Slavnostní předávání cen 53. Ročníku MTF Zlatá Praha 2016

Milovníci tance nemohli být zklamáni

 

 

 

 

Závěrečný večer festivalu Zlatá Praha 2016, v televizním přímém přenosu na ČT Art se nesl v duchu toho nejvybranějšího umění, obdivovali  jsme ty nejlepší z nejlepších  tanečníků, které lze na české scéně spatřit. Svoji podporu umění prokázala také Dagmar Havlová, která se slavnostního předávání cen aktivně zúčastnila. V hledišti jsme spatřili světoznámou umělkyni Dariu Klimentovou a nechyběl ani další z českých velikánů Mistr Vlastimil Harapes nebo někdejší primabalerina Národního divadla,  pedagožka AMU i Musikhochschule v Kolíně nad Rýnem Marcela Benoniová a mnoho dalších hvězd baletního i hudebního nebe.

slavnostnizakonceni

Milovníci tance rozhodně neodcházeli zklamáni, pro milovníky vážné hudby tu byl  Epoque Quartet  a Martin Bárta s Jaroslavou Pěchočovou.

Jana Drdácká, jejíž jméno je už řadu let synonymem pro flamenco  a Eduard Zubák předvedli působivý španělský tanec.
drdackazlatapraha

Doslova únos diváka do vyšších uměleckých sfér a odpoutání se od běžného života způsobili tanečníci Baletu ND Michal Štípa a Miho Ogimoto.

Lehkými kroky se protančili k závěru večera mladí  baletní umělci Bohemia Balet a  tanečníci Balletu Hommes Fatals přinesli divákům překvapení.   Tito umělci pojali balet poněkud netradičně a tentokrát se do piškotů a bílých baletních šatů oblékli muži. Byli natolik ladní, že v prvním okamžiku divák snad ani nepostřehl, že dívky vlastně nejsou dívky… Mladí umělci tvrdí, že dnes je opravdu těžké diváka vůbec něčím zaujmout a tudíž o jeho přízeň bojují po svém vlastním způsobu.

havlovazlatapraha

Trošku adrenalinu a zatajený dech přinesli svým výkonem  ‚Losers Cirque Company‘. Opět, stejně  jako při každém jejich vystoupení,   jsme tiše žasli a báli se o zdraví účinkujících při jejich novocirkusovém představení, kde se snoubí tanec a akrobacie. Není pochyb o tom, že ‚Losers‘   s každým svým dalším vystoupením si jen a jen upevňují pozici na pomyslném trůnu krále českých novocirkusových show.

Ceny pro rok 2016

Grand Prix Golden Prague
Pořad: Ayham Ahmad: Klavírista z Jarmúku (č.65), Accentus Music GmbH v s koprodukci ZDF
Zdůvodnění: Ilustruje, jakým způsobem hudba pomůže jednotlivci přežít strašlivé utrpení. S elegancí a jemností odhaluje, že hudba může být využita k nenásilnému protestu a inspirovat ostatní, kteří prožívají nesnesitelné utrpení. Snímek vyvolává pocit naděje a optimismu, navzdory tragickým okolnostem, které jsou v něm zachyceny, a to prostřednictvím nehynoucího ducha mladého muže, jeho lásky k hudbě a jeho využití hudby jako prostředku, jímž sděluje zásadní poselství světu.

Český křišťál – kategorie 1 – Dokumenty o hudbě, tanci a divadle
Pořad: Zázrak z Goza (č. 22), Sounding Images GmbH
Zdůvodnění: Mistrovsky vystavěný příběh, tento snímek představuje hudbu jako motor společenského života v malé komunitě. Za ztvárnění námětu s respektem, láskou a humorem – za to, jak zachycuje kázeň, tvrdou práci a nespoutanou radost z přátelského soutěžení, které spojuje celou komunitu.

Český křišťál – kategorie 2 – Performing Arts (Záznamy opery, operety, muzikálu, tance, baletu, koncertů, divadelních představení atd.)
Pořad: Symetrie (č.25), Truth.io v koprodukci s CTM Pictures, NTR (NL broadcaster)
Zdůvodnění: Za svou originalitu a vynalézavost spočívající ve  ztvárnění  skutečnosti, že fyzika a kreativnost vycházejí ze stejného zdroje. Za jeho důsledně poetickou atmosféru, která spojuje vědu, operu, tanec a drama v jednolitém sledu. Za to, že opět propojil umění a vědu tak, jak tomu bylo před staletími.

Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin
Pořad: Seiji Ozawa: Živoucí duch hudby (č.43), Camera Lucida Productions v koprodukci s Camera Lucida a La Fondation Lous Vuitton.
Zdůvodnění: Za pořad, který překračuje hranice svého žánru a dává nám příležitost poznat pravého ducha velkého mistra – otevřenost, velkorysost a lásku k hudbě, které nabízí svým kolegům a studentům, a tím navždy mění jejich životy. Za eleganci a jednoduchost, s níž je toto hluboké poselství sděleno.

Cena České televize
Pořad: Leonard Bernstein. Větší než život (č.5), Bernhard Fleischer Moving Images v koprodukci s Unitel.
Zdůvodnění: Svým mimořádně zdařilým a atraktivním zpracováním, využívajícím velkého množství unikátních archivních záběrů, dokáže dokument přiblížit jednu z největších osobností světové hudby a spojit informaci a emoci v jeden fungující celek. Stejně jako Leonard Bernstein, pomáhá takový portrét poučeným a přitom srozumitelným způsobem otevřít a přiblížit fascinující svět klasické hudby co nejširšímu publiku.

Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97
Pořad: Přežívající umělci (č.12), Sounding Images GmbH
Zdůvodnění: Snímek ‚Přežívající umělci‘ mne zasáhl svou hloubkou. Velké množství umělců pochází z chudých poměrů. Je obdivuhodné, co pro ně umění znamená. Nepřináší jim slávu ani finanční zajištění, jde o hluboké vnitřní naplnění, o čistou životní vášeň. Plně jim rozumím a souzním s nimi.

 

Předsedkyně poroty Barbara Willis Sweet

Kanadská producentka a režisérka Barbara Willis Sweete má na svém kontě přes 30 živých přenosů z Metropolitní opery v New Yorku. Na letošním 53. ročníku MTF Zlatá Praha zastávala post předsedkyně poroty, která hodnotila snímky z nejrůznějších zemí světa.

barbarawillissweete

Zeptali jsme se …..

Barbara Willis Sweet:

TM: Podělte se o  nejlepší zážitek, který  si odvážíte z letošního festivalu!

„Myslím, že nejlepší zážitek byl  vůbec ten fakt sám o sobě, že jsem mohla vidět tolik dobrých  filmů a různých disciplín z mnoha zemí a hodnotit je ve  společnosti ostatních porotců.  Pracovali jsme tvrdě, práce bylo skutečně hodně.  Ale těšilo  mě to, opravdu.“

TM: Zkusila jste někdy třeba závodně tančit? Přála jste si být profesionální tanečnicí?

„Dělám filmy o tanci, miluji tanec, je to úžasné umění a vážím si choreografů.   Ale pohovořit o tanci musíte např.  s režisérem  Van Leerem.

Možná jsem si přála být profesionální tanečnicí v době,  kdy jsem byla úplně malá dívka, ale později už  ne.“

Děkujeme

Taneční magazín

Výherce kategorie 2, Ruben van Leer (Naarden, 1984) je Amsterdamský  výtvarník a filmař. Pracuje  převážně s médii a fólií, zkoumá potenciál pro audiovizuální harmonii skrze vyprávění – často umožňuje zvukový aspekt prosvítat jako hlavního  protagonistu.
Zatím poslední projekt Symetrie je jasným projevem jeho bystrých  schopností pro multisenzorické  vyprávění.
Van Leerovy  filmy byly promítány a oceněny  na mezinárodní úrovni a  vybrány  na tanečních filmových  festivalech v San Franciscu, Barcelona Choreoscope, Logroño festivalu Fiver, RAW Science Film Festivalu v Los Angeles a Indii,  milánském Design Festivalu a    na Vysoké škole uměleckoprůmyslové KNAW v Amsterdamu.

Van Leer říká: „Vidím emocionální výrazy  jako výsledek pohybující se geometrické struktury, které existují během vzniku  našeho bytí.  Zajímám se o  paralelní vztahy, které existují mezi vědou a vnímáním. Snažím se o vědu, která odráží pohled na dlouhodobé vnímání trajektorií. Jsme tragické bytosti, pro které je tato harmonie příliš často ztracena.

Můj poslední film ‚Symetrie‘  pojednává  o sladění jemné rovnováhy
mezi emocemi a abstrakcí; celého  vesmíru  a nejmenších částic; věda a umění; ty a já. Je to právě „quantum příběh,“  tím  zajímavější, protože dává  nahlédnout do symetrie, která nás všechny drží pohromadě a povzbudí diváka, aby odrážela  jeho  vlastní vnímavost světa.

dariaklimentovaruben_van_leer

Zeptali jsme se….

TM: Jak došlo k tomu, že jste začal natáčet filmy o tanci?

„Já jsem vlastně nikdy nezačal… Je to takový výzkum. K tomu, abyste začali,  je třeba někoho potkat, někoho, kdo Vás skutečně osloví, ten, kdo tančí ze  srdce a ze své duše, je nutné třeba potkat krásnou dívku a zamilovat se. Pro mě  filmy  znamenají  určitý proces. Moje rodina je plná hudebníků,  mám mnoho bratrů a sester a někteří z nich zkrátka tančí. Pocházím z takového prostředí, byl jsem jím obklopen a je to pro mě přirozené prostředí. Nemám tedy přesný začátek.“

TM: Jak na Vás zapůsobila Praha? Už jste viděl nějaké památky nebo teprve máte v úmyslu je navštívit?

„Dnes jsem tu první den, ale  chci vidět středověké části Prahy a  bylo mi doporučeno  navštívit Židovský hřbitov. Také přemýšlím o  muzeu komunismu, protože představuje hodně odboje a zajímavých věcí kolem. Rád bych se o této době něco dalšího dozvěděl.“

 

Děkujeme

Eva Smolíková, Michal Stein

Foto: Česká televize

Taneční magazín

Stardance začíná!

Oblíbená soutěž je opět na televizních obrazovkách!

 

 

Osmá řada soutěže StarDance začíná!  I letos se mají diváci na co těšit!

 dsc_0276

Během deseti večerů se utkají tyto páry: Olga Šípková a Marek DědíkKristýna Leichtová a Václav Masaryk, Miluše Bittnerová  a Michal Necpál, Roman Zach  a Andrea Třeštiková, Zdeněk Piškula a Veronika Lálová, Ondřej Bank a Kamila Tománková, Ladislav Vízek a Eva Krejčířová, Jana Plodková a Michal Padevět, Emanuele Ridi a Lucie Hunčárová a Anna K  a Marek Hrstka. Moderátorské duo zůstává – Tereza Kostková a Marek Eben.

Česká televize divákům slibuje velkou podívanou. Těšit se samozřejmě mohou na standardní i latinskoamerické tance, novinkou bude večer věnovaný současnému tanci. Chybět tradičně nebude benefiční večer pro Centrum Paraple.

dsc_0308

Taneční magazí

Pražští Slováci tančí v režii slovenského Maďara

V rámci 8. ročníku festivalu současného slovenského tance HYBAJ HO! bude mít 20. října ve Studiu ALTA premiéru autorský projekt pětice slovenských tanečníků žijících v Praze

Premiéra Potmehúd: pražští Slováci tančí v režii slovenského Maďara

V rámci 8. ročníku festivalu současného slovenského tance HYBAJ HO! bude mít 20. října ve Studiu ALTA premiéru autorský projekt pětice slovenských tanečníků žijících v Praze v choreografii slovenského Maďara Csaby Molnára s názvem Potmehúd. Umělci budou v této inscenaci hledat své folklorní kořeny se šibalským úsměvem na rtech.

Potmehúd (slovensky): huncút, lapaj, figliar.

Folklorní tanec je dnes často synonymem tradice a kulturního dědictví, tedy historie. V inscenaci Potmehúd se tanečníci snaží znovuobjevit a rehabilitovat tento prapůvodní umělecký projev, zbavit ho muzeálních nánosů a nanovo prožít čirou sílu nespoutané lidové tvorby a přirozené, neumělecké performativnosti. Vytvářejí vlastní originální folklor inspirovaný vitální a pulzující energií lidového tance – tedy jeho skutečnou podstatou. Každý z tanečníků vnáší do inscenace svou vlastní zkušenost a osobnost a jednotlivé výstupy tak balancují mezi humorem a dramatem, emotivností a cynizmem. Potmehúd je skutečné divadlo, ni koli díky technické preciznosti, ale proto, že zve diváky ke sdílení tady a teď.

„Krása folklorního tance pro mne spočívá ve schopnosti propojit lidi tak, že v průběhu tance instinktivně komunikují tělem na lidské i společenské úrovni. Osvobozují a naplňují tak svého ducha, ale zároveň se ukotvují v komunitě,“ komentuje svou práci s tanečníky choreograf Csaba Molnár.

Inscenace je inspirována představením Journey Home, kterou uvedl Les SlovaKs Dance Collective v roce 2010 na festivalu Hybaj ho! Každé představení bude doprovázet speciální host, který bude začleněn do jevištní hry a bude tanečníky překvapovat. Na festivale Hybaj Ho! ním bude člen skupiny Les SlovaKs Dance Collective Milan Herich. Představení nadchlo i skupinu mladých návrhářů z Moravy NOVADIVA, kteří používají tradiční přírodní materiály a svými postupy tvorby textilu přispívají k myšlence představení – přehodnocení  tradicí a jejich možností dnes.

Choreografie: Csaba Molnár
Tvorba a tanec: Lucia Kašiarová, Soňa Ferienčíková, Zdenka Brungot Svíteková, Martin Talaga, Lukáš Homola a host
Hudba: Jan Mikúšek
Kostýmy: NOVADIVA, Michala Homolová a Daniel Golík
Produkce: ALT@RT
Koprodukce: BOD.Y

bez-nazvu

 

Taneční magazín

VÝZVA PRO UMĚLCE

Zajímá vás, jak lze propojit tanec, hudba, scénografie a architektura? Pak je právě pro vás určen tento retreat

 

 

 

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem (IDU) vyhlašuje otevřenou výzvu na RETREAT – rezidenční pobyt od 8. do 12. listopadu 2016 v areálu Zámku ve Žďáru nad Sázavou. Výzva je určena pro individuální umělce z oblasti tance (tanečník, choreograf), hudby (skladatel, interpret), scénografie a architektury.

Tématem retreatu je práce s partiturou/plánem v tanci, hudbě, scénografii a architektuře

Rezidence se koná v historickém areálu Zámku ve Žďáru nad Sázavou s neopakovatelným geniem loci, který se tak stane místem reflexe a dialogu, mezioborových setkání, sdílení otázek a zkušeností v přátelské uvolněné atmosféře. Cílem retreatu je vzájemná mezinárodní mezioborová inspirace, rozvíjení svých konceptů a hledání kreativního procesu, posouvání své práce a pohledu na ni skrze nové objevy a sdílené aktivity.

V rámci pobytu neexistuje žádný tlak na tvorbu, umělci mají čas a prostor k přemýšlení  a na rozvoj svého bádání a hledání. Výzva je tedy zaměřena na umělce, kteří se chtějí věnovat výzkumu kreativního procesu v mezioborovém kontextu, rozšířit své obzory o témata způsobů práce s partiturou/plánem, rekonstrukcí, interpretací, kreativitou.

Umělci budou mít během retreatu možnost prakticky pracovat ve studiu (historických sálech), sdílet své otázky a zkušenosti v rámci moderovaných diskusí, volně bádat v exteriérech obklopeni přírodou a kulturními památkami.

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA  a IDU vybraným umělcům zajišťuje:

 

  • rezidenční prostory včetně ubytování a stravování
  • příspěvek na cestovné do 450,- Kč na osobu
  • na závěr rezidence možnost veřejné prezentace – moderovaný kulatý stůl

Přihlášky, které obsahují:

  • profesní životopis
  • přehled dosavadní činnosti, případně internetové odkazy s ukázkou předchozí práce
  • motivační dopis

zasílejte na fabisikova@se-s-ta.cz

 

Uzávěrka přihlášek je 9. října 2016

www.se-s-ta.cz/rezidence.php

 fabisikova@se-s-ta.cz

www.se-s-ta.cz  www.facebook.com/sesta.tanec

www.korespondance.cz  www.facebook.com/korespondance

sesta-rezidence-retreat-2016-plakat-a3-email

Lucie Fabišiková

Taneční magazín