420PEOPLE zvou na oblíbené taneční lekce pro veřejnost. Zatím pouze on-line.
Náladu i kondici vám zlepší oblíbené on–line lekce Václava Kuneše a ostatních členů souboru současného tance 420PEOPLE. A jakmile to situace umožní, pozvou vás i do svého nového studia Maiselovka v centru Prahy. Třeba na nejrůznější pohybové a taneční lekce, workshopy i zajímavé kulturní akce.
„Lidé se nás stále ptali, zda budeme pokračovat v on–line lekcích, které jsme streamovali během a po minulé karanténě. Ten zájem předčil všechna naše očekávání, a tak jsme se rozhodli opět pravidelně nabídnout i on–line stream lekcí. Fyzický pohyb je totiž to nejjednodušší, co můžeme v této době udělat pro své duševní zdraví,“ říká Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem. A lidé ho znají i díky jeho účasti v televizním pořadu StarDance.
Václav Kuneš v akci
S ostatními tanečníky se rozhodli zpříjemnit toto nelehké období kolem pandemie koronaviru všem těm, kdo mají rádi tanec. A opětně se pustili do pořádání pravidelných tanečních on-line lekcí. Začínají 17. listopadu v 10.30 a do konce prosince každé úterý s nimi můžete popustit uzdu své fantazie i těla. Návod, jak se přihlásit, najdete na:www.420PEOPLE.org.
Soubor 420PEOPLE zve v lednu do nového studia Maiselovka
Další novinku 420PEOPLE chystají hned v lednu 2021. Taneční studio, jednorázové i pravidelné workshopy, zkušebna a multifunkční prostor, kde budou mít návštěvníci možnost zúčastnit se nejrůznějších pohybových a tanečních lekcí (a díky každodennímu rozvrhu si vybere opravdu každý). To vše bude zahrnovat Studio Maiselovka.
„Po dvanácti letech se nám otevírají nové možnosti. Doslova. Otevíráme brány k našemu novému studiu, k novým možnostem a novým snům. Ale hlavně se otevíráme pro všechny, kdo chtějí pravidelně nebo i nárazově dělat něco pro své tělo, mysl, pro své zdraví nebo jen tak pro radost. V týdnu nebo o víkendech, pro ,nakopnutí´ před pracovními povinnostmi nebo jako work out a vypuštění páry po stresujícím dni,“ říká Václav Kuneš s tím, že oficiální otevření studia a první lekce by se měly konat v lednu 2021.
Představení, workshopy i taneční filmy
420PEOPLE je soubor současného tance, který patří už 12 let k tomu nejlepšímu, co česká taneční scéna nabízí. Do jeho repertoáru patří představení „PANTHERA“, které odhaluje tajemství vzniku lidstva, ale také „THE WATCHER“ s kapelou Please The Trees, jež je nejen taneční, ale i hudební extází. Anebo představení „Křehkosti, tvé jméno je žena“, v němž se setkají herci Národního divadla se současným tancem.
Soubor 420PEOPLE natáčí film „ORĪGĪ“
Pod hlavičkou mezinárodního projektu „CLASH!“ organizuje 420PEOPLE taneční semináře pro studenty uměleckých škol, odborné diskuse či workshopy pro tanečníky a zapojil se do jeho on-line festivalu „CLASH!“ Ten je pro diváky zdarma a 8. prosince bude vysílaný z Prahy s on-line premiérou prvního tanečního filmu 420PEOPLE nazvaného „ORĪGĪ“.
Zcela v produkci 420PEOPLE, v jejich novém studiu Maiselovka, vznikají další dva taneční filmy – „THROUGH GLASS“ a „OHNĚ STROJE“, jejichž premiéry proběhnou rovněž v prosinci, a vzhledem k současné situaci – online. Všechny nové taneční filmy z dílny 420PEOPLE můžete zhlédnout v dané časy na facebooku: (https://www.facebook.com/420PEOPLE.DANCE.COMPANY) a pod odkazem na platformu Vimeo, který diváci najdou na webu souboru: https://www.420people.org/.
Bude plný hudby a fantazie. Můžete se těšit na Chantal Poullain! Soubor má současně novou scénu v samém srdci Prahy.
„OHNĚ STROJE“ – tak se jmenuje nové představení souboru současného tance 420PEOPLE. V něm se už podruhé tito tanečníci spojili s francouzsko-českou herečkou Chantal Poullain. Choreograf Václav Kuneš se nechal volně inspirovat vyprávěním Chantal Poullain a prostřednictvím knihy „Z ulice do ringu“ i rozhovory americké choreografické legendy Twyly Tharp se slavným boxerským trenérem Teddy Atlasem. „OHNĚ STROJE“ budou mít on–line premiéru 25. 11. 2020 a „živou“ premiéru 18. a 19. 1. 2021 v pražském divadle La Fabrika.
„Boj řeči a těla aneb Když nechceš prohrát kvůli vlastnímu strachu, tak se musíš naučit kontrolovat oheň.“ Toť je hlavní myšlenka nového představení 420PEOPLE „OHNĚ STROJE“. A proč zrovna název „OHNĚ STROJE“? „Není to chyba ani překlep. Naše inscenace se skutečně takto jmenuje. Je hravou variantou slova ohňostroje a snoubí v sobě jedinečné spojení živlu a dokonalosti,“ vysvětluje Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem, a lidé ho znají i díky jeho účasti v televizním pořadu StarDance. „Celý život strojíme ohně. Jsou oslavou začátku i konce. Vzniku i zániku. Ohněm můžeme také nazvat náš strach, který námi manipuluje a nad nímž potřebujeme získat kontrolu. Jen tak můžeme vyjít z našeho životního ringu jako vítězové,“ dodává charismatický tvůrce.
Diváci ale podle Kuneše nemají očekávat žádnou pyrotechnickou show. „Přáli bychom si, aby naše inscenace byla ohňostrojem tance, řeči, hudby, fantazie, obrazivosti, humoru i malého zamyšlení nad smyslem ,OHNĚ STROJŮ´, nevšedních spojení, která nám přináší život,“ dodává režisér a choreograf v jedné osobě.
Chantal Poullain na snímku Pavla Ovsíka
Po inscenaci „Mirage“ jsou „OHNĚ STROJE“ druhou spoluprací souboru 420PEOPLE s francouzsko-českou herečkou Chantal Poullain. Choreograf Václav Kuneš se nechal tentokrát volně inspirovat vyprávěním Chantal Poullain. A navíc prostřednictvím knihy „Z ulice do ringu“. V neposlední řadě také rozhovory americké choreografické legendy Twyly Tharp se slavným trenérem boxu Teddy Atlasem. Výsledkem je inscenace, která není příběhem Chantal ani Twyly, nýbrž mohla by být tak trochu o každém z nás.
Představení: „OHNĚ STROJE“
Režie: Václav Kuneš
Choreografie: Václav Kuneš a tanečníci
Dramaturgie: Lucie Němečková
Umělecká asistence: Sylva Šafková
Hrají a tančí / obsazení: Chantal Poullain, Francesca Amante, Simona Machovičová, Filip Staněk & DJ Pierre Urban …a loutka Flores
Hudba & hudební nastudování: Pierre Urban
Kostýmy: Olo Křížová
Scénografie: Hynek Dřízhal
Výroba loutky: Iva Zemanová
Light design: Michal Kříž / Jan Mlčoch
Produkce: Aneta Jochim, Marta Lajnerová
Režisér a choreograf představení Václav Kuneš
420PEOPLE zve na představení i pohybové lekce do nového studia
Soubor současného tance 420PEOPLE patří už 12 let k tomu nejlepšímu, co česká divadelní scéna nabízí. Do jeho názvu si tvůrci, Václav Kuneš a Nataša Novotná, vepsali českou telefonní předvolbu, a splnili si (po návratu z působení v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla – Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána) společný sen vybudovat v Praze špičkový soubor současného tance. Kromě představení pořádá 420PEOPLE pravidelné tvůrčí pohybové workshopy a otevírá vlastní pohybové studio Maiselovka v centru Prahy, kde můžete navštívit nejrůznější pohybové a taneční lekce. Pro všechny, kteří nejsou z Prahy, i pro ty, kteří se (zatím) neodvažují na společné lekce, či jsou zkrátka vytížení a raději si protáhnou tělo zhlédnutím záznamu, kdykoliv se jim to hodí, pořádají oblíbené on–line lekce.
Podpořte soubor současného tance 420PEOPLE #kulturažije
Nařízení spojená s koronavirem byla a jsou těžká pro všechny. Pro kulturu ale mohou být likvidační. Podpořte soubor současného tance 420PEOPLE, aby mohl ve své tvorbě pokračovat dál. Více informací najdete nahttps://www.donio.cz/420people
Tanečník VIKTOR KONVALINKA byl za „PANTHERU“ nominován na Cenu Thálie
Divadelní Ceny Thálie zveřejnily seznam nominovaných umělců za uplynulou sezonu. V kategorii: „Balet, tanec a pohybové divadlo“ se v širší nominaci objevil tanečník Viktor Konvalinka za své sólo v představení „PANTHERA“ souboru 420PEOPLE.
Představení „PANTHERA“ nezávislého tanečního souboru 420PEOPLE se inspirovalo bestsellerem „Sapiens“ od izraelského historika Y. N. Harariho. Ten pojednává o úchvatném a zároveň děsivém příběhu lidstva. Plná emocí, a především otázek je i „PANTHERA“, jež je jistotou skvělých tanečních výkonů i hudby, kterou tanečníkům takříkajíc „pod nohy“ složil Jan Šikl. Za nápaditou choreografií stojí Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem.
Viktor Konvalinka v sólu…
A co o „PANTHEŘE“, díky níž byl nominován na Cenu Thálie, říká sám tanečník Viktor Konvalinka? „Moje sólo je založené převážně na dvou emocích, jimiž jsou klid a překvapení. V době, kdy jsme zkoušeli ,PANTHERU´, jsem se zajímal o bojové umění, konkrétně o práci a točení s tyčí. Společně s choreografem Václavem Kunešem jsme toho využili a rozhodli se, že to použijeme v představení i pro moje sólo. Snažil jsem se vycházet ze svého pohybového slovníku a využít zmíněné emoce. Nehledal jsem rozdíl mezi klidem a překvapením, ale naopak jsem chtěl přijít na to, jak je spojit dohromady, a jakým způsobem nejlépe vystihnout jejich symbiózu. Sólo tak připomíná tichého šaolinského mistra, který, myslím, má k symbióze těchto dvou emocí také hodně blízko,“ svěřil se tanečník Viktor Konvalinka, který je právě s tímto sólem letos nominován na Cenu Thálie v kategorii „Balet, tanec a pohybové divadlo“.
…a se souborem 420PEOPLE i s tyčemi
Vyhlášení nositelů Cen Thálie 2020 se uskuteční 14. 11. od 20.00 hodin v on-line prostoru, prostřednictvím streamovaného přenosu.
„Tanec je tichý živel, který se dostavuje často, naštěstí“
Absolventka tanečního oboru na Janáčkově konzervatoři v Ostravě Nataša Novotná v devatenácti letech získala angažmá v Nizozemsku. Tančila také ve švédském Göteborgu a po návratu do Čech, spolu s kolegou Václavem Kunešem založili soubor současného tance 420PEOPLE. V současnosti je ředitelkou Kyliánova nadačního fondu v Praze. Působí také jako choreografka a vyučuje na tanečních školách a z pozice repetiora koučuje taneční profesionály.
Narodila jste se v Opavě a již ve dvou letech jste se začala věnovat krasobruslení a pak přišel balet. Jak vzpomínáte na své dětství, které jste prožila se sestrou na Moravě v obci Dobroslavice?
„Tomu říkám trefa do černého, zmiňujete moji sestru a to je pro mě nejvíce křehké téma, jelikož jsme spolu měly autonehodu a ne všichni přežili. Vzpomínky na naše krásné společné dětství jsou pro mě velmi vzácné. Od mala jsem dojížděla zhruba hodinu do města, Ostravy, za tréninkem a na rozdíl od ostatních vesnických dětí, chodila tam i na základku. To byla ohromná výhoda, uměla jsem totiž mnohem dříve všechna sprostá slova 🙂 Své dětství reflektuji skutečně jako dokonalé. Ve velkém rodinném domě hned vedle lesa, který stále něco plodí, což nás učila naše babička „lesní žena”; na jedné straně vsi třešňová alej, ořechová na druhé, možná proto se vůbec nebojím výšek?! Zámecký park s nejkrásnějším tenisovým kurtem na světě a na svahu lyžařská kotva. S rodiči jsme často výletovali a o prázdninách vždy vyjeli za babičkou do Prahy a pak pryč z Čech. Tedy kam to šlo, tátova sestra totiž emigrovala do Švýcarska.“
(foto: V. Jirásek)
Co Vás přivedlo k tomu, že jste šla na ostravskou Janáčkovu konzervatoř, kde jste vystudovala balet, i když jak jste jednou přiznala, Váš tatínek viděl Vaši budoucnost v matematice?
„Ono nakonec, konzervatoř je vlastně taková jen trochu jiná matematická škola. Denně řešíte neznámé, geometrii, plánování, úhly, kinetiku, dynamiku, derivace a fraktály, pokud tedy chcete. Já rozhodně chtěla. Od dětství v krasobruslařském oddílu TJ Vítkovice, bylo k baletu dost blízko. Někdy od páté třídy jsem si jiné povolání moc nedokázala představit. Konzervatoř byl jasný cíl.“
V devatenácti letech jste byla, v roce 1997, angažovaná v nizozemském souboru Nederlands Dans Theater 2 pod vedením světově proslulého choreografa Jiřího Kyliána. Pak jste dva roky tančila ve švédském Göteborgs Operan Ballet a od roku 2002, jste byla pět let, členkou hlavního souboru Nederlands Dans Theater. Jak vzpomínáte na svá zahraniční angažmá? Co Vám to dalo?
„Jako každý Honza, který jde do světa. Získala jsem především zkušenosti a s nimi spojené vzpomínky. Země, ve kterých jsem žila, jsou velmi vyspělé, jakýsi vzor jsem čerpala nejprve docela podvědomě i ve společensko-sociální rovině. Práce samotná je, mimo hodiny na sále, především o setkávání se. Některá setkání rezonují dodnes a přerostla v přátelství, jiná a je jich dost odnesl čas. Potkali mě více či méně fajn lidi, zajímali mě vztahy s nimi a mezi nimi, řešila jsem nečekané a nové životní situace, vydávala se na krásné blízké a dálné cesty… Rozmanitost by mohla být shrnujícím slovem pro toto období, a pokud si z něj něco nesu vědomě, pak je to jakýsi pocit bezpečí, že prakticky všude na světě mají lidé své radosti a problémy… a že řešit divné myšlenky nebo stavy tancem, funguje už tisíce let.“
(foto: Tamara Černá)
Poté jste se vrátila do Čech a spolu s Václavem Kunešem jste v roce 2007 založili soubor současného tance 420PEOPLE, jehož jste byla do roku 2016 výkonnou ředitelkou: Co k tomu vedlo, založit tento soubor a kde všude vystupuje?
„Vytvořit soubor byl čistě jeden ze splněných snů. Říkala jsem to už mockrát, měla jsem takovou touhu a potřebu zkusit tady doma dělat podobnou věc, která mě samotnou nadchla a pro vývoj (mého) oboru dávala smysl. Tělo v pohybu je takový přirozený komunikační kanál a věřím, že se nám se souborem podařilo a nadále daří zprostředkovat nebo evokovat divákovi neopakovatelný zážitek, který mu třeba nějak odlehčí v tíze života.
Poslední 4 roky sleduji soubor opravdu jen z povzdálí anebo on-line, abych byla lehce v obraze. Přehled o tom, kde a co hrají, vůbec nemám. Zpětně je to pro mě hezká a poučná životní kapitola, ze které si nesu spoustu zkušeností a postřehů. Pocit z toho období, kdy se člověk ze začátečnického elánu a naivity pouští do složitých věcí, zůstává pozitivní a naplňující. To nejen ve smyslu pocitu dobře odvedené práce (zaměstnali jsme lidi, řadě tanečníků nabídli angažmá a další řadu přivítali v divadle). Myšlenka, třeba na to že už jste něco zvládli, často dokáže působit jako hnací motor.“
(foto: P. Šulcová)
V roce 2017 jste založila Kyliánův nadační fond v Praze. Co je jeho náplní?
„Kyliánův fond v Praze existuje prakticky od začátku devadesátých let minulého století. Od té doby především schraňuje a dále nabízí k dispozici veškeré video materiály současných významných choreografů. Navíc i další archivní záležitosti nebo pozůstalosti relevantní našemu oboru. V současnosti směřují aktivity fondu do tří hlavních směrů. Pokračuje budování videotéky a vzpomínkový program Stopy v písku, který je jako vše teď kvůli covidu pozdržen. V rámci archivu teď pracujeme na knize textů pana Kyliána, tak aby byla pro regulérní veřejnost nejen pro tanečníky. Dalším směrováním fondu je kontinuální vzdělávání. V loňském roce byl zaveden čtyřletý program pro studenty konzervatoří. Budoucí tanečníci se seznámí nejen s prací našeho mistra, studují přímo i současný materiál, dostávají reference a diskutujeme nad přístupy k látce. Tak aby si věci dokázali spojit, byli více připraveni na realitu zaměstnání. Třetí směr fondu jde naproti veřejnosti. Více než kdy jindy si dnes klademe otázku, co taneční umění pro budoucnost znamená? Přežije-li taneční představení ve formě, kterou známe? Měli bychom pohyb využít ještě jinak … Jsou to zásadní otázky, na které zatím nemám odpověď, nicméně beru propagaci tance jako své poslání a pohyb bez zbytečných slov jako životní styl. Obloukem tedy se dostávám k tomu, že připravujeme realizaci kinetické sochy – pracovní název Hybatel.“
Vyučujete na tanečních konzervatořích, AMU v Praze a v souborech v ČR a v zahraničí. Jste lektorkou tanečního Studia Nové scény ND, vyučujete pohybový jazyk Gaga, děláte choreografii. Baví Vás předávat své schopnosti mladé generaci?
„Uvažuji nad svými lekcemi spíše tak, že zkušenosti naopak získávám já. Vést kolektiv, myslím tím učit žáky nebo ty dospělé klienty, je pro mě více než cokoliv jiného spíše psychologie. Přicházet na to jak kdo a proč funguje právě, jak funguje, navíc mám k detekci psychiky pro pozorování celé tělo, které neumí lhát. Moc zajímavé.
Samozřejmě mě nejvíce naplňuje vyučování tam, kde mé informace zužitkují. A to se odvíjí především od předchozího učitele, pak od talentu, vůle a inteligence žáka. Vždy je to nakonec můj čas, který s lidmi trávím, nerada si jej otrávím.“
(foto: P. Hejný)
Na svém kontě máte dvě nominace nizozemských kritiků jako nejlepší tanečnice, Cenu Thálie za výkon ve Small Hour a na Festivalu Tanec Praha jste v roce 2009 získala titul Tanečník roku. Jednou jste přiznala, že budete tančit do sedmdesáti. Co pro Vás znamená tanec?
„Tanec je pro mě velice moudrý, ne-li nejmoudřejší způsob péče o vlastní tělo. Barometr vlastního stavu mysli a těla. Nekonečný pomocník pro získání lepší nálady a taky tichý živel, který se naštěstí dostavuje často.“
Spolupracovala jste s řadou zajímavých osobností. Je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil a s kým byste ještě ráda spolupracovala?
„Bylo by praktické vyjmenovat spíš těch pár lidí, se kterými už bych ráda nikdy nespolupracovala. (-: Vážím si velmi všech hvězdných setkání a propojení na inspirativní osobnosti. Choreografové Jiří Kylián a Ohad Naharin, kteří se mi prolínají životem, jsou bezesporu dva muži, kteří zkrátka už svou existencí zařídili motivaci pro ostatní, já nejsem výjimkou. Navíc s nimi svým způsobem stále spolupracuji. Mám-li dotaz chápat tak, s kým bych ráda spolupracovala jako tanečnice? Pak s kýmkoliv, kdo v mých očích prokazuje smysluplné profesní i lidské chování, k tomu má nosný nápad a zajištění pro vznik inscenace.“
Jste velice zaneprázdněná pracovními aktivitami. Umíte odpočívat a co koníčky?
„Popravdě jsem raději v pohybu než bez něj. Odpočívám na cestách, medituji při vaření, koníčkem je velká zahrada a drazí přátelé.“
(foto: M. Perricone)
Foto: Tamara Černá, V. Jirásek, P. Šulcová, P. Hejný a M. Perricone
