ASSEMBLAGE – šest tanečnic a retardér

Retardér ještě neznamená, že inscenace bude zpomalena. Anebo, že je určena pouze pro retardované jedince!

V pondělí 8. října uvede Studio ALTA v 19.30 premiéru tanečního představení skupiny ME-SA v choreografii držitelky ocenění Tanečnice roku 2015 Martiny Hajdyla Lacové s názvem „Assemblage“. V představení šestice tanečnic hledá síly, které je a svět kolem nich tvoří i ničí zároveň.

Svérázný ekosystém inscenace v sobě zrcadlí neustálou proměnu, proces zrodu a provázanost vzniku a zániku. „My jsme ty síly, které mění okolí, ale zároveň i my jsme, ať chceme nebo ne, měněni naším okolím, společností. Jsme součástí asambláže, kterou sami tvoříme,“ vysvětluje inspirace dramaturg inscenace Jiří Hajdyla.

Cítila jsem potřebu pracovat s nebezpečím, lákalo mě téma apokalypsy a chtěla jsem nechat prorůst divadlo přírodou“, doplňuje autorka choreografie Martina Hajdyla Lacová.

V inscenaci je ale apokalypsa vnímaná spíše jako proces zrodu něčeho nového, než zánik toho původního. Autoři se obracejí k přírodě a k základním principům existence, hledají inspiraci ve vazbách prvků ve skupenstvích, ve vzájemném působení planet ve vesmíru, ale také ve zvířecí podstatě interpretek, z nichž každá přináší vlastní ženskou esenci – Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková.

Nedílnou součástí představení je živá hudba a scénografie Zuzany Scerankové.

Sceranková zde pracuje se zdánlivě neslučitelnými motivy. Zpomalující a ohraničující pouliční retardér leží vedle organických přírodních prvků. Výsledkem je svět, v němž se prolínají futuristické a postapokalyptické vize s klidnou a samozřejmou dokonalostí přírody.

Tvůrčí tým Assemblage:

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová
Za podpory: MHMP, MK ČR, IVF, ALT@RT / Studio ALTA, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje

Fotoze zkoušek: Studio ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Studio ALTA zakončí rok dvěma netradičními premiérami

Poslední premiéry roku ve Studiu ALTA: SatSang a Eau de Vie

 

 

 

 

Studio ALTA zakončí rok dvěma netradičními premiérami. Prvního prosince se představí projekt SatSang, který je spoluprací pražského souboru ME-SA, slovenské Taneční společnosti Artyci a muzikanta Maoka. Desátého prosince proběhne první uvedení projektu Eau de Vie Lucie Kašiarové, Petra Šavela a Tomáše Vtípila. Oba projekty jsou improvizovanými, a tudíž neopakovatelnými událostmi, které spojuje n ejen živá hudba na scéně, ale především touha umožnit divákům naplno zažít přítomnost. 

SatSang je mimořádným setkáním zkušených tanečníků a improvizátorů pod koncepčním vedením Zuny Kozánkové. Mimo autorku konceptu se na jevišti představí Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Milan Kozánek, Dano Raček a Lukáš Homola. SatSang je platformou pro průnik rozdílných tanečních, improvizačních i generačních zkušeností, stejně tak jako průzkumem interakce fyzické akce s živou hudbou. SatSang je oslavou přítomného okamžiku, který v běžném životě nejsme často schopni zachytit a procítit.

„Překlad slova „sat“ je pravda, „sang“ pak společnost. SatSangem je společenství čehokoli, co přináší pravdu. V tomto projektu hledáme pravdu skrz maximální upřímnost bez příkras, absolutní koncentraci na tady a teď. Improvizace silně využívající přítomný okamžik je cestou pro otevřenost mysli k nejrůznějším situacím, vztahům, možnostem vývoje – a může tak být cestou hluboko do našeho nitra.“, doplňuje k projektu autorka konceptu Zuna Kozánková. Před pražskou premiérou 1. prosince ve Studiu ALTA bude projekt uveden i v prostoru DIOD v Jihlavě.

V sobotu 10. prosince naplní Studio ALTA celodenní maraton rituálů se souhrnným názvem Eau de Vie. Autoři popisují Eau de Vie jako sdílenou událost, která vzniká v závislosti na skupině, prostoru a přání prožít něco společně. Dva tanečníci a jeden hudebník ohledávají pravidla události, která jsou v neustálém procesu přeměny. Jistotou jsou inspirace Fridou Kahlo, japonskými gejšami, samurajskými bojovníky a haiku. & bdquo;Eau de Vie je cesta. Cesta skrze ostatní k sobě a od sebe k ostatním.“, přibližuje koncept jeden z autorů, Peter Šavel.

Studio ALTA se neprofiluje pouze jako divadlo prezentující hotová představení, ale i jako tvůrčí hub – podporuje umělecký výzkum a snaží se ho přiblížit divákům. Umožňuje nahlédnout postupy, které běžně zůstávají za zavřenými dveřmi. Improvizace je dnes nedílnou součástí téměř jakékoli tvorby na poli současného tance a její porozumění zvyšuje potenciál diváckého zážitku. Prosincová představení jsou výjimečnou příležitostí zažít vysoce profesionální současný tanec, který se mění každým okamžikem v reakci na dění tady a teď, no zároveň je ukotvený v jasné struktuře.

 

SatSang

Tanec: Zuna Vesan Kozánková, Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Milan Kozánek, Daniel Raček, Lukáš Homola

Koncepce: Zuna Vesan Kozánková

Hudba: Maok

Fotografie v projekci: Dušan DuPe Petho, Danica Púry

Za podpory: MHMP, MKČR, ALT@RT / Studio ALTA

 

Eau de Vie

Koncept, tanec: Lucia Kašiarová, Peter Šavel

Hudba živě: Tomáš Vtípil

Producent: danceWATCH / Karolína Hejnová

Za podpory: MHMP, MKČR, ALT@RT / Studio ALTA

Zuna Vesan Kozánková  (1973)
Zunino taneční vzdělání začalo na akademické půdě – je absolventkou Taneční konzervatoře a VŠMU v Bratislavě, následně se otevřela novým vlivům během studijních pobytů v Evropě a Asii. Poslední léta silně propojuje tanec se studiem čínské medicíny, akupunktury, shiatsu a taoizmu. Je vyhledávanou taneční pedagožkou, vyučuje na významných evropských školách (např. SEAD) i v souborech současného tance. Stejně tak pracuje s lidmi bez předcházející taneční zkušenosti a učí je rozumět vlastnímu tělu a mít radost z pohybu. Od roku 2014 žije v Orlických horách, kde společně s manželem Milanem buduje umělecké a vzdělávací centrum PANGEA MEETINGPOINT.

Martin Maok Tesák (1974)

Hudebník, multiinstrumentalista, skladatel filmové a divadelní hudby. Narodil se v Bratislavě. Přes deset let vytváří po jménem Maok improvizovanou hudbu s etnickými a experimentálními prvky. Vydal 17 alb, skládal hudbu pro filmy Juraje Jakubiska či cestopisy Pavla Barabáše. Je vyhledávaným tvůrcem divadelní a taneční hudby, mimo domovské Slovensko koncertuje v ČR, Skandinávii, Německu, Polsku či Koreji. Organizuje hudební workshopy, kde účastníky vede k sebevyjádření pomocí hudby a zvuků.

Lucia Kašiarová (1981)

Vystudovala tanec na Konzervatoři v Banské Bystrici a pedagogiku tance na VŠMU v Bratislavě a HAMU v Praze. Autorsky spolupracuje s režisérkou Petrou Tejnorovou (projekty Uhozené květinou, Krajina paměti, Osobní anamnéza, Modrovous, Ias on me dea, Edge) a s herečkou Vandou Hybnerovou (ANGEL-Y, Pokoj, Slow show). Od roku 2007 je ředitelkou ALT@RT, z.ú. a uměleckého prostoru Studio ALTA, které se pod jejím vedením etablovalo v profesionální otevřenou platformu se zaměřením na prezentaci současného živého umění, současného tance a multižánrových projektů. Je iniciát orkou a ředitelkou festivalu slovenského současného tance v Praze HYBAJ HO!

Peter Šavel (1984)

Tanečník, choreograf a taneční pedagog, absolvent bakalářského programu na VŠMU v Bratislavě (pedagogika moderního tance) a P.A.R.T.S. (Performing Arts Research and Training Studios) v Bruselu.

Jeho díla byla již čtyřikrát vybrána mezi prioritní díla prestižní sítě Aerowaves – v roce 2006 (One for you, two for me, ve spolupráci se Stanislavem Dobákem), v roce 2012 (Much More Than Nothing, ve spolupráci s ME-SA), v roce 2013 (Boys Who Like To Play With Dolls, ve spolupráci s Terezou Ondrovou) a v roce 2014 (BAKKHEIA, pro BOD.Y). V současné době žije a tvoří v Bruselu, kde spolupracuje s choreografy Pierrem Droulersem a Salva Sanchisem a věnuje se vlastní tvorbě. Od roku 2014 je rezidenčním umělcem choreografického centra Charleroi Danses.

http://www.petersavel.com/

20161511151338

Taitana Brederová

Taneční magazín

 

HAJDY do Ponce NA HAJDYLU!

Martina Hajdyla Lacová „hřeší“ v Ponci se židlí i na židli. Se skvělou hudbou. S fantastickým světelným parkem. S kalhotkami, nad kalhotkami, pod kalhotkami – i bez kalhotek…

Přesně v polovině března (konkrétně 15. a 16.) měla na tradiční taneční scéně Ponec první a druhou slavnostní světovou premiéru inscenace „L – o ONE THE SEVEN“ z autorské dílny slovenské taneční osobnosti Andreje Petroviče. Jedinou – a skvělou – sólistkou byla Martina Hajdyla Lacová. O dojmy hned z té první premiéry se nyní se TANEČNÍ MAGAZÍN se svými čtenáři podělí:

ONE WOMAN SHOW

Čerstvá laureátka titulu „Tanečnice roku“ Martina Hajdyla Lacová se cítí v sólových programech jako ryba ve vodě. Dokáže plně zdůraznit svou individualitu. Cele se nechává inspirovat scénickou hudbou, světly i dalšími jevištními podněty. Již tradičně v Ponci nastoupila „v dresu“ své domovské taneční skupiny ME-SA, jejíž je zakladatelkou.

Autor námětu, koncepce, režisér i choreograf Andrej Petrovič projevil velké zkušenosti z velkého tanečního světa. Jeho režijní rukopis je svébytný a nezaměnitelný. Předestavení samotné je doslova tryskajícím vřídlem kreativity. Petrovič zde řeší sedm ženských hříchů.

Možná si pouze autor svou „světovost“ mohl klidně odpustit v samotném názvu? Je touhou po ještě větší světovosti? Podbízením se zahraničnímu publiku? Laciným efektem? Patrně od všeho něco… Nicméně, inscenaci by slušel srozumitelný český název! Nebo slovenský? Když obě jeho vůdčí osobnosti mají kořeny v zemi Tater a Dunaje?

1.Hajdyla

ŽIDLE

Bezmála tři čtvrtiny téměř hodinové inscenace je jedinou dekorací na scéně – strohá židle! Martina Hajdyla Lacová si s ní plně vystačí. Je jí oporou, partnerkou i oponentkou – soupeřkou s níž se nedokáže srovnat.

Zaměřit se pouze na židli by bylo odvedením od dalších vrcholných výkonů. Především musíme k výšinám vyzvednout světelné efekty a celkovou režii osvětlení (opět „světově“ nazvanou „světelný design“), jíž měla v gesci Katarína Ďuricová. Nikoli náhodou je v programu představení uváděna hned za režisérem i choreografem a interpretkou.

Další silnou stránkou inscenace „L – ONE THE SEVEN“ je hudba.  Je inspirací, dramatickým přemostěním i nositelkou děje! Autory jsou Ben Frost a Amon Tobin. Hudba Bena Frosta kombinuje již existující nahrávky (Venter), které  jsou použity s jeho svolením, s originálními kusy, které vytvořil přímo pro toto představení. (Hudba na základě licence OSA se vztahuje ke skladbě Piste 02 Amona Tobina.)

2.Hajdyla

KALHOTKOVÁ ROLE A ROLE KALHOTEK

Pochopitelně, kalhotkovou rolí se odjakživa v divadelním světě nazývá úloha, kdy žena vystupuje v mužské roli. O to v inscenaci v Ponci v žádném případě nejde! Naopak. Hajdyla dává vyniknout svému ženství i ženskosti. Se všemi klady i zápory, co k tomu neodmyslitelně a historicky patří.

Tvůrci zde dali „kalhotkové roli“ zbrusu nové významy! Kalhotky zde zosobňují ženský pomyslný pás cudnosti, bariéru, hranici studu i odvážnosti… Mimo tohoto v první linii se nabízejícího symbolismu zde získávají kalhotky další důležitější významy. Jsou zosobněním určitého „napnelismu“ vztahů mezi oběmi pohlavími. Jsou výrazem ženské hravosti. Pochyb o sobě samé… Zkrátka, kalhotky se v této inscenaci vznesly až filozofickým výšinám.

BOTOSTROJ?

Závěrečná pasáž inscenace by se jistě líbila ředitelce Obuvnického muzea ve Zlíně Mgr. Mirce Štýbrové. Scénu totiž zaplaví obří síť plná – ženských bot, botiček a škrpálů!!! Od lodiček, přes sportovní kecky až po zimní kozačky.

Pokud jde o zosobnění jednoho z ženských hříchů, tak nápad vskutku velkolepý! Pomyslný klobouk dolů. Avšak, nebyly by ještě výstižnější typické dámské kabelky? Jistě by dávaly i inscenačně a scénicky různorodé a lákavé možnosti využití…

Představení s dlouhým – a pro české patrioty nesrozumitelným – názvem se vskutku povedlo. Velkou zásluhu na tom má jistě i supervize Karolíny Hejnové a MarkétyPerroud.

Nenechte si v Ponci skvělou Martinu Hajdylu propásnout!

Další reprízy jsou na pořadu 5. 4. a 5. 5. Ty dvě pětky si snad i zapamatujete…

 3.Hajdyla

Michal Stein

Foto: archiv divadla PONEC

Taneční magazín