMÁŠ PAVELKA
divadelní herec a pedagog DAMU
– základy herecké techniky a dramatického myšlení, imaginace, motivace, komunikace, herecké a pohybové etudy a improvizace, cvičení k objevování a rozvíjení herecké představivosti, hledání pravdivého hereckého výrazu, vnímání dramatické situace

Doc. Mgr. MARCELA BENONIOVÁ, vedoucí, která dala škole své jméno

Současný tanec a jevištní pohyb – lektorka:
doc. Mgr. MARCELA BENONIOVÁ
choreografka a pedagog Pražské konzervatoře, HAMU, taneční publicistka
– současné taneční techniky a jejich aplikace k hereckému projevu, krokové a rytmické variace, orientace v prostoru, prostorové cítění, vytváření    tanečních frází a struktur v prostoru

Hlasová technika a jevištní řeč – lektorka:
MgA. EVA SPOUSTOVÁ
dabingová režisérka, pedagog DAMU
– dechová technika, emoce a energie, cvičení pro kultivaci hlasu a hlasového projevu, rozdílné způsoby mluvení a čtení textu

MgA. MONIKA REBCOVÁ

Tanec, rytmus a improvizace – lektorka:
MgA. MONIKA REBCOVÁ
bubenice, choreografka a pedagog HAMU
– základy afrických tanců a rytmu – přirozená koordinace, spontánnost projevu, postupy taneční a kontaktní improvizace, svoboda pohybového projevu a myšlení

Více informací: doc. Mgr. Marcela Benoniová, ředitelka Letní školy (T 775 929 389)

V případě zájmu o účast v tomto kurzu posílejte závaznou přihlášku na E-mail:  marcela.benoni@seznam.cz

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s průkopníkem nového stylu „akrobaletu“ JURIJEM KOLVOU

„Život je jenom teď a nikdy jindy“

JURIJ KOLVA – baletní tanečník, choreograf, režisér. Průkopník vcelku nové disciplíny, „akrobaletu“,   je skromný, o slávu nestojí, vychovává děti a většinu času neúnavně pracuje a tvoří nový systém výuky pro další generace.

Jak jste se dostal k „Akrobaletu“?

„No, dostal … to je vlastně můj výmysl, jsem  tvůrce této disciplíny. Stále je ještě ve stadiu tvorby, pracujeme a pracujeme,  vytváříme  nový směr. Sledoval jsem balet a akrobacii, to jsou dvě rozdílné věci. ,Dají se  přece dělat dvě věci najednou, šlo by to!´, říkal jsem si v duchu. Je pravda, že je jen málo lidí, kteří dokáží zvládnout více disciplín najednou. Obvykle jsou naučeni jen na jednu. Několik desítek let mě živil balet i akrobacie a dostával jsem díky tomu stále lepší příležitosti. Rozhodl jsem se vytvořit tedy nový směr, který by  se stal samostatnou složkou a obsahoval současně obě disciplíny.“

Jste tedy úplně premiérový průkopník?

„No, možná to také někteří lidé propojují a dělají to samé,  ale říkají tomu jinak. Rozdíl je v tom, že já se  snažím dát všemu  jasné názvy a pravidla, tak možná v tomto asi jsem první průkopník.“

Hranice lidských možností  se neustále posunují. Kam až to jde? A je vůbec možné pro běžného  tanečníka, aby se akrobalet naučil?

„Balet je na světě už tři sta, čtyři sta let,  akrobacie se vyvíjí zejména v break dance a v různých bojových uměních, tam  se používá práce a matematikou, geometrií a energií. To všechno  tanec také ovlivňuje a  lidé na to přichází různým způsobem. Některý  jedinec má od přírody svou vnitřní energii, rychlost a  schopnost využít matematiku, je to dané, ale on to neřídí, tato schopnost  řídí jeho. Jak tuto dovednost  přenést na jiného člověka? Tady musí přijít na řadu nauka.  A ta se musí vymyslet. Když létáme do kosmu, dá se také všechno vypočítat Je to na jednu stranu jednoduché, ale není jednoduché předat vědomosti  druhým. Musíme jednotlivým prvkům dát názvy, jsou tam cviky a mezicviky, protože nesmíme ublížit lidem.“

S čím to souvisí?

„Tělo je  takový nástroj, někdo neví úplně přesně, jak s ním pracovat  a může je zničit. Baletem  opravdu můžeme zničit naše těla. Každý člověk má větší či menší předpoklady např. pro balet. Hranice, která umožňuje dělat cviky bez námahy, přirozeně, by  musela být někým hodně hlídána. Je to, řekl bych,  duševní záležitost. Je  spousta lidí, která  strašně chce dělat balet, ale nemá na to tělo.  A tělo nemůže jít do systému, který už je jednou daný, a je postavený na nějakém jiném ‚materiálu‘. Potom  se tělo  některých jedinců začíná opravdu ničit. Je to pro ně nevhodné. Člověk sám to o sobě  neví, probudí se jednou ráno a stále chce být tanečník baletu, ale nejde to.  Tohle  je otázka už pedagoga,  který musí přesně říct pravdu, takovou, jaká je. Ale ne každý to dokáže. V současné době lidé lžou neustále jeden druhému a kvalita života, to je především zdraví a duševní zdraví. A duševní zdraví nemůže být  bez fyzického zdraví.“

Jsou na to nějaké školy?

„Existuje  spousta knížek o baletu, které jsou ale napsány tanečníky! Tanečník svůj život  nějak prožil a většinou sepíše své zkušenosti, ale nikdy neprobere balet přes nauku. Nauka, to je zkrátka mechanika, geometrie, ta je kolem nás všude. Nemůžeme mluvit o nějakém pohybu na zemi, který by nefungoval podle mechaniky, máme tu zkrátka gravitaci.    Hlava musí myslet  a dávat pokyny tělu, ne opačně. Těžko to někomu vysvětlovat. Moudrý člověk pochopí  a vezme to vážně, ale to není pro všechny. Většina lidí jde od ‚kšeftu ke kšeftu‘, snaží se vydělat peníze svým tělem a nezamýšlí  se nad tím. Až přijde nějaký úraz. Maximálně si v duchu řeknou, že se asi málo  rozcvičili a příště se rozcvičí  víc. Ale tělo – to je nástroj,  který se musí naladit a pak to teprve jde!  Většina lidí se sice rozcvičí, ale poté zjistí, že chybí technika, chybí mechanické věci, které se dají vypočítat, ale v takovém případě  nejde pokračovat  bez bolesti! A můj princip znamená  minimalizovat bolest. Pracujeme-li přes nauku, možná tu zbude jen menší procento lidí, kteří  budou moci tuto disciplínu dělat, ale ti budou šťastní a nebudou se trápit tím, že mají  ‚urvané achilovky‘ a operaci zad. A přesně takových  je  v baletu devadesát procent. Ale o těch se  nepíše. Řekne se jen, že dělali balet a takhle to dopadlo.  Ale to je přesně jen ta hloupost a ještě se jí dělá reklama!“

A je možné vůbec takový pocit jako bolest minimalizovat?

„Člověk si musí poklást otázku, když má rád tanec, jestli ho má  opravdu rád. Nebude se jednoho dne  trápit?  Já jsem balet nikdy neměl rád, proto o něm mluvím jako o řemeslu. Vnímal jsem ‚vysloužilé  baletky, které tančily v poslední řadě‘ coby  nesnesitelné extremistky. Nenaplnily své ambice a vyžadovaly úspěchy po druhých.“

A jak jste se k této disciplíně vlastně konkrétně dostal?

„Mne objevili  druzí, říkali mi, že mám na to dělat balet a musím ho dělat. Já jsem byl zděšený. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se něčemu takovému věnoval,  já jsem od baletu utíkal. Chtěl jsem být  automechanikem a dělat  se strojem, protože stroj neodmítá. Dělat  s lidmi   je těžké. Někdy chybí motivace. Člověk třeba má i fyzické předpoklady, ale nechce. Já jsem byl zřejmě  takový a někdo zase opačně. Někdo k tomu předpoklady  nemá a rve to za každou cenu. Nikdy  to nebude dobré, protože materiál není k tomu  dobrý. Je to  věčný boj.“

Řekl jste krásnou větu: Tanečník musí pozorovat život, jinak nebude umět přemýšlet a tvořit…“

„Ano. Málokdy vymyslíme něco nového, protože život sám o sobě je dokonalý. A my ho musíme pozorovat, abychom se naučili a čerpali bohatství z toho, co je už kolem nás, co už existuje. Musíme naší  hlavě dát trošku větší prostor. A to není pro všechny. Baletní soubory, to  je taková  armádka, která dělá nějaký úkol, ale hodně úzkoprofilový. Nejdříve musíte být  člověk a pak ‚baleťák‘. Jenže většinou lidé, kteří se věnují baletu, jsou zkrátka takové stroje.  Udělají to a to a to,  ale v baletu je důležité i herectví a současně s  pohybem pak vzniká umění. Jen  pohyb je jen pohyb, to mi nic neříká. Nerad se dívám na některé soubory a jejich vystoupení.“

Můžete to, prosím, blíž vysvětlit?

„Když balet neobsahuje všechny složky, lidé se na to jednoduše nedívají. A tolik souborů stále opakuje  různé variace na různou hudbu, ale  je to taková ubohost. Já osobně  bych klasice dal jen malý prostor a  tam ať si žije. Nemůžeme neustále jít dopředu a otáčet hlavu dozadu, nejde to.   Ale většinou nás přesně k tomuto školy nutí. Učí klasiku, to bylo sice hezké, ale ‚Proboha!´ To  bylo hezké na tu dobu! Ale život je dnes někde úplně jinde!“

Tak to cítíte?

„Ano. Teď  je  všechno  jinak! Život je daný jenom teď a nikdy jindy. A my o tom jen hodně mluvíme, ale málo děláme.“

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Jurije Kolvy

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Ukrajinští tanečníci v ČR

Projekt – „Mezi vámi aneb Ukrajinci jak je neznáte“

V březnu 2019 se  v Městské knihovně v Praze  uskutečnila prezentace jedinečné fotografické publikace „Mezi vámi. Ukrajinci jak je neznáte“. Kniha představuje třicet úspěšných Ukrajinců, kteří udělali kariéru v České republice. Narušují tedy stereotypní obraz „nekvalifikovaného“ ukrajinského gastarbeitra. Kniha pojednává o vrcholových manažerech a vědcích, bankéřích a malířích, restauratérech a lékařích, sportovcích a muzikantech, ale také spisovatelích, geneticích, biochemicích, programátorech, architektech, inženýrech-konstruktérech, parkuristech, ale co je pro čtenáře Tanečního magazínu nejzajímavější, o choreografech a sólistech opery a baletu.  Přináší poohlédnutí po jejich profesních úspěších, životní filosofii a zálibách.
Jurij Kolva – baletní tanečník, choreograf, režisér. S představením od Jurije Kolvy zvítězil na Mistrovství Evropy ve fitnessu v roce 2011 Český reprezentant David Babůrek.
Jeho stránku v knize naleznete zde: https://mezivami.cz/jurij-kolva/  
 
Další osobností je Ivanka Rada Illyenko – baletka, filmová herečka, bývala sólistka baletního souboru Národního divadla v Praze.
Její stránku v knize naleznete zde: https://mezivami.cz/ivanka-rada- Illyenko/  
(Ukrajinci dnes tvoří největší skupinu migrantů v ČR, a to přesně 22 %, koncem března 2018 v Česku žilo 120 431 občanů Ukrajiny,  z nichž 43 %  žije v Praze, 7 % všech zahraničních studentů tvoří Ukrajinci)

 

Projekt byl realizován za finanční podpory Velvyslanectví Ukrajiny v ČR, ředitelka projektu – Larysa Halyšyč
Foto: Jana Špaková 
 
Olena Laň 
pro TANEČNÍ MAGAZÍN