Závěrečný večer festivalu Zlatá Praha 2016, v televizním přímém přenosu na ČT Art se nesl v duchu toho nejvybranějšího umění, obdivovali jsme ty nejlepší z nejlepších tanečníků, které lze na české scéně spatřit. Svoji podporu umění prokázala také Dagmar Havlová, která se slavnostního předávání cen aktivně zúčastnila. V hledišti jsme spatřili světoznámou umělkyni Dariu Klimentovou a nechyběl ani další z českých velikánů Mistr Vlastimil Harapes nebo někdejší primabalerina Národního divadla, pedagožka AMU i Musikhochschule v Kolíně nad Rýnem Marcela Benoniová a mnoho dalších hvězd baletního i hudebního nebe.
Milovníci tance rozhodně neodcházeli zklamáni, pro milovníky vážné hudby tu byl Epoque Quartet a Martin Bárta s Jaroslavou Pěchočovou.
Jana Drdácká, jejíž jméno je už řadu let synonymem pro flamenco a Eduard Zubák předvedli působivý španělský tanec.
Doslova únos diváka do vyšších uměleckých sfér a odpoutání se od běžného života způsobili tanečníci Baletu ND Michal Štípa a Miho Ogimoto.
Lehkými kroky se protančili k závěru večera mladí baletní umělci Bohemia Balet a tanečníci Balletu Hommes Fatals přinesli divákům překvapení. Tito umělci pojali balet poněkud netradičně a tentokrát se do piškotů a bílých baletních šatů oblékli muži. Byli natolik ladní, že v prvním okamžiku divák snad ani nepostřehl, že dívky vlastně nejsou dívky… Mladí umělci tvrdí, že dnes je opravdu těžké diváka vůbec něčím zaujmout a tudíž o jeho přízeň bojují po svém vlastním způsobu.
Trošku adrenalinu a zatajený dech přinesli svým výkonem ‚Losers Cirque Company‘. Opět, stejně jako při každém jejich vystoupení, jsme tiše žasli a báli se o zdraví účinkujících při jejich novocirkusovém představení, kde se snoubí tanec a akrobacie. Není pochyb o tom, že ‚Losers‘ s každým svým dalším vystoupením si jen a jen upevňují pozici na pomyslném trůnu krále českých novocirkusových show.
Ceny pro rok 2016
Grand Prix Golden Prague
Pořad: Ayham Ahmad: Klavírista z Jarmúku (č.65), Accentus Music GmbH v s koprodukci ZDF
Zdůvodnění: Ilustruje, jakým způsobem hudba pomůže jednotlivci přežít strašlivé utrpení. S elegancí a jemností odhaluje, že hudba může být využita k nenásilnému protestu a inspirovat ostatní, kteří prožívají nesnesitelné utrpení. Snímek vyvolává pocit naděje a optimismu, navzdory tragickým okolnostem, které jsou v něm zachyceny, a to prostřednictvím nehynoucího ducha mladého muže, jeho lásky k hudbě a jeho využití hudby jako prostředku, jímž sděluje zásadní poselství světu.
Český křišťál – kategorie 1 – Dokumenty o hudbě, tanci a divadle
Pořad: Zázrak z Goza (č. 22), Sounding Images GmbH
Zdůvodnění: Mistrovsky vystavěný příběh, tento snímek představuje hudbu jako motor společenského života v malé komunitě. Za ztvárnění námětu s respektem, láskou a humorem – za to, jak zachycuje kázeň, tvrdou práci a nespoutanou radost z přátelského soutěžení, které spojuje celou komunitu.
Český křišťál – kategorie 2 – Performing Arts (Záznamy opery, operety, muzikálu, tance, baletu, koncertů, divadelních představení atd.)
Pořad: Symetrie (č.25), Truth.io v koprodukci s CTM Pictures, NTR (NL broadcaster)
Zdůvodnění: Za svou originalitu a vynalézavost spočívající ve ztvárnění skutečnosti, že fyzika a kreativnost vycházejí ze stejného zdroje. Za jeho důsledně poetickou atmosféru, která spojuje vědu, operu, tanec a drama v jednolitém sledu. Za to, že opět propojil umění a vědu tak, jak tomu bylo před staletími.
Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin
Pořad: Seiji Ozawa: Živoucí duch hudby (č.43), Camera Lucida Productions v koprodukci s Camera Lucida a La Fondation Lous Vuitton.
Zdůvodnění: Za pořad, který překračuje hranice svého žánru a dává nám příležitost poznat pravého ducha velkého mistra – otevřenost, velkorysost a lásku k hudbě, které nabízí svým kolegům a studentům, a tím navždy mění jejich životy. Za eleganci a jednoduchost, s níž je toto hluboké poselství sděleno.
Cena České televize
Pořad: Leonard Bernstein. Větší než život (č.5), Bernhard Fleischer Moving Images v koprodukci s Unitel.
Zdůvodnění: Svým mimořádně zdařilým a atraktivním zpracováním, využívajícím velkého množství unikátních archivních záběrů, dokáže dokument přiblížit jednu z největších osobností světové hudby a spojit informaci a emoci v jeden fungující celek. Stejně jako Leonard Bernstein, pomáhá takový portrét poučeným a přitom srozumitelným způsobem otevřít a přiblížit fascinující svět klasické hudby co nejširšímu publiku.
Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97
Pořad: Přežívající umělci (č.12), Sounding Images GmbH
Zdůvodnění: Snímek ‚Přežívající umělci‘ mne zasáhl svou hloubkou. Velké množství umělců pochází z chudých poměrů. Je obdivuhodné, co pro ně umění znamená. Nepřináší jim slávu ani finanční zajištění, jde o hluboké vnitřní naplnění, o čistou životní vášeň. Plně jim rozumím a souzním s nimi.
Předsedkyně poroty Barbara Willis Sweet
Kanadská producentka a režisérka Barbara Willis Sweete má na svém kontě přes 30 živých přenosů z Metropolitní opery v New Yorku. Na letošním 53. ročníku MTF Zlatá Praha zastávala post předsedkyně poroty, která hodnotila snímky z nejrůznějších zemí světa.
Zeptali jsme se …..
Barbara Willis Sweet:
TM: Podělte se o nejlepší zážitek, který si odvážíte z letošního festivalu!
„Myslím, že nejlepší zážitek byl vůbec ten fakt sám o sobě, že jsem mohla vidět tolik dobrých filmů a různých disciplín z mnoha zemí a hodnotit je ve společnosti ostatních porotců. Pracovali jsme tvrdě, práce bylo skutečně hodně. Ale těšilo mě to, opravdu.“
TM: Zkusila jste někdy třeba závodně tančit? Přála jste si být profesionální tanečnicí?
„Dělám filmy o tanci, miluji tanec, je to úžasné umění a vážím si choreografů. Ale pohovořit o tanci musíte např. s režisérem Van Leerem.
Možná jsem si přála být profesionální tanečnicí v době, kdy jsem byla úplně malá dívka, ale později už ne.“
Děkujeme
Taneční magazín
Výherce kategorie 2, Ruben van Leer (Naarden, 1984) je Amsterdamský výtvarník a filmař. Pracuje převážně s médii a fólií, zkoumá potenciál pro audiovizuální harmonii skrze vyprávění – často umožňuje zvukový aspekt prosvítat jako hlavního protagonistu.
Zatím poslední projekt Symetrie je jasným projevem jeho bystrých schopností pro multisenzorické vyprávění.
Van Leerovy filmy byly promítány a oceněny na mezinárodní úrovni a vybrány na tanečních filmových festivalech v San Franciscu, Barcelona Choreoscope, Logroño festivalu Fiver, RAW Science Film Festivalu v Los Angeles a Indii, milánském Design Festivalu a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové KNAW v Amsterdamu.
Van Leer říká: „Vidím emocionální výrazy jako výsledek pohybující se geometrické struktury, které existují během vzniku našeho bytí. Zajímám se o paralelní vztahy, které existují mezi vědou a vnímáním. Snažím se o vědu, která odráží pohled na dlouhodobé vnímání trajektorií. Jsme tragické bytosti, pro které je tato harmonie příliš často ztracena.
Můj poslední film ‚Symetrie‘ pojednává o sladění jemné rovnováhy
mezi emocemi a abstrakcí; celého vesmíru a nejmenších částic; věda a umění; ty a já. Je to právě „quantum příběh,“ tím zajímavější, protože dává nahlédnout do symetrie, která nás všechny drží pohromadě a povzbudí diváka, aby odrážela jeho vlastní vnímavost světa.
Zeptali jsme se….
TM: Jak došlo k tomu, že jste začal natáčet filmy o tanci?
„Já jsem vlastně nikdy nezačal… Je to takový výzkum. K tomu, abyste začali, je třeba někoho potkat, někoho, kdo Vás skutečně osloví, ten, kdo tančí ze srdce a ze své duše, je nutné třeba potkat krásnou dívku a zamilovat se. Pro mě filmy znamenají určitý proces. Moje rodina je plná hudebníků, mám mnoho bratrů a sester a někteří z nich zkrátka tančí. Pocházím z takového prostředí, byl jsem jím obklopen a je to pro mě přirozené prostředí. Nemám tedy přesný začátek.“
TM: Jak na Vás zapůsobila Praha? Už jste viděl nějaké památky nebo teprve máte v úmyslu je navštívit?
„Dnes jsem tu první den, ale chci vidět středověké části Prahy a bylo mi doporučeno navštívit Židovský hřbitov. Také přemýšlím o muzeu komunismu, protože představuje hodně odboje a zajímavých věcí kolem. Rád bych se o této době něco dalšího dozvěděl.“