ZUSKA a BROUSEK premiérově „vybrousí“ KYTICI na 1. máj!

Petr Zuska připravuje pro Pražský komorní balet novou inscenaci Kytice. Hudbu složil Ondřej Brousek. Premiéra bude v pražském Stavovském divadle. Druhá premiéra v divadle v Mostě!

Pražský komorní balet v těchto dnech intenzivně zkouší na velkou jarní premiéru. Kytice, celovečerní autorská inscenace Petra Zusky, bude poprvé uvedena ve středu 1. května od 19 hodin ve Stavovském divadle. Jak již titul napovídá, jeden z nejvýraznějších současných českých choreografů se pro své nové taneční divadlo inspiroval Erbenovou sbírkou veršovaných balad, která patří k pokladům české poezie a literatury. Autorem symfonické hudby, zkomponované přímo pro toto představení, je hudebník, skladatel a herec Ondřej Brousek. Na premiéře zazní živě v provedení Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou dirigenta Jana Kučery.

Básnická sbírka Kytice, která je jediným uceleným dílem Karla Jaromíra Erbena, byla poprvé vydána v roce 1853 a dnes patří nepochybně mezi nejznámější a nejčtenější díla naší literatury. Není snad člověka, který by neznal třináct magických balad, v jejichž příbězích a obrazech se mísí nálady a situace lyrické, melancholické, ale i temné a děsivé. „Už jako malý kluk jsem měl moc rád Erbenovy pohádky a Kytice rozhodně patřila k prvním ‚thrillerům‘ dětství nejen mé generace. Dlouhá léta jsem měl sbírku na ‚seznamu‘ témat, která jsem chtěl zpracovat. Myslím si, že je tato látka také blízká určitému umělecko-dramaturgickému odkazu Pražského komorního baletu,“ říká Petr Zuska. „Přestože nám nemálo z balad ve svém konci nabízí jen tratoliště krve a slz, pocit z díla jako celku je přece jen trochu jiný. Jakýsi odraz ode dna, kdy tušíme, že po noci přijde zase den, žal bude vystřídán radostí a že smrt a zánik jsou neodmyslitelným podhoubím pro život nový. A přeneseme-li se konkrétněji ke struktuře jednotlivých balad, nemůžeme rovněž nevnímat jistou archetypální trojici: Vina – Trest – Vykoupení. Mé nové taneční divadlo se opírá především o symboliku výše zmíněného.“

Petr Zuska

Zuskovo scénické zpracování je inspirováno deseti Erbenovými básněmi, nejedná se však o jejich doslovné divadelní převyprávění. „Z oněch deseti použitých balad mají některé větší prostor a jiné se objeví jen jako esence, vlastně takový malý insert. Balady jsou k sobě složeny tak, aby vytvářely jednolitý větší příběh, jedna se přelévá do druhé, významově, dějově a symbolicky na sebe navazují,“ vysvětluje Zuska. „První jednání je tedy jako celek jedním velkým příběhem a osudem ženy, druhé pak muže. Přitom se oba příběhy strukturálně a symbolicky podobají sobě navzájem, jsou to dvě strany téže mince. V rámci toho jsem pochopitelně do původních balad trochu zasáhl. Někdy předpřevyprávím či dovyprávím to, co Erben nenapsal, jindy je to, co napsal, naznačeno jen symbolicky, zkratkou. To však neznamená, že z Erbena nezůstal kámen na kameni. Naopak – ti, co Kytici četli, se budou velmi jasně orientovat a ti, co ji neznají, si velice jasně ‚přečtou‘ ony dva příběhy.“

Pro soubor Pražského komorního baletu Petr Zuska v období mezi lety 1994 a 2002 vytvořil celkem sedm nových opusů. Možná ne náhodou byl (před pětadvaceti lety) tím prvním z nich ‚baletek‘ s názvem Šibeničky. Šlo o české a moravské lidové balady v hudebním ztvárnění Jiřího Tichoty s jeho legendárním Spirituál Kvintetem. Tentokrát však půjde o symfonickou hudbu, nově zkomponovanou přímo pro tuto inscenaci, jejímž autorem je multitalentovaný umělec Ondřej Brousek.

Ondřej Brousek

Kytice je mou první hudební kompozicí, která je určena pro taneční divadlo v takto velkém rozsahu. Mám zkušenosti s hudbou pro tanečníky v muzikálu i činohře, vyložený ‚balet‘ ale přichází s Kyticí poprvé,“ říká hudebník, skladatel a herec Ondřej Brousek. „Byla to pro mě moc dobrá zkušenost a hlavně smysluplná práce s ochotnými a nadšenými lidmi.“

Výtvarná stránka představení se opírá o scénografa Jana Duška, výtvarníka kostýmů Pavla Knolleho a světelného designera Daniela Tesaře. Dramaturgem je básník a režisér Tomáš Vondrovic.

Koproducenti představení Kytice jsou Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium a Filharmonie Hradec Králové, jeho mecenáši pak Dadja Altenburg-Kohl a Günter Mayer.

KYTICE

Scénář, choreografie a režie: Petr Zuska

Dramaturgie: Tomáš Vondrovic

Hudba: Ondřej Brousek

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Daniel Tesař

Asistenti choreografie: Igor Vejsada, Linda Svidró

Tančí: tanečníci Pražského komorního baletu, studenti Tanečního centra Praha, konzervatoře – gymnázia a hosté

Hraje: Filharmonie Hradec Králové

Dirigent: Jan Kučera

Délka: 80 minut

Premiéra: 1. května 2019 ve Stavovském divadle v Praze

II. premiéra: 5. května 2019 v Městském divadle v Mostě

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Venušiny kuličky anebo suspenzory?

Dojde i na Pussy Riot!!! Venušiny dny 2019 (2. – 6. dubna 2019). Fatální feminní festival ve Venuši ve Švehlovce.

Venuše ve Švehlovce zve milovnice a milovníky umění od 2. do 6. dubna 2019 na čtvrtý ročník festivalu věnovaného převážně divadelní tvorbě o ženách, od žen, pro ženy, ale i muže. Festival nabízí čtyři premiéry, zahraniční hosty, splnění jednoho tajného snu a kromě umění také možnost přispět do sbírky hygienických potřeb pro ženy v tíživé sociální situaci. V prostorách art-deco sálu Venuše ve Švehlovce festival nabídne mlčící Maryšu nebo Pussy Riot u české plotny. Dále reality show s porody, pohled na roli manželky, tajemné představení pro smysly či drag-show Kateřiny Olivové, finalistky Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018.

Barbora Šupová, dramaturgyně festivalu, přibližuje letošní program: „Klademe důraz jak na historický kontext, tak současnou zkušenost. Letos slavíme v České republice sto let volebního práva žen, a proto jsme se tematicky soustředili na posilování ženských práv. Rovnost máme vyřešenou pouze zdánlivě, stále čelíme podobným předsudkům, jako ženy před sto lety.“ A jak je pro Venušiny dny zvykem, budou se ženská práva hájit netradičně a drze nekorektně, za vstup na inscenaci, která 6. dubna festival uzavře, si mužská část publika připlatí 22% ceny. Organizátoři festivalu tak poukazují na přetrvávající nerovnosti v oblasti příjmů. Program neuhýbá ani dalším elementárním tématům, jako je mateřství nebo manželství.

První festivalový večer 2. dubna patří divadelnímu gangu Depresivní děti touží po penězích a premiéře „Maryša (mlčí)“. Klasická tragická hrdinka českého divadla v netradičním podání. Místo mlýna loftový byt, místo hospody obchodní centrum. Hanácké nářečí je nahrazeno významným mlčením. Ale Maryša je pořád stejně krásná a nešťastná. A nebezpečná. „Naši Maryšu jsme se pokusili udělat současnou, živou a rebelující. Chtěli jsme ji posunout od českého folklórního příběhu k velkým tragickým hrdinkám – vražedkyním. Myslím, že příběh je notoricky známý, takže se v něm bude snáze orientovat i divák, který větší zkušenost z divadel nemá. Během zkoušení jsem nabýval nadšení – forma beze slov dává příběhu nové kontury, barvy a nuance,“ objasňuje režisér Jakub Čermák, proč právě Maryša mlčí. Hlavní role se ujala Andrea Berecková, divadelní fanoušci se mohou těšit také na Petra Jeništu a Pavla Neškudlu. V této inscenaci Maryša ani necekne, ale řekne toho dost.

Z inscenace o mlčící Maryše

Ve středu 3. dubna navštíví Venuši nastupující generace slovenského divadla. Monodrama Veroniky Malgot a Lýdie Ondrušové „Mala Dr. Csabova pravdu?“ o ženě a jejím postavení v manželství ve slovenské společnosti za posledních sto let, si odbude svou českou premiéru. Ponor do kulturních stereotypů, právní a sociální východiska pro ženu, realita manželského života „v dobrém i zlém“. Vědí dnešní ženy, co je pro ně dobré? Kariéra? Děti? Manželství? Emancipace? Vaření, pečení? A ví to manžel?

Jsou tři, dohromady mají šest dětí a všechny je porodily. První v porodnici a druhé už raději doma. „Jde o tak intimní téma, že se o tom ani divadlo dělat nedá. Takže jsme se do toho pustily,“ říkají matky na mateřské a zároveň divadelní autorky a performerky Kateřina Bílková, Lenka Huláková a Hana Malaníková. Pod hlavičkou seskupení MAnaMA připravily na 4. dubna premiéru nazvanou „Promiňte, že rodím“ o radostech i strastech těhotných a rodících žen a rolích, které jim tak rádi vnucují lékaři, sestřičky a příbuzní. „Co se matky do toho porodu vůbec pletou?

Mateřské postavy z Kytice Karla Jaromíra Erbena v multisenzorickém představení „Spoonfed / Až pod nos“ budete moci potkat v pátek 5. dubna. Jedno ze základních děl české literatury, jak jej vidí zahraniční umělci Nitish Jain z Indie a Eva Rosemarijn z Norska, kteří zkoumají vztah matka – dítě. „Být matkou a mít matku. Vracíme se k momentům, které se dotýkají okamžiků, které jsme sdíleli s našimi matkami a dětmi. Kdy jste naposledy něco z ní rozpoznali v sobě?“, ptá se Eva Rosemarijn. Představení, které potěší všechny vaše smysly má omezenou kapacitu na 5 diváků a hrát se bude osmkrát každou půlhodinu mezi 17:30 a 21:30.

S festivalem i s Patriarchátem Čechy a Morava se v sobotu 6. dubna rozloučí drzá inscenace „Bohorodičko, staň se feministkou“: „Máš umytý nádobí, vypraný prádlo a uvařenou večeři? A co si dneska udělala pro ženský hnutí? Přijď na zakládací schůzi Úderné feministické skupiny!“ vyzývají Alena Julie Novotná a Barbora Šupová. Ruské punkerky Pussy Riot se potkávají s českými feministkami od plotny, stěžujou si na chlapy, řeší fenomenologický koncept svobody a zpívají si hezké písničky. „Pánům doporučujeme dámský doprovod a přiměřený oděv. Klasický suspenzor pod nevyzývavým oděvem nejspíše postačí,“ dodávají autorky. Po punkovém kabaretu, volně inspirovaném životem Marie Aljochinové a Naděždy Tolokonnikové se představí performerka Kateřina Olivová, která se tentokrát nebude svlékat, ale naopak se zjeví v kostýmu a za doprovodu popových hitů se svými kolegyněmi ze skupiny NEWkus rozjede krátkou show ve stylu lip-sync.

Vkus anebo nevkus? Bohorodička? Anebo feministka?

Součástí festivalu je také sbírka hygienických potřeb pro ženy bez domova. Přispět do sbírky můžete již od 8. března vždy v mezi 19:00 a 20:00 v den, kdy se hraje ve Venuši představení. Mimo tyto časy nebo při větším objemu darovaných věcí, můžete navštívit ve všední dny od 10 – 18 hodin,  Jako doma – Homelike, o.p.s na adrese Pobřežní 299/8, 186 00 Praha 8, Karlín.

Program – VENUŠINY DNY 2019:

2. 4. – „Maryša (mlčí)“ (Depresivní děti touží po penězích) Premiéra

3. 4. – „Mala Dr. Csabova pravdu?“ – (Veronika Malgot, Lýdie Petrušová) Česká premiéra

4. 4. – „Promiňte, že rodím“ – (MAnaMA) Premiéra

5. 4. – „Spoonfed“ – (Eva Rosemarijn, Nitish Jain) Premiéra

6. 4. – „Bohorodičko, staň se feministkou“ – (Alena Julie Novotná, Barbora Šupová) Premiéra,

6. 4. – „Vždycky jsem chtěla být zpěvačkou“ – (Kateřina Olivová & NEWkus)

Venuše ve Švehlovce, Slavíkova 22, Praha 3

WEB: www.venuse-ve-svehlovce.cz/

FB: www.facebook.com/VenuseveSvehlovce/

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festivalová pocta režiséru PETRU WEIGLOVI

Rusalka  na velkém filmovém plátně během televizního festivalu ZLATÁ PRAHA přinesla emotivní zážitky

Festival ZLATÁ PRAHA se připravuje dlouho dopředu. Režisér Petr Weigl  se na jeho letošní 55 .ročník velice těšil. Jenže…  Smrt přišla dříve. Česká televize se tedy rozhodla během festivalu ZLATÁ PRAHA uctít památku slavného  českého televizního, filmového i divadelního režiséra.

Filmový i divadelní režisér Petr Weigl ( * 16. března 1939 – † 14. července 2018) na archivním snímku s cenou Thálie za celoživotní přínos divadlu  (v roce 2016)

Večer 20. září byl tedy koncipován jako Pocta Petru Weiglovi.  Na programu byla Rusalka“ – filmové zpracování. Hned v úvodu večera zavzpomínal Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA, na Petra Weigla a uvedl vzácné hosty. Tomáš Motl říká: „Celovečerní film Rusalka má pro nás veselou i smutnou příchuť. Tento film na velkém plátně, což nemáte možnost vidět často, je velmi unikátní zážitek.“

Diváci se zúčastnili besedy s hlavními protagonisty filmu Rusalka,  vyslechli si  vzpomínky Libuše Márové, Gabriely Beňačkové, Libora Peška a Milana Kňažka.

Libuše Márová (ztvárnila Ježibabu) vzpomíná: „Petr Weigl o svém životě nikdy moc nevyprávěl. Vlastně toho o něm moc nevím. Náš vztah byl čistě pracovní. Vážila jsem si ho, byl to nejen režisér, ale také dirigent.“

Libor Pešek (dlouholetý kamarád): „Petr byl společný otec všech lidí. Ale také měl pocit, že má vždy pravdu, hraničilo to až s povýšeností.  Na druhou stranu vyvážil tuto svou vlastnost tolika kladnými rysy… Bylo opravdu štěstí, že byl mým kamarádem.  Znali jsme se natolik, že poslední léta jsme už ani nemluvili, jen jsme se ‚přiblble‘  usmívali.“

Gabriela Beňačková  (zpěv – Rusalka): „Měli i neměli jsme se rádi. Byl komplikovaná osobnost. Byl ke mně velice přísný.  Ale uznávám, že to byl velký režisér.“

Milan Kňažko (princ): „Možná se říká, že jsem byl jeho obětí v práci, ale to není správně řečeno, s tím nesouhlasím.“

Protože čas utíkal, hned po těchto vzpomínkách hlavních protagonistů  běžel krátký film, který divákům přiblížil osobnost a život Petra Weigla (narozen 19. 3. 1939). Ten sdílí své pocity takto: „Umění vzniká z bolesti, nevznikne jen tak. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl cítit hudbu, ztvárňovat hudbu, měl jsem dar imaginace“.

A samotná „Rusalka“? Tomáš Motl měl samozřejmě pravdu, když uvedl film se slovy, že „…velké plátno přináší unikátní zážitek“. Naprosto  souhlasím. Milovníci opery museli být doslova dojati až k slzám.  Ačkoliv nejsem zarytým stoupencem oper a upřednostňuji samozřejmě spíše tanec,  „Rusalka“ mi pronikla hluboko  do duše a do nejvyšší možné míry  jsem soucítila s nešťastnou bytostí, kterou tak dokonale vystihla Magda Vášáryová.  Petr  Weigl také zvolil pro roli Rusalky jímavý hlas Gabriely Beňačkové, ale filmovou hlavní roli svěřil Vášáryové.  Pronesl dokonce dost ostrá slova směrem k Beňačkové: „Ty zpívej, ty nehraj“. Možná v tu dobu byla tato slova pro citlivou Gabrielu Beňačkovou krutá, ale na druhé straně nebylo věrohodnější  herečky pro roli Rusalky  než Magdy Vášáryové.

Petr Weigl také řekl: „Nechtěl jsem dělat jen operu, vždy jsem chtěl dělat drama“.  A to se mu dokonale povedlo.  Při obsazování operních  snímků dával přednost hercům. Vybral nejlepší možné herce, nejlepší možné zpěváky, proto je jeho „Rusalka“ těžko něčím a někým překonatelná. Však také sopranistka Gabriela Beňačková zpívala roli Rusalky jako historicky první na scéně Metropolitní opery v New Yorku.

Výkony všech herců v „Rusalce“ jsou dechberoucí a člověku dlouho zůstávají v mysli všechny emoce, které tyto nešťastné, zrazované i obletované a milované bytosti prožívají. Rovněž prostředí bylo zvoleno s citem, těžko by se dalo vybrat lépe a momenty, kdy doc házelo k čarodějným přeměnám, přimějí diváka zírat s otevřenými ústy.

Každý malý detail filmu „Rusalka“ je propracovaný do posledního místa, ocitáte se ve světě pohádkových bytostí poznamenaných lidskými vlastnostmi.  Moudrá Ježibaba všechno ví a není zlá, jen vševědoucí a umí podle toho věci zařídit.  Rusalka, její sestry i otec se zmítají v bolesti způsobené lidskou  nestálostí  a pomíjivou vášní, která nakonec hlavní  aktéry dramatu zahubí, zkrátka, jak už to bývá.

Rusalka“ patří k nejznámějším dílům Antonína Dvořáka.  Předlohou mu byla „Malá mořská víla“, ale čerpá i z dalších zdrojů, např. z dramatu Gerhardta Hauptmanna „Potopený zvon“ či ze světa Erbenových balad. Světová premiéra „Rusalky“ se  uskutečnila 31. března  1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice a s Růženou Maturovou v titulní roli.

Foto: MTF ZLATÁ PRAHA

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN