Měsíc: Červen 2018

Werichova vila slaví narozeniny

Chcete na diskotéku, na swing? Anebo s dětmi na čokoládový rej? Tak zamiřte do jubilující Werichovy vily!

Voda ve Vltavě velmi rychle uběhla. Werichova vila jako divadelní scéna a výstavní prostor již slaví své první narozeniny.

Čas opravdu velmi rychle běží a pořadatelé již ve vile přivítali na 51 tisíc návštěvníků, přes 6 500 diváků navštívilo její kulturní programy a 6 548 dětí přišlo se svými učiteli na programy pro školy.

Léto vdechlo nejen Kampě novou energii a park je plný života. I program ve Werichově vile je nabitý. Kromě večerních divadelních představení a nedělních pohádek pro děti se chystají i oslavy jednoho roku od otevření této vily.


Soubor „Anička a letadýlko“ je častým hostem Werichovy vily, jak ostatně náš TANEČNÍ MAGAZÍN pravidelně informuje. Na snímku je – za představitelkami komedie „Roštěnky u Tiffanyho“ – velký portrét Jana Wericha a Jiřího Trnky.

Ve středu 20. 6. Werichova vila zve všechny děti na skvělý festival „Čokoládování“, který pro vás chystá s Muzeem čokolády Tábor. Již od rána se můžete zúčastnit čokoládových workshopů, shlédnout čokoládovou výstavu a „ponořit se“ do čokoládové řeky. Odpoledne si zasoutěžíte o krásné ceny s televizí „TUTY“ a zažijete spoustu další zábavy.


Ve čtvrtek 28.6 pak Vila Jana Wericha zve především dospělé a to na další skvělý „Večer se Swingem“ na Kampě. Všude se bude tančit, živé kapely to roztočí na zahradě, a těšit se můžete na DJ před vilou.

Rok vily si s vámi chce vila a její realizační tým zkrátka užít!

„Jsme nadšení, že Werichova vila žije a proudí do ní stále další a další návštěvníci.
Děkujeme všem za srdečné vzkazy v návštěvní knize a slibujeme, že pro vás i nadále budeme připravovat doprovodný program tak, abyste se k nám rádi vraceli.“ říká Jiří Pospíšil, předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových.

Přes léto se můžete na zahradě vily potkávat na pravidelných večerních lekcích jógy (19.7, 26.7, 2.8, 9.8, 16.8. vždy od 19:00) a v letním kině (8.7., 22.7., 5.8., 19.8., 2.9., 16.9. vždy od 21:30), tentokrát věnovaném osudům výrazných ženských osobností.
Sledujte více na www.werichovavila.cz a facebooku Werichovy vily.

Nadace Jana a Medy Mládkových otevírá v červnu Museum skla v letohrádku Portheimka na Smíchově. Sledujte více na www.museumportheimka.cz a facebooku Musea Kampa.

Foto: archiv Werichovy vily a Anička a letadýlko

TANEČNÍ MAGAZÍN

Francouzská akademie vzdává nejvyšší poctu českému umělci za posledních 180 let!

Kdo se stal nositelem pocty nedozírného významu? Není jím architekt, filmař, grafik, hudebník, malíř nebo sochař, nýbrž Jiří Kylián, choreograf světového renomé. Díky mimořádnému významu jeho díla navíc navrhla Akademie i novou kategorii – choreografie.

Académie francaise je slovutnou institucí, k níž neodmyslitelně patří Académie des beaux-arts, tedy Akademie krásných umění, založená roku 1816. Stát se členem této Akademie znamená prakticky „nesmrtelnost“.  Přijetí cizince za člena, tzn. membre associé étranger, je ojedinělou událostí, týká se jen pár zahraničních osobností múzických a výtvarných umění. Jednou z nich byl v roce 1835 hudebník českého původu, Antonín Rejcha. Tento pražský rodák byl ředitelem Pařížské konzervatoře, učitelem takových veličin, jako Hector Berlioz, Franz Liszt, César Franck nebo Charles Gounod.

Čerstvý laureát vzácného ocenění Jiří Kylián

Píše se 25. duben 2018 a Akademie krásných umění volí za svého člena druhého Čecha v historii. Následuje schválení návrhu na členství Jiřího Kyliána francouzským ministrem pro Evropu a zahraniční vztahy. 25. května 2018 je oficiálně vydáno komuniké stvrzující tuto výjimečnou poctu. Obrovská gratulace!

Jak píší o životní cestě Jiřího Kyliána v zahraničí?

„Cesta k tanci Jiřího Kyliána vedla od akrobacie přes baletní přípravku Národního divadla na Taneční konzervatoř Praha. Stipendium na Královské baletní škole v Londýně znamenalo klíčové setkání s choreografem Johnem Crankem, který mu nabídl angažmá v Stuttgart Ballettu. V roce 1975 přijal nabídku na umělecké spoluvedení NDT (Nederlands Dans Theater) v Haagu. V roce 1978, po nebývalém úspěchu baletu Sinfonietta byl jmenován uměleckým ředitelem NDT v plném rozsahu. Žalmová symfonie, jeho druhý počin této éry, už jednoznačně vynesl souboru mezinárodní věhlas. Po období příklonu k abstraktnímu stylu v 80. letech jeho tvorbu zásadně ovlivnilo setkání s domorodci v Austrálii. Jiří Kylián odešel z pozice uměleckého ředitele NDT v roce 1999, ale zůstal ještě rezidenčním choreografem skupiny. Od 70. let minulého století vytvořil stovku baletů, z nichž tři čtvrtiny byly právě pro NDT. Je držitelem celé řady ocenění, včetně Ceny Nižinského udělené v Monte Carlu, nebo francouzského řádu Čestné legie.“

Jiří Kylián

Dodejme, že pražská Akademie múzických umění mu udělila titul Doktor honoris causa. V jednom z jeho vrcholných děl, Arcimboldo, které vytvořil pro 35. výročí NDT, spojil všechny fáze taneční kariéry od 17 do 70 let. Měli ho možnost vidět i naši diváci. Jeho velkou inspirací byla také Zora Šemberová, první světová interpretka Julie v Prokofjevově baletu.

Doposud mělo členství Akademie krásných umění sedm kategorií: Architektura, Film a fotografie, Grafika, Hudba, Malířství, Sochařství, a Kategorie nezávislých členů. 25. dubna, kdy jsem byl zvolen členem Akademie, se choreografie stala její novou kategorií.

„Mám z toho radost a snad mají také radost ostatní příslušníci našeho cechu,“ vysvětluje Jiří Kylián a dodává: „Bude vás určitě zajímat, že jediní moji předchůdci z naší profese, kteří se stali členy této instituce, byli Marcel Marceau a Maurice Béjart. Ti byli přijati do kategorie nezávislých členů, protože kategorie Choreografie nebyla ještě založena. Oba tyto tvůrce jsem nesmírně obdivoval. Oni nám otevřeli dveře k magii, inovaci, kráse a fantazii. Byli největšími hrdiny mého mládí. Dodnes si uvědomuji, jak důležité pro mne bylo vidět jejich představení, a později se s nimi dokonce i setkat.“  

Ředitelka organizace i festivalu TANEC PRAHA Yvona Kreuzmannová

„Festival TANEC PRAHA se rád přidává k nekonečné řadě gratulantů!,“  říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu, a doplňuje: „Je pro nás o to větší poctou, že právě Jiří Kylián s přesahovým dílem ,East Shadow´ zahájí jubilejní 30. ročník festivalu 1.–3. června v divadle PONEC.“

Mimořádnou příležitost seznámit se hlouběji s jeho životním dílem pak přinese retrospektivní multimediální výstava „Celebrating Kylián!“, kterou v úzké spolupráci s Baletem Národního divadla a Kyliánovým nadačním fondem otevřeme příští týden! Veřejnost má možnost ji navštívit od 5. do 10. června a od 11. do 25. 10. 2018 v budově B Národního divadla na náměstí Václava Havla.  

Foto: Eva Smolíková a TANEC PRAHA

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

TEREZA ONDROVÁ a také PETRA TEJNOROVÁ jako BUSTER KEATON

Režisérka poprvé na jevišti v roli performerky!

Závěr této sezony čeká velká událost. V rámci 30. ročníku festivalu TANEC PRAHA 2018 bude uvedena světová premiéra představení francouzské choreografky působící v Belgii Karine Ponties s názvem SAME SAME. Duet, v němž vystoupí tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a poprvé na jevišti i režisérka Petra Tejnorová, budou moct diváci poprvé zhlédnout 11. června ve 20:00 hod v divadle PONEC. Projekt vznikl v mezinárodní koprodukci skupin danceWATCH (CZ), Dame de Pic (BE), Festivalu TANEC PRAHA (CZ) a Le 140 (BE). Více na www.tanecpraha.org a www.dancewatch.cz.

„Koprodukce festivalu TANEC PRAHA přinášejí velké výzvy umělcům, kteří se nebojí nových impulzů, zkoumání neznámého, hledání jiných postupů a třeba i rolí stanovených jinak, než jsme byli zvyklí,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha z.ú. a dodává: „Ne náhodou se tak divadelní režisérka Petra Tejnorová ocitne na jevišti spolu s přední českou tvůrčí taneční osobností Terezou Ondrovou. Jejich společný zájem o hledání hranic jemného humoru, ironie či absurdity při vší úctě ke spletitosti lidskýc h vztahů podtrhuje režijně-choreografické vedení Karine Ponties.“

Režisérka Petra Tejnorová

Performerky, inspirovány osobností Bustera Keatona, přes veškerou odlehčenost formy dokáží dojmout svou hloubkou a upřímností.

Tanečnice a performerka Tereza Ondrová

Choreografka Karine Ponties smysl inscenace dále osvětluje:„Nic nedefinuje lidskou bytost tak, jako její sklon k absurdním činům s nepravděpodobnými výsledky. Ve světě, kde rozum nepředstavuje nic než hezkou fasádu, nás náhlá pošetilost staví tváří v tvář našemu vlastnímu pojetí normálnosti a umožňuje nám vydat se dosud nevyšlapanou cestou,“ říká a doplňuje: „,SAME SAME´ zobrazuje dvě ženy kdesi mezi vyhořením a vyčerpáním, které ztrácejí směr a objevují svou zvířecí divokost.“

Choreografka Karine Ponties z Belgie

„Ve světě, kde rozum nepředstavuje nic než hezkou fasádu, nás náhlá pošetilost staví tváří v tvář našemu vlastnímu pojetí normálnosti a umožňuje nám vydat se dosud nevyšlapanou cestou,“ dodává významná francouzsko-belgická choreografka Karine Ponties.

Tvůrčí tým:


Koncept a choreografie: Karine Ponties (BE/FR)

Tanec: Tereza Ondrová, Petra Tejnorová (CZ)

Světelný design: Guillaume Toussaint Fromentin (BE)

Světla: Zuzana Režná (CZ)

Produkce: Linda Průšová (CZ)

Producent: danceWATCH / Karolína Hejnová (CZ), Dame d e Pic / Rachel Goldenberg (BE)

Koproducenti: TANEC PRAHA festival (CZ), Le 140 (BE)

Celý projekt vznikl za podpory: Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, ALT@RT z.ú., Ministerstva kultury Valonsko-bruselské federace.

Text a foto: Linda Průšová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Svět z papíru (nejen) dětem na míru

TANEČNÍ MAGAZÍN navštívil festival TANEC PRAHA i mimo Prahu. Tentokrát si vybral nejúspěšnější titul – „Svět z papíru“. A jako cíl cesty prarodiště českého tenisu.

Když píšu v textovém editoru T9 na mobilu jméno města Choceň, nejprve mi tam naskočí slovo „Čína“. A Čína je – jak známo – pravlastí papíru. A právě proto jsem si letos v Chocni vybral interaktivní představení Mirky Eliášové „Svět z papíru“.

Nejúspěšnější titul

„Svět z papíru“ vznikl původně pro festival TANEC PRAHA. Ale již pro jeho ročník 2014. Nebyl původně striktně zamýšlen jako dětské představení. To se z něj však až postupem času vyvinulo. Dokonce je nyní strukturováno pro rozličné věkové skupiny malých, menších, nejmenších, ale i těch větších návštěvníků.

Tato interaktivní inscenace pro čtyři herce, muzikanta a několik kilogramů recyklovatelného papíru je bezesporu velmi úspěšná. Od její premiéry na festivalu TANEC PRAHA 2014 (přesně 18. května) měla již stovky repríz. Konec konců – vždyť se letos hraje již na čtvrtém ročníku tohoto prestižního mezinárodního festivalu. A pouze letos byla uváděna na TANCI PRAHA celkově desetkrát! A konkrétně v Chocni bylo představení provedeno hned třikrát! Dvakrát v dopoledním termínu a jednou odpoledne.

„Svět z papíru“ však není pouze festivalovou doménou. Jako domácí scéna mu slouží pražské divadlo PONEC. Byl však uveden v desítkách divadelních sálů, kulturních domů i škol. A obdobně, jako v Chocni, bývá uveden v jednom místě hned několikrát. Z nejzajímavějších míst, kde se tento titul hrál, namátkou uvedu prestižní scénu v Hradci Králové DIVADLO DRAK, nebo ŠVESTKOVÝ DVŮR či brněnské DIVADLO NA ORLÍ.

V rodišti českého tenisu

Choceň je místem důležité železniční křižovatky Česká Třebová – Litomyšl – Vysoké Mýto – Hradec Králové – Pardubice. Rovněž je dávným prarodištěm českého tenisu. První zápas v historii tohoto sportu probíhal na zámecké zahradě hraběte Kinského v roce 1878. A na nádvoří stejného zámku letos probíhal festival TANEC PRAHA 2018.

„Svět z papíru“ byl letos – obdobně jako loňské tituly TANCE PRAHA 2017 – součástí choceňského SKOROFESTIVALU TANCE A POHYBU. Za domácí se jej účastnily převážně děti z místních základních uměleckých škol a taneční soubor PROZATÍM. Tento místní festival pak vrcholil ve čtvrtek na zámeckém nádvoří. A jeho tečkou bylo v pátek 8. června 2018 další představení TANCE PRAHA – mezinárodní titul ORIGAMI – tentokrát v nedalekém parku jménem Peliny.

Dlužno podotknout, že vlastní zámek (původně Kinských) je nyní i současně sídlem Základní umělecké školy v Chocni.

Pořádně si zařádit

„Svět z papíru“ patří k dalším interaktivním a kreativním titulům PhD. Mirky Eliášové. Její osobitost jistě vytříbila i spolupráce se Ctiborem Turbou, ale i Petrem Zuskou či Janem Kodetem a Petrem Tycem a dalšími osobnostmi nejen divadelní scény, kupříkladu orchestrem Berg.

PhD. Mirka Eliášová

Eliášová si vybrala papír jako výtvarný artefakt, pojem čehosi čistého, ale zároveň JEŠTĚ nepopsaného či nepokresleného. Papír se pro ni stává vodítkem, výrazovým prostředkem, ale i principem představení samotného.

V jeho počátku herci navazují s dětskými diváky kontakt beze slov. Později se i diváci stávají – jak tomu v interaktivních představeních bývá – aktéry děje.

Dalším, trochu nechtěným a improvizačním hráčem se stal – vítr. Jak už tomu v divadlech hraných v exteriérech bývá… Tentokrát se však vichr stával i nositelem „papírového“ děje. Do epicentra dění diváky – kromě herců – vtahuje i podmanivá hudba hráče na pozoun a zobcovou flétnu. Jak je ze starších snímků z představení patrné, dechový nástroj hudebníka zde není podmínkou. Právě na těchto snímcích můžete naleznout – hráče na kontrabas!

Celé představení je dynamické s obrovským prostorem pro improvizaci. Má ohromný tah i temporytmus. Jeho hodina uběhla strašlivě rychle. Měl jsem dojem, že se hrálo necelých dvacet minut!

Na vlastním představení se – kromě hrající autorky Mirky Eliášové – podílela Jana Novorytová, Lucie Charouzová, Radim Klásek a hráč na pozoun a zobcovou flétnu Václav Kalivoda.

Po představení si malí návštěvníci z jiného, tužšího papíru mohli pod odborným vedením seskládat figurku ve stylu origami.

„Svět papíru“ působil v ambitech zámeckého nádvoří v Chocni hravě, dravě i trochu poučně. Tak, jak tomu má v dětských představeních být.

Michal Stein

Foto: archiv PONEC a TANEC PRAHA, autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN