420PEOPLE tvoří a tančí také v on-line světě!

Vlastní tělo jako nejlepší klíč a technologie ke komunikaci

Soubor současného tance 420PEOPLE vstoupil do nového roku po exkluzivních premiérách hned několika svých nových tanečních filmů. Všechny vznikly zcela v produkci 420PEOPLE, v jejich novém studiu Maiselovka. A jsou stále ke zhlédnutí! I vy tak můžete ukojit svou touhu po kultuře, umění a kráse.

Pro toto období je typické nekončící hledání. Hledání obyčejného pocitu, že to, co děláme, má smysl. Hledání a (znovu)objevení miliónu důvodů, jak a čím v této těžké době – pro kulturu i obecně – můžeme přispět k tomu, abychom lásku ke kultuře a k životu obecně nikdy neztratili. Jsme rádi, že jsme mohli a můžeme stále dál tvořit. Podařilo se nám dokončit několik tanečních filmů, nespočet online tanečních lekcí pro veřejnost a stále máme nekonečno nápadů,“ říká Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE. S tím, že tohle všechno by se nemohlo dít bez obrovské podpory lidí.

Václav Kuneš, tentokrát při on-line lekci ze studia Maiselovka

Lidé mají více než kdy jindy čas i potřebu bilancovat. Prostě se na chvíli zastavit. A podívat se trochu zpátky, co že se všechno seběhlo. A proč děláme to, co děláme. My jsme spolu, doufám, našli to, jak i v téhle chmurné době přinést druhým trochu radosti. Věřím, že tanec, zpěv, hudba – prostě živé umění – má šanci nabíjet, inspirovat, pohladit po duši anebo i motivovat,“ doplňuje Václav Kuneš.

OHNĚ STROJE – KONKURZ“ na život

A přesně takový je taneční film „OHNĚ STROJE – KONKURZ“, který vznikl v režii Jaroslava Brabce a v choreografii Václava Kuneše. Děj tohoto filmu se odehrává (jak jinak) na konkurzu, kde je castingovým režisérem herec David Prachař. Ale to, co se na konkurzu stane, už tak samozřejmé není. Trojice nadějných adeptů (tanečníci ze 420PEOPLE Simona Machovičová, Francesca Amante a Filip Staněk) se totiž dostanou dál, než čekal i sám režisér. Dvanácté stejné muzikálové číslo ho zvedne ze židle. Adept s číslem 451 mu stepuje kolem hlavy. To už není obyčejný casting. Režisér už nesedí sám v bezpečí za hradbou svých stolů. Vlastně sedí, ale už to nejsou stoly. A není sám. Show must go on. Je to Konkurz. Na život.

Chantal Poullain ve filmu „Ohně Stroje“

Film „OHNĚ STROJE – KONKURZ“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

Ve filmu dojde i na nefalšovaný box, pardon, rohování

THROUGH GLASS“: za zrcadlo k vlastní realitě

Další z tanečních filmů, který vznikl v dílně 420PEOPLE, nese název „THROUGH GLASS“. Vznikl v režii Marka Partyše a v choreografii Sylvy Šafkové. Věnuje se spojení současného tance a vizuálního příběhu, jenž popisuje obraz pokřivené reality.

Avšak podržíte-li ji proti zrcadlu, půjdou písmena opět správným směrem. ,Through Glass´ tak může být zároveň vnímáno jako určitá reminiscence na knihu Za zrcadlem, a co tam Alenka našla, i na druhou knihu Lewise Carrola o dobrodružstvích Alenky v pohádkových světech. Film nevypráví příběh o světě za zrcadlem, ale o světě, kde současný tanec dokáže vytvořit novou realitu, která pohádkové světy připomíná,” vysvětluje Václav Kuneš, který ve filmu hraje i tančí spolu se svými kolegyněmi Simonou Machovičovou a Francescou Amante.

Film „THROUGH GLASS“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

ORĪGĪ“ – setkání tří tanečních stylů, tří světů…

Poslední z filmů, „ORĪGĪ,“ vznikl vlastně jako první ze všech. Režie se ujal Tomáš Vlček, choreografie Václav Kuneš a jeho on-line premiéra byla vrcholem zapojení souboru 420PEOPLE do mezinárodního projektu „CLASH!“.

Po setkání s něčím novým hledáme způsob, jak se přizpůsobit. A právě tato adaptace je základním tématem filmu. Jeho děj spojuje tři tanečnice, které mají svůj osobní, základní pohybový a taneční styl. Představte si balerínu (klasický balet), tanečnici na vysokých podpatcích (styl Broadway) a představitelku bojových umění (současný tanec). Tyto tři tanečnice a jejich různorodé styly se setkávají v jednom okamžiku a jediným možným způsobem, jak mohou společně pracovat a komunikovat, je ,vzájemně se sobě přizpůsobit´. Díky úvodnímu duelu (střetu!) mezi tanečnicemi se vytvoří nový (čtvrtý) styl, díky kterému spolu budou moci fungovat. Děj vede k tomu, že hlavním a nejlepším komunikačním prostředkem je naše vlastní tělo. Tělo je nejlepší technologie a klíč ke komunikaci,“ přibližuje Václav Kuneš.

Opět Václav Kuneš, tentokrát ve filmu „ORĪGĪ“

Film „ORĪGĪ“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

Více na: www.420PEOPLE.org

 

Foto: Pavel Marek, Jan Faukner, Pavel Ovsík a archiv 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Náš rozhovor s tanečnicí KRISTÝNOU COUFALOVOU, populární ze StarDance

„Odpočinek je moje slabá stránka“

V prvním ročníku televizní taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí, se stali vítězi herec Roman Vojtek s taneční partnerkou Kristýnou Coufalovou, které v té době bylo krásných 21 let. Od té doby vystudovala práva, stala se maminkou a v rodinné taneční škole Coufalovi působí jako lektorka, trenérka a choreografka a na soutěž vzpomíná moc ráda.

Bylo zásluhou radičů, kteří vedli v Olomouci taneční školu Coufalovi, která vznikla v roce 1990, že jste v sedmé třídě ZŠ začala tančit?

„Určitě to byla jejich zásluha. Ale ne asi v tom smyslu, který čekáte. V sedmé třídě se konečně přestali bránit mému tlaku a svolili, že mohu. “

Tancováním přišly tréninky, soutěže, soustředění, taneční prohry i výhry. Jak na ten čas vzpomínáte? Byla jste soutěživý typ?

„Já asi nejsem soutěživý typ. Mě moc bavilo tancování, jako takové a ten kolektiv v daném klubu. Na TK Olymp Olomouc, na StarDance a na DSP Kometa Brno vzpomínám moc ráda!“

V 21 letech jste získala titul „Královna tanečního parketu“, když jste spolu s hercem Romanem Vojtkem vyhráli v prvním ročníku TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí. A někde jste řekla, že to pro Vás bylo zlomové. V čem?

„Já v době StarDance ,jen´ studovala, už jsem závodně netančila. Uvědomila jsem si, že nechci o tancování vlastně přijít. Škola byla fajn. A rozum říkal: studuj, jenom studuj! Ale srdce mě táhlo zpět na taneční parket. Dva roky jsem odolávala nabídkám od Honzy Tománka, že by tam měl v Brně pro mě partnera. No, a pak jsem mu zavolala, že bych to moc ráda zkusila ještě! A taky jsem vlastně měla pořád pocit, že musím mít navíc ještě nějaké ,normální´ povolání. A po StarDance jsem si říkala, že by bylo moc hezké dělat něco, co mám ze všeho nejraději a kdyby to i zaplatilo hypotéku, bylo by to win-win.“

Co Vám tato soutěž dala a jak na ni vzpomínáte? Sledovala jste další ročníky?

„Bylo mi čerstvých 21 let. Byla jsem jak Alenka v říši divů.  Soutěž mi dala  obrovské množství krásných zážitků, zkušeností a pracovních příležitostí. A i přátelství. Dva roky poté se to naše ,zdravé jádro´ potkávalo při každé příležitosti, narozeniny, svatba či pracovně na různých vystoupeních. Bylo to moc milé a opravdové.

Samozřejmě postupem času se potkáváme míň a míň. Ale pořád o sobě víme, sledujeme se na IG, občas si něco napíšeme. Takže odpověď by byla – vzpomínám moc ráda! Protože to bylo krásné. A další ročníky jsem sledovala a sleduji.“

V letech 2005 – 2012 jste se soustředila na studium na UK v Praze, kde jste studovala právo a právní vědu. Proč jste si zvolila právě tento obor?

„Já jsem  studovala gymnázium Hejčín v Olomouci. A ve čtvrtém ročníku jsem měla jen jednu preferenci – a to, že fakt nechci a nemůžu studovat fyziku. Jinak jsem měla školu ráda, měla jsem super učitele a bylo mi celkem jedno, co se učím. Maturovala jsem z dějepisu a matematiky. Takže k matice jsem měla přihlášku – na ekonomku do Brna. A k dějepisu jsem si dala práva. A když vyšly přijímačky do Prahy, byla by škoda to nezkusit.“

K tanci jste se vrátila a v rodinné taneční škole Coufalovi působíte jako lektorka, trenérka a choreografka. Co Vás na své práci nejvíce baví?

„Baví mě nadchnout pro pohyb děti školkového věku, baví mě zpětná vazba na lekcích s těmito dětmi. Baví mě, jak rychle se učí, jak jsou všemu otevřené a hravé.

Na středoškolácích mě každoročně dojímá rodičovská volenka na prodloužených a závěrečných kolonách, kdy maminky tančí se svými syny, kteří se je snaží vést jako opravdoví muži a maminky se nakonec i nechají vést. No a tatínci, jak najednou nevědí, kde tu svou dceru chytit, nešlápnout ji nejen na nohu, ale i na ty krásné šaty – a jak je to pro všechny z nich ten moment – poprvé v životě, jednou a naposled. Dojetí, nervozita, všechno se to mísí a má to jedinečnou atmosféru.

A kurzy tance pro dospělé – na tom mi přijde krásná celá ta situace – že dva partneři spolu chtějí hodnotně trávit čas. Jsou na stejné úrovni. Partnerka nestíhá záda partnerovi, jak by tomu bylo, kdyby si vyjeli na kolo. Partner není znuděný nahrávkami, jak by byl asi v tenise. Ale v tanci jsou si rovni. Musejí spolu kooperovat. Musí se spolu sladit. A to mě baví! Když se sladí, líbí se jim to, baví je to a mají z toho radost! Pak z toho mám obrovskou radost i já!

Jste maminkou. Vedete své děti také k tanci?

„Berenika má 4 roky, Debora má 2 roky. Moje přání by bylo, aby chodily do atletiky nebo nějaké pohybové přípravky. Aby uměly lyžovat, bruslit, jezdit na kole, kolečkových bruslích, plavat a tak. Nejsem zastáncem specializace u malých dětí. Ale člověk míní, život mění. Berunka se vidí už teď jako baletka. 😀 Takže uvidíme. Budu vděčná, když budou z něčeho nadšené a šťastné tak, jako já byla z tancování v Olympu, StarDance nebo pak v Kometě!“

Co Vám říká slovo odpočinek? Jak ráda relaxujete?

„No. Odpočinek je moje slabá stránka. Moc nevím, jak na něj. Ale když jsem neměla ještě holčičky a byl čas válecí dovolené u vody, četla jsem knížky. Protože jen tak ležet mě nebavilo.

A teď? Od holčiček odpočívám v tanečních. A doma s holčičkami zase odpočívám od tanečních.“

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN