Na jubilejní 100. díl StarDance dorazilo zhruba 100 VIP hostů

Naskýtá se téměř „Nerudovská otázka“ kam s nimi? Vejdou se vůbec do toho malého prostoru na Výstavišti?

Výroční 100. díl StarDance byl naprosto mimořádný, však to také všude hučelo jako ve včelím úlu a štáby, novináři  i fotografové pobíhali sem a tam v neskrývaném rozčilení, blesky fotoaparátů snad bylo možné zahlédnout i z vesmíru. Vždyť  taková přehlídka slavných tváří není k vidění každý den!

Dorazilo sem tolik účastníků z každého  ročníku  StarDance, např. Jan Cina, Tereza Černochová, Veronika Lálová, Kovy, Jitka Schneiderová, Bára Poláková, Adam Mišík, Marika Šopovská, Marek Taclík, Petr Bende, Taťána Kuchařová, Daniela Šinkorová, Monika Absolonová, Marika Šopovská, Roman Vojtek, Aleš Valenta, Václav Vydra, Jolana Voldánová, Petra Kostovčíková, Štěpánka Hilgertová, Gabriela Soukalová, pokračovali bychom dlouho a nechyběl velký návrat hvězdného páru – Petr Čadek (choreograf) a Jitka Čvančarová.

Andrea Sestini Hlaváčková

Jan Cina, Barbora Poláková a Markéta Děrgelová

Marek Taclík

Jitka Čvančarová a Petr Čadek

Jitka Schneiderová

Jana Doležalová

Tereza Černochová a Andrea Sestini Hlaváčková

Lukáš Pavlásek

Marika Šoposká s partnerem

Marek Taclík

Marek Zelinka

Daniela Šinkorová

Lucie Hunčárová

Petr Bende

 

Václav Vydra
Martina Viktorie Kopecká
Barbora Poláková

Radek Banga

Matěj Ruppert
Leona Machálková
Simona Babčáková
Veronika Lálová a David Svoboda
Karel Kovář alias Kovy s partnerem
Monika Absolonová

Taťána Kuchařová neopomněla trošku nazlobit všechny svými hvězdnými manýry, ostatně sama řekla, že  je kometa a má za sebou doprovod.. přivedla si totiž hned tři stylistky a pozvánka platí pro dvě osoby… Inu, Miss  světového významu, Miss World.

Taťána Kuchařová

Není divu, že taková napjatá atmosféra a velká očekávání vedla i k přebreptnutí  Marka Ebena během vyřazování, který tím vlastně „vyhodil“ dva páry najednou a v ten moment bylo na jejich tvářích znát poměrný zmatek. V duelu se ocitli Josef Maršálek a David Prachař. Sám ostřílený Marek Eben přiznal, že v tomto díle se nemohl soustředit, sledoval totiž, kdo všechno navštívil StarDance.

Marek Eben

Tereza Kostková a Marek Eben

Tereza Kostková

 

Jistě ne proto, že by si herec David Prachař vyloženě přál být vyřazen, ale právě ten fakt  z něj v tuto chvíli udělalo jakousi celebritu zvláštního významu. Všichni s ním chtěli mluvit… A my samozřejmě také.

A co nám prozradil sám David Prachař?

TM: Jaké jsou Vaše pocity? Nevnímáte to až jako ostudu vypadnout v takovém mimořádném díle všem na očích a hned první?

„Pocity mám smíšené, samozřejmě. Chtěli jsme si se Zuzanou ještě zatančit slow-fox, rumbu a ča-ču. Ale každý, kdo tady v té soutěži je, musí počítat s tím, že vypadne. To, že to přišlo teď, to se  prostě stane. Ne, nevnímám to jako  ostudu, ostudu  bych cítil, kdybych způsobil nějakou katarzní situaci, nějaké drama, to se nestalo, to jsem ani Zuzaně nechtěl udělat, způsobit jí nějaké trauma,  ale z faktu, že jsem vypadl jako první,  nijaký smutek nemám.“ S humorem dodal, že je rád, že vypadnul ve 100. dílu, protože to se ještě nikomu nepovedlo a už ani nepovede.

David Prachař

David Prachař a Zuzana Dvořáková Šťastná (šťastný nebo nešťastný pár, který vypadl ve 100.dílu??)

Gabriela Soukalová zavzpomínala na StarDance se slovy: „Dřina, dřina, dřina.  Vrcholový sport hadr.“

 

A jak se cítili další soutěžící během  takového mimořádného dílu?  Vybrali jsme pro Vás zpěvačku a sportovce.

Tereza Mašková

Tereza Mašková

TM: Jak jste se cítila v tomto dílu, poprvé se vyřazovalo, byl to velký tlak, jak se Vám tančilo?

„Mně se kupodivu vlastně tančilo dobře.  (I Daniel se shoduje, že to bylo dobré.) Samozřejmě, že nervozitu jsem cítila, ale já jsem si to  tentokrát hlavně chtěla užít. Tango mě baví, chtěla jsem si vychutnat  tanec a kroky, vědět vůbec to, co dělám, pamatovat si to, protože při tom prvním tanci jsem cítila takovou nervozitu, že jsem vůbec nevěděla, že jsme už skončili.“

Vavřinec Hradilek

Vavřinec Hradílek

TM: Minule jste byl označen jako nový Harapes a teď takový sešup dolů. Co na to říkáte?

„No, tak je to potřeba, aby člověku trošku spadl hřebínek. (Kateřina se smíchem dodává „Aby Vavřinec neusnul na vavřínech“.) Ano. Motivuje mě to. Musím se snažit, no.“

Co je pro Vás těžší, sport nebo tanec? (Tak s tímto si Vávra evidentně nikdy hlavu nelámal a pojal tanec po svém, zkrátka jako sportovní výkon a hotovo.)

„Já teď nerozumím otázce. Tanec je sport.“  (Tentokrát propukla v bouřlivý smích i Kateřina…)

„Tady je to více ta zábava, je to televizní pořad. Každá ta disciplína má svoje úskalí. Fyzicky náročnější je samozřejmě vodní slalom nebo voda, vlny obecně.  Ale zase  se samozřejmě nemusím v těch branách tvářit tak, aby se to lidem líbilo a nejsem za svůj výraz  hodnocen porotou, že.“

Nutno dodat, že Vávra je sympaťák, který nezapře svého sportovního ducha, v každém tónu, v každém gestu.

 

Všem držíme palce. A čest poraženým!

 

 A nesmíme také opomenout hodnocení poroty a ostatních párů.

Richard Krajčo a Dominika Rošková

Neúprosně drzý Richard Genzer zhodnotil jejich tango jako fajn, ale tango před školou, které občas zbrzdil retardér. Tatiana Drexler byla konkrétnější, nepodařilo se prý udržet rytmiku, ani postavení, občas poskoky (na ty je Richard asi zvyklý ze svých show), ale jinak je Richard prý nadpřirozeně nadaný a má více řešit své ruce.  Podle Zdeňka Chlopčíka byl začátek úžasný, rytmické, ale pak rychlé kroky, chtělo to daleko větší klid. (19 bodů)

 

 

Eva Adamczyková a Jakub  Mazůch

Pěkné, Tatiana Drexler v zoufalství hledala chyby a dvě přece jen našla. Zdeněk Chlopčík pochválil, jen prý pár šel trošku před hudbou, ale jinak to byl nejnápaditější valčík za celou dobu StarDance. To je ve 100. dílu slušná pochvala, co říkáte??  Richard Genzer si spokojeně vrněl: „Myslel jsem, že Vám to jde jenom z kopce, ale vidím, že po rovině také. Krásné ruce, jinak s nimi na kopcích hází jako pominutá! Krásné. (24 bodů)

 

 

Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková

Tentokrát to pěkně schytali. Zdeněk Chlopčík řekl, že to bylo na sambu tvrdé, úplně se v tom necítí dobře, ale obdivoval alespoň sílu v pažích. Podle Richarda Genzera to byla úniková hra,  nohy přece Vávra nemá opotřebované, takže Richard byl zklamaný. Ani podle Tatiany Drexler to nebyl výkon z minulého týdne, byť předvedl Vavřinec vše, co mu jde. (15 bodů)

Sám Vávra se k tomu vyjádřil tak, že ho tanec bavil,  ale pak si uvědomil, že šel kroky úplně jinak….

 

 

Tereza Mašková a Daniel Kecskeméti

Richard Genzer zase perlil: „Dobré tango, byla jste tak vážná, až mi bylo blbé se smát!“  I Tatiana ocenila dobře zatancované tango, prý občas jen Tereza příliš visí na partnerovi a chce to více napětí ve vlastním těle. Kat Zdeněk Chlopčík byl vcelku chápavý, prý mu kdysi radili, že když něco zkazí, tak se má smát. Pokračoval: „Když jste něco zkazila, byl tam ten úlek a nebylo to ono. (21 bodů)

 

 

David Prachař, Zuzana Dvořáková Šťastná

Podle Tatiany velmi dobré, i do hudby, nápad se jí líbil,  držení může být vždycky lepší. Zdeněk Chlopčík byl už kritičtější, poskakovali, chtělo to měkounký pohyb, to sice bylo špatné, ale byla tam nádherná mužská gesta. Richard  jen popotáhl obočí, prý by se ti dva nepotkali, ani kdyby tančili do dalšího dne, ale přesto to bylo lepší než jejich první tanec. (16 bodů)

 

 

Marek Adamczyk a Lenka Nora Návorková

Lenka si poškodila kotník a tančila netradičně bosá. Dodalo to ale jejich tanci jistý přirozený šmrnc. Zdeněk Chlopčík ocenil jejich energii, obrovskou, začátek luxusní, ale daleko více uvolnit, poradil.  Tatiana řekla, že to bylo přegrimasované a zdálo se, že Lenka Marka vůbec nedohoní. Richard Genzer se jen zašklebil a řekl: Poprvé jsem viděl molitanového Chlopčíka!“ Dobré. Pak se zašklebil směrem k Tatianě a Zdeňkovi a pravil: „Vy dva pořád něco máte! Jednou málo výraz, pak hodně výraz..“ (22 bodů)

Lenka tančila bosá

 

Iva Kubelková a Martin Prágr

Iva měla sice krásné šaty a moc jim to spolu slušelo, jenže ty šaty Ivu občas zlobily… Ale tanci to zas tolik neubralo. Richard Genzer pravil bodře: „Mně taky dělá problém sukně, tak sukně není problém.“  Tatiana by chtěla nižší kolena a tím by se zvětšil kontrast a kvalita pohybu, jinak velmi dobré. Zdeněk Chlopčík ji v hodnocení podpořil, ano, v pivotech byli hodně nahoře, chtělo to více dolů, ale moc pěkné tango. (25 bodů)

 

 

Josef Maršálek a Adriana Mašková

Marek Eben se za Josefa Maršálka přimlouval, protože on jim nosí výtečné koblihy, jejichž chuť  Marek poutavě vylíčil, proto tedy není dobré Josefa vyhazovat. Tatiana tedy ohodnotila jejich výkon alespoň tak, že Josef motivuje lidi k čemukoliv. Ten valčík ani není takový výborný, ale Tatiana měla chuť ho tančit s Josefem. Zdeněk Chlopčík viděl rytmické nedostatky, kroky před hudbou. Tatiana ani Zdeněk ale neochutnali koblihu….. Richard procedil, že je na dietě a Josef  je jeho úhlavní nepřítel. Proto to byl tanec bábovka.“ (15 bodů)

 

 

Ivana Chýlková a Jan Tománek

Ivana se jeví už trošku uvolněnější, během tiskové konference a prvního přenosu se zdála velice opatrná. Podle Zdeňka Chlopčíka moc pěkná samba, mělo to energii, moc dlouhé kroky. Richard si neodpustil vtípek: „Viděl jsem dvě Petřínské rozhledny tančit! Dobrý!“ Podle Tatiany dobrá samba, ale přesto byla Ivana nejistá. Pak ale nahlas zauvažovala: „Dá se vůbec s tak dlouhýma nohama přejít sál z jednoho konce na druhý?“ (16 bodů)

 

 

 

Darija Pavlovičová a Dominik Vodička

Podle Richarda Genzera to byl příběh duše, divadelní představení, a to se mu líbilo více než duše dortu. Tatiana Drexler pochválila dobré tango, Darija má jiskru, upekli prý  dobrý dort, ale cukr zmrvili. Richar se okamžitě ohradil, že Tatina je cukr na biči.  Zdeněk Chlopčík nechal dorty a koblihy být, prý nemusí Darija mít tak zpevněné tělo, ale více se zaměřit na paže a dotahovat paže. (23 bodů)

Tančilo se tango, valčík, samba. Jako dárek pro diváky zde bylo tango Anny Polívkové a Michala Kurtiše, které bylo za BBC vyhodnoceno jako vůbec nejlepší tango všech dob.

Co dodat? Příští díl uvidíme netradičně v nedělních večerních hodinách na ČT1.

Foto, video: Eva Smolíková, David Smolík

Text: Eva Smolíková

Taneční magazín

Král nebo vězeň?

Antoinetta, královna muzikálů, vchází znovu na scénu

 

3.února 2017 proběhla  v divadle Hybernia veřejná generálka muzikálu Antoinetta, královna Francie.

 

Oprašme trošku  minulost – po deseti letech příprav se muzikál Antoinetta, královna Francie  objevil 9. dubna 2014 v Divadle Hybernia poprvé  na českém jevišti. Přípravu muzikálu provázely nešťastné události, nejdříve úmrtí hudebního skladatele Karla Svobody, v roce 2011 zemřel básník a textař Pavel Vrba a následně i Jiří Hubač. Po tom všem by jeden hádal, že muzikál snad musí být zakletý či prokletý. Nicméně dílo žilo dál, naštěstí.  Hlavní roli královny Antoinetty ztvárnila Monika Absolonová, v alternaci Iva Marešová.

Skladatel Jiří Škorpík je zárukou kvality, textaři Pavel Vrba a Jiří Hubač dali do slov pořádnou dávku citu a životního  moudra. Texty  písní jsou výstižné, dojemné, někdy  plné hořkosti, jindy  touhy a rozmarného života, např. v písni  Zůstaň noci dlouhá, den je černá šmouha. Dokreslené podmanivou hudbou,  jsou zde skladby, které citlivého diváka až rozpláčí.

Josef Jelínek vytvořil kostýmy, které věrně odpovídají době, příchod královny na scénu je ohromující. Nekonečná sukně královny dává najevo přepych a  období rozkvětu monarchie, zkrátka užívání  si  života plnými doušky.  Postupně se ale situace zhoršuje a kostýmy královny jsou méně a méně okázalé až nakonec královna končí v hadrech. V oblečení se održí smutek, který vládne v královnině duši.  Celkem příznačné, bortí-li se nám vše pod rukama.

Choreografie Carli Jefferson diváky určitě nenudí, jsou zde  netradiční prvky během  nástupu královské gardy a vítězného tance lidu, podupávání,  tleskání, to vše se zdá jednoduché, ale je třeba naprosté   soustředěnosti, přesnosti a koordinaci pohybů.  Company tančí bezchybně,   každý ví, kde má své místo, taneční výkony při společných choreografiích jsou dokonalé nikdo nezaostává, ani nevyčnívá.

Režisér  Radek Balaš patří bezesporu k našim nejlepším režisérům a těžko může diváka zklamat.

Francouzská revoluce, stínání hlav gilotinou a život u dvora je téma, které bude zajímavé a přitažlivé vždycky. Osud Antoinetty dává možnost k mnoha interpretacím. Rakušanka, která přišla jako dítě do cizí země, vzala si muže, kterého vlastně ani neznala a svoje smutky utápěla v drahých róbách,  bujarých večírcích a hazardních hrách, nenáviděná francouzským lidem, který ji obviňoval za všechny dluhy a bouřil se  tak dlouho, až byla monarchie svržena. Antoinetta byla označena za viníka bankrotu země a spolu se svým manželem popravena.  Je tomu opravdu tak? ?  Byli to skuteční  viníci?

Scénář  se drží historie tak, jak byla psána, je tedy dobrou učebnicí  pro náctileté, ale i starší generace si možná ráda osvěží vědomosti, které se už vytratily.  Možná, že tvůrci dramatu měli možnost domýšlet si něco o královniných motivech a důvodech jejího konání, ale drželi se spíše faktů, což je uznáníhodné. Většinou vidíme ve filmech či knížkách nebo hrách jen domněnky pod  úhlem  pohledu  dotyčného tvůrce, ale tady se nám otevřely  skutečnosti, které byly nejpravděpodobnější a divák sám si už může domýšlet, jak to možná, možná doopravdy bylo. Jako bychom přepluli časem a dívali se na všechna fakta z výšky. A díky za to! Není nám podsouván žádný náhled na minulost.

Muzikál začíná obdobím největšího rozmachu monarchie a Antoinetta si užívá peněz a všeho, co trůn nabízí, s naprostou samozřejmostí a v ničem se neomezuje.  Bohužel, k její vlastní škodě, nevnímá osudy chudých občanů země,  zabývá se jen svým  vlastním. Možná je nešťastná, možná má právo vynahrazovat si své smutky alespoň finanční injekcí, ale na královnu tento postoj nestačí, bohužel. Královna musí vědět také o situaci, která panuje mezi lidem. Jenže Antoinettu zajímají jen vlastní lásky a vlastní osud, ať už jakýkoliv.  Král ji miluje, toleruje všechno,  její výstřelky, hazardní hry, rozhazovačné přátele, milence, všechny účty  s dobrým srdcem zaplatí.  A královna se zabývá svými city, které dává  veliteli  královského pluku – Axelu von Fersenovi, nikoliv králi, kterému je podle slov její písně, dát jednoduše nemůže.

A revoluce začíná…., neboť nespokojený lid vycítil příliš slabého krále, který lidu  slepě věří a královnu, která se o lid nezajímá vůbec….  Má tedy k revoluci ideální podmínky.

Ani lid, ani královský dvůr tu nejsou vylíčeni jen dobře, jen špatně, což je největší klad tohoto muzikálu. Život je většinou černo-bílý. Nemůžeme litovat chudý lid, který lační po krvi, po pomstě, po majetku, po vínu šlechty.  Můžeme snad sympatizovat s takovým lidem, který si jde s radostí plivnout na uvězněnou královnu, a ještě za vstupné rádi zaplatí?

Ani královna  sama možná není divákovi sympatická, protože  nehorázným způsobem utrácí peníze a podvádí krále. Je zde vylíčena tak, jaká s největší pravděpodobností opravdu byla.  Lid hladoví, královna nešetří ani za mák, neprojeví ani kapku soucitu. Ale – ruku na srdce – může nešťastný, možná prodaný člověk, který řeší své vlastní city, vůbec nějak soucítit s ostatními, když vidí hlavně svůj vlastní bol? Splnila své povinnosti, stála při svém choti, milovala své děti.  Nebýt královnou, byla by to žena utopená v citových problémech. Na tom není nic mimořádného.  Ale osud jí navíc nadělil post královny a dal do rukou peníze.  A ona toho využila ke svému prospěchu. Na druhou stranu své povinnosti vůči králi plnila. Své děti milovala. Lásku hledala.  No tak?  Co ještě?   Nebýt královnou,… bylo by vše pořádku. Jenže…  byla královnou.  Na konci monarchie. Žena, která měla v každém okamžiku svou důstojnost. A city také.  Scéna, kdy naposledy vidí své děti, je srdcervoucí.  Můžeme snad takovou ženu nenávidět?

Královna je zkrátka   člověk s city a pocity, byť  marnotratný,  ale současně i  charakterní, stojící při svém choti, plnící povinnosti, což je možná i docela pravdivý obraz, ale dnes to už jen  stěží prozkoumáme.

Ludvík, který v těžké chvíli odmítá uprchnout ze země, je sice statečný na jednu stranu, ale k čemu taková statečnost, když je naprosto naivní a život tímto postojem  nikomu nezachrání?  Ani sobě, ani své milované ženě, ani dětem. Je to opravdu statečnost? Dnešní psychologové by řekli, že být hrdinou, je velmi nebezpečné.  Je lepší tuto roli hrát, ale raději být zbabělec. Je tedy  opravdový hrdina  ten, kdo je naivní, věří  lidem a odmítne uprchnout ze země zmítané nepokoji, nebo ten, který by vzal všech pět dohromady a zachránil svou vlastní rodinu? Je tedy závěrečný  srdcervoucí zpěv krále moment, kdy si všechno uvědomí a bilancuje mezi pravdou, sebeklamem, naivitou  a  statečností a zásadami správného chování? Co asi problesklo hlavou králi, který tolik věřil svému lidu, když odcházel  na popravu? Paradoxně se podílel na vývoji gilotiny, tak, jakoby si sám sobě nachystal svůj konec.  V té době panoval názor, že  popravovat lidi je barbarské. Gilotina je rychlá, čistá, účinná. Určitě ano.

Král nechce  o nevěře královny ani slyšet, ačkoliv ji hlídá, vše trpí, protože ji miluje. Sice se i rozčílí, veliteli stráže vynadá,  ale v podstatě  mu odpouští. Je král  slaboch? Je hrdina?  Či milující člověk? Láska udělá z každého žebráka … i z krále.

Hra má spád, příliš neřešíme hlavní postavy, hlavní je tu snad každý. Jeden vedle druhého sehrál svou roli v historii a to je ta nejvěrnější pravda.

Během přestávky, právě když si diváci spokojeně sytí svá bříška, herci vtrhnou mezi ně s písní, že také chtějí jíst jako šlechta. Divák nemá od revoluce klid ani na chvilku.  Hladina adrenalinu stoupá.

V druhé půli  hry už vidíme uvězněnou královskou rodinu, krvelačný lid, který vrací všechno zlo, kterého se mu dostalo. Ale může za všechno  král? Královna snad?  Jenže hněv se snese právě  na jejich hlavy. Lidé musí přece najít nějakého viníka, ne? Je tu scéna, Bůh ví, zda je to pravda nebo ne, jak byla královna ve vězení ponižována a vystavovávána lidu za úplatek jako exponát. Možná, snad. Ale proč by ne. Povahy lidské jsou přesně takové. Někdo se chopí příležitosti vydělat na  neštěstí královny,  jiný  nešťastnou královnu zneužije a další si plivne. Je to logické, takhle se chová i dnes většina lidí, nejen ve Francii. Mrzí mě, že to musím psát…

Některé scény jsou  zajímavé  svým zpracováním. Např. když je králi sděleno obvinění, král sám možná ještě v tu dobu  lidu slepě věří, ale   v pozadí scény se rozsvítí světlo, vidíme zde celou company a její zlověstný šepot  dává najevo,  jak hluboce se král mýlí, lid totiž ve skutečnosti  lační po jeho krvi. Celý výjev působí až strašidelně. Ale za zmínku stojí i maličkosti,  když  na jevišti  zaplanou ohně, jsme opravdu v nebezpečných  uličkách staré Francie, kostýmy chudiny jsou naprosto věrohodné.   Herci hrají s vervou, rozbouřený lid se řítí mezi sedadly diváků, což zesiluje pocit, že  jste součástí dění. Člověku až naskakuje husí kůže z dojmu, že se opravdu vrátil v čase. Protože herců je na scéně mnoho, jímá vás strach z davu schopného čehokoliv, však také jedna z písní říká – lid je šelma, která pije krev a trhá.  Také scéna, kdy král odchází na popravu,  je nepřehnaná, dojemná, vkusná. Utkvěla mi v hlavě jedna maličkost, kterou bych také ráda zmínila.  Královna koketuje s velitelem a říká mu: „Láska může zemřít na pravdu, ale na lež nikdy!“ Moudrá královna.

Téma  života královské rodiny v době revoluce je  opravdu  velmi těžké zpracovat,  ale text  je promítaný na plátno, takže  divák se snadno orientuje kdy a kde se ocitá, což je báječné.

Představení  je vtipné,  bez zbytečných průtahů, delší muzikál by byl už zřejmě únavný, vždyť člověk je doslova přehlcen událostmi.  Osvěžíme si historii,  muzikál je pro děti či studenty zábavnou a kvalitní učebnicí  s živými  postavičkami  a  nezapomenutelnou kapitolou  o  francouzské revoluci.

Po skončení představení mám rozbouřeného lidu právě dost, v hlavě mi hučí slova „Půjde to“ a myslím, že  dnes klidně usínat nebudu.

Eva Smolíková

Foto: divadlo Hybernia

Taneční magazín