Tanec Praha letos přináší umění na té nejvyšší úrovni!

Představení ‚O CRIVO‘ a ‚HELLO‘ přináší estetický zážitek, hluboké myšlenky a technickou dokonalost. Bravo!

11.června uvedlo divadlo Ponec v rámci festivalu Tanec Praha představení O CRIVO (Hádanka) brazilského choreografa J. P. Grosse. O CRIVO  z roku 2015 je zatím jeho nejúspěšnějším dílem, které získalo několik ocenění a pozvání na festivaly.

Duet dvou mužů začíná poměrně nenápadně, dvě postavy se všelijak proplétají, otáčí, snad spolu i zápasí či je to objímání? Zkrátka – představ si, diváku, co je ti milé. Žádný příběh, žádná hlubší myšlenka nás při pohledu na dvě urostlá mužská těla nenapadá, ale za zvuků ptáků a při pohledu na estetický pohyb dvou tanečníků a jejich propracovaná těla, se báječně relaxuje.

Hudba se ale mění a teprve nyní poznáváme, jak jsou oba tanečníci perfektně  synchronizovaní.  Po zbytek nedlouhého představení je divák doslova přibit k sedadlu a vnímá doslova ztělesnění hudby či zvuků pohybem dvou sličných tanečníků. Má-li být O CRIVO, tedy Hádanka,  sondou do lidských duší, pak skutečně zůstává hádankou, co ti dva muži uvnitř sebe prožívají.

O CRIVO není příběh, ale spíše  sled obrazů, je rozhodně určeno  pro náročného diváka, který ocení krásný soulad mezi hudbou a lidským tělem. Napětí střídá uvolnění a nejvíce dojímá vzájemná propojenost dvou lidských bytostí,  kdy každičký sval souznívá s hudbou. Nevšední zážitek.

Součástí večera bylo představení dvou korejských umělkyň – Lim Set Byeol a Lee Hong nazvané jednoduše ‚Hello?‘  Velmi kratičké představení nás jednoznačně přesvědčí, že korejské umění je na vysoké úrovni, technicky  perfektní, souhra  tanečnic dokonalá,  preciznost a vyjádření hudby či zvuků nám nedovolí nic zkritizovat.

Úklony, přesné a bezchybné  pohyby připomínající spíše roboty, pohyb na podivné zvuky, jdoucí posluchači na nervy a připomínající tikot hodin. Však jsou také  tanečnice  v této části poněkud zběsilé a jedna druhou tluče.

Původní myšlenka ztvárněna tímto představením  přibližuje  silný tlak na lidi v Asii, uniformní firemní kulturu (jen žádné emoce, žádné emoce!).  V korejské společnosti je nepatřičné dát najevo jakékoliv city a pocity. Bohužel ale tato idea  není dostatečně rozvinuta, protože v  krátkém čase to ani není možné. Ale možná pod jiným úhlem pohledu můžeme cítit, že čas byl dostatečně dlouhý na to, aby vyjádřil vše potřebné -tedy kritiku jihokorejské společnosti, kde se člověk nemůže svobodně projevovat. A dále by všechno bylo zbytečné.

Napadá mě ale otázka, zda pravidlo neprojevovat emoce je skutečně tak špatné. Vždyť stačí si připomenout některá jednání,  např. v ČR. Kdo má výhodu? Člověk projevující emoce? Plačící?  Prosící? Anebo ten, kdo jedná chladně? Možná tohle všechno hraje význam při vývoji některých kultur, zejména asijských. Ostatně mnohá bojová umění byla založena právě na ovládání mysli a neprojevování emocí. Proč by tedy bylo špatné, kdyby vláda chtěla po svých lidech, aby své emoce ovládali?

Pravdou zůstává, že herectví i další umělecká odvětví jsou založena na tom, aby lidé své city projevili. Jenže – jaké osudy mnohdy postihnou tyto umělce?  Trápení, smutek a možná předčasná smrt.  Připusťme, že jsou jedinci, kteří dokáží zharmonizovat emoce i tvrdou realitu. Ale jsme to my všichni? Opravdu?  Myslím, že ne.  Můžeme potom kritizovat společnosti či vládu, že nás chrání před zlým koncem? Kdo zná  správnou odpověď?

Letošní představení festivalu Tanec Praha  skutečně přináší estetický zážitek, technickou dokonalost, hluboké myšlenky  a musíme být vedení  festivalu Tanec  Praha (Yvona Kreuzmannová, Markéta Perroud) vděčni, že zprostředkovali  českému divákovi to nejlepší, co mohli  z celosvětového umění přivézt.  Bravo a těšíme se  na další ročník!!

 

Eva Smolíková

Foto: Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

 

Podpořte tancem pitnou vodu a tím i celou planetu!!!

29. června – Náplavka pod Výtoní – dokáže tanec propojit svět? V 96 lokalitách na všech kontinentech se již po čtvrté tančí pro záchranu pitné vody

Letos se do Prahy již po čtvrté vrací unikátní bienální celosvětový taneční a zároveň environmentální projekt Global water dances/ Tanec pro vodu.

Vybraní choreografové pracují v 96 světových lokalitách na přípravě choreografií, které se budou postupně tančit po celé planetě. Účastní se města jako New York, Toronto, Delhi, Nairobi, Seoul, Mexico City, Lima, Peking, Káhira, Paříž, Berlín a další. Jednotlivé události budou vysílány online. Podrobné informace najdete na

Global Locations

V Praze ​Tanec pro vodu organizuje již od roku 2011 studio DanceLab v čele s tanečnicí, choreografkou a pohybovou terapeutkou Renou Milgrom. Tančit se bude dne 29.6. v 18 h na náplavce pod Výtoní na palubě lodi Avoid Floating Galery. Iniciátoři a choreografové zapojení do projektu jsou absolventy Laban/Bartenieff Institut of Movement Studies. Pohyb pro ně představuje ztělesněný způsob komunikace, vyjádření a vytváření komunit. Čtení pohybu nabízí nové porozumění lidskému chování. Prostřednictvím tance sledují dva hlavní cíle: zvýšit povědomí o situaci pitné vody ve světě a posílit komunitu, která zajišťuje její dostupnost pro všechny. Projekt Global Water Dances využívá živé umění k přivedení pozornosti ke globálním enviromentálním problémům. Pražský umělecký tým v čele s Renou Milgrom se opírá o filosofická hlediska Zdeňka Neubauera, shrnutá v knize Skrytá pravda Země. Svůj záměr konzultují tvůrci s odborníky a aktivisty činnými v této oblasti a každoročně přizpůsobují hlavní myšlenky choreografie aktuálním problémům České republiky. V uplynulých letech se Rena Milgrom (choreografka) a Kateřina Molčíková (dramaturgyně) například obrátily na RNDr. Václava Cílka, CSc. a RNDr. Jana Jirsáka Ph.D. z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. V tomto roce propojily svoje úsilí s úsilím neziskové organizace Arnika. Ke spolupráci na leto&s caron;ním tanečním happeningu přizvala Rena Milgrom režisérku Hanu Strejčkovou, mladou výtvarnici Miu Milgrom, hudební skupinu “Prázdné hory jsou plné větru a deště” a dvacet tanečníků. Inspirací pro tvorbu lokální části světové choreografie jsou témata: znečištění, uvědomění a zodpovědnost.

Global water dance /Tanec pro vodu vnímají jako uměleckou demonstrací a zároveň rituál, kterým každé dva roky stovky a tisíce lidí po celém světě vyjadřují svou úctu k živlu, bez něhož by nebyl život na naší planetě možný.

Efektivita projektu ​se ukazuje od roku 2011 jako rostoucí podnět pro kontinuální aktivitu organizací jako jsou např: Dance Ecology (Taiwan), Caudal (Mexico), Rio Danza Comunitaria (Peru), Artichoke Dance (New York, USA), TREE (Bangladesh), GWD Bogota (Colombia), National Water Dance (Miami, Florida), Dance Alchemy (Baltimore, USA), Dancing Earth (USA/Canada), Marikina Theatre/Water Warriors (Philippines), Flood/Turn the tide (Hawaii), AgapeBelgium (Belgium), Eurolab (Germany), Moving on Center (New York, USA), Droplet Dance (Maine, USA), Global Site Performance (Minneapolis, USA), Artichoke Dance (New York, USA) a řada ekologicky založených organizací jako je Center for Global Environmental Organization, Surfrider Foundation, Sustainable Coast Hawaii, Parks and Recreations N.Y.

 

Kateřina Molčíková

Taneční magazín

Jiří Šimek jinak

Jeden z „hrdinů“ častých recenzí z divadla ALTA i odjinud Jiří Šimek se protentokrát představil bez své vlastní skupiny Ufftenživot! A to v televizi i na filmových plátnech!

Rodáka z jihočeského Tábora, absolventa Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, šestadvacetiletého Jiřího Šimka jsme si všímali především na prknech divadelního studia ALTA. Tentokrát se na nás však usmívá hned několikrát za den z televizních obrazovek – z reklamy na Kofolu.

U příležitosti letošního výročí atentátu na Reinharda Heydricha se opět – vedle nového díla „Smrtihlav“ – objevil na plátnech českých kin opět koprodukční film britského režiséra Seana Ellise „Anthropoid“. Ten měl českou distribuční premiéru 28. září roku 2016.

A právě v něm se ve spíše negativní roli Karla Čurdy objevuje právě jeden z vůdčích protagonistů skvělé skupiny Ufftenživot Jiří Šimek. Původně měl hrát roli nadporučíka Josefa Bublíka, který spolu s dalšími parašutisty přišel statečně o život v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Josef Bublík patřil k paradesantní válečné operaci „Bioscop“. Anglický filmový tým si však – po zralé úvaze – a z důvodu, že se původní anglický představitel nakonec omluvil, vybral Jiřího Šimka pro roli daleko výraznější. Obecně se říká, že „záporáci“ se hrají lépe. Sám Jiří Šimek však celou postavu Karla Čurdy za jednoznačně zápornou nepovažuje.

Naopak v jednoznačně komediální poloze se Jiří Šimek představuje v televizní reklamě na Kofolu, která aktuálně běží na obrazovkách.

A tak nezbývá než popřát, aby takovou sledovanost, jako obě výše uvedené role, mělo i Šimkovo divadlo Ufftenživot. Určitě si to zaslouží!

Taneční magazín

 Foto: Veronika Šimková, archiv

Indický večer v Praze 7

Om DANCE ACADEMY nejen učí a předvádí indické tance, ale také se věnuje zajímavým projektům s vůní exotiky. Tentokrát se jedná o jeden v Praze 7, na Letné.

Ve čtvrtek 16. června od 18. 00 hodin se představují tanečnice OM DANCE ACADEMY na zajímavém Indickém večeru v Praze 7 na Letné. Konkrétně ve Veletržní ulici číslo 3.

Hlavním hostem komponovaného večera bude indická tanečnice a moderátorka Falguni Hiren Shah, která je současně uměleckou vedoucí tradičního folklórního souboru Spandan.

Druhým z ohlášených hostů je přední představitel firmy Elegance z Indie pan Sandhu.

Večer mimo tance patří i rituálům a tradicím indických svateb, ale také malování hennou, ukázkám lidových obyčejů Indie, indické stravě, jejímu servírování a stolování. I mnoha dalším zajímavým záležitostem s vůní Indie.

Pokud čtete tento krátký článek dostatečně včas a máte o večer zájem, prosím, zaregistrujte se na mailové adrese: redakce@tvoje-svatba.cz . Ti ostatní snad alespoň se zalíbením spočinou zrakem na zajímavých fotografiích?

 

Taneční magazín

Foto: Jarmila Chromíková