Internacionálně i interaktivně

TANEČNÍ MAGAZÍN měl možnost nahlédnout do tvůrčí kuchyně polské choreografky, pedagožky a zejména performerky Ireny Lipinské. A to v půvabném podkrovním divadélku „NA PŮDĚ“ pražského holešovického CROSS KLUBU. To vše na mezinárodním česko-polském festivalu IDIOM.

Pražský holešovický Cross Klub hostil v polovině října již druhý ročník česko-polského festivalu IDIOM. Jeho vrcholnými interpretkami a také vedoucími work-shopů byly Polky Małgorzata Haduch a Irena Lipinská. TANEČNÍ MAGAZÍN se účastnil druhého večera (konkrétně ve čtvrtou řijnovou neděli), který vedla právě druhá jmenovaná – Irena Lipinská. 

Nejprve si hlavní aktérku Irenu Lipinskou ve stručnosti představme. Jde o přední polskou performerku, choreografku a tanečnici. Poslední dobou je i taneční pedagožkou. Má zkušenosti z éry, kdy byla stipendistkou Alternativní Akademie Tance v Poznani (2011), nebo rezidentkou programu pro mladé choreografy Solo Projekt Art Stations Foundation (2011). Připravila rovněž vlastní sólové projekty – „Hydrohypno“, „Line“, „Kompilacje“, „DNACE“, „Dwa na jeden“¨ nebo „LU 2077“. V rámci tvůrčího stipendia Ministra kultury a národního dědictví ve spolupráci s umělcem umění nových médií Pawłem Janickým nastudovala roku 2014 projekt „!GROT!“. Ve stejném roce byla rezidentkou na choreografické výměně mezi Polskem a Filadelfií; zúčastnila se choreografického projektu Isabelle Schad „Collective Jumps“. Spolupracovala a nadále spolupracuje s umělci současné hudební scény a umění nových médií. Provádí tanečně-pohybové lekce, kupříkladu pro budoucí herce, ale i pro děti a dospělé anebo mentálně popřípadě tělesně postižené.

Irena Lipinská se představila konkrétně v holešovickém komorním prostředí Divadla na půdě. Ti kteří znají spíše kulturní a restaurační prostory domu, který patří známému pražskému lékaři, důvěrněji, byli až překvapeni přespříliš stísněnými prostory podkrovního divadélka. Polskou umělkyni to však nikterak nedeterminovalo. Naopak, umožnilo jí to nalézt až nitěrný kontakt s divákem!

Sama interpretka, scenáristka i choreografka v jedné osobě zaujala komplexní symbiózou svého vystoupení. Vše dokonale ladilo. Decentní i místy provokativní nasvícení, dramaturgicky velmi dobře vybraná reprodukovaná hudba. A samozřejmě i její kreativně jiskřivá choreografie.

Irena Lipinská pojala své bezmála padesátiminutové „one woman show“ vícevrstevně. Místy byla jedinou a jedinečnou dominantní interpretkou, v určitých pasážích naopak interaktivně zatahovala do programu i diváckou veřejnost.

Právě interaktivní prvky byly nejsilnějšími momenty tohoto programu Ireny Lipinské. Dokázala tak postavit do kontrastu ženskou intimitu, uzavřenost oproti splynutí s anonymním davem. V druhém plánu kontakt s divákem i lineárně posouval děj částečně improvizačního představení. Jak již bylo úvodem řečeno, vše dokonale dokresloval světelný design a vhodně vybraná hudba, která se místy stávala i dějotvorným prvkem.

 

Představení Ireny Lipinské na festivalu IDIOM patřilo k tomu nejhodnotnějšímu, co mezinárodní mladá, nonkonformní a netradiční taneční scéna v roce 2017 v Praze nabídla. TANEČNÍ MAGAZÍN se těší na další obdobně kvalitní představení.

 

Text a foto: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Lámání chleba

Hra o přátelství v dobách nesvobody

Švandovo divadlo uvede Lámání chleba, hru o přátelství v dobách nesvobody

Kolik a co všechno chceme zaplatit za přátelství, slušnost nebo odvahu? Nejen na to odpoví původní česká hra Lámání chleba, drama pojednávající o třech kamarádech, proměnách moravského venkova a také šedesáti letech české historie. Přímo pro pražské Švandovo divadlo ho napsal Josef Holcman. Spisovatel a zlínský soudce tak nyní debutuje jako dramatik. Příběh o přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017. Režisérem je Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. 

Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora povídkové knihy Cena facky) vychází ze skutečných událostí ve vsi Skoronice na jižní Moravě. Vlastní zážitky pak Holcman doplnil o údaje z místní kroniky, které do ní zaznamenal jeho otec. V malých lidských dramatech se tak zrcadlí „velké“ dějiny. Ty začínají obsazením vesnice Rumuny a Němci v roce 1944 a končí začátkem nového století.

Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobem nahlédnout do rodinných kronik, abychom z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ říká Dodo Gombár, režisér a spoluautor scénáře. „Lámání chleba vypovídá o lidských běsech, o paradoxu bytí i jeho absurditě. Ta hra je plná hrdosti. Je a nutně musí být o víně, o půdě. A hodně vypovídá také o přátelství a o předsudcích,“ přibližuje inscenaci umělecký šéf smíchovské scény.

Malá lidská dramata v dobách velkých diktatur

Hlavními hrdiny příběhu jsou sedlák Vojta (Jacob Erftemeijer), jeho soused a kamarád Alois (Petr Buchta) a Franz Löwy (Tomáš Červinek), vojenský dezertér, jehož Vojta s Aloisem koncem války ukryjí ve stodole a zachrání mu tak život. Snaha všech tří zachovat si vedle vzájemného přátelství také čistý štít a čisté svědomí, je však už brzy bude něco stát. V následujících letech diktatury, strachu a fízlování se totiž za odvahu a charakter musí platit – a cena bývá vysoká…

Autor textu Josef Holcman k tomu říká: „Čím víc se vzdaluju od minulosti, tím víc mě přitahuje. Můj otec napsal pár lidových her, které jsme hráli v mojí rodné obci. Když předčasně umřel, tak mi v mysli opakovaně poskakovala myšlenka na to, že jeho život byl vlastně jedna velká hra… Podle mne by divadlo mělo či mohlo divákům ukazovat, že i u vypjatých konfliktů existuje řešení, i když občas tragické. Divadlo je jako víno, které namáhavě vyrobíme, a pak lehce vypijeme,“ říká debutuj&iacut e;cí dramatik, který má za sebou zkušenost také jako herec a vedoucí Malé scény Zlín.  

Pro Jacoba Erftemeijera, herce s česko-holandskými kořeny, je role sedláka Vojty zatím největší výzvou, jaké se mu na profesionální scéně dostalo. „Nikdy jsem se nesetkal s úkolem postihnout v podstatě celý život jedné postavy,“ říká a dodává: „Vojta je paličatý. Se smyslem pro spravedlnost. Velmi cílevědomý a houževnatý. Cítím zvláštní zodpovědnost, protože jde o konkrétního člověka, který žil a který ještě žije v paměti mnoha lidí.“

Postava Vojty má totiž reálný předobraz ve skoronickém rodákovi, Vojtěchu Holcmanovi, otci Josefa Holcmana. Sedlák spjatý s půdou, se svým vinohradem a rytmem venkovského života byl současně umělecky nadaný a angažoval se ve prospěch celé obce. Pevné občanské postoje ho zároveň vedly k neustálému střetu s tehdejší mocí.

Chleba, víno, svědomí a kolo dějin

 Hru Lámání chleba tak inspirovaly osudy skutečných lidí, jejich konflikty s politickou mocí, a především snaha některých poslechnout hlas svého svědomí. Jak se zachovají hlavní postavy a jejich sousedé, až dojde na lámání chleba? Kdo se přidá k vítězům a kdo k poraženým? A kdo bude kdo, až se kolo dějin zase otočí?

Podle hostující dramaturgyně Ivy Mikulové leccos naznačuje i epilog hry. V něm jednotlivé příběhy nahlédneme ve svobodné době po roce 1989. A pro některé přítomné jako by se nic nezměnilo… Hra Lámání chleba je mimo jiné dramatem o zlomových momentech v životech obyčejných lidí, které utvářejí jejich další osud. Podlehnout neustálým svodům a hrozbám zde hrdinům nedovolí právě jejich svědomí. A také přirozená vazba k jejich rodišti, vínu a celé folklórn&ia cute; tradici, kterou Josef Holcman ve své tvorbě vždy barvitě zachycuje,“ uvádí Iva Mikulová.

Kabáty do nové doby

Zajímavou scénografii vytvořila pro inscenaci osobitá výtvarnice Lucie Labajová. Základ scény tvoří šatna místní tělocvičny, kde se lidé připravují na svá náročná „veřejná vystoupení“ a odkládají tu své svršky, aby si převlékli vhodný „úbor“ či kabát do nové doby. Prostor se zároveň bude přímo před zraky diváků proměňovat tak, jak ve hře plyne čas. Kostýmy navrhla Lenka Odvárková, hudební doprovod je dílem Jiřího Hájka.

Vedle ústřední herecké trojice uvidíme v dalších rolích ještě Miroslava Hrušku, Martinu Krátkou, Andreu Buršovou, Jana Řezníčka, Davida Punčocháře, Marka Pospíchala, Réku Derzsi, Luboše Veselého a Jiřího Weinera.

„Hrou Lámání chleba pokračujeme v uvádění nových původních českých her. K dramatické tvorbě tak lákáme i uznávané autory beletrie. Jako režisér a jako umělecký šéf Švandova divadla jsem proto moc rád, že ve zkušeném romanopisci Josefu Holcmanovi poprvé objevujeme také dramatika,“ uzavírá Dodo Gombár. Po Petře Hůlové, která pro Švandovo divadlo adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala například i Natálie Kocábová s komedií Pohřeb až zítra.

www.svandovodivadlo.cz

 

 

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín

Pražské Quadriennale na Výstavišti

I. ročník proběhl na Výstavišti v roce 1967

Pražské Quadriennale 2019 se po 12 letech vrátí na Výstaviště

Čtrnáctý ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru se odehraje od 6. do 16. června 2019 v areálu pražského Výstaviště, kam se vrátí po 12 letech. Již první ročník PQ v roce 1967 proběhl na tomto místě v dnes již neexistujícím Bruselském pavilonu. PQ, které dlouhodobě mapuje a představuje nejnovější trendy scénografie i architektonické práce s divadelním prostorem, nabídne v roce 2019 tři soutěžní kategorie: Výstavu zemí a regionů, Výstavu divadelní architektury a prostoru a Studentskou výstavu. Opět bude vlastní expozicí zastoupená i česká scénografie, o její podobě rozhodne výběrové řízení Ministerstva kultury ČR. 

 

Hlavní část PQ 2019 ovládne pražské Výstaviště

Po dlouhých 12 letech se s Pražským Quadriennale vracíme do místa, které je s jeho historií velmi úzce spjato. Proběhl zde i úplně první ročník v roce 1967 v dnes již vyhořelém Bruselském pavilonu. Kromě rozmanitých prostorových možností, které pro jednotlivé výstavy nabízí rozsáhlý areál pražského Výstaviště i samotný Průmyslový palác, se těšíme i na přilehlý park a klidnější at mosféru oproti PQ 2015, které probíhalo v historických budovách v centru města,“ říká umělecká ředitelka PQ Markéta Fantová. Pražskému Výstavišti, které vzniklo pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891, dominuje právě budova Průmyslového paláce navržená architekty Bedřichem Münzbergrem a Františkem Prášilem. Zde se Pražské Quadriennale odehrávalo v letech 1995, 1999, 2003 a 2007. V roce 2008 však levé křídlo Průmyslového paláce shořelo a další ročníky PQ se přesunuly do Veletržního paláce či historického centra města.

Tematické okruhy PQ 2019: Imaginace, proměny a reflexe

PQ 2019 se zaměří na tři tematické okruhy, které jsou volně inspirovány sousoším Zlaté trigy, tedy  hlavní cenou, která je na PQ tradičně udělována za nejlepší expozici. „Triga je pro nás metaforou propojení tří různých sil v jednu, vedoucí ke společnému cíli, a poukazuje na důležitost úzké spolupráce. Tři koně trigy jsou také metaforou tř& iacute; fází života: divokosti mládí, dospělosti obohacené zkušenostmi a moudrosti stáří. Toto budou naše tři hlavní směry pohledu, kterými budeme zkoumat tři různé a cyklicky se opakující fáze kreativního procesu: Imaginace, Proměny a Reflexe,“ vysvětluje umělecká ředitelka PQ 2019 Markéta Fantová. Okruh Imaginace bude zahrnovat Studentskou výstavu – Výstavu prací studentů, mladých scénografů a nových scénografických ateliérů, Site specific festival, Studentský program a Ateliér škol a rodinný program. Okruh Proměny bude zahrnovat Výstavu zemí a regionů, Výstavu divadelní architektury a prostoru – Naše divadlo světa, projekt Formace, 36Q& deg; a PQ Talks. Okruh Reflexe bude zahrnovat výstavu Fragmenty. Jako kurátoři pro jednotlivé projekty byli pozváni D. Chase Angier (kurátorka projektu Formace), S erge Von Arx (kurátor projektu Formace), Pavel Drábek (kurátor PQ Talks), Sophie Jump (kurátorka Site specific festivalu), Barbora Příhodová (kurátorka PQ Talks), Andrew Todd (kurátor Výstavy divadelní architektury a  prostoru − Naše divadlo světa), Patrick Du Wors (kurátor Studentského programu) a Klára Zieglerová (kurátorka výstavy Fragmenty).

 

Výběrové řízení k české expozici je otevřeno do konce října

O české účasti na PQ 2019 a konkrétní podobě expozic rozhodne výběrové řízení, které bylo vyhlášeno Ministerstvem kultury ČR. Zájemci mohou svůj projekt přihlásit do jednotlivých výstavních sekcí (Výstava zemí a regionů, Výstava divadelní architektury a Studentská výstava), nebo pokud tomu projekt rozsahem odpovídá mohou připravit návrh pro dvě či všechny tři. Termín pro podávání přihlášek do výběrového řízení je 31. října 2017.

 

Více informací najdete na www.pq.cz.

——————————————————————————————————-

Organizační tým Pražského Quadriennale 2019:

Pavla Petrová                                                generální ředitelka PQ

Markéta Fantová                                          umělecká ředitelka PQ

Michaela Buriánková                                  výkonná ředitelka PQ

——————————————————————————————————-

Eliška Míkovcová

Taneční magazín

Amazonky

Soubor tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company uvede v pražském divadle La Fabrika premiéru nové inscenace

Lenka Vagnerová & Company

PREMIÉRA AMAZONKY 1.11.2017 19:30 La Fabrika Praha

Rychlost, síla, tvrdost, úder, vytrvalost, cíl, oheň, dobrou noc !

Kdo říká, že násilí není odpovědí … ?

… a kdo mě zastaví ?

Amazonky. Národ mýtických žen, válečnic, jejichž zuřivá síla a nemilosrdnost daly vzniku bizarním příběhům.

 Soubor Lenka Vagnerová & Company se od doby své existence zaměřuje na oblast nonverbálního progresivního tanečního divadla.  Inscenace v sobě mísí taneční, činoherní i loutkové divadlo. Existenční otázky, naléhavost témat vztahu člověka ke zvířatům a okolí, hra se skutečností a fantazií jsou charakteristické pro tvorbu LV&C. Soubor pravidelně spolupracuje s tanečníky, herci, výtvarníky i hudebníky. Lenka Vagnerová klade důraz na preciznost divadelních situací, pohybových kvalit, využívá sílu a dynamiku skupiny, podporuje individuality performerů, hledá nové fyzické mo nosti a pohybové hranice vlastního těla. Dává prostor vzniku novým divadelním formám a propojuje výrazné umělecké osobnosti a tvůrce. Soubor se svými představeními sklidil za dobu své existence řadu ocenění a vysoká hodnocení odborné kritiky.

 

Reprízy Praha 2017:

2.11., 27.11., 28.11., 11.12.

Vstupenky na představení je možné zakoupit v předprodeji na pokladně divadla La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7) za 350 Kč (dospělý) a 250 Kč (student), nebo na www.lafabrika.cz.

Další informace naleznete na www.lenka-vagnerova.cz

Taneční magazín

Lenka Vagnerová Company