Švandovo divadlo má nového stálého hosta, je jím oceňovaný soubor JEDL

Silná lednová čtveřice

Nového stálého hosta ověnčeného mnoha divadelními cenami přivítá od ledna 2022 pražské Švandovo divadlo. Program jeho studiové scény tak v příštím roce obohatí pět inscenací souboru JEDL, profilujícího se už víc než 10 let jako autorské, alternativní a nezávislé divadlo. Tvorba umělců JEDLu vychází ze spolupráce Jana Nebeského, Lucie Trmíkové a Davida Prachaře. Ti se propojují i s dalšími tvůrci a performery z oblasti divadla, tance, hudby i výtvarného umění. Ke Švandům tak JEDL přenese celý svůj repertoár; do konce sezóny plánuje na Smíchově uvést také dvě premiéry.

„JEDL vnímám blízce – jak lidsky, hodnotově, tak svobodnou imaginací, spojenou s hledáním živého v tématu,“ říká Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. Ten JEDLu připisuje i „jistou nepokojnou dráždivost v hledání řádu“, což je podle něj princip progresívnímu uvažování Švandova divadla velice blízký. „Určující je také režijní osobnost Jana Nebeského – mít jej v domě prý přináší štěstí,“ dodává Františák s tím, že příchod JEDLu vnímá jako něco současného a přirozeného.

To potvrzuje za JEDL i Lucie Trmíková. „Jakkoliv naše soubory zůstávají na sobě nezávislé, kamenná a experimentální scéna si nejsou konkurencí. Mohou se navzájem obohacovat jak nahlížením na fungování procesů, tak v samotné tvůrčí a umělecké činnosti. Chceme být součástí místa, které poskytne širokou škálu pohledů na důležitá celospolečenská témata,“ uvádí Trmíková.

Silná lednová čtveřice

Už 10. ledna 2022 tak Studio Švandova divadla uvede Soukromé rozhovory, bergmanovskou variaci o manželství a ztrátě víry, s Lucií Trmíkovou, Martinem Pechlátem a Zdeňkem Maryškou alternujícím s Martinem Dohnalem. Za roli Anny získala Trmíková v roce 2019 Cenu Thálie v oboru činohra a Cenu Divadelních novin v kategorii Herecký výkon sezóny.

Následuje Manželská historie (19. ledna), komorní příběh geniálního autora, jeho manželky a její přítelkyně, v podání Lucie Trmíkové, Davida Prachaře a Anny Fialové. Diváci se mohou těšit i na Médeiu, jeden z nejkrutějších příběhů lásky, zrady a pomsty: stejně jako předchozí tituly ho režíruje Jan Nebeský a exceluje v něm mimo jiné  (nominace na Cenu Thálie v kategorii Alternativní a loutkové divadlo). Na programu je Médeia 26. ledna.

Poslední lednový den, 31. ledna, uvede JEDL ještě inscenaci Zahradníček / Vše mé je tvé. Ta vypráví mimořádný příběh bolestného i láskyplného manželství básníka Jana Zahradníčka a jeho ženy Marie. Suverénní režii Jana Nebeského (Cena Divadelní kritiky za inscenaci roku a nominace na Cenu Divadelních novin) doprovázejí opět výborné herecké výkony – Saši Rašilova v roli pronásledovaného básníka (nominace na Cenu divadelní kritiky za mužský herecký výkon roku) a Lucie Trmíkové v roli jeho ženy Marie (vítězky Ceny divadelní kritiky v kategorii ženský herecký výkon roku).

Opera Ibsen v bývalém klášteře i hra o Růženě Vackové

Novinkou vzešlou ze spolupráce Švandova divadla a souboru JEDL bude Opera Ibsen, jejíž uvedení je plánováno na jaře 2022 ve velkorysém prostoru bývalého kláštera Gabriel Loci v Holečkově ulici na Smíchově. Titul bude vyústěním dlouhodobé práce režiséra Jana Nebeského na Ibsenových hrách a půjde o zdaleka největší produkci JEDLu se zahraničními umělci.

Druhou chystanou premiérou roku 2022 bude inscenace o Růženě Vackové, ženě s fascinujícím vzděláním a intelektuálním rozhledem, jež byla vězněna nacisty a pro svůj statečný mravní postoj strávila pak i 16 let v komunistickém žaláři.

www.svandovodivadlo.cz

www.jedl.squarespace.com

Víte, že…?

Ke stávajícím rezidentům Studia Švandova divadla patří i vynikající loutkoví matadoři Buchty a loutky a od roku 2021 i soubor Ductus Deferens složený ze studentů DAMU?

Současná tvorba umělců JEDLu vychází z dlouhodobé spolupráce Jana Nebeského, Lucie Trmíkové a Davida Prachaře, která byla započata v Činoherním klubu už v roce 1991. Samotná činnost spolku byla zahájena před deseti lety, v roce 2011. Dramaturgie se opírá o dva základní pilíře: transcendence – ve smyslu překračování – a experiment – ve smyslu propojování. Tvorbu charakterizuje původnost a vysoká profesionální náročnost.

Foto: Zuzana Lazarová

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Dream Factory Ostrava

12. ročník divadelního festivalu vstupuje do druhého dějství

Ostravská divadelní továrna na sny letos již podruhé rozjíždí své výrobní linky, aby moravskoslezskou metropoli zaplavila tím nejlepším divadlem, které může být u nás i na Slovensku k vidění. Snít je přeci potřeba v každé době, proto nás v pořádání festivalu nemohla zastavit ani pandemie, která především živé kultuře zasadila tvrdou ránu. Letošní 12. ročník tak probíhá v poněkud netradičním formátu, kdy byl festival rozdělen do dvou dějství. I. dějství se uskutečnilo záhy po povolení kulturních akcí po více jak půlročním zákazu 18. – 20. června v open-air verzi. Kulturně deprivovaným divákům představilo tři večerní a dvě rodinná odpolední představení v různých lokacích areálu za Domem kultury města Ostravy, kteří program I. dějství ocenili hojnou účastí a velice povzbuzující atmosférou.

II.dějství se více blíží klasickému formátu festivalu Dream Factory Ostrava a nabídne v termínu od 22. do 26. září výběr těch nejlepších inscenací jak v ostravských divadelních sálech, tak v nedivadelních prostorech Hotelu Palace.

„Hlavní divadelní základnu letošní ročník našel v Domě kultury města Ostravy, který se stal spolupořadatelem festivalu a v jehož divadelním sále diváky čeká celkem 5 představení. Ve středu 22. září zde festival slavnostně zahájíme představením pražského Činoherního klubu, který přijede s britskou tragikomedií v režii Ondřeje Sokola K.Š.E.F.T. V hlavních rolích rodičů, kteří se svému lehce mentálně retardovanému synovi rozhodnou k pětadvacetinám věnovat návštěvu prostitutky, se představí nový umělecký šéf Činoherního klubu Martin Finger a místní rodačka, kterou si řada diváků může pamatovat z inscenací Divadla Petra Bezruče či Komorní scény Aréna, Lucie Žáčková”, zve diváky ředitel a hlavní dramaturg festivalu Tomáš Suchánek.

„Samozřejmě nebudou chybět další pravidelní hosté našeho festivalu jako např. brněnské Divadlo Husa na provázku, které přiveze autorský stand-up kabaret o česko-romském soužití nazvaný Gadžové jdou do nebe v režii Jiřího Havelky. Mezi další festivalové stálice se řadí i pražské Divadlo Na zábradlí, které představí další z autorských inscenací režiséra Jana Mikuláška, tentokrát vycházející z obsáhlého díla mimořádného švédského filmového a divadelního režiséra, spisovatele a dramatika Ingmara Bergmana”, dodává dramaturgyně festivalu Sylvie Vůjtková.

Severskou krutost v sobotu vystřídá ta česká v podání souboru pražského Divadla pod Palmovkou v jejich grotesce o Bezrukém Frantíkovi. Hru inspirovanou skutečnými událostmi napsali Tomáš Dianiška a Igor Orozovič, z čehož je zřejmé, že se diváci krutě pobaví a možná i dojmou, zejména díky představiteli titulní role Jakubu Albrechtovi. Ten za svůj herecký výkon v roli Frantíka obdržel Cenu divadelní kritiky 2019. Program v DKMO uzavře zahraniční host, Slovenské komorné divadlo Martin, s jejich spektakulární hudební biografií slovenského Toma Jonese Karola Duchoňa nazvanou Zem pamätá, která byla v řadě slovenských divadelních anket spektakulárně oceněna, mimo jiné i díky režii Jiřího Havelky.

Mimo divadelní sál Domu kultury města Ostravy se diváci podívají i do Divadla Petra Bezruče, kde loňskou protivirovou edici festivalu (a současně i provoz divadel na více jak půl roku) uzavřel Divadelní spolek JEDL. Autorská trojice Nebeský–Trmíková–Prachař v Manželské historii představí nekonvenční milostný, ale i divadelní trojúhelník v podání Davida Prachaře, Lucie Trmíkové a Anny Fialové. Doufejme, že hra inspirovaná životem dramatika Augusta Strindberga bude mít tentokrát dopad pouze na diváky, a nikoliv již na divadelní provoz.

Slavnostní zakončení 12. ročníku festivalu Dream Factory Ostrava se odehraje v Divadle Antonína Dvořáka a postarají se o něj Městská divadla pražská. Ve slavné americké klasice Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího dostali od uměleckého ředitele MDP a režiséra inscenace Michala Dočekala příležitost skutečné herecké legendy, v hlavních rolích se tak lze těšit na Miroslava Donutila a Zuzanu Kronerovou. Po boku svého otce se navíc představí i Martin Donutil, který společně s Viktorem Dvořákem ztvární syny ústřední dvojice.

Hlavní program se krom zmíněných kamenných divadel bude samozřejmě věnovat i nezávislé scéně, která bude mít svou základnu v prostorách bývalého Hotelu Palace. Tento opuštěný prostor budou svými inscenacemi rozžívat A studio Rubín, Divadlo X10 či Prešovské národné divadlo. Právě zde se také odehraje poslední představení a epilog celého festivalu, kterým bude dramatizace světoznámého románu Michela Houelbecqa Serotonin. Pro ústřední roli cynika umírajícího smutkem si režisérka Natália Deáková do své inscenace v produkci MeetFactory vybrala herce, který se během svého působení v Ostravě významně zapsal do pamětí i srdcí místních diváků. Jsme tak velice rádi, že právě Jan Hájek převzal záštitu nad letošním netradičním 12. ročníkem festivalu.

Součástí II. dějství bude samozřejmě i Ostravská sekce, která zejména mimoostravským festivalovým divákům představí nejnovější inscenace místních divadel, a nebude chybět ani doprovodný program v podobě tematické debaty, besed po představení, koncertů a víkendových pohádek.

Festival je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Statutárního města Ostrava a Moravskoslezského kraje. Děkujeme za podporu Nadaci ČEZ a Ostravským vodárnám a kanalizacím a.s.

Předprodej vstupenek na II. dějství bude zahájen v pondělí 16. srpna v
15 hodin.
Vstupenky na všechna představení bude možné zakoupit jak online, tak v
předprodeji Domu kultury města Ostravy, resp. v předprodeji v Divadle
Jiřího Myrona v případě slavnostního zakončení.
Veškeré další informace najdete na webových stránkách www.dfov.cz.

Lucie Sembolová
pro Taneční magazín

420PEOPLE tvoří a tančí také v on-line světě!

Vlastní tělo jako nejlepší klíč a technologie ke komunikaci

Soubor současného tance 420PEOPLE vstoupil do nového roku po exkluzivních premiérách hned několika svých nových tanečních filmů. Všechny vznikly zcela v produkci 420PEOPLE, v jejich novém studiu Maiselovka. A jsou stále ke zhlédnutí! I vy tak můžete ukojit svou touhu po kultuře, umění a kráse.

Pro toto období je typické nekončící hledání. Hledání obyčejného pocitu, že to, co děláme, má smysl. Hledání a (znovu)objevení miliónu důvodů, jak a čím v této těžké době – pro kulturu i obecně – můžeme přispět k tomu, abychom lásku ke kultuře a k životu obecně nikdy neztratili. Jsme rádi, že jsme mohli a můžeme stále dál tvořit. Podařilo se nám dokončit několik tanečních filmů, nespočet online tanečních lekcí pro veřejnost a stále máme nekonečno nápadů,“ říká Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE. S tím, že tohle všechno by se nemohlo dít bez obrovské podpory lidí.

Václav Kuneš, tentokrát při on-line lekci ze studia Maiselovka

Lidé mají více než kdy jindy čas i potřebu bilancovat. Prostě se na chvíli zastavit. A podívat se trochu zpátky, co že se všechno seběhlo. A proč děláme to, co děláme. My jsme spolu, doufám, našli to, jak i v téhle chmurné době přinést druhým trochu radosti. Věřím, že tanec, zpěv, hudba – prostě živé umění – má šanci nabíjet, inspirovat, pohladit po duši anebo i motivovat,“ doplňuje Václav Kuneš.

OHNĚ STROJE – KONKURZ“ na život

A přesně takový je taneční film „OHNĚ STROJE – KONKURZ“, který vznikl v režii Jaroslava Brabce a v choreografii Václava Kuneše. Děj tohoto filmu se odehrává (jak jinak) na konkurzu, kde je castingovým režisérem herec David Prachař. Ale to, co se na konkurzu stane, už tak samozřejmé není. Trojice nadějných adeptů (tanečníci ze 420PEOPLE Simona Machovičová, Francesca Amante a Filip Staněk) se totiž dostanou dál, než čekal i sám režisér. Dvanácté stejné muzikálové číslo ho zvedne ze židle. Adept s číslem 451 mu stepuje kolem hlavy. To už není obyčejný casting. Režisér už nesedí sám v bezpečí za hradbou svých stolů. Vlastně sedí, ale už to nejsou stoly. A není sám. Show must go on. Je to Konkurz. Na život.

Chantal Poullain ve filmu „Ohně Stroje“

Film „OHNĚ STROJE – KONKURZ“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

Ve filmu dojde i na nefalšovaný box, pardon, rohování

THROUGH GLASS“: za zrcadlo k vlastní realitě

Další z tanečních filmů, který vznikl v dílně 420PEOPLE, nese název „THROUGH GLASS“. Vznikl v režii Marka Partyše a v choreografii Sylvy Šafkové. Věnuje se spojení současného tance a vizuálního příběhu, jenž popisuje obraz pokřivené reality.

Avšak podržíte-li ji proti zrcadlu, půjdou písmena opět správným směrem. ,Through Glass´ tak může být zároveň vnímáno jako určitá reminiscence na knihu Za zrcadlem, a co tam Alenka našla, i na druhou knihu Lewise Carrola o dobrodružstvích Alenky v pohádkových světech. Film nevypráví příběh o světě za zrcadlem, ale o světě, kde současný tanec dokáže vytvořit novou realitu, která pohádkové světy připomíná,” vysvětluje Václav Kuneš, který ve filmu hraje i tančí spolu se svými kolegyněmi Simonou Machovičovou a Francescou Amante.

Film „THROUGH GLASS“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

ORĪGĪ“ – setkání tří tanečních stylů, tří světů…

Poslední z filmů, „ORĪGĪ,“ vznikl vlastně jako první ze všech. Režie se ujal Tomáš Vlček, choreografie Václav Kuneš a jeho on-line premiéra byla vrcholem zapojení souboru 420PEOPLE do mezinárodního projektu „CLASH!“.

Po setkání s něčím novým hledáme způsob, jak se přizpůsobit. A právě tato adaptace je základním tématem filmu. Jeho děj spojuje tři tanečnice, které mají svůj osobní, základní pohybový a taneční styl. Představte si balerínu (klasický balet), tanečnici na vysokých podpatcích (styl Broadway) a představitelku bojových umění (současný tanec). Tyto tři tanečnice a jejich různorodé styly se setkávají v jednom okamžiku a jediným možným způsobem, jak mohou společně pracovat a komunikovat, je ,vzájemně se sobě přizpůsobit´. Díky úvodnímu duelu (střetu!) mezi tanečnicemi se vytvoří nový (čtvrtý) styl, díky kterému spolu budou moci fungovat. Děj vede k tomu, že hlavním a nejlepším komunikačním prostředkem je naše vlastní tělo. Tělo je nejlepší technologie a klíč ke komunikaci,“ přibližuje Václav Kuneš.

Opět Václav Kuneš, tentokrát ve filmu „ORĪGĪ“

Film „ORĪGĪ“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

Více na: www.420PEOPLE.org

 

Foto: Pavel Marek, Jan Faukner, Pavel Ovsík a archiv 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s herečkou MARIANOU PRACHAŘOVOU

„Chci zpívat o tom, co je mi blízké, jinak to nemá smysl“

Pochází z herecké rodiny a má za sebou několik rolí před kamerou, baví ji zpěv, ráda cestuje, o herectví nejdříve neuvažovala, protože věděla, co obnáší, aby nakonec Mariana Prachařová zjistila, že geny se nezapřou.

Pocházíte z herecké rodiny, která se této profesi věnuje několik generací, a vyrůstala jste v divadelním prostředí: Jaké bylo vyrůstat v rodině plné známých jmen?

„Jelikož jsem v tom opravdu vyrostla a od malička jsem vysedávala po divadlech, na natáčení nebo v dabingovém studiu, tak to pro mě bylo od začátku úplně normální. Až postupem času, kdy jsme si začala všímat okolí, anebo když se mě začali lidé ptát, jaké to je vyrůstat v takové rodině mi došlo, že to asi tak normální není. Bez toho by mě asi nikdy nenapadlo si takovou otázku vůbec kdy položit. Pro mě je to rodina a nijak zvláštně to nevnímám. Jsem pyšná na to, z jaké rodiny jsem.“

Sama jste o herectví původně neuvažovala, i když se před kamerou objevujete od dětství. Čím jste chtěla být?

„Neuvažovala. Já chtěla být zpěvačkou, právničkou, jednu dobu i letuškou. Pořád se to u mě střídalo. Potom mě ale hraní začalo bavit a o této profesi jsem uvažovala a hlásila se na DAMU. Nedostala jsem se a uvědomila si, že to možná není moje cesta. Hraní v televizi mi ale chybí, vždycky mě to hodně bavilo, tak stále doufám, že si ještě někdy někde zahraju. Teď se věnuji zpěvu, který miluju a doufám, že to vyjde.“

Před kamerou jste debutovala v pohádce Na Sovím hrádku, kde hrál také Váš bratr Jakub. Pak přišly seriály jako Horákovi nebo Ulice. Bavilo Vás natáčení a bude něco nového?

„Jak jsem přesně řekla. Bavilo mě to moc. Od mala jsem i hodně dabovala a užívala si to. Pak ale nastalo období, že jsem chtěla trávit víc času ve škole s kamarády a dabing úplně opustila, což mě dnes mrzí, protože teď bych dabovala ráda. S hraním to přišlo nějak přirozeně. Přestali mě zvát na castingy, které tedy bytostně nesnáším a tím pádem i nabídky přestaly chodit. Třeba ale časem něco vyjde, určitě bych byla ráda.“

Před kamerou jste se setkala také s maminkou Danou a to jak v seriálech Horákovi, Comeback a v Kriminálce Anděl jste si dokonce zahrály matku a dceru. A s otcem se setkáváte na jevišti ve hře Mesiáš. Jaké to je s rodiči před kamerou nebo na scéně?

„Je to zajímavé. Normálně se před nimi na začátku stydím, ale člověk si zvykne. Je divné najednou vypadnout z našich klasických životů a hrát někoho jiného, ale vlastně je to docela zajímavé.“

Po gymnáziu jste zkoušela jít na herectví na DAMU, nevyšlo to a tak jste vystudovala Fakultu humanitárních studií na UK a získala bakaláře a za magisterské studium jste si vybrala management cestovního ruchu na VŠO v Praze. Proč tyto obory?

„Já jsem nevěděla, co chci dělat a nevím to vlastně ani teď. FHS byla skvělá volba, protože se tam člověk zaměří na to, co sám chce, sám si sestavuje rozvrh. Pak jsem se už ale chtěla zaměřit, a jelikož jsem měla na VŠO nějaké kamarády, kteří o škole hezky mluvili, tak jsem to zkusila a fakt mě to baví.“

Podobně jako Váš bratr Jakub, jste nezůstala jen u herectví a věnujete se také zpěvu. Song S tebou, kterou jste nazpívala s kapelou HELLO, získal první místo v hitparádě Music Chart na Evropa 2. Co Vás přivedlo k hudbě?

„Já myslím, že jsme v hitparádě nebyli, ale pokud jo, tak to mám zpětně radost. Nicméně od mala jsem hrála na klavír asi 6 let a chodila do sboru. Už na základní škole jsem hrála hlavní roli v takovém třídním muzikálku, CD, label,potom později jsme se třídou nazpívali a nahráli CD a je pravda, že mi zpěv vždycky hodně šel. Pak jsem si ale zpívala jen doma, kde mi říkali, ať začnu někam chodit a něco s tím hlasem dělat, tak mi brácha sehnal kontakt na Hanku Peckovou, ke které jsem začala chodit a která mi dodala odvahu a sebevědomí v tom, že jsem si začala ve zpěvu věřit. No a pak už to tak nějak začalo. Všiml si mě jeden label, pod kterým jsem začala vydávat covery, pak i vlastní tvorbu a mít nějaká menší vystoupení a já tak zjistila, že je to něco, co chci dělat.“

Natočila jste již dva videoklipy „Heart of Gold“ a „Ghost in the Club“. A co psaní textů a skládání hudby? Neláká Vás to?

„Láká a taky se o to teď snažím. Pořád v tom ale nejsem dostatečně dobrá, texty ale už vždy konzultuju, protože chci zpívat o tom, co je mi blízké, co jde ze mě, co se mě týká. Jinak to nemá smysl.“

Působíte jako herečka i zpěvačka. Co je Vám bližší?

„Teď jako herečka už méně, ačkoliv bych se tomu ráda věnovala víc. Teď jsem asi víc zpěvačka, ale cítím se dobře v obojím.“

Je o Vás známé, že ráda cestujete. Máte nesplněné cestovatelské sny?

„Mám a je jich spousta. Chtěla bych projet Skandinávii, Island, Kanadu a taky Anglii. Cestování miluju a doufám, že se zas brzy někam podívám.“

Mariana Prachařová:

Narodila se 17. 4. 1994 v Praze jako dcera herců – Dany Batulkové a Davida Prachaře, sestra herce a hudebníka Jakuba Prachaře a vnučka Ilji Prachaře. Z otcova druhého manželství s herečkou Lindou Rybovou má sestry Rozálii a Josefinu i bratra Františka.

Vystudovala Fakultu humanitárních studií na UK (bakalář). V magisterském studiu pokračuje na VŠE obor management cestovního ruchu.

Televize:„Na Sovím Hrádku“, „Horákovi“,  „Trapasy“, „Comeback“, „Kriminálka Anděl“, „Ulice“ a další.  

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN