„Origami“ na TANCI PRAHA – hold modernímu cirkusu

Poblíž sochy Jana Žižky z Trocnova jsme sledovali nekonvenční „Origami“. Nejčastěji hrané a v nejvíce místech uvedené představení TANCE PRAHA 2018.

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral pražský Vítkov. I když původně toto velmi zajímavé představení pomýšlel vidět v parku Peliny v Chocni… Nicméně i pro ilustrační fotografie jsme si – kromě svých vlastních žižkovských – vybrali symbolicky ty z Tábora. Když už jsme tedy sledovali program ve stínu sochy Jana Žižky…

Stejně jako již v TANEČNÍM MAGAZÍNU recenzovaná hříčka „Neboj“ v nedalekém žižkovském tunelu, bylo i „Origami“ – ještě navíc mimo přehlídky TANEC PRAHA 2018 – součástí velkého letního karlínského a žižkovského festivalu „Landscape“. Ten vrcholí ve středu 21. 6. rovněž na vrchu Vítkově ohromným multikulturním vystoupením.

Světová premiéra představení „Origami“ se konala již před více než třemi lety na festivalu „Biennale de danse du Val-de-Marne“. Tedy přesně v březnu roku 2015. To je zcela jistě vidět na všech protagonistech i jejich (zde velmi nezbytných) technických spolupracovnících. Myslím onu vyzrálost a vyhranost. Z druhé strany je třeba kladně hodnotit jejich zápal i chuť, odhodlání i hledání stále něčeho nového. Prostě, že za ty desítky, ba stovky repríz se pro ně „Origami“ nestalo rutinou…

Origami“ je technicky hravou inscenací. Na ohromném návěsu – i s koly – se odehrává velká artistická show hlavní protagonistky Satchie Noro. Více než půlhodinovým sólovým akrobatickým výstupem vzdává hlavní a jediná protagonistka hold novodobému cirkusovému umění.

O co v zásadě jde? Chladný kovový kontejner v divákovi evokuje stavby a hlavně přístavní doky s jejich překladišti globalizovaného obchodního světa. Zároveň jsou jeho kola symbolem kinetiky. A do třetice, a to zejména, tento návěs připomíná moderní káru. Tedy to, čím odjakživa historicky jezdili kočovní herci a pouťoví umělci za svými diváky. Tato industriální romance nás donutí k zamyšlení se v čase, ponoření se do svého vlastního, ryze poetického azylu uprostřed každodenní šedi a stereotypu.

Japonsko-francouzská performerka Satchie Noro však vnímá kontejner ještě jinak. Dodává mu hravost, dynamiku i určitou poezii všedního dne. To vše v důmyslném konstrukčním řešení Silvaina Ohla.

Kontejner totiž může být v zásadě rozložen na tři díly. Ale toto jeho přetváření umožňuje množství alternativních variací. A tak návěs vytváří působivou dekoraci, divadelní scenérii, v níž se pomalu a promyšleně pohybuje tanečnice i akrobatka v jedné osobě. Ta nehledá efekt, ale přesnost v každém okamžiku, její pohyb i akrobatické prvky jsou hybnou silou metamorfózy – v dynamických proměnách perspektivy umělčina těla a prostoru.

Je zajímavé, že toto představení vznikalo v průběhu několika rezidencí: Le Citron Jaune – Centre National des Arts de la Rue, Port Saint Louis du Rhône Les Noctambules – Les Arènes de Nanterre, Fabriques de culture Ile de France. A na výsledném uměleckém tvaru se to bezesporu podepsalo.

A závěrem musíme i představit umělkyni. Satchi Noro je tanečnicí, choreografkou, vzdušnou akrobatkou a spoluředitelkou uměleckého prostoru „Les Noctambules“ (platformy pro nový cirkus) ve francouzském Nanterre. Po klasických studiích tance si vyzkoušela tradiční i alternativní scénu v Berlíně i jiných místech. Aby se vrátila do Francie, kde navíc propadla novému cirkusu, a později též komunitní práci umělců. V roce 2002 založila vlastní soubor „Furinkaï“. Hnací touhou pro ni bylo, aby mohla nezávisle zkoumat pohyb v nekonvenčních prostorách. Zajímal ji vztah objektu, těla a hudby. Podmanily si ji performance i instalace a později sociální projekty. V roce 2013 poprvé ve spolupráci se Silvainem Ohlem rozvinula práci s kontejnerem, aby pokračovala v chilském Valparaisu a uvedla premiéru „Origami“ na „Biennale de Val-de-Marne“ s hudbou saxofonisty a skladatele Freda Costy.

V některých místech uvedení následovala po představení „Origami“ projekce filmu „Retour a Ominato“.

Retour a Ominato“ je názvem filmu, který Satchi Noro natočila roku 2012. Vydala se nákladní lodí z Marseille do japonského města Ominata, kde se narodil její otec. Šlo tehdy o podobnou trasu, kterou kdysi její otec absolvoval v opačném směru, když ho v roce 1961 vyslal jeho japonský mistr šířit aïkido v Evropě i Africe. Plavba trvala 42 dny, které umožnily ponořit se zcela do filosofie těla a ducha, souhry naprosto přirozené, hluboké a nekonečné, jak to původní formy aikida nabízejí. Tady se začala rodit i vášeň Satchi Noro pro kontejnery…

V rámci TANCE PRAHA 2018 bylo „Origami“ uvedeno postupně v Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Chocni, Pardubicích, Brně, Olomouci, Ostravě, Praze a Plzni.

ORIGAMI

Projekt, koncept: Satchie Noro a Silvain Ohl
Konstrukce: Silvain Ohl a Eric Noël
Tančí: Satchie Noro
Původní hudba: Fred Costa se zpěvem Maia Barouh
Prostorová produkce: Vincent Mallet
Kostýmy: Karine De Barbarin
Koprodukce: Centro Cultural Teatro Container Valparaiso / Les Noctambules de Nanterre /, Institut Français de Santiago du Chili / La Briqueterie, CDC du Val-de-Marne /, Le Centre culturel de La Norville / Le Théâtre d’Arles, scène conventionnée
pour les nouvelles écritures / With help from Arcadi Île-de-France, Dispositif
d’accompagnements / With support from Conseil Général de l’Essonne and la
Direction Régionale des Affaires Culturelles d’Île-de- France – Ministère de la
culture et de la communication /

Ve spolupráci s: Centro Cultural Teatro Container.
Asistence a podpora: Le Citron Jaune, Centre National des Arts de la Rue/ Les Noctambules de Nanterre / Brand & Nuance / Groupe F / Le Théâtre Brétigny / Sud Side and their workplace / Ciudad Abierta

Za podpory Francouzského Institutu v Paříži.

Foto: autor a TANEC PRAHA (Tábor)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor z Brna s performerkou, choreografkou a taneční pedagožkou SIMONOU ASSIONE – CHVÁTALOVOU

„Jako vodnářka jsem antická.“

Takovou osobnost nemohl TANEČNÍ MAGAZÍN opominout. Simona Assione patří k předním českým performerkám. Na rozdíl od mnohých ostatních má však základy kariéry vydlážděné praxí v kamenných divadlech i standardnějších souborech. Posuďte sami: působila v Laterně Magice, operním souboru Národního divadla v Praze, Státním souboru písní a tanců i jiných tradičnějších scénách. Také tanečně doprovázela Lucii Bílou a další muzikálové hvězdy v představení „Zahrada rajských potěšení“. A naopak Michaela Jacksona parafrázovala na hudbu Jana Klusáka v Divadle Kolowrat v rámci jeho operní aktovky.

Později se začala s neústupnou pravidelností objevovat na open setkáních, na scénách jako pražské Divadlo Akropolis, Alfred ve dvoře, na improvizačních večerech nebo na neobvyklých symbiózách výtvarného umění a tance. A to nejen na vernisážích.

Spolupracovala i s rozličnými hudebníky. Od jazzového Jiřího Stivína, přes folkaře Václava Koubka, až po Tony Ducháčka a jeho rockovou kapelu Garage, i s mnohými dalšími…

Později se Simona začala věnovat i workshopům a pedagogické práci. Nyní žije zpět v rodném Brně, kde jsme jí za TANEČNÍ MAGAZÍN položili několik otázek.

Jak ses v dětství dostala k cílenému uměleckému pohybu?

Máma, která mívala odjakživa vztah k umění i sportu, mne v dětství ve čtyřech letech přivedla ke krasobruslení. A potom k umělecké gymnastice. Ke sportu jsme obě měly vztah i proto, že blízko nás bydlel slavný cyklista, vítěz Závodu míru Vlastimil Moravec. A od sedmi let mě máma přihlásila na balet. Konkrétně na taneční škole Ivo Váni – Psoty. Z tehdejších pedagogů nemohu nevzpomenout profesorku Hájkovou. Ta ve mně viděla talent. Tak mně doporučila absolvovat přijímací zkoušky na hudební taneční školu při konzervatoři. To samé mi radil herec Mirek Středa. Potom jsem ty příjímačky zvládla a absolvovala úspěšně konzervatoř až k maturitě.“

Co Tě k tanci inspirovalo?

Hlavně příroda. Už jako malá jsem ráda tančila v lese, kde mezi stromy prosvítalo sluníčko a v jeho paprscích jsem se cítila velmi šťastná, nebo na kopcích na  kameni.(Stejně jako v Bretani u moře i pro moji tvorbu mě to inspiruje dodnes).“

Účinkovala jsi v dětském studiu Divadla na Provázku?

V dětském studiu na Provázku ne, ale hrála jsem dětskou roli liščátko. V Národním divadle Brno v Lišce Bystroušce. A potom v sedmnácti letech ještě na konzervatoři v brněnském televizním studiu Typos jsem účinkovala v pořadu ,Zpívání při vínečku´ se sourozenci Hankou a Petrem Ulrychovými a Divadlem Na provázku (takže tento pořad pak často uváděla tehdy Československá televize).“

Chodila jsi do tanečních?

To vás musím zklamat. Ne, nechodila. Na škole bylo hodně dalších tanečních aktivit. Ty základní klasické tance jsme měli v rámci školy.“

Byl a je někdo Tvým tanečním vzorem?

Neříkám tomu vzor, ale spíše inspirace. Tak třeba Madam Isadora Duncanová, která se nechala inspirovat přírodou a antikou. Protože jako vodnářka jsem antická. A v dalším případě mě inspirovala Carolyn Carlson, kterou jsem měla možnost vidět v Paříži, konkrétněji v představení ,Nebe peklo ráj´.“

Jak ses rozhodovala pro studia na taneční škole?

V taneční přípravce na konzervatoř po doporučení profesorky, že mám talent.“

Co Ti dala Tvá profesionální angažmá?

Hodně moc pro můj další samostatný individuální vývoj pedagoga, choreografa ve svých vlastních projektech.“

Pracovala jsi v zahraničí?

Ještě ve škole na HAMU jsem byla vyslána na stáž do Paříže, potom jsem si zaplatila semináře v Provence.“

Proč ses později orientovala na improvizaci a performaci?

Protože mě nebavilo určování, co a jak mám dělat v kamenných divadlech, propagovala jsem hlavně, co mě baví a co chci. Dostala jsem na své projekty dvakrát grant od Open Society Found – nadace George Sorose. Jedna moje premiéra byla v Roxy (dnes NoD) v Dlouhé ulici – ,Život v bludišti´. A ta druhá v Alfrédu ve dvoře v roce 2003 – ,Žena zkoumá terén´.“

Jak si vybíráš pro vystoupení hudbu?

Tak nějak improvizačně, podle chuti a nálady. Třeba na Vyšehradě live hudba bicí, perkuse, s Václavem Koubkem kabarety v Baráčnické Rychtě, s Tony Ducháčkem a jeho skupinou Garage a jinými.“

Není tajemstvím, že jsi žila s výtvarníky, pojímáš choreografii tím pádem více výtvarně?

Určitě ano. Kupříkladu s Pavlem Opočenským jsme si hodně rozuměli v uměleckých sférách . Dále s Josefem Žáčkem, se kterým jsme natáčeli tanec v Egyptě u moře. Také bych ráda zmínila kamarádku Janku Vidovou, která mi dodala hodně inspirací. Ještě bych uvedla Petra Kvíčalu, od kterého jsem měla červený pigment k představení ,Nachově ztracená´ v divadle Kašpar.“

Věnuješ se rovněž taneční výuce a pedagogice, je nutné mít hodně trpělivosti?

Ano, výuce a pedagogice jsem se věnovala mnoho let, na základních uměleckých školách a také dávám soukromé lekce a taneční kurzy a workshopy – intuitivní tanec, základy baletu, jazzbalet i další disciplíny. Pochopitelně, práce s dětmi chce určitou trpělivost, ale pokud to člověk dělá s radostí a láskou a pojímá to formou hry, tak jí ani moc být nemusí.“

A co chystáš v nejbližší době?

Moc ráda bych chtěla spolupracovat s Laternou Magikou a obnovit představení z Alfréda ve Dvoře. Totiž, inspirovalo mě jejich vystoupení ,CUBE´, ve kterém jsem viděla hodně prvků ze svých dřívějších představení. Zatím mě to ale neumožňuje zdravotní stav – mám již více než rok velké problémy s kolenem.“

Tak tentokrát opravdu nebude závěrečné popřání zdraví pouhou formální frází. I za TANEČNÍ MAGAZÍN a jeho čtenáře držím palce!

Foto: archiv Simony Assione

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

V tunelu jen pro horních dvacet diváků a basketbalisty!

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral nejkomplikovanější a nejrozporuplnější i rovněž vzácně inscenované představení letošní přehlídky TANEC PRAHA 2018.

Proč název „Neboj“? Tento název totiž spojuje Brno a pražský žižkovský tunel. Nápis „Neboj“ napsal – minulého roku – brněnský výtvarník TIMO v Praze nad Žižkovský tunel pro pěší, který spojuje Karlín se Žižkovem. A proč onen nápis? Že tu nebývalo bezpečno? Že se odjakživa říkávalo a podnes říká: „Žižkovu, Karlínu a Libni – raději se vyhni!“?

Každopádně, k recenzi jsme si vybrali nejméně hrané a tudíž nejvzácnější představení letošního festivalu TANEC PRAHA. A jak následující stať napoví, jeho shlédnutí bylo ještě vzácnější, než jsme předem očekávali…

Neboj“ spojilo Prahu s Brnem nejen místem inscenování, ale i spoluprací pražských pořadatelů festivalu a belgických tvůrců s brněnskými pedagogy JAMU.

Belgie – Brno – Praha

Belgický tvůrčí tandem Mossoux-Bonté je českým divákům již znám. Premiérově se Nicole Mossoux představila v Praze již v roce 2000. Jako duo se s Patrickem Bonté objevili na pódiích naší metropole v letech 2005 a 2015, a vždy zanechali výraznou stopu. Tentokrát toto kreativní duo spojilo síly se studenty JAMU z Brna a stálo to opravdu za to.

Nicméně představme si vůdčí osobnosti tohoto projektu. Ale Nicole Mossoux tvoří s Patrickem Bonté nerozlučnou dvojici již od minulého století – přesně od roku 1985. Celosvětově proslulí svými experimenty na pomezí divadla a tance, po celou dobu zkoumají nové cesty, oživují nejrůznější prostory a dokáží se stejně tak vyrovnat s velkým jevištěm jako s nejintimnějšími scénami. Tvůrčí potenciál Patricka Bonté se netýká pouze umělecké tvorby, ale také uměleckého vedení Mezinárodního festivalu „Bellonne-Brigittines“ (od roku 1995). Po rekonstrukci původní kaple a dostavbě její moderní části se navíc v roce 2010 ujal vedení „Les Brigittines“, které proměnil v bruselské Centrum současného umění pohybu.

Šeď nebyla uniformní ani unylá

Poetika těchto dvou – Nicole i Patricka – má v sobě cosi zvláštně znepokojivého, nepolapitelného. To se ani slovy nedá popsat. Prostě, musíte to vidět!

Sama Nicole přišla s myšlenkou oživit magický tunel, který propojuje Žižkov s Karlínem. Ponořit se do jeho neopakovatelné atmosféry. Nápad zaujal nejen festival, ale i vedení divadelní fakulty JAMU a tak všichni společně spojili síly.

Navíc v moravské metropoli je prostorově obdobnou výzvou síť podzemních chodeb Kasemat, bývalé věznice na hradě Špilberku.

Sama Nicole Mossoux to charakterizuje: „Tato místa pojímají prostor jako metaforu života, na jehož začátek si již nevzpomeneme a konec je v nedohlednu. A přece musí přijít, je to věčný koloběh života.“

A jak to vše v praxi vypadalo? Jako bájní krysaři se nás – krátce po osmnácté – začali mladí umělci provázet tunelem dlouhým přesně 303 metry. Měli šédé hábity – evokující „stret-umění“, ale rovněž krysy z temnot. K tomu i šedé holínky.

Čekané či nečekané problémy?

Představení probíhalo za plného provozu. Tunel je spojnicí dolní části Žižkova s Karlínem. Dále jím vede exponovaná cyklotrasa. A aktuálně je téměř jedinou rychlejší spojkou ze Žižkova do Karlína, Libně a dále, jelikož páteřní žižkovská třída Husitská je v dlouhodobé rekonstrukci.

Nevím, nakolik bylo hraní za plného provozu záměrně uvažovanou výzvou? Nebo by byla uzávěra tunelu pro – zhruba půlhodinovou – inscenaci „Neboj“ příliš drahá? Dlužno podotknout, že pátečního večera bylo „Neboj“ ještě reprízováno ve 20.30. Jednalo by se tedy v součtu o hodinovou uzávěru tunelu.

Skutečnost byla následující. Na počátku se před spodním koncem tunelu, kde „Neboj“ začínalo, těsnily v úzké Thámově ulici zhruba dvě stovky diváků. Po začátku začali pořadatelé z TANCE PRAHA usměrňovat počátek davu před vystupujícími.

Zároveň tito pořadatelé vytvářeli po obou stranách „hadu“ diváků koridory pro běžný provoz. Pro cyklisty i chodce! Při šířce tunelu 4 metry a 40 centimetrů nadlidský úkol. Dalším mínusem bylo, že tunel má poměrně prudké zatáčky, přes které nevidíte dál. A hlavní program inscenace začínal zrovna v ten moment, kdy byl hlavní „peloton“ davu za touto první zatáčkou a jeho velká většina tím pádem absolutně nic neviděla!

Představení podmalované východní hudbou a důmyslným osvětlením čile pokračovalo. Viděli jej jedině ti z první řady. A ten, kdo měřil kolem dvou metrů a ony davy před sebou prostě přehlédnul z výšky! My ostatní jsme jen občas zahlédli zdvižené ruce účinkujících a slyšeli zpěv.

Možná si řeknete, proč jsem – při možnosti běžného provozu – nepředešel vystupující a nesledoval inscenaci z vrchní strany? Nebylo to možné! Tam totiž hned zpočátku vytvořili stejnou neprodyšnou hráz fotografové.

Přivedli žebráka na mizinu?

Neboj“ trvalo asi půl hodiny. Bylo nabité efekty. Sršelo nápady i kouzlem improvizace. Škoda, že jej viděli jen ti diváci v první řadě.

Docházelo i k tragikomickým efektům. Když vystupující spustili svůj podmanivě východně až esotericky znějící zpěv, jedna subtilní paní se zastavila a začala se zavřenýma očima relaxovat. A dále pokračující dav, kdyby byl trochu delší, by ji málem ušlapal…

Žižkovský tunel má – zhruba na každých padesáti metrech – výklenky do stěn, kde bývaly za minulého režimu vstupy do protiatomových krytů a skladů Civilní obrany.

A právě do takového výklenku se musel před vystupujícími a „pelotonem“ davu ukrýt místní žebrák stabilně tu hrající na kytaru. Přivedla ho dvě páteční představení na mizinu?

Představení bylo dynamické a mělo i svůj tah na branku. Tedy spíše tah směrem k východu, vlastně severnímu východu z tunelu.

Děkovačka proběhla důstojně na horním okraji tunelu, před restaurací „Planeta Žižkov“. Díky primátorce Krnáčové a jejímu prosazení uzavření Husitské ulice měli účinkující i diváci prostor – v onom neprůjezdném úseku – k závěrečnému uvolnění. Kouzlem nechtěného tak primátorka pomohla festivalu TANEC PRAHA, který loňského roku zahajovala.

A holínky na chvíli osiřely. Alespoň do půl deváté…

Velice upřímně řečeno, kdybych zcela náhodou neasistoval při zkouškách představení „Neboj“ v jiné dny, které také probíhaly za plného provozu, tak bych z páteční pražské premiéry (kromě zvukových vjemů) téměř nic neměl. A to nejsem úplný lilipután!

NEBOJ

Koncept a choreografie: Nicole Mossoux
Režie: Nicole Mossoux a Patrick Bonté
Účinkují: Nikola Dubovanová, Lucie Hrochová, Pavla Koprivová, Daniel Kvašňovský, Rebeka Lonská, Michal Nagy, Juraj Mitro, Tereza Stachová, Viktor Černický, Matouš Adam
Umělecká spolupráce a pedagogické vedení: Pierre Nadaud
Světla: Patrick Bonté ve spolupráci s: Tomáš Morávek (Praha / Prague), za asistence: Jan Bečka (Brno)
Kostýmy: Judita Mejstříková, Dominika Hanzlíková, Adéla Vajdíková
Dokumentace projektu: Matouš Ondra
Hlasová příprava: Silvie Kudelová
Asistentka produkce: Michaela Zemčiková.

Foto: TANEC PRAHA a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražské klarinetové dny

Pražské klarinetové dny začínají 1. 7. a zvou na virtuózní koncerty, zazní i hra na kartáč!

Už posedmé a hned s pěti koncerty pro veřejnost se v prvním červencovém týdnu uskuteční Pražské klarinetové dny. Oblíbený hudební festival s mezinárodní účastí tak i letos obohatí kulturní léto české metropole: koncerty jsou v Praze na programu od 1. do 4. července. 6. července vystoupí mladí klarinetisté ještě na zámku Štiřín.

Špičkoví mladí hudebníci z domova i ze světa opět přijedou do Prahy, aby na Hudební a taneční fakultě AMU absolvovali mistrovské kurzy ve hře na klarinet. V jejich rámci se uskuteční i několik výjimečných koncertů, uspořádaných v překrásných palácích a sálech na Malé Straně. Virtuózní mladí klarinetisté vystoupí všude jen za symbolické vstupné – to základní stojí 100 korun, snížené je za polovinu. Pořadatelé proto doporučují zájemcům o koncerty registraci předem na clarinetproject@gmail.com

Nástroj jako lidský hlas

„Publikum se může těšit na rozmanitou dramaturgii – od moderních skladeb, přes historickou hudbu, zahranou na unikátní dobové nástroje, až po mozartovskou klasiku,“ láká na Pražské klarinetové dny pořadatel Irvin Venyš. On sám je předním českým klarinetistou a také pedagogem Hudební fakulty AMU, která akci opět poskytla svoje zázemí. Právě nádherné historické prostory a výborní lektoři – k nimž vedle vyučujících z HAMU patří letos zejména Michel Lethiéc z pařížské konzervatoře a Har ri Mäki ze Sibeliovy akademie v Helsinkách – jsou podle Venyše hlavními magnety, které mladé umělce do Prahy i toto léto při lákaly.

Klarinet v mnoha podobách

Jak dále připomíná Irvin Venyš, klarinet se ze všech hudebních nástrojů nejvíc podobá lidskému hlasu. „Takže umí nejen pískat, ale i zpívat, smát se, bouřit, plakat nebo sametově hladit. Koncerty ho představí ve všech těchto podobách,“ říká Venyš.

Festival zahájí 1. července od 19.30 ve Werichově vile na Kampě mladý dechový ansámbl Belfiato Quintet, jehož členové působí ve významných českých orchestrech a jako sólisté už získali řadu ocenění. Po jiskřivém mozartovském úvodu zazní svěží díla Pavla Haase, Maurice Ravela a Daria Milhauda. Originální tečkou bude uvedení premiéry skladby Kvintet mladé skladatelky Markéty Conkové (HAMU Praha), kterou autorka zkomponovala přímo pro festival.

Hned 3. července následuje koncert Ladies First sympatických polských umělkyň, klavíristky Anny Miernik a klarinetistky Barbary Borowicz. Obě debutovaly ve slavné Carnegie Hall v New Yorku nebo v Opeře v Sydney. V Praze přednesou díla proslulých polských skladatelů (Chopin – Penderecki – Lutoslawski), kteří jsou v rámci jednoho večera uváděni jen zřídka. A zazní i vzácně zařazovaný kousek, skladba Technoparade Guilliauma Connessona, kdy se na struny klavíru hraje rýžovým kartáčem. Koncert v Galerii HAMU na Malostranském náměstí č. 13 začíná v 19.30.

Zájemce o autentickou interpretaci staré hudby určitě potěší soubor Clarimonia Ensemble z německého Bamberku, který vystoupí 3. července od 19.30 v Italském kulturním institutu. Barokní kapli ve Šporkově ulici č.  14 rozezní ten večer dobové nástroje – barokní a klasicistní klarinety, basetové rohy i jedinečný clarinet d´Amore. A ty všechny nejen nádherně vypadají, ale mají především nádherný zvuk. Renomovaný soubor, zaměřený na uvádění zapomenutých či znovunalezených děl z oblasti klarinetové tvorby, uvede skladby od baroka až po raný romantismus.

Velmi populární událostí bude i tento rok určitě koncert The Best of, pro něž účastníci i lektoři kurzů společně nastudují nejrůznější „klarinetové šlágry“, aby si je pak i s nadšeným publikem všichni užili. Program vzniká vždy přímo pro konkrétní ročník, takže obsah a atmosféra je neopakovatelná. Spojení hráčské bravury s radostí ze společného hudebního zážitku se uskuteční 4. července v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici. Začátek je opět od 19.30.

V pátek 6. července se festival vydá ještě na zámek Štiřín, kde se koná slavnostní závěrečný koncert Klarinet napříč Evropou. Ansámbl složený tentokrát z úplně všech účastníků i lektorů Pražských klarinetových dnů povede Vít Spilka.

Belfiato_Quintet_foto: Tomáš Hejzlar

www.clarinetart.cz

https://www.facebook.com/Prazskeklarinetovedny/

Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Seminář jógy a tance

Prázdninový seminář s Monikou Rebcovou v Poběžovicích . Neváhejte!

Vážení přátelé tance a jógy,

opět Vás srdečně zveme na letní seminář jógy, tance, zdravého pohybu a relaxace do Poběžovic u Domažlic.
SEMINÁŘ S JITKOU A MONIKOU PROBĚHNE 3.7. – 7.7. 2018
tradičně jako spojení a prolnutí jógy a tance v jeden harmonický celek.
MÍSTO:
Poběžovice – památné místo mezi Horšovským Týnem a Domažlicemi s bohatou historií – zámek z 15. století, gotický kostel a židovský hřbitov.
Ubytování v hotelu Hubertus s bazénem a tenisovým kurtem.
PROGRAM:
– ranní probuzení a protažení s integrální jógou Vás připraví na:
– seznámení se s technikami Moderního tance před obědem,
– po siestě s masážemi, relaxací či koupáním se v bazénu, tenisem či výlety do okolí se pomalu naladíte a rozhýbáte v lekcích Kontaktní improvizace,
– africkým tancem před večerem si rozproudíte krev a nabijete se pozitivní energií, abyste po večeři
– zakončili den večerní jógou se satsangem, relaxací a meditacemi
– dva večery budou vyhrazeny pro projekci s taneční tématikou a jeden večer bude věnován satsangu o jógovém způsobu života
ČAS:
Začínáme příjezdem a večerním satsangem v úterý 3.7. a do soboty 7.7. pokračujeme s níže uvedeným programem.
Výhodou tohoto pobytu je využití státních svátků ve čtvrtek a pátek, takže dovolenou čerpáte jen 1 den – ve středu 4.7.
CENA:
4.200,- Kč
STORNO PODMÍNKY:
  • 40 – 11 dní před odjezdem – 30% z ceny
  • 10 – storno v den odjezdu – 60%
CENA ZAHRNUJE:
– ubytování 4 noci v jedno,dvou,tří či čtyřlúžkových pokojích (dle výběru)
– polopenzi (společné snídaně a obědy) v odděleném salonku hotelové restaurace, začínáme úterním večerním programem
a zakončíme sobotním obědem – výběr ze tří variant, vždy jedna pro vegetariány
– čtyřdenní program s možností cvičení v malém sále (jóga, satsangy a meditace), velkém sále (tanec) či
venku na zatravněném prostoru u bazénu, večerní projekce, přednášky a posezení u dobrých nápojů ve vyhrazeném salonku nebo na terasách
– využití bazénu a tenisového kurtu v parteru hotelu
– parkování u objektu
CENA NEZAHRNUJE:
– pojištění osob
– dopravu (Poběžovice jsou železničním uzlem a přestupní zastávkou autobusů)
DALŠÍ MOŽNOSTI PROGRAMU:
– ve volném čase možnost ošetření REIKI, masáže a osobní výživové poradenství s 50% slevou
– využití bazénu a tenisového kurtu v parteru hotelu i pro necvičící doprovod
– procházky či cyklovýlety po okolí
– možnost návštěv blízkých památek
PŘIHLÁŠKY A PLATBY:
Registrace na červencový workshop je závazná po uskutečnění platby, kterou, prosím, proveďte bankovním převodem na č.ú: 792479063/0800 do 1.6.2017.
Informace a závazné přihlášky prosím pouze e-mailem na: jituda@cenekspf.cz mobil: 603 231 142
nebo
na: monika.rebcova@hamu.cz, 776646069.
Pokud se nemůžete účastnit celého čtyřdenního pobytu, můžete přijet po dohodě i na jednotlivé dny- jak potřebujete. Přivezte si vlastní podložky či karimatky i případné sportovní vybavení (tenisové, plavecké či cyklistické). Můžete také přijet s přáteli či rodinnými příslušníky, kteří s Vámi mohou bydlet v hotelu a stravovat se společně s námi. Vaši přátelé se v době, kdy vy budete cvičit, zabaví výlety po historickém okolí, v přírodě či plaváním v bazénu hotelu či tenisem.
Jitka www.arha.cz
Monika Rebcová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ŠKRABAL, PUDL a herec MARTIN PECHLÁT

Kde je jádro pudla? Odpoví monodrama „Zjevení pudla“. Premiéra 29. září na festivalu …příští vlna/next wave!

Studio Rote uvede 29. září 2018 od 16 a 18 hodin v Divadle Komedie premiéru inscenace Zjevení pudla s Martinem Pechlátem. První uvedení se odehraje v rámci festivalu …příští vlna/next wave…, za jehož podpory inscenace vzniká. Text Ondřeje Škrabala „Zjevení pudla“ byl v květnu oceněn na slovenském festivale Nová Dráma. Martin Pechlát se tak po několika letech vrací do divadla, kde ztvárnil své nejoceňovanější role. Studio Rote zároveň plánuje knižní vydání textu „Zjevení pudl“a na podzim tohoto roku.

„Zjevení pudla“ je monolog fiktivního herce, těsně po odehrání představení Goethova Fausta. Tvoří jakýsi dovětek ke slavné dramatické básni, především ke známé scéně proměny pudla v Mefista, ze které pochází ustálené spojení „jádro pudla“. Tuto scénu využívá k polemice nad schopností divadla ovlivňovat nejen herecký život. Představitel Fausta v šatně analyzuje podivné události, které se na scéně odehrály během „rutinního” představení. Kvůli své vztahovačnosti, domýšlení a konspiračním myšlenkám pak zjišťuje, že jeho budoucnost není vůbec jistá.

„Text odkazuje k netečnosti, na které jako by se současná společnost mlčky domluvila. Po prvním čtení nám začalo rezonovat téma neschopnosti rozeznat zlo. Právě to pro nás představuje pudl – cokoli, o čem netušíme, že by mohlo znamenat zkázu. Pohybujeme se na neznatelné hranici mezi divadlem a realitou,“ dodává režisér Ondřej Škrabal. Monolog Zjevení pudla vznikl přímo pro herce Martina Pechláta, který v současné době Fausta ztvárňuje v inscenaci Jana Friče v Národním divadle.

Zjevení pudla | Studio Rote

Premiéra v rámci festivalu …příští vlna/next wave… 29. září 2018 v 16 a 18 hodin v Divadle Komedie, Jungmannova 1, 110 00 Praha 1

Předprodej bude zahájen v září 2018.

Více informací najdete na:  www.studiorote.cz a nextwave.cz

Eliška Míkovcová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Aktuálně: koncem sezóny kursy PKB pro vás!

Přímo v tanečním sále DAMU se můžete poslední červnový týden účastnit kursů pod osobním vedením renomovaných hvězd Pražského komorního baletu.

V samém závěru sezóny přináší Pražský komorní balet novinku – letní taneční kurzy pro všechny, kteří se chtějí zdokonalit v současném či klasickém tanci, upevnit své základy a prohloubit dosavadní taneční znalosti. Kurzy, které jsou primárně určeny pro neprofesionální tanečníky, začátečníky, studenty či pedagogy, povedou ti nejlepší v oboru: Linda Svidró, Jitka Tůmová, Aurora Fradella, Igor Vejsada, Patrik Čermák, Dominik Vodička.

Prague Summer Dance Course proběhne od 25. do 29. června 2018 denně od 10 do 15 hodin ve Velkém tanečním sále Divadelní fakulty AMU (Karlova 26, Praha 1).

Zájemci se mohou přihlásit na celý týden nebo pouze na vybraný den v souladu s rozvrhem.

Další informace včetně detailního rozvrhu najdete na webové stránce:

http://prazskykomornibalet.cz/course/

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Největší akademická akce zaměřená na cirkus bude v Praze!

Chcete přijet do Prahy na mezinárodní novocirkusovou konferenci Circus and Its Others II., největší akademickou událost zaměřenou na cirkus, která se kdy v České republice konala?

Více než pět desítek účastníků z celého světa vystoupí od pondělí 27. do středy 29. srpna 2018 v rámci Letní Letné v Divadle DISK.

Konference, jejímž hlavním pořadatelem je CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus, se soustředí zejména na problematiku „podoby a proměny“ současné (novo)cirkusové praxe.

Mezi hlavními řečníky se objeví absolventka National Circus School v Montrealu a bývalá členka souboru Circus Cirkör Marie-Andrée Robitaille ze Stokcholmu, vedoucí uměleckého výzkumu a pedagožka Camilla Damkjaer z Kodaně či artistka Erin Ball s teatroložkou Karen Zaiontz z Kanady, jež se zaměřují na praxi v oboru cirkusu s tělesným hendikepem.

Konference je zcela zdarma!

Nutná je pouze předchozí registrace (https://goo.gl/fASiBx). Mohou se jí účastnit, jak profesionálové, tak laici.

Více informací na www.circusanditsothers.com

Pořadatelé budou moc rádi, pokud vás konference zaujme, stejně tak Vás na konferenci srdečně zvou.

Foto: CIRQUEON – CENTRUM PRO NOVÝ CIRKUS

Eliška Poláčková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN