S (po)citem i fragmentálně

KÁMEN podle Jáchyma Topola i s Jáchymem Topolem. █ Na scéně také tanečník! █ Tak trochu pábitelsky. █ Na jeviště a zase zpět. █ Na pódiu i syn režiséra. █ Hoden slavného jména. █ Sympatická, symptomatická tečka. █

TANEČNÍ MAGAZÍN již po několik let předem informuje o veškerých divadelních i nedivadelních (kupříkladu originálních architektonických přednáškách) pražského progresívního divadla KÁMEN. Teprve v lednu 2020 jsem však, „s recenzním perem“ (či spíš notebookem?), navštívil i jeho vlastní představení. Jde o titul „S citem“, podle – či spíše na motivy – cenami ověnčeného románu Jáchyma Topola „Citlivý člověk“.

Navštívený večer na domovské scéně divadla KÁMEN (u konce pražského sídliště Invalidovna) byl toho dne ke konci ledna tak trochu výlučný. V tom, že představení probíhalo pod bedlivým okem samotného Jáchyma Topola v hledišti. A když už byl přítomen autor, tak po skončení divadla nemohlo než nenásledovat jeho autorské čtení z románu.

Díla Jáchyma Topola již většinou bývají složitěji uchopitelná (i někdy pochopitelná) pro běžnějšího čtenáře… Natož pro divadelní soubor. Režisér Petr Odo Macháček se však této výzvy nebál. Naopak. Snažil se přistupovat k literární předloze bez zbytečného respektu. A určitě bez přehnané adorace autora. Jde po atmosféře. Nikoli však pouze té místní, posázavské. Hledá (a nalézá) v díle vnitřní souvislosti. Nejde věrně, větně adaptačně, po kapitolách díla. Akcentuje Topolovo myšlení. Snaží se zdůraznit a zvýraznit jeho umělecký jazyk. Kombinovanými inscenačními postupy a styly obhajuje svůj výklad románu. Výsledná inscenace tak nabývá zcela nových, autorských rozměrů. Zároveň Macháček svým přístupem tak trochu „vyzývá na umělecký souboj“ Jáchyma Topola a toto jeho konkrétní dílo. Což i veřejně (na pódiu, a někdy v hledišti) deklaruje.

Představení se tím pádem stává i v jistém smyslu slova nejen tradičním divadelním dialogem s divákem… Divákovi však v některých momentech možná připadne otázka, zda v tomto případě nechybí nad režisérem citlivá ruka dramaturga? Je ovšem tak trochu ve hvězdách, zda by například silná dramaturgická osobnost dala další podněty i inspiraci pro výsledný tvar? Anebo by jej spíše ještě více rozdrobila do dalších a menších detailů, fragmentů?

Režisér Macháček však zároveň v „Citlivém člověku“ nenalézá pouhé konflikty v hyperbole k současné době i společnosti. V divadelní formě se mu podařilo zachovat a zachytit ryzí člověčenství i zdánlivě epizodních postaviček. Tak trochu v „hrabalovsky-pábitelském“ duchu.

A ty epizodnější i větší role divákům představilo sexteto hereckých interpretů. Opět se zde potvrdilo ono již notně zprofanované přísloví, že není malých rolí.

K větším hereckým partům patřil ten Lenky Chadimové. Byla přesvědčivá a suverénní. Pouze její občasné, dále než v první řadě neslyšitelné, sípání spíše připomínalo vrcholné stádium respirační nemoci. Neměla zrovna angínu? K dalším větším rolím patří postavy Vladimira Benderskiho. Pohybem v sobě nezapře aktivního tanečníka. Na rozdíl od Chadimové byla jeho artikulace přímo vzorová. Důležitým pojítkem jednotlivých fragmentů představení je role Olgy Ježkové. Přistoupila k ní nesmírně citlivě, aby zbytečně nečněla nad ostatními. Lucie Zachovalová zachovává, tak jak si to představení žádá, určitý nadhled. Martin Poláček je herecky přesvědčivý a konstruktivní. Konec konců, jedná se o vystudovaného architekta. Na scéně se zjevuje i syn samotného režiséra – Vít Macháček. Nikterak nezklamal, pokud by mu to spíše subtilní herecký part vůbec umožnil? Všichni herci beze zbytku respektují hyperbolickou, poněkud quasi nadnesenou, polohu celého představení.

Trochu polemickou zůstává otázka nástupů (i odchodů) části hereckého ansámblu z hlediště a do hlediště. Pokud měl být tímto úvodní vstup Lenky Zachovalové šokující, tak zřejmě pro část diváků nikoli. Dost výstředně se totiž v publiku vyjímala kostýmem. (I když já osobně jsem jí to zpočátku na chvíli „zbaštil“. Domníval jsem se, že si možná odskočila z nedalekého fitnessu?) A u Martina Poláčka pak již totéž zavání stereotypem. Anebo manýrou? Obzvláště, když toto používá v obou částech představení. Před přestávkou i po ní. Prostě, opakovaný vtip přestává být fórem.

Lucie Zachovalová a Vladimir Benderski

Celkově se dá režijní přístup a uchopení celého Topolova „materiálu“ Petrem Odem Macháčkem hodnotit kladně. Dokázal interprety rolí dostat, kam si předem přál. A rovněž tak diváky. Myslím, že určitě neudělal ostudu svému slavnému jmenovci, legendárnímu režisérovi a herci Miroslavu Macháčkovi.

Ze svého strategického místa v hledišti jsem mohl dobře sledovat autora knížky „Citlivý člověk“. Jáchym Topol se před přestávkou spíše „rozehříval“. Druhá, dynamičtější část představení jej však získala daleko více. Reagoval již spontánněji. Na jeho autorské čtení jsem se záměrně nezdržel. Nechtěl jsem si jím nechat ovlivnit čerstvé prožitky z představení.

Jáchym Topol čte svůj román

Když jsem jel domů tramvají číslo 8, tak ve stanici Vítkova přistoupil do vozu člověk – s plným půllitrem piva!!! Myslím, že tím – s citem a fragmentálně – udělal tu nejlepší tečku za inscenací divadla KÁMEN.

(Psáno ze třetí reprízy představení ve čtvrtek 23. ledna 2020.)

»S citem«

Námět: Jáchym Topol, román „Citlivý člověk“

Struktura a scénář: Petr Odo Macháček

Hrají a jednají: Lucie Zachovalová, Lenka Chadimová, Olga Ježková, Světlana, Vladimir Benderski, Martin Poláček a Vít Macháček

Propagace a marketing: Blanka Křemenová

Produkce: Divadlo Kámen

Nejbližší reprízy představení 6. 3. 2020, 1. 4. 2020 / VSTUPENKY

Foto: Kristýna Suchá

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Balet a improvizace v  karlínské INVALIDOVNĚ

Kdy? Ve druhé záříjové úterý. Ve stylovém prostředí kulturní památky.

Musica loci a Eéliška kolem (10.9. v 18.00 a v 19.30)

18.00 Musica locijedinečné spojení hudby a baletu; osudové písně zazpívá Jana Kubicová za klavírního doprovodu Tomáše Pindóra;   vstupenky zde.

Eéliška kolem – na snímku zleva Petr Marek, Zdeňka Brychtová a Petr Odo Macháček z Divadla Kámen Praha.


19.30
Eéliška kolemEéliška se vždy vyskytovala na podivných, polorozpadlých, těžko popsatelných a těžko uchopitelných místech s jemně vyzařujícím géniem loci. Tato místa se dosud vždy přenášela do divadelních prostor. Tentokrát se naopak divadlo se čtyřmi herci přenese do vznešených zaprášených prostor karlínské Invalidovny. Zvukovou stránku k improvizovanému nočnímu setkání obstará akademický etnomuzikolog Matěj Kratochvíl, který spojuje saxofon, klarinety a fujaru s elektronikou.   vstupenky zde.   .

Zdeňka Brychtová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Salónní velikonoční týden divadla KÁMEN

Kam o velikonočním týdnu? Přece – do divadla!

Divadlo Kámen, které hraje na adrese Nekvasilova 625/2, 186 00 Praha-Karlín (lépe řečeno Invalidovna), pořádá Salónní velikonoční týden,  uvádějící hned dva tituly ve velikonočním duchu.

Deus ex offo

Po roce si opět zahrajeme pašijovou hru DEUS EX OFFO. Už je to vlastně taková velikonoční tradice. Prostě, před velikonočními svátky se hodí něco hezkého, třeba pašijový příběh o nezvykle přímé cestě ke štěstí, s vlažnou mýdlovou vodou a zoufale hořkou černou čokoládou – nenechte se zmást, ona totiž taková čokoládová zoufalost může být taky hezká a zajímavá – tedy na čtvrtek 11.4. vás hezky zveme. Vstupenky zde nebo zkuste soutěž o volné vstupenky na stránkách https://www.divadlokamen.cz/ .

Charmsovy pašije

Aby byly Velikonoce kompletnější, pozvali jsme si také salónního hosta: proslulé kladenské Divadlo V.A.D. Provede pozoruhodnou inscenaci CHARMSOVY PAŠIJE. Na podzim jsme v salónu viděli jejich ostře groteskní Upokojenkyně. Tentokrát to bude ještě o něco ostřejší – životopisná koláž o Daniilu Charmsovi a jeho době s dramatizací jeho známých absurdních textů a črt prolínaná s vyprávěním jeho druhé ženy – hezky vás tedy zveme na úterý 16.4. Vstupenky najdete zde.

Deus ex offo

(pašijový příběh o dvojí až trojí nezištné pomoci a nezvykle přímé cestě ke štěstí, s vlažnou mýdlovou vodou a zoufale hořkou černou čokoládou)

Kdo tady dělá svou práci?
Kdo dělá to, co by měl dělat?
Jaké jsou standardní postupy?
Jaké jsou bezpečné postupy?
Jak nebýt ex offo?

Hrají: Kristýna Suchá, Zdeňka Brychtová, Lenka Chadimová, Olga Ježková, Jiří Kubíček, Dušan Hübl, Marian Škorvaga, Jan Aksamít
Scénář a režie: Petr Odo Macháček
Flétna: Alžběta Šubrtová
Kostýmy: Michaela Přikrylová

Kdy přijde pomoc seshora z kanceláře?

obrazek

“Ale těchhle jedenáct dnů týhle zvostřený vazby přece už nějak vydržíme, né, Editelo? / Ale těchhle jedenáct dnů týhle zvostřený vazby přece už nějak vydržíme, né, Editelo? / A potom se samozřejmě… zase… / A potom se samozřejmě… zase…”

“Myslíte si, že to mám v hlavě v pořádku, když jsem pomohla kamarádce, která mě v tom následně pěkně nechala? Myslíte, že je to normální? Myslíte, že je to úplně, úplně normální?”

Nejbližší představení: 11.4.2019 / VSTUPENKY

Něco o tom napsal: režisér Štěpán Pácl.
Něco o tom napsal: divadelní publicista Michal Zahálka.
Co si myslí: režisér Petr Odo M o roli: obhájce/stolař.

Charmsovy pašije 

Životopisná koláž o Daniilu Charmsovi a jeho době.

Ruský kroužek při V.A.D.
FAQ:

Kdo to byl Daniil Charms?

Co je to Ruský kroužek?

Budu inscenaci rozumět?

Zdeňka Brychtová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

DIVADLO KÁMEN zahajuje novou sezónu!

Zajímá vás zajímavá pohybová divadelní inscenace snad s nejdelším možným podtitulem v podání DIVADLA KÁMEN?

Ve středu 26. září v 19.30 zahájí Divadlo Kámen provedením inscenace „OK plus F“ svou další kamennou divadelní sezónu. Součástí zahajovacího večera bude i promítání krátkého dokumentu o stěhování cenné betonové plastiky z divadelního dvorku do veřejného prostoru sídliště Invalidovna.

OK plus F” je nejnovější hrou Divadla Kámen a její podtitul zní „OK jako dobře dobře, F jako fluidum, F jako Frankenstein; o extázi směrem dolů, nepožehnané práci, žízni a kompozitní bytosti“.

Režisér Petr Odo Macháček

Inscenace je vystavěna na notoricky známém frankensteinovském motivu“, říká režisér a umělecký šéf divadla Petr Odo Macháček a s úsměvem dodává: „Zveme vás na předvádění toho, co bychom my sami ve skutečnosti nikdy nedokázali udělat, zveme vás na pokus o vytvoření kompozitního člověka.“

Více o hře:

https://www.divadlokamen.cz/ok_plus_f_std

Více o programu divadla (včetně vycházky po uměleckých dílech na sídlišti Ďáblice, improvizačního večera s Petrem Markem, workshopu činoherního minimalismu a formalismu i premiéry nové hry z názvem „Přesně 42 zubů“):

https://www.divadlokamen.cz/program.php

Divadlo Kámen sídlí v Praze 8 Na Invalidovně

Kontakt: Helena Macháčková; helena.hedvika@divadlokamen.cz;

Telefon: 775 718 470

Divadlo Kámen je pražské autorské divadlo a zřejmě jediné divadlo v ČR zaměřené na minimalismus a formalismus v činohře. Kromě divadelních projektů pořádá také semináře, debaty a vzdělávací programy o soudobém umění v širších souvislostech. Své poznatky a názory zveřejňuje například v Divadelních novinách (na webu Postřehy o Divadle Kámen, Management přítomnosti) a na svých stránkách.

Foto: archiv divadla KÁMEN

Zdena Brychtová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN