Štítek: Ohad Naharin

„KLÍČE ODNIKUD“

Nepříliš veselé téma, krásně a vkusně zpracované – takové je nejnovější dílo Petra Zusky

V pondělí 11. března patřilo pražské Fórum Karlín Jihočeskému divadlu. Konkrétně dílu choreografa Petra Zusky „Klíče odnikud“. Petra Zusku našim čtenářům jistě nemusíme představovat. Pouze krátce připomeňme, že během své taneční kariéry vystoupil v baletech klasického repertoáru a především v dílech renomovaných současných tvůrců – Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Libora Vaculíka, Alvina Aileyho, Gerharda Bohnera, Roberta Northa, Matse Eka, Hanse van Manena, Christophera Bruce, Ohada Naharina, Nacho Duata, Itzika Gallili… Vystupoval v mnoha zemích po celém světě, od roku 2002 byl uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. Jako tvůrce má na kontě více než padesát inscenací. Za svou interpretační práci a choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění.

Dílo „Klíče odnikud“ vychází ze Zuskovy osobní zkušenosti. Petr Zuska navštívil jednoho dne prázdný dům svých prarodičů. Ten byl obýván několik posledních desetiletí Zuskovou opuštěnou, schizofrenní tetou, která v něm i v naprosté samotě zemřela. Tato žena byla uzavřena do svého vlastního světa strachu a hrůzy ze všeho okolo, obklopena rejem svých neuspořádaných démonů. A současně kolem ležely svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů. Ale odkud vlastně byly? Celý příběh, který trvá přibližně hodinu a půl, vychází ze vzpomínek a klíčových životních okamžiků této nešťastné ženy.

Tanec, který představuje konec života, skon a určitý přechod mezi jednou dimenzí a druhou, není rozhodně žádné radostné téma. Přesto se Petru Zuskovi podařilo vytvořit dílo, které diváka strhne. Bez hlesu sledujeme příběh, který dotváří bezpochyby dokonale vybraná hudba.

Příběh začíná. Vidíme ženu v černobílých šatech, barvách většinou symbolizujících smrt. Zoufale vybíhá vpřed, ale pak zůstává bezvládně sedět na židli, hlavu sklopenou k jedné straně… Pomalu se otevírají jedny, druhé, třetí dveře… A nakonec vyskočí na scénu, z osmi jasně nasvícených dveří, tanečníci – čtyři muži a čtyři ženy. Otevřou-li se dveře, proud světla proniká na jeviště. Je to snad už světlo z té „druhé strany“?

Tanečníci představují vzpomínky dotyčné ženy, jsou oděni do černých obleků. Také se říká, že po smrti člověk vidí před očima odvíjet se celý svůj životní příběh. Všechno dobré i zlé, co ho potkalo a co udělal. Je snad toto takový příběh? Možná ano…

Na scéně se také objevuje druhá žena (nazvaná jen ONA), rovněž oblečena do černobílých šatů. Představuje patrně matku zesnulé ženy. Možná ji ale můžeme chápat i jako zesnulou samotnou, tedy přesněji její vlastní nesmrtelné „Já“. Ale současně je to také pianistka (Božena Steinerová), interpretující první část klavírního cyklu „Po zarostlém chodníčku“ Leoše Janáčka. Tato skladba vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle profesních „proher“, které prožíval, zemřela jeho jednadvacetiletá dcera Olga. Janáčkova skladba kontrastuje s „Reguiem“ Antonína Dvořáka, které se inscenací také prolíná. Toto dílo pak bylo naopak vytvořeno v době, kdy byl skladatel na vrcholu svých tvůrčích sil a jeho „Requiem“ je spíše velkolepou oslavou Boha. Petr Zuska pečlivě zvažoval, které skladby svým obsahem a náladou odpovídají tématu inscenace. A jejich dramaturgie se povedla. Spojení obou z uvedených hudebních děl je emotivně velmi působivé.

Sledujeme pak dále, jak ONA (tanečnice Julie De Meulemeester) vzpomíná na matku a otce, na své dětství, ale i konflikty s otcem, partnerské konflikty. Až nakonec, kdy se postavy mění ve zlé, zlověstné přízraky bez tváří (tanečníci mají hlavy zahalené do černé) a nebohou ženu ničí. Interpreti vskutku přesvědčivě a mistrně představují vtíravé, děsivé, chmurné myšlenky hlavní postavy.

Julie De Meulemeester podává vynikající výkon, divák s napětím sleduje její taneční pojetí role po celé představení.

Božena Steinerová se stává součástí hlavního děje, možná ztělesňuje pocity zesnulé, možná její příbuzné či její vlastní „Já“. Na konci pak zůstávají obě ženy na pódiu bez známek života.

Velkým kladem inscenace „Klíče odnikud“ je její  přínos nejen pohledem na útrapy a konec jednoho lidského života, ale také na opravdovou krásu a důstojnost. Nic není povrchní, divák je hluboce dojatý. „Klíče odnikud“ bych bez nadsázky označila za mistrovské dílo Petra Zusky.

KLÍČE ODNIKUD

Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Petr Zuska, Petr Baštýř

Zvukový design: Zbyněk Perla

 Asistenti choreografa: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek

Tančí:  Julie De Meulemeester (ONA), Božena Steinerová (ONA), – Petronela Bogdan, Sebastiano Mazzia, Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Aleš Hanzlík, István Varga, Rosa Maria Pace, Magnum Phillipy (ONI)

Foto: archiv Jihočeského divadla

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

„KYLIÁN – Mosty času“

První premiéra sezóny Baletu Národního divadla je poctou významnému českému choreografovi Jiřímu Kyliánovi i jeho tvorbě, inspirující umělce po celém světě. Zároveň oslaví českou státnost, svobodu a 100 let existence Československé republiky. Proběhne 11. 10. 2018 v pražském Národním divadle.

„OSLAVA SVOBODY“

„Tanec nevyjadřuje jen radost, smutek nebo jiné citové rozpoložení, může být i modlitbou, rituálem, terapií nebo intelektuální strukturou.“ (Jiří Kylián)

Komponovaný večer „KYLIÁN – Mosty času“ vznikl u příležitosti 100. výročí vyhlášení samostatné Československé republiky v roce 1918, které bylo bodem zvratu v českých dějinách a dodnes je symbolem svobody a demokracie. Právě svoboda tvorby je to, co mají všechny formy umění společné. Na počest této klíčové události vybral Jiří Kylián svá čtyři díla – „Žalmová symfonie“, „Bella Figura“, „Petit Mort“ a „Šest tanců“.

Jiří Kylián je jedním z našich nejuznávanějších a nejrespektovanějších umělců, a to v celosvětovém měřítku. Jeho práce je nesmírně rozmanitá a kreativní, neustále hledá nové cesty a způsoby vyjádření. Kyliánovo široké umělecké dílo, které čítá více než sto kusů, překvapuje svou emoční hloubkou, vnitřním rozechvěním, silnou dramatickou linkou, ale i hravostí. Dominantními tématy pro něj vždy byly motivy lásky a smrti a vše mezi tím.

Kylián je velmi úzce spjat s Nizozemským tanečním divadlem (Nederlans Dans Theater). V roce 1975 se stal jeho uměleckým šéfem, na této pozici působil od roku 1999, až do roku 2009 však zůstal kmenovým choreografem souboru. Coby ředitel divadla uvedl na evropskou scénu mnohé dnes světově uznávané choreografy, jako je Mats Ek či Ohad Naharin. Mezi tanečníky, které inspiroval i k tvorbě, pak byli Nacho Duato, Paul Lightfoot, Patrick Marin, Mario Radačovský nebo Johan Inger. Kyliánova díla jsou inscenována napříč kontinenty.

Michal Štípa a další členové souboru při zkouškách představení „KYLIÁN – Mosty času“

Letos Jiří Kylián oslavil 70. narozeniny a stal se členem francouzské Akademie des beaux-arts, což je nejvyšší pocta, kterou lze ve světě umění získat. Doposud se členství v této prestižní akademii udělovalo v sedmi uměleckých disciplínách. 25. dubna 2018 (kdy byl zvolen Jiří Kylián) se choreografie (a tanec) stala novou kategorií. V současné době se Jiří Kylián věnuje také filmové taneční tvorbě a fotografii.

JIŘÍ KYLIÁN V NÁRODNÍM DIVADLE

Kyliánovo choreografické dílo je v Čechách známé právě díky Národnímu divadlu v Praze. V minulosti uvedlo ND choreografie „Návrat do neznámé země“, „Stamping Ground“, „Sinfonietta“, „Polní mše“, „Dítě a kouzla“, „Petite Mort“ nebo „Last Touch“.

Národnímu divadlu je ctí, že může tímto komponovaným večerem českému divákovi znovu představit tvorbu tohoto jedinečného tvůrce.

„CELEBRATING KYLIÁN!“

Výjimečnost premiéry ¨“Kylián – Mosty času“ se promítá i do nabídky doprovodných programů, kterými by Národní divadlo chtělo doplnit mozaiku výsledného obrazu tvorby Jiřího Kyliána v plné kráse a poučené hloubce.

Zhlédněte představení a přidejte k tomu návštěvu multimediální výstavy, přijďte na Hovory s… inscenačním týmem anebo na taneční sál do Anenského areálu na baletní dílnu určenou široké veřejnosti, kde prostřednictvím předních sólistů nahlédneme do Kyliánova rukopisu a dalších souvislostí.

Již od 10. října bude otevřena v Provozní budově B na náměstí Václava Havla výstava „Celebrating Kylián!“ Expozice byla připravena na počest 70. narozenin Jiřího Kyliána v loňském roce v nizozemském Haagu. Iniciovali ji Holland Dance Festival, Kylian Productions, divadlo Korzo, Nizozemské taneční divadlo (NDT) a Zuiderstrandtheater. Již v červnu tohoto roku jsme výstavu na týden otevřeli, nyní máte opět možnost zhlédnout velice unikátní archivní záběry – vidět Jiřího Kyliána při tvůrčí práci je zážitek. Výstavu doplní i český koutek, ohlédnutí za Kyliánovým repertoárem na českých jevištích.

Výstavu připravuje Kyliánův nadační fond v Praze ve spolupráci s Národním divadlem a festivalem Tanec Praha. Expozice se koná za laskavé podpory a supervize Nizozemského tanečního divadla (NDT) a Kyliánovy nadace v Haagu.

Kdy: 10.─14. října denně od 13 do 22 hodin

a 15. ─25. října denně od 13 do 22 hodin.

HOVORY S…

71 let života a 52 let umělecké tvorby to je jistě z hlediska běhu vesmíru jen jeden nádech a výdech, pouhý mžik, ale z úhlu lidské perspektivy je to kus života naplněného prací, tvorbou, soustředěním, nadšením i zoufalstvím, vírou i ztrátou iluzí…

Pokud se chcete dozvědět více o životě a tvorbě tohoto slavného choreografa, pak neváhejte a přijďte do Národního divadla na besedu s Jiřím Kyliánem, kterou povede umělecký šéf Baletu ND, Filip Barankiewicz.

Kdy:  8. října 2018 v 15 hodin ve foyeru na 1. balkóně Národního divadla

BALETNÍ DÍLNA – „JUST KYLIÁN“

Jiří Kylián byl zvolen členem francouzské Akademie des beaux-arts, což je nejvyšší pocta, kterou lze ve světě umění získat. Doposud se členství v této prestižní akademii udělovalo v sedmi uměleckých disciplínách, 25. dubna 2018, kdy byl zvolen Jiří Kylián, se choreografie (a tanec) stala její novou kategorií. Jsme, jako Národní divadlo,  na Jiřího Kyliána velice hrdi a vážíme si i možnosti uvést na jeviště čtyři jeho díla v rámci inscenace „Kylián – Mosty času“.

Dozvíte se o jeho tvůrčích obdobích, rukopisu, milnících…

Kdy: 21. října 2018

Dílnu doporučujeme dospělým a dětem od 12 let.

Cena: 180 Kč

Kde: v prostorách Baletu ND, Anenské nám. 2, Praha 1

Rezervace nutné na: balet@narodni-divadlo.cz

nebo k.hanackova@narodni-divadlo.cz

PŘÍMÝ PŘENOS ČT

Slavnostní premiéra „KYLIÁN – Mosty času“ bude vysílána v přímém přenosu Českou televizí na kanálu ČT Art. Pokud se vám nepodařilo získat vstupenky na tento večer, nezoufejte, protože představení bude streamováno na piazzetě ND. Zažijte tak premiéru živě spolu s géniem loci na divadelním náměstí Václava Havla.

Kdy: 11. října 2018 ve 20.15

„RŮZNÉ BŘEHY“

Monografie, kterou si můžete zakoupit jak v divadle, na pokladně nebo v e-shopu, se zabývá rozmanitou tvorbou Jiřího Kyliána, analyzuje, mapuje umělcovu dlouholetou spolupráci s Nizozemským tanečním divadlem a jeho vztah k rodišti. Důležitou součástí publikace jsou početné fotografie

Cena: 490 Kč

Foto: Archiv ND a TM

Helena Bartlová, Národní divadlo

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Balladine v listopadu nejen tančí!

Workshopy, jóga i bazar

Taneční škola Balladine, která sídlí na Moravském náměstí 13 v Brně Vás srdečně zve na své kurzy jógy a listopadové workshopy současného tance pro děti i dospělé, a také na bazar oblečení, bot a šperků od vybraných prodejců.

Workshop moderního tance se bude konat 19.11. od 15:30 a je určen pro děti od 6 do 13let. Povede ho lektorka Veronika Jiroušková, která je absolventkou Taneční konzervatoře v Brně, obor moderní tanec. Také má bohaté zkušenosti jako lektorka a pedagožka. Nedělní workshop bude akce nabitá nejen tancem, ale i zábavou. V rámci dvouhodinového workshopu se děti naučí jak správně protáhnout své tělo, ovládat ho a využívat prostor kolem sebe. Děti si vyzkouší základ pro jazzové piruetty a nauč& iacute; se kousek choreografie. Čas bude i na pauzu a krátké povídání o základech moderního tance.

Dále se můžete těšit na workshop současného tance se Sabinou Bočkovou, která v Balladine vedla podobně zaměřený workshop již v dubnu. Díky pozitivním ohlasům pořádáme druhý a větší workshop, který se bude konat podle zájmu buď pouze v neděli 26.11. nebo v neděli i v sobotu, tedy 25.+26.11., vždy 14:00-18:00. Sabina vystudovala konzervatoř Taneční centrum Praha, účastnila se několika mezinárodních workshopů, v rámci kterých absolvovala výuku gaga techniky a re pertoáru světových choreografů jako Ohad Naharin, Crystal Pite, Lighfoot-Leon a dalších. Nyní třetím rokem profesionálně působí na české scéně současného tance a od sezony 2015/2016 působí v souboru Pražský komorní balet.

Sabina popsala náplň workshopu takto: „Budeme nahlížet naše tělo jako individuální jednotku a sledovat jak jako jedinci fungujeme ve skupině. Fyzicky připravíme a posílíme naše tělo skrze jednotlivé cviky podporující rozvoj naší fyzikality tak, aby se jeho funkčnost zlepšila i v našich běžných životech. Naučíme se pracovat s koordinací pohybu, uvědoměním si všech částí našeho těla a správným využitím energie a stavu naší m ysli. Věnovat se budeme také improvizaci, budeme pracovat i s fragmentací pohybu a na závěr vytvoříme jakousi poloimprovizovanou session, kde se pokusíme uplatnit veškeré poznatky, které jsme v průběhu workshopu získali.“

Od konce října probíhají v Balladine také nově kurzy Power jógy. Budou se konat pravidelně každé pondělí od 18:30h pod vedením lektorky Bětky, která se vrátila z Ameriky, kde nabrala nové zkušenosti a pravidelně se tam účastnila lekcí jógy.

Kromě pohybových aktivit připravujeme v listopadu také druhý díl seriálu Moonlight shopping – bazar oblečení, bot a šperků od vybraných prodejců. Přijďte se podívat, nakoupit, popovídat si a dát si s Balladine crew drink. A k tomu samozřejmě nesmí chybět dobrá hudba a tanečky!

Veškeré aktuální informace naleznete na webových stránkách studia www.balladine.cz nebo na jeho facebooku.

 

Bc. Hana Kachlířová, DiS.  

 pro Taneční magazín 

 

Výročí 420PEOPLE

Když někdo slaví deset let, tak teprve má celý život před sebou. Jinak tomu je u tanečního souboru. Tanečníci a choreografové 420PEOPLE již dávno vyrostli ze školních lavic, jsou profesionály v tom nejlepším smyslu slova. A právě to dokumentoval i jejich výroční galavečer na Nové scéně pražského Národního divadla, za (aktivní) účasti Jiřího Kyliána…

Gala výročí 420PEOPLE

Dal jsem se „do gala“ a šel na již pořadí druhý GALAVEČER k 10. výročí ojedinělého a svou tvorbou kosmopolitního souboru 420PEOPLE. Probíhal na Nové scéně pražské „zlaté kapličky“ – Národního divadla. K té má soubor blízko, neboť se zde již pravidelně objevují jeho inscenace. Tak jsem byl „v gala“ a onen galavečer právě začínal. Možná mi pouze chyběl míč české značky „Gala“, ale ten bezezbytku úspěšně nahradily taneční rekvizity ve tvaru zavěšených koulí hned v úvodním vystoupení galavečera – v jedné ze špičkových choreografií baletního mága Jiřího Kyliána „Double You“ v podání jednoho ze zakladatelů (společně s Natašou Novotnou) a šéfů 420PEOPLE Václava Kuneše. To patřilo vedle „B/olera“ neméně věhlasného Ohada Naharina k vrcholům tohoto netradičního večera.

 

Výroční taneční večer na jevišti Nové scény byl – v reminiscenčně bilančním duchu – malým poohlédnutím zpět i gratulací hostujících a spřízněných umělců zároveň. Na scéně se střídaly různé styly a druhy moderních výrazových tanců, nápadité a netradiční choreografie. Nechyběl zde ani potřebný nadhled a humor.

Zejména bych vyzdvihnul velice promyšlenou a citlivě vyváženou dramaturgii celého výročního programu. Zpočátku jsem si pomyslel, že oba v úvodu zmíněné vrcholy programu – „Double You“ a „B/olero“ – zařazením na samotný počátek galavečera trochu degradují zbývající pořad spíše na přehlídku, které bude scházet potřebná gradace nebo závěrečná pointa. Opak však byl pravdou. Ve svižném a pulsujícím tepu se zde střídala vpravdě ojedinělá a neopakovatelná čísla.

Kunešovy choreografie „Small hour“ , „Paradiso“, „Mirage“ a „Wind upu“ prostřídávala Nataša Novotná se svým „Sacrebleu“. Nechyběla ani připomínka úspěsné taneční inscenace „Máj“ tentokrát bez Davida Prachaře, ale se skvělým multiinstrumentalistou a skladatelem Ondřejem Anděrou. Pomyslnou „muziku tvrdil“ hostujíci Cirk La Putyka se svou „Slapstick Sonatou“ s notnou dávkou tradiční akrobacie a vtipu. Zaujali i DekkaDancers, OFFprojects a v neposlední řadě i na Nové scéně „domácí“ soubor Laterny Magiky se svým neopakovatelným „Cube – work in progress“, zejm éna skvělým výkonem Zuzany Herényové, která o svých kvalitách již přesvědčila jako jedna z interpretů (vedle Alexandra Volného) v již zmíněné Kunešově choreografii „Small hour“.

Velmi citlivým – svou charakteristicky „francouzskou češtinou“ – proneseným projevem zaujala i Chantal Poullain. Civilně a neokázale vzdala hold tanci, jako mezinárodně srozumitelné umělecké disciplíně i tanečníkům, kteří musí být na jevišti i přes svízele, starosti a bolesti všedních dnů vždy připraveni k fyzicky náročnému a bezchybnému projevu. A zvláště její taneční výkon v Kunešově „Mirage“ daleko výrazově, pohybově a procítěním předčil její dávnou královnu v Polívkově legendárním „Šaškovi a královně“

K nesporným kladům tohoto galavečera patřilo i nebývale vynikající ozvučení. A to hudebním aranžmá i provedením (live-hudba i halfplayback) velmi rozličných čísel. Velicei dobře vím, že na Nové scéně tradičně bývá zvuk někdy Achillovou patou… Tentokrát nikoli.

Přestávku zdařile oživila netradiční anketa, jejíž účastníci mohli vyhrát volné lístky na představení 420PEOPLE, taneční hodiny od vynikajících renomovaných lektorů, ale také obrázek s vlastnoručním věnováním Václava Kuneše a mnoho a ještě více dalších cen.

Kromě Jiřího Kiliána se v hledišti objevila celá řada známých tanečních, baletních, hereckých i jiných veřejně známých tváří.

Závěrem zbývá pouze pochválit kvalitní tištěný program, kde – mimo zajímavostí o jednotlivých členech 420PEOPLE – nechyběla ani krásná poděkování všem, kteří za ta léta s jeho umělci spolupracovali. A věřte, pomalu připomínal Zlaté stránky. Milé a uznání hodné!

Galavečer 420PEOPLE byl vskutku zdařilou oslavou desetiletí tohoto souboru. Stal se oslavou kosmopolitní spolupráce, která nezná hranice. Mezi národy ani tanečními styly. Bylo vidět, že soubor již po léta nachází společnou řeč se špičkovými choreografy, ale zároveň i jde svou vlastní autorskou cestou. Ke kladům tohoto souboru patří i empatie a obracení se k obecenstvu, jak jsem se koneckonců i osobně přesvědčil při závěrečné divácké besedě se souborem po předloňské inscenaci baletního ping-pongu.

 

Michal Stein

FOTO: 420PEOPLE

Taneční magazín