Zůstane v divadle KÁMEN na kameni kámen?

Jaký bude podzim tohoto pražského progresívního divadelního souboru?

V nové divadelní sezóně naváže Divadlo Kámen na dramaturgickou linku děl inspirovaných literárními předlohami (zmiňme například hry „OK plus F“ nebo „Přesně 42 zubů“), dalšími divadelními setkáními u posázavské lovestory „S citem“.

Z inscenace „Přesně 42 zubů“

Od 23. září budeme pokračovat v uvádění této hry, která je vystavěna nad půdorysem úspěšného a zároveň poněkud kontroverzně přijímaného nejnovějšího románu Jáchyma Topola „Citlivý člověk“. Ten byl už nyní, tři roky od vydání, přeložen do několika jazyků. Od listopadové premiéry se ukazuje, že toto divadlo zasazené do příprav velkolepé svatby v „růžovém posázavském borďásku“ pomáhá, mimo jiné, mnohým lidem najít cestu k románu. I objevit další pohledy na něj. Hra totiž není jen divadelní adaptací, ale svébytným výtvorem, který je románem inspirován. Nejen vychází z jeho atmosféry, ale žije vlastním svobodným životem. Tím vede s románem dialog – někdy souladný, v jiných okamžicích nesouhlasný, až hádavý.

O neortodoxním přístupu Divadla Kámen k inspiraci literárním dílem píše renomovaný kritik a recenzent profesor Jan Císař v této recenzi: https://www.divadlokamen.cz/recenze_s_citem_j_cisar_1 .

Vladimír Benderski ve hře „S citem“

Těšíme se na další, podzimní reprízy. Některých představení se účastní i sám Jáchym Topol. Ten doplňuje divadelní část svým autorským čtením. První čtení je plánováno hned na 23 .9. „Je pro mě radost sledovat, jak ve hře ,S citem´ – a potom při autorském čtení – román a divadlo vzájemně interagují. Ještě nikdy jsem neměl možnost pracovat s textem, jehož čtenáři tvoří podstatnou část publika. Hrát si s takovou veličinou je vzrušující a reakce diváků a jejich následné komentáře nesmírně zajímavé,“ říká režisér Petr Odo Macháček. „Mám tady daleko menší trému, protože jsem doplňkem divadelního představení, za které nese odpovědnost Odo Macháček a jeho ensemble. I díky tomu mě čtení tady vyloženě baví,“ říká spisovatel Jáchym Topol. Tvůrci inscenace si román „Citlivý člověk“ oblíbili natolik, že na listopad připravují další hru, kterou inspiruje. Název bude „Poříčská madona“. „Bude úplně jiná než ,S citem´. Po všech stránkách. Obě hry bude spojovat jen překrásné bahnité, žabincovité Posázaví a hlavní postava uhrančivé posázavské najády Světlany,“ slibuje režisér Macháček.

Více na: https://www.divadlokamen.cz/s_citem

Foto: Kristýna Suchá

Blanka Křemenová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí VERONIKOU LÁLOVOU

„Bavilo mě bojovat o medaile, ale dnes je to už jinak”

Celé dětství protančila a dnes je šťastná, že se její koníček stal prací, o které snila. Její velkou láskou je samba, kterou se učila přímo v Brazílii a na slavném karnevalu v Riu de Janeiro již dvakrát tančila, poprvé ve skupině a letos úplně sama. Kromě toho sympatická Veronika Lálová také dvakrát tančila ve Star Dance a s hercem Zdeňkem Piškulou soutěž vyhráli. V rodném Hradci Králové vede taneční kurzy pro dospělé a v Praze pro děti.  

Pocházíte z Hradce Králové, kde jste vyrůstala a již v sedmi letech jste začala tančit latinu a standard. Jaké bylo Vaše dětství plné tanečního drilu a spousty hodin na tanečním parketu?

„Ano, úplně přesně, jak říkáte. Celé dětství jsem protančila, soutěžila a dřela na parketu. Má to své výhody i nevýhody. Jsem šťastná, že díky tomu, že jsem na sobě celý život pracovala, jsem se dostala na místo, o kterém jsem snila. Mnoho dětského hraní s panenkami či flákání se s kamarády po škole jsem ale nezažila. Naštěstí nelituji, jsem spokojená, že se můj koníček stal mou prací, jak jsem si vždy přála.”

Co Vás přivedlo k tanci? Kde byl ten první impuls, který Vám řekl, to bych chtěla dělat?

„K tanci mě v podstatě přivedla babička, která mě vzala na jednu taneční soutěž v Hradci Králové, a bylo jasno. Jako malá jsem chtěla mít ty krásné ozdobené šaty. Tak jsem začala tančit. A tančím dodnes a stále si ty krásné šaty a peří užívám. Ve StarDance jsem byla jako v sedmém nebi, ty krásné róby…”

Později jste se začala věnovat párové a poté sólové salse. A stala jste se několikanásobnou mistryní republiky v párové a sólové salse. Bavilo Vás chodit na soutěže?

“Bavilo mě soutěžit a bojovat o medaile. To je jasné, to by jinak ani nešlo, kdybych neměla soutěživého ducha. Dneska tomu už je jinak, raději vystupuji a soutěžení nechávám mladším generacím.”

Tanec se stal Vaší životní láskou a karnevalová samba, jak jste jednou přiznala je Vaše vášeň, kterou jste se dokonce učila přímo v Riu de Janeiro v Brazílii. Jaká to byla zkušenost a proč právě karnevalová samba si získala Vaše srdce?

„Ano, již několikrát jsem byla v Riu. U nás v ČR není nikdo, od koho bych se mohla sambu učit, takže mi nezbylo nic jiného, než vycestovat až do daleké Brazílie. Je to úžasná zkušenost učit se tady od těch nejlepších. Přímo v Riu, kde se odehrává slavný karneval. A samba. Je rychlá, hravá a hlavně, tančí se v tak krásných kostýmech J

Vy jste si během pobytu v Riu také zatančila na slavném karnevalu. Co Vám to dalo?  

„Ano, již jsem jednou tančila na karnevalu, ale ve skupině, která měla choreografii s deštníkem. Bylo to super. Ale nyní, to je úplně jinak. Tím, že jsem poctivě trénovala a snažila se, tak jsem získala velmi prestižní místo na karnevalu. Tančím v pozici Musa. Je to místo, kde tanečnice samby tančí úplně sama, ne ve skupině. Musí dobře ovládat sambu, diváci v ten moment koukají jen na ni. Mám z toho velkou radost, není jednoduché se dostat na takové místo, ještě jako cizinka. Pro Českou televizi točíme dokument o Brazílii, sambě a karnevalu.”

Další Vaší velkou láskou jsou jazyky a po bakalářském studiu na pedagogické fakultě v Liberci, obor španělština a humanitní vědy, jste šla do Prahy na hispanistiku na UK. Proč tento jazyk, čím Vás okouzlil?

„Už od malička jsem chtěla rozumět oblíbeným španělským písničkám, tak jsem se rozhodla jít jazyk studovat. Avšak přišla nabídka StarDance a od té doby jsem na studium tak trochu upozadnila. Chybí mi stále státnice z magisterského studia.”

Dvakrát jste tančila ve StarDance a v osmé řadě jste spolu s hercem Zdeňkem Piškulou soutěž vyhráli. A v deváté řadě jste tančila s olympionikem Davidem Svobodou a skončili na třetím místě. A někdy jste přiznala, že to byla pro Vás nezapomenutelná zkušenost. Jak na to vzpomínáte?

„Na StarDance vzpomínám jen v dobrém, byla to obrovská zkušenost, která mě posunula v mém životě dál. Byl to náročný čas, hodně se dřelo, ale mě to baví, takže jsem byla šťastná a moc jsem si to užila. Také jsem měla štěstí na parťáky.”

V Hradci Králové vedete kurzy samby, salsy a latiny. Jste certifikovanou lektorkou zumby, fitness a držitelka mezinárodní třídy v latinsko-amerických a standardních tancích. Jaký je zájem o tyto kurzy?

„Zájem o kurzy je, baví mě učit veřejnost. Chodí ke mně dámy, které si chtějí po práci odpočinout, naučit se nové kroky a pobavit se. Pořádám pro ně různé víkendové akce a fakt si to s nimi užívám. V Praze mám kurzy pro děti, to je zase úplně jiná práce, myslím, že je potřeba, aby se děti hýbaly, ať už jakýmkoliv způsobem.”

Umíte vůbec odpočívat a jak ráda trávíte volný čas?

„I odpočívat umím. Jsou víkendy, kdy mám tolik akcí a vystoupení, že se mi odpočinout nepodaří, ale naštěstí nemám tak pevný harmonogram v mé práci, že si to můžu vynahradit v jiný čas. Mé tělo ale relaxovat musí, to by jinak ani nešlo. Ráda trávím čas s rodinou a kamarády, miluji léto, takže se vždy těším, až vysvitne slunko a hodně času můžu tak trávit venku.”

 Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN