Štítek: sdružení

FysioART stále překvapuje!

Nejen, že neustále překračuje hranice států, tak rovněž limity možností. Ale v žádném případě nepřekračuje hygienické hranice „koronavirových zákazů“.

Jak již jsme informovali v minulých článcích umělecké sdružení FysioART se úspěšně zapsalo do povědomí německých diváků. A nyní v tom úspěšně pokračuje.

Divadelní výkladní skříň v německém Chemnitz

V německém městě Chemnitz od 20. do 23.12. prezentuje – i přes složitá hygienická opatření a normy – záznam svého úspěšného představení „Za zrcadlem“ (odkaz na nedávnou recenzi v TANEČNÍM MAGAZÍNU: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/12/10/poeticke-zrcadleni-casem/ ). Jeho záznam tam jde ve smyčce po čtyři večery od 17 do 20 hodin v divadelní výkladní skříni obchodu na frekventované pěší třídě. Divadelní výklad se může odehrávat díky spolupráci s organizací Taupunkt e.V. Chemnitz.  Zde jsou bližší informace: https://www.fysioart.cz/l/hinter-dem-spiegel-za-zrcadlem-v-nemecku/

Nadto FysioART šíří po internetu dárek – své audioknihy! Jejich výchozím impulsem bylo zpřístupnit  trvaleji příběhy nevidomé kamarádce. 

Představení „Hnízdo na nitkách“ na stěně jistého panelového domu v Praze

Avšak to není vše. Inscenace tohoto souboru „Hnízdo na nitkách“ pro změnu „létá“ po setmění po českých panelácích. Toto představení „blíž k ptákům“ se poprvé zkusmo pustilo 15.12. a dále se hraje, pokud neprší. Cílem jsou stěny paneláků, které svou barevností umožňují aspoň trochu kvalitní projekci a aby okolí nerušilo nazvučení. Ale své kouzlo má projekce i v tichu. 

Uveřejňujeme pouze dokumentační fotografie pro čtenářskou představu.

Připojujeme výše uvedený audiodárek FysioARTu :-):

https://www.vivala.cz/alba/225818/fysioart-svoboda-nesvoboda

TANEČNÍ MAGAZÍN

MAJÁKY v pohraničí (či zahraničí)

Zásluhou FysioARTu zářilo toto světlo budoucnosti i v Sasku

Profesionálnímu divadelnímu uskupení FysioART se podařil dokázat husarský kousek. V pondělí 12.10. 2020, po několika přesunech termínu (od jarní karantény), uvedl zahraniční premiéru inscenace „Půlnoc v pohraničí“. Odehrálo se tomu tak dokonce na německé straně pohraničí. Konkrétně v saském městečku Neusalza-Spremberg, na řece Sprévě. V místě, kde již historicky dlouho žije početná komunita Lužických Srbů. Takže zde vlastně došlo k divadelní premiéře hned pro dvě národnosti současně.

Konečně tedy se, počátkem října, mezinárodní premiéra „Půlnoci v pohraničí“ v německém okresu Görlitz (po jarním vynuceném odkladu), vážně uskutečnila. Jak byl TANEČNÍ MAGAZÍN informován, představení proběhlo za dodržení všech  hygienických „koronavirových“ opatření obou států.

Maják kultury v kostele, v saském městečku Neusalza-Spremberg

A maják pro českou kulturu byl u Sprévy vznícen nadvakrát. Nejprve byl společně nasvícen kostel zvenčí. „A poté, po představení, jasné světlo uvnitř, aby prozářilo dobu nastávajícího kulturního temna,“ přiblížila nám MgA. Hana Strejčková.

Kostel, ve kterém se uskutečnila premiéra i bylo zapáleno světlo pro českou kulturu

Určitě je nutno uvést, že „Půlnoc v pohraničí“ je emočně silným příběhem s výrazným historickým nábojem. Což ostatně potvrzuje námi uveřejněná recenze z jejího únorového pražského představení:  https://www.tanecnimagazin.cz/2020/03/02/pulnoc-ve-20-00-…nny-marie-snezne/ .

Hana Strejčková v představení „Půlnoc v pohraničí“

Zeptali jsme se:

Hany Strejčkové

režisérky, choreografky, herečky i pedagožky, zakladatelky sdružení FysioART:

TM: Myšlenku s majáky české kultury jste posunuli ještě o stupínek výš. Jak to cítíte Vy osobně?

HS: „Rozsvítili jsme tedy světlo pro českou kulturu v pohraničí. Symbolicky v kostele. Ostatně, v těch poslední čtyři roky hrajeme stejně často jako na divadelních scénách. A místa, kde pravidelně hostujeme, také vysílala světelnou zprávu, že #kulturunezastavis. Maják české kultury, nádherná spontánní akce, která velmi decentním způsobem naznačila, že kultura spojuje národ, je jeho vizitkou a univerzálním komunikačním prostředkem. Nonverbální divadlo, tanec, cirkus jsou v posledních dekádách tak propojené se světem, že je jen těžko představitelné, aby se z kultury naživo stala vzpomínka. Chemie vztahu jeviště – hlediště, osobní kontakt s publikem, přesahové aktivity umění, ze všeho toho plynoucí emoce není možné plnohodnotně vtěsnat do virtuálního světa. Letošní rok vnímáme jako přelomový v dobrém i opačném významu, rozhodně nás provokuje neustrnout a hledat cesty ke světlu.“

TM: Děkujeme a věříme, že to světlo bude nejen světlem na konci tunelu, ale i pochodní, vedoucí divadlo k lepším perspektivám.

Foto: FysioART – Tomáš Strejček a archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN