„Odvážné praxe“

Desátý divadelní a taneční Bazaar Festival

Boj proti dezinformací a fenoménu vyhoření, oslava krajiny, svoboda těla a pohybu v zrcadle feministické dramaturgie či queer estetiky

Kdo jsou kyber elfové? Co v lidech vyvolává chronickou únavu? Jak lidé vnímají krajinu okolo sebe a mají k ní ještě vůbec nějaký vztah? Jak se ve zběsilé době, plné nadprodukce všeho, uvolnit, tančit, a to svobodně, jako by to bylo naposled a na nic se neohlížet? Divadelní a taneční Bazaar Festival pozval ke svým desátým narozeninám inspirativní tvůrce a tvůrkyně ze střední a východní Evropy, kteří nejen produkují představení, ale hlavně jdou v každodenním životě svým počínáním za změnou, o kterou ve společnosti usilují. Bazaar Festival sestavil program z ODVÁŽNÝCH PRAXÍ a zve diváky k nevšedním zážitkům i vzácným setkáním. Festival se uskuteční v Praze od 15. do 25. března v PONCI – divadle pro tanec, Divadle X10, Alfredu ve dvoře, ARŠE+ a na dalších místech pro divadlo i mimořádné okamžiky.

ODVÁŽNÉ PRAXE. Umělkyně a umělci, kteří se nebojí otevřeně mluvit o věcech, o kterých se standardně nemluví. Třeba jako mladý slovenský divadelní a filmový režisér Adam Dragun, který pro svůj krátký film vyzpovídal své prarodiče ohledně jejich prvních sexuálních zážitků. Nebo polská divadelní a operní režisérka Magda Szpecht, která 24. února 2022, v den ruské invaze na Ukrajinu, pověsila svou dosavadní divadelní kariéru na hřebík a stala se kyber elfkou. A taky umělecká skupina STEAM ROOM, která vznikla za účelem zlepšit podmínky a prostředí pro rozvoj tanečního umění propojováním mainstreamové, tradiční a queer estetiky, a otevírat tak prostor pro svobodnou tvorbu bez diskriminace a předsudků. A mnoho dalších tvůrců, kteří se připojí a chtějí se setkávat a sdílet.

Během prvního festivalového víkendu 15.–17. března se představí silné ženy. Desátý ročník otevře Magda Szpecht se svou multimediální divadelní přednáškou CYBER ELF, která vznikla poté, co Rusko napadlo Ukrajinu a Magda se rozhodla stát se kyber elfkou. Následující den zájemce provede praktickým mini workshopem a seznámí je s tím, jak se stát kyber elfem a jak vyhledávat dezinformace na internetu. Ana Dubljević se společně s kolegyněmi Kasiou a Marjou se zaměří na budoucnost feministické dramaturgie prostřednictvím tanečního dokumentu DANCE FLOOR 2022, který se odehrává nejen v PONCI, ale prostřednictvím videa také v ruinách kdysi slavného chorvatského hotelu Haludovo Palace na ostrově Krk, financovaného americkým zakladatelem světově proslulého porno časopisu Penthouse Boba Guccione. Den po představení bude následovat sdílení praxe a setkání čtenářské skupiny Směrem k feministické dramaturgii pod vedení Any Dubljević.

Dny od 19. do 22. března budou zaměřené na environmentální otázky. O svém osobním propojení na konkrétní místo, divadlo PONEC, bude vyprávět choreografka a tanečnice Tereza Ondrová ve své taneční inscenaci GEO. Nejde ale jen o vztah k místu–budově, ale také k zemi a vrstvám, které jsou hluboko pod jejím povrchem, a jejichž vnitřnímu pohybu lze naslouchat. Na performativní piknik s názvem Kdyby se můj jazyk mohl rozprostřít do krajiny a zcela nový zážitek z jídla a darů přírody zvou diváky performerky a kuchařky Heidi Hornáčková a Asli Hatipoğlu. V období před jarní rovnodenností se ti, kteří se na piknik vydají, seznámí s proměnami našeho vztahu k jídlu i životnímu prostředí. A ochutnají dosud nepoznané. Kolektiv PYL uvede svou vizuální performance Reality Surfing, ve které nabízí alternativní model soužití lidí a neživých entit, tedy předmětů, které v každodenním životě používáme. Environmentální téma pomyslně uzavře performativní procházka a work in progress Alice Minar a Doroty Michalak v okolí Studia ALTA a Löwitova mlýna. Akce s názvem Science Blast Evening bude mít i druhou část – sdílení odvážné praxe špičkovou americkou mořskou bioložkou a taneční tvůrkyní Carolyn Hall. Během své multimediální přednášky (s tlumočením do češtiny) se podělí o své projekty snoubící vědu a umění, v rámci kterých se snaží vzbudit dlouhodobý zájem veřejnosti o obě, zdánlivě neslučitelné, disciplíny.

V závěru festivalu, od 23. do 25. března se budou překonávat bariéry – mezi generacemi, proti předsudkům i v nás samotných. Tradiční a kmenový SOBOTNÍ BAZAAR představí úryvky ze vznikajících děl tvůrců a tvůrkyň, aby se následně v diskuzi setkali napřímo s publikem a dali si zpětnou vazbu. V rámci události GENERACE AKCE v prostoru ARCHY+ mladý slovenský režisér Adam Dragun představí témata, která nejsou obvykle sdílena mezi generacemi (a už vůbec ne v kontextu konzervativní slovenské starší populace), ve formě inscenované přednášky a v krátkém filmu, po nichž budou následovat taneční a synthpunkové DJ sety, které k výročí festivalu a pro jeho párty Adam kurátorsky připravil. Skupina STEAM ROOM zve, aby se diváci připojili k jejich hravé praxi společného snění, společného přemýšlení a radostné transformace čerpající z tradičního tance, popkultury a drag umění v představení dragON aka PONY a následném mini workshopu. Závěrečný festivalový večer bude patřit imerzivní instalaci několika vizuálních a performativních tvůrců v rámci experimentální dramaturgické řady Y EVENTS Divadla X10. Akce Y: SWEAT & FIRE uvede řadu mladých tvůrců a tvůrkyň z oblasti performance i výtvarna, mezi nimi i maďarského umělce z výběru Aerowaves Viktora Szeriho, který bude konfrontovat své limity v dynamickém představení FATIGUE a své publikum postaví před témata chronické únavy, demotivace, vyhoření.

Desátý taneční a divadelní Bazaar Festival proběhne od 15. do 25. března 2024. Program festivalu proběhne v PONCI – divadle pro tanec, Divadle X10, Alfredu ve dvoře, ARŠE+ a na dalších místech v Praze. Vstupenky jsou k zakoupení na platformě GoOut.

10 BAZAAR Festival | 15.–25. března 2024

Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů střední a východní Evropy. Letos na téma ODVÁŽNÉ PRAXE.

Festivalová místa:

PONEC – divadlo pro tanec, Divadlo X10, Alfred ve dvoře, ARCHA+, ad…

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

WEB |  www.bazaarfestival.cz

Facebook | www.facebook.com/bazaar.festival/

Instagram | www.instagram.com/bazaarfestivalcz/

Foto: Vojtěch Brtnický

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Česká taneční platforma vstoupí do čtvrté dekády

Letošní festival současného tance nabídne díla mladých choreografů
i titánů tuzemského tance

Každoroční přehlídka nejzajímavějších děl současného tance Česká taneční platforma letos oslaví třicáté narozeniny. 

Česká taneční  platforma není jen přehlídkou skvělých tanečních inscenací, ale i příležitostí, kdy se na český tanec přijedou podívat zahraniční profesionálové z celého světa. Letošní ročník je pro ni významným a maximálně symbolickým mezníkem. „Třicet let, tři dekády, ale také démonizovaná třicítka se ve smyslu lidského života i dějin zdaleka přeceňuje, ale pro budování robustní taneční scény představuje zásadní časový záběr, výsledek obětavé práce stovek lidí. Má-li ČTP 2024 reflektovat, kam se jejich nepřetržitá snaha vyvinula, a to nejen od první poloviny devadesátých let, musí respektovat jednoduché pravidlo: houževnatost tvůrců prolamuje územní, jazykové, žánrové a generační limity,” říká Martin Macháček, člen Dramaturgické rady ČTP pro rok 2024.

Díla na Českou taneční platformu vybírali členové Dramaturgické rady. Letos měli na výběr ze 43 přihlášených děl. Vedle Martina Macháčka pracovali v Dramaturgické radě třicátého ročníku festivalu zahraniční experti: Anna Cremonini, Elia Liloff a Anton Ovchinnikov. Dynamika vzájemných diskusí umožnila podle Macháčka vzniknout vysoce kvalitnímu programu, který odráží něžné doteky jinak řízných pólů české scény. Monumentální se setkává se subtilním, excentrické s intimním a etablované s novým.

Diváky nadchnou silná sóla i opulentní rituály. Performerka Tereza Ondrová posílá v pozoruhodném scénickém eseji GEO milostný dopis řece Vltavě, městu Praha, divadlu PONEC i zemi jako svorníku mezi hmotou a časem. Také letos bude součástí platformy ukázka spolupráce principála Spitfire Company Petra Boháče s výraznými sólovými performerkami. Markéta Jandová v uhrančivé kreaci F*cking Beautiful Spring dovádí vlastní tělo na hranici fyzických možností. Andrej Lyga v Pohádce pro odvážné vystupuje jako tichý vypravěč, ale epika v jeho podání srší obrazivostí. Choreografka Tereza Lenerová a fenomenální komponista Floex v dalším z vybraných děl – Rukavičkářských závodech – revidují cenu za krásu. Jitka Čechová a Andrea Miltnerová se dobírají  zodpovědnosti ke vztahu k materiálům a konstatují, že estetika, jíž se všichni obklopujeme a občas i vyžadujeme po jiných, se také nebere sama od sebe. Závažná celospolečenská i niterní témata přináší Yana Reutova reflektující náhodná setkání pramenící z pobytu v Praze. V inscenaci Together Alone II a III vrací do centra pozornosti choreografickou práci s důvěrou v řeč těla jako základ jazyka. V křehkém duetu Tremula oslavují Eliška Brtnická a Martina Hajdyla pomíjivost života i jedinečnost okamžiku při každém nádechu. Dramaturgickou radu zaujal politický traktát Why things go wrong, v němž propojila choreografka Sylva Šafková (420People) bohatý interpretační materiál tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky s kritikou arogance moci. V případě pozadí inscenace Fatamorgana zúročil umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák práci na festivalu NORMA, kam přiváží umělce mimo jiné polské provenience. Do Prahy pozval renomovaného choreografa Pawła Sakowicze, který s místními performery zahalil hlediště i jeviště do mysteriózní mlhy.

Podle organizátorů České taneční platformy je program moderovaným výsekem pestrého mixu a daleko většího objemu práce, než představuje osm vybraných inscenací. „Výběrem se snažíme vyčíst určitou tendenci a uváděním děl pohromadě objevit ještě další, nový obsah ke stávající kvalitě i vysokému standardu. Cítili jsme to tak uplynulých 30 let a budeme následujících 3 000. Minimálně,” říká Martin Macháček. Za organizátory ČTP zároveň upozorňuje, že si Česká taneční platforma nikdy nekladla nároky na monopolizaci kontinuity českého tance, a naopak chce být její organickou součástí.

Kromě hlavního programu bude také letos součástí ČTP formát Meet The Artist, kde se umělci, soubory a tvůrčí kolektivy setkávají s českými i zahraničními promotéry. V programu nebudou chybět také speciální zážitkové akce jako umělecké procházky. V rámci Artist Trips se na ČTP představí i další tvůrci, kteří se se svými inscenacemi nedostali do hlavního programu, ale Dramaturgickou radu velmi zaujali: Helena Arenbergerová a Václav Kuneš za 420PEOPLE, Mirka Eliášová za Eli. a kol., Jan Jirák a Eliška Vavříková za Feel the Universe, Eva Stará za Holektiv, Nela Kornetová, Jaro Viňarský a Matthew Rogers za T.I.T.S. a Tomáš Janypka za ZDRUHESTRANY.

Přehled děl vybraných Dramaturgickou radou do hlavního programu:


Temporary Collective / Tereza Ondrová, Petra Tejnorová a kol.: GEO

Spitfire Company: F*cking Beautiful Spring

420PEOPLE / Sylva Šafková: Why things go wrong

Yana Reutova: Together Alone II a III

Andrej Lyga: Pohádka pro odvážné

Studio Hrdinů / Paweł Sakowicz: Fatamorgana

Tereza Lenerová a kol.: Rukavičkářské závody

ME-SA / Martina Hajdyla, Eliška Brtnická, Jana Stárková: Tremula

Osm vybraných inscenací doplní dvě díla oceněná na ČTP 2023:

Jazmína Piktorová, Sabina Bočková: Mikrosvěty

Eliška Brtnická a kol.: Thin Skin

Umělci doporučení Dramaturgickou radou pro Artist Trips:


420PEOPLE / Václav Kuneš (Where)

Eli a kol./ Mirka Eliášová a Orchestr BERG (Stále stejný příběh)

Feel the Universe / Jan Jirák a Eliška Vavříková (4th Dimension)

Holektiv / Eva Stará (Wellmass)

T.I.T.S. / Nela H. Kornetova, Jaro Viňarský a Matthew Rogers (THERE IS SOMETHING IN THE AIR)

ZDRUHESTRANY / Tomáš Janypka (Lonesome COWBOY)

Složení Dramaturgické rady v roce 2024:

Anna Cremonini – umělecká ředitelka Torinodanza Festival, IT
Anton Ovchinnikov – ředitel UA Contemporary Dance Platform a Zelyonka fest, UA                Elia Liloff – ředitelka festivalu One Dance Week, Plovdiv, BG
Martin Macháček – dramatik, režisér, herec, divadelní kritik, VJ, redaktor a rozhlasový publicista, ČR

Foto: Adéla Vosičková, Marek Bartoš, Vojtěch Brtnický

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Objal mě Bůh a nic

Nenechte si ujít premiéru Daniely Špinar ve Vzletu

Fascinující tvůrce, režisér, scénograf a jeden z nejvýraznějších autorů českého divadla 90. let.
Režisérka Daniela Špinar se svým týmem připravuje pro velký sál Vzletu novou inscenaci vycházející z nezveřejněných deníků Petra Lébla.

Pohybově-obrazová inscenace vycházející z nezveřejněných deníků výjimečného režiséra Petra Lébla v režii Daniely Špinar míří do velkého sálu Vzletu s premiérou 12. a 13. dubna. 

VZLET – nové kulturní centrum Prahy otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.  

Petr Lébl (1965-1999), který byl jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností českého divadla devadesátých let. A to nejen profesionálního (sedm let vedl Divadlo Na zábradlí), ale i amatérského, kde v osmdesátých letech začínal. Kromě toho, že do českého divadla přivedl – a jako jeden z mála během své krátké kariéry důsledně zkoumal – postmoderní přístup k umění, byl také komplexní, složitou personou, která nás dodnes fascinuje svou vášní pro divadlo i totální oddaností tvorbě.

“O Léblovi vzniklo několik knih (jedna už dokonce za jeho života) a jeho pracovní život je bohatě zdokumentován, pro nás je však východiskem jeho soukromý deník z posledního roku života, který předčasně ukončil sebevraždou. Máme tak před sebou nejen fascinujícího tvůrce, ale i nešťastně zamilovaného člověka, často ztraceného, leckdy na pokraji šílenství, zmítaného milostným citem a doslova oslepeného láskou”, přibližuje dramaturgyně Marta Ljubková.

Diváci se můžou těšit na jevištní zpracování naplněné vášně pro umění a nenaplněné vášně pro jiného člověka. Nepopisné, ne-realistické obsazení hlavní role – Lébla v jedné z jeho mnoha podob ztvárňuje tanečnice Tereza Ondrová – vylučuje životopisný přístup: nabízíme vnitřní pocity převedené v jazyk těla, ale i hudební čísla, scény smutné i veselé, scénicky obrazivé i dialogické. Jak už to, tak v postmoderním divadle bývá…

„Dostaly se mi do rukou konkrétní, hmatatelné stopy jeho myšlení v podobě jeho zápisků z posledního roku života. A uvědomila jsem si, že je to sice velmi křehká půda, ale je to zároveň strašně silný a univerzální příběh o nepřijetí sebe sama, svojí sexuality/identity. A hlavně je to celé o tom, že když nejsme sami sebou, stáváme se toxickými nejenom vůči ostatním, ale především vůči sobě…“  říká k inspiraci režisérka Daniela Špinar.

Lébl začínal režírovat ve zdánlivě nevyhovujících podmínkách kulturních sálů, kde se v osmdesátých letech tak dařilo amatérskému divadlu: i proto míříme s projektem inspirovaným jeho životem a tvorbou právě do Vzletu, který někdejší Dopravní podniky svým interiérem také připomíná. Uvědomujeme si všechny „nevýhody“ Vzletu pro klasické divadlo a bereme je do hry; vycházíme z přirozené architektury prostoru a ohledáváme jeho možnosti.  Jméno Petra Lébla je známé generaci dnešních čtyřicátníků (a starší), ti ještě zažili jeho premiéry. My však necílíme jenom na ně, naše inscenace je projektem o vášni a lásce jako o univerzálních tématech, nikoliv nějakým „slovníkovým heslem“. Informace bylo to posledních, co chtěl Lébl svými inscenacemi předávat…

Děkujeme Darině Korandové, Evě Stanislavové, Kateřině Štefkové, Magdaléně Sidonové, Pavlu Rajchlovi, Radce Denemarkové a mnoha dalším za pomoc při hledání inspirace.

S podporou Jakuba Weberschinkeho.

Tvůrčí tým
Režie: Daniela Špinar
Choreografie: Tereza Ondrová
Dramaturgie: Marta Ljubková
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Linda Boráros
Hudba: Matěj Kroupa
Video: Dominik Žižka
Světla: Jan Hugo Hejzlar
Produkce: Denisa Sedláčková, Tomáš Sosna

 

Hrají: Tereza Ondrová, Anna Kameníková, Jáchym Sůra

Premiéra: 12. dubna 2023, Vzlet  

Vstupenky na Objal mě bůh a nic koupíte na www.vzlet.cz nebo vždy 60 minut před začátkem akce na pokladně Vzletu, kterou najdete ve velkém foyer v prvním patře na adrese Holandská 669/1 – Vršovice. Platit můžete v hotovosti nebo kartou.

Lucie Kecová 

pro Taneční magazín

Romanticky rozprašuji vlastní popel

Studio Hrdinů uvede autorskou inscenaci o fenoménu fotografie

V pražském Studiu Hrdinů momentálně vrcholí přípravy nové inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel režisérky Lindy Duškové a jejího týmu. Jevištní esej o fotografii inspirovaný texty francouzského filosofa a sémiologa Rolanda Barthesa bude mít premiéru 17. března 2022.

Druhá premiéra režisérky Lindy Duškové ve Studiu Hrdinů se soustředí na téma fotografie. Projekt je založen na sledování paralel mezi teorií fotografie a divadelní tvorbou. Autorský tým se zaměřil jak na svůj vlastní přístup k fotografii (a s ním životní potřebu fotografie vytvářet), tak na fotografické principy, které ve svých textech popisuje Roland Barthes. Inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel zachycuje vztah mezi pohybem a zastavením, prožitkem a vzpomínkou, životem a smrtí.

Fotografie neříká nutně to, co už není, ale pouze a najisto to, co bylo. Jednou jsem od jistého fotografa dostal svůj snímek, a ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem byl fotografován; zkoumal jsem kravatu, svetr, abych zjistil, v jaké situaci jsem je měl na sobě; marně. Protože to však byl fotografický snímek, nemohl jsem popírat, že jsem tam byl (i když jsem nevěděl kde). Toto zakřivení jistoty a zapomenutí mi způsobilo závrať a „detektivní“ úzkost, šel jsem na výstavu fotografa, jako bych odcházel na vyšetřování, abych se konečně o sobě dozvěděl něco, co už jsem nevěděl.

Roland Barthes (1915–1980) vystudoval klasickou literaturu a filologii. Barthesovo dílo nikdy netvořilo koherentní celek, který by sledoval jednotnou teoretickou linii. Od kritiky dějin se postupně přesouval k obecné i aplikované sémiologii a od počátku sedmdesátých let si postupně vybudoval zcela svébytný způsob uvažování o literárních textech charakteristický rezignací na zobecňující systémy a postupnou fragmentací a zdůrazňováním jednotlivostí a nahodilostí. Posledním Barthesovým textem je esej o fotografii, nazvaný Světlá komora. Krátce po jeho vydání roku 1980 Barthes náhle zemřel při automobilové nehodě.

 

Romanticky rozprašuji vlastní popel 

režie: Linda Dušková

dramaturgická spolupráce: Sodja Lotker a Jan Horák

scéna: Zuzana Sceranková

kostýmy: Klára Fleková

hudba: Matyáš Řezníček

pohybová spolupráce: Tereza Ondrová

světelný design: Patrik Sedlák

asistentka scénografie: Anna Vohralíková

 

hrají: Karin BílíkováJohana SchmidtmajerováOndřej JiráčekPavel Neškudla

 

premiéra: 17. března 2022

 

Magistrát hlavního města podpořil činnost Studia Hrdinů v roce 2022 částkou 6.500.000 Kč.

Projekt je realizován za finanční podpory Ministrstva kultury a městské části Praha 7.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín