Zůstane v divadle KÁMEN na kameni kámen?

Jaký bude podzim tohoto pražského progresívního divadelního souboru?

V nové divadelní sezóně naváže Divadlo Kámen na dramaturgickou linku děl inspirovaných literárními předlohami (zmiňme například hry „OK plus F“ nebo „Přesně 42 zubů“), dalšími divadelními setkáními u posázavské lovestory „S citem“.

Z inscenace „Přesně 42 zubů“

Od 23. září budeme pokračovat v uvádění této hry, která je vystavěna nad půdorysem úspěšného a zároveň poněkud kontroverzně přijímaného nejnovějšího románu Jáchyma Topola „Citlivý člověk“. Ten byl už nyní, tři roky od vydání, přeložen do několika jazyků. Od listopadové premiéry se ukazuje, že toto divadlo zasazené do příprav velkolepé svatby v „růžovém posázavském borďásku“ pomáhá, mimo jiné, mnohým lidem najít cestu k románu. I objevit další pohledy na něj. Hra totiž není jen divadelní adaptací, ale svébytným výtvorem, který je románem inspirován. Nejen vychází z jeho atmosféry, ale žije vlastním svobodným životem. Tím vede s románem dialog – někdy souladný, v jiných okamžicích nesouhlasný, až hádavý.

O neortodoxním přístupu Divadla Kámen k inspiraci literárním dílem píše renomovaný kritik a recenzent profesor Jan Císař v této recenzi: https://www.divadlokamen.cz/recenze_s_citem_j_cisar_1 .

Vladimír Benderski ve hře „S citem“

Těšíme se na další, podzimní reprízy. Některých představení se účastní i sám Jáchym Topol. Ten doplňuje divadelní část svým autorským čtením. První čtení je plánováno hned na 23 .9. „Je pro mě radost sledovat, jak ve hře ,S citem´ – a potom při autorském čtení – román a divadlo vzájemně interagují. Ještě nikdy jsem neměl možnost pracovat s textem, jehož čtenáři tvoří podstatnou část publika. Hrát si s takovou veličinou je vzrušující a reakce diváků a jejich následné komentáře nesmírně zajímavé,“ říká režisér Petr Odo Macháček. „Mám tady daleko menší trému, protože jsem doplňkem divadelního představení, za které nese odpovědnost Odo Macháček a jeho ensemble. I díky tomu mě čtení tady vyloženě baví,“ říká spisovatel Jáchym Topol. Tvůrci inscenace si román „Citlivý člověk“ oblíbili natolik, že na listopad připravují další hru, kterou inspiruje. Název bude „Poříčská madona“. „Bude úplně jiná než ,S citem´. Po všech stránkách. Obě hry bude spojovat jen překrásné bahnité, žabincovité Posázaví a hlavní postava uhrančivé posázavské najády Světlany,“ slibuje režisér Macháček.

Více na: https://www.divadlokamen.cz/s_citem

Foto: Kristýna Suchá

Blanka Křemenová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

S (po)citem i fragmentálně

KÁMEN podle Jáchyma Topola i s Jáchymem Topolem. █ Na scéně také tanečník! █ Tak trochu pábitelsky. █ Na jeviště a zase zpět. █ Na pódiu i syn režiséra. █ Hoden slavného jména. █ Sympatická, symptomatická tečka. █

TANEČNÍ MAGAZÍN již po několik let předem informuje o veškerých divadelních i nedivadelních (kupříkladu originálních architektonických přednáškách) pražského progresívního divadla KÁMEN. Teprve v lednu 2020 jsem však, „s recenzním perem“ (či spíš notebookem?), navštívil i jeho vlastní představení. Jde o titul „S citem“, podle – či spíše na motivy – cenami ověnčeného románu Jáchyma Topola „Citlivý člověk“.

Navštívený večer na domovské scéně divadla KÁMEN (u konce pražského sídliště Invalidovna) byl toho dne ke konci ledna tak trochu výlučný. V tom, že představení probíhalo pod bedlivým okem samotného Jáchyma Topola v hledišti. A když už byl přítomen autor, tak po skončení divadla nemohlo než nenásledovat jeho autorské čtení z románu.

Díla Jáchyma Topola již většinou bývají složitěji uchopitelná (i někdy pochopitelná) pro běžnějšího čtenáře… Natož pro divadelní soubor. Režisér Petr Odo Macháček se však této výzvy nebál. Naopak. Snažil se přistupovat k literární předloze bez zbytečného respektu. A určitě bez přehnané adorace autora. Jde po atmosféře. Nikoli však pouze té místní, posázavské. Hledá (a nalézá) v díle vnitřní souvislosti. Nejde věrně, větně adaptačně, po kapitolách díla. Akcentuje Topolovo myšlení. Snaží se zdůraznit a zvýraznit jeho umělecký jazyk. Kombinovanými inscenačními postupy a styly obhajuje svůj výklad románu. Výsledná inscenace tak nabývá zcela nových, autorských rozměrů. Zároveň Macháček svým přístupem tak trochu „vyzývá na umělecký souboj“ Jáchyma Topola a toto jeho konkrétní dílo. Což i veřejně (na pódiu, a někdy v hledišti) deklaruje.

Představení se tím pádem stává i v jistém smyslu slova nejen tradičním divadelním dialogem s divákem… Divákovi však v některých momentech možná připadne otázka, zda v tomto případě nechybí nad režisérem citlivá ruka dramaturga? Je ovšem tak trochu ve hvězdách, zda by například silná dramaturgická osobnost dala další podněty i inspiraci pro výsledný tvar? Anebo by jej spíše ještě více rozdrobila do dalších a menších detailů, fragmentů?

Režisér Macháček však zároveň v „Citlivém člověku“ nenalézá pouhé konflikty v hyperbole k současné době i společnosti. V divadelní formě se mu podařilo zachovat a zachytit ryzí člověčenství i zdánlivě epizodních postaviček. Tak trochu v „hrabalovsky-pábitelském“ duchu.

A ty epizodnější i větší role divákům představilo sexteto hereckých interpretů. Opět se zde potvrdilo ono již notně zprofanované přísloví, že není malých rolí.

K větším hereckým partům patřil ten Lenky Chadimové. Byla přesvědčivá a suverénní. Pouze její občasné, dále než v první řadě neslyšitelné, sípání spíše připomínalo vrcholné stádium respirační nemoci. Neměla zrovna angínu? K dalším větším rolím patří postavy Vladimira Benderskiho. Pohybem v sobě nezapře aktivního tanečníka. Na rozdíl od Chadimové byla jeho artikulace přímo vzorová. Důležitým pojítkem jednotlivých fragmentů představení je role Olgy Ježkové. Přistoupila k ní nesmírně citlivě, aby zbytečně nečněla nad ostatními. Lucie Zachovalová zachovává, tak jak si to představení žádá, určitý nadhled. Martin Poláček je herecky přesvědčivý a konstruktivní. Konec konců, jedná se o vystudovaného architekta. Na scéně se zjevuje i syn samotného režiséra – Vít Macháček. Nikterak nezklamal, pokud by mu to spíše subtilní herecký part vůbec umožnil? Všichni herci beze zbytku respektují hyperbolickou, poněkud quasi nadnesenou, polohu celého představení.

Trochu polemickou zůstává otázka nástupů (i odchodů) části hereckého ansámblu z hlediště a do hlediště. Pokud měl být tímto úvodní vstup Lenky Zachovalové šokující, tak zřejmě pro část diváků nikoli. Dost výstředně se totiž v publiku vyjímala kostýmem. (I když já osobně jsem jí to zpočátku na chvíli „zbaštil“. Domníval jsem se, že si možná odskočila z nedalekého fitnessu?) A u Martina Poláčka pak již totéž zavání stereotypem. Anebo manýrou? Obzvláště, když toto používá v obou částech představení. Před přestávkou i po ní. Prostě, opakovaný vtip přestává být fórem.

Lucie Zachovalová a Vladimir Benderski

Celkově se dá režijní přístup a uchopení celého Topolova „materiálu“ Petrem Odem Macháčkem hodnotit kladně. Dokázal interprety rolí dostat, kam si předem přál. A rovněž tak diváky. Myslím, že určitě neudělal ostudu svému slavnému jmenovci, legendárnímu režisérovi a herci Miroslavu Macháčkovi.

Ze svého strategického místa v hledišti jsem mohl dobře sledovat autora knížky „Citlivý člověk“. Jáchym Topol se před přestávkou spíše „rozehříval“. Druhá, dynamičtější část představení jej však získala daleko více. Reagoval již spontánněji. Na jeho autorské čtení jsem se záměrně nezdržel. Nechtěl jsem si jím nechat ovlivnit čerstvé prožitky z představení.

Jáchym Topol čte svůj román

Když jsem jel domů tramvají číslo 8, tak ve stanici Vítkova přistoupil do vozu člověk – s plným půllitrem piva!!! Myslím, že tím – s citem a fragmentálně – udělal tu nejlepší tečku za inscenací divadla KÁMEN.

(Psáno ze třetí reprízy představení ve čtvrtek 23. ledna 2020.)

»S citem«

Námět: Jáchym Topol, román „Citlivý člověk“

Struktura a scénář: Petr Odo Macháček

Hrají a jednají: Lucie Zachovalová, Lenka Chadimová, Olga Ježková, Světlana, Vladimir Benderski, Martin Poláček a Vít Macháček

Propagace a marketing: Blanka Křemenová

Produkce: Divadlo Kámen

Nejbližší reprízy představení 6. 3. 2020, 1. 4. 2020 / VSTUPENKY

Foto: Kristýna Suchá

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Balet a improvizace v  karlínské INVALIDOVNĚ

Kdy? Ve druhé záříjové úterý. Ve stylovém prostředí kulturní památky.

Musica loci a Eéliška kolem (10.9. v 18.00 a v 19.30)

18.00 Musica locijedinečné spojení hudby a baletu; osudové písně zazpívá Jana Kubicová za klavírního doprovodu Tomáše Pindóra;   vstupenky zde.

Eéliška kolem – na snímku zleva Petr Marek, Zdeňka Brychtová a Petr Odo Macháček z Divadla Kámen Praha.


19.30
Eéliška kolemEéliška se vždy vyskytovala na podivných, polorozpadlých, těžko popsatelných a těžko uchopitelných místech s jemně vyzařujícím géniem loci. Tato místa se dosud vždy přenášela do divadelních prostor. Tentokrát se naopak divadlo se čtyřmi herci přenese do vznešených zaprášených prostor karlínské Invalidovny. Zvukovou stránku k improvizovanému nočnímu setkání obstará akademický etnomuzikolog Matěj Kratochvíl, který spojuje saxofon, klarinety a fujaru s elektronikou.   vstupenky zde.   .

Zdeňka Brychtová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Salónní velikonoční týden divadla KÁMEN

Kam o velikonočním týdnu? Přece – do divadla!

Divadlo Kámen, které hraje na adrese Nekvasilova 625/2, 186 00 Praha-Karlín (lépe řečeno Invalidovna), pořádá Salónní velikonoční týden,  uvádějící hned dva tituly ve velikonočním duchu.

Deus ex offo

Po roce si opět zahrajeme pašijovou hru DEUS EX OFFO. Už je to vlastně taková velikonoční tradice. Prostě, před velikonočními svátky se hodí něco hezkého, třeba pašijový příběh o nezvykle přímé cestě ke štěstí, s vlažnou mýdlovou vodou a zoufale hořkou černou čokoládou – nenechte se zmást, ona totiž taková čokoládová zoufalost může být taky hezká a zajímavá – tedy na čtvrtek 11.4. vás hezky zveme. Vstupenky zde nebo zkuste soutěž o volné vstupenky na stránkách https://www.divadlokamen.cz/ .

Charmsovy pašije

Aby byly Velikonoce kompletnější, pozvali jsme si také salónního hosta: proslulé kladenské Divadlo V.A.D. Provede pozoruhodnou inscenaci CHARMSOVY PAŠIJE. Na podzim jsme v salónu viděli jejich ostře groteskní Upokojenkyně. Tentokrát to bude ještě o něco ostřejší – životopisná koláž o Daniilu Charmsovi a jeho době s dramatizací jeho známých absurdních textů a črt prolínaná s vyprávěním jeho druhé ženy – hezky vás tedy zveme na úterý 16.4. Vstupenky najdete zde.

Deus ex offo

(pašijový příběh o dvojí až trojí nezištné pomoci a nezvykle přímé cestě ke štěstí, s vlažnou mýdlovou vodou a zoufale hořkou černou čokoládou)

Kdo tady dělá svou práci?
Kdo dělá to, co by měl dělat?
Jaké jsou standardní postupy?
Jaké jsou bezpečné postupy?
Jak nebýt ex offo?

Hrají: Kristýna Suchá, Zdeňka Brychtová, Lenka Chadimová, Olga Ježková, Jiří Kubíček, Dušan Hübl, Marian Škorvaga, Jan Aksamít
Scénář a režie: Petr Odo Macháček
Flétna: Alžběta Šubrtová
Kostýmy: Michaela Přikrylová

Kdy přijde pomoc seshora z kanceláře?

obrazek

“Ale těchhle jedenáct dnů týhle zvostřený vazby přece už nějak vydržíme, né, Editelo? / Ale těchhle jedenáct dnů týhle zvostřený vazby přece už nějak vydržíme, né, Editelo? / A potom se samozřejmě… zase… / A potom se samozřejmě… zase…”

“Myslíte si, že to mám v hlavě v pořádku, když jsem pomohla kamarádce, která mě v tom následně pěkně nechala? Myslíte, že je to normální? Myslíte, že je to úplně, úplně normální?”

Nejbližší představení: 11.4.2019 / VSTUPENKY

Něco o tom napsal: režisér Štěpán Pácl.
Něco o tom napsal: divadelní publicista Michal Zahálka.
Co si myslí: režisér Petr Odo M o roli: obhájce/stolař.

Charmsovy pašije 

Životopisná koláž o Daniilu Charmsovi a jeho době.

Ruský kroužek při V.A.D.
FAQ:

Kdo to byl Daniil Charms?

Co je to Ruský kroužek?

Budu inscenaci rozumět?

Zdeňka Brychtová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN