Pochod za mír na Ukrajině

Pochod se svícemi

Stalo se nepředstavitelné. Probudili jsme se do válečného rána.  Ženy a děti rychle prchají před ruskou armádou a muži se  chytají zbraní.

 

Připojte se k  pochodu proti ruské agresi

 

V Bratislavě proběhne pochod za mír na Ukrajině 24. 2. 2022 v 18. hodin na Hodžovom námestí. 

 

Kata Zagorski
pro Taneční magazín

Rozhovor se zpěvákem Janem Protheus Macků

„Žiji trojí život! Dokud je tu láska a úcta, budu mít sílu jako buldozer!“

Jan „Protheus“ Macků je frontmanem, zpěvákem a textařem skupiny Dymytry a vystupuje pod jménem Protheus. Letos se vydává na sólovou dráhu a koncem léta mu vychází první sólové album. Druhou profesí Jana „Protheus“ Macků je pedagogická a vědecká práce na Fakultě Lesnické a dřevařské CZU. A jak sám přiznává: „Žiju trojí život. Metal, věda a rodina. Někdy je to vyčerpávající.“

V dětství jste chodil na hodiny klavíru, ale nakonec Vás díky kapele Sepultura oslovil rock a metal. V 7. třídě ZŠ jste se spolužáky založil kapelu Vatoma a o rok později punkovou Majsedum, v níž jste hrál také na bubny. Jak jste vnímal, že Vaší maminkou je operetní subreta a tatínek je bubeník? Jak Vás to ovlivnilo? Čím jste chtěl být?

„Od narození jsem vyrůstal v muzikantské rodině, ale doma se moc nehrálo a nezpívalo. O dost let později jsem pochopil, že když člověk opravdu hodně hraje a zpívá v práci, je pak doma rád za trochu ticha. Rodiče mě k muzice vedli každý podle svého, táta trochu tlačil na pilu, chtěl ze mě mít bubeníka. Mamka naopak nechávala věcem volný průběh a jen z vpovzdálí dohlížela. No a je ze mě zpěvák 🙂

 Váš tatínek chtěl, abyste šel na konzervatoř. Vy jste si vybral gymnázium a pak lesnickou školu, po vzoru Vašeho dědečka, který Vám vštípil lásku k přírodě, k lesu a k lesárně Vás dovedl on. Nelitoval jste svého rozhodnutí, že jste nešel na práva, jak chtěli Vaši rodiče nebo na konzervatoř? Byla to správná volba? 

„Život nás vede správnými cestami. Jen to málokdy vidíme. Všechno, co jsem dělal a dělám, má smysl a dělám to rád. Nikdy jsem nelitoval, právník by ze mě stejně byl mizernej, byl bych moc slušnej 🙂 Jsem rád tam, kde jsem.“

Jenže zpěv a hudbu máte v genech a láska k tvrdé muzice Vám zůstala a od roku 2003 se věnujete zpěvu. Zpíval jste v kapele Dolores Clan a od roku 2006 jste ve skupině Dymytry, kde vystupujete jako zpěvák pod jménem Protheus, což je Vaše přezdívka z dětských let. Skupina vystupuje v maskách a s tímto nápadem jste přišel Vy. Proč jste vybrali hmyzí masky?

„My si hmyzí masky nevybrali. Vytvořil je maskér Kuba Žid, který celý život žije mezi různou havětí a hmyz je jeho vášeň. Od nás přišlo jen zadání „chceme se odlišit od miliardy dalších začínajících kapel.“ A to byl taky jediný důvod. Tenkrát fakt v každé druhé garáži byla kapela a prorazit nebylo nikdy jednoduchý.“

Kapela Dymytry založila hudební styl psy-core, který nemá žádná pravidla a všechno je dovoleno. Skupina vydala několik alb, má za sebou řadu turné.  Jak se Vám daří v současné covidové době? Máte nějaké koncerty nebo připravujete nové album?

„Celé dva roky tohohle šílenství jsme hráli společně s kapelou Traktor vlastní tour „Monster Meeting“. Žádné festivaly (až na asi dvě výjimky). Což nás paradoxně celkem zachránilo. Festivaly, hlavně ty s mezinárodní účastí to odnesly hůř. Ale samozřejmě i my jsme to pocítili. Taková je prostě doba a musí se bojovat. Osobně odhaduju, že hůř teprve bude, protože všechno to šaškování a předražené nákupy krámů, co jsou k ničemu, bude muset někdo zaplatit. Momentálně dokončujeme další řadovou desku, opět pod taktovkou světového producenta Kohleho Kohlmannslehnera.“

Věnujete se také psaní textů, které sám zpíváte a kromě toho jste napsal také texty pro kapelu Arakain (např. Ve vlasech tvých), Jana Toužimského nebo Lucii Bílou (společný duet Zvon volá nás). O čem rád píšete? Píšete na hudbu nebo nejdříve máte text a až pak přijde hudba?

„Rád píšu text do hudby. Text považuju za svébytnou formu, nikoliv za formu poezie. Písnička není zhudebněná básnička. Inspirace je všude kolem nás dost. Slovy klasika „pořád se něco děje“. Ať už píšu pro Dymytry, pro sebe nebo pro kohokoliv, nechám na sebe působit muziku a slova se většinou samy začnou skládat do sebe.“

Letos se chystáte na sólovou dráhu a koncem léta budete vydávat svou první sólovou desku. Co Vás k tomu vedlo jít na sólo a jak se Vám pracuje na Vaší sólové desce?

„Jsem v Dymytry už pomalu dvacet let. Prošli jsme si za tu dobu vším možným a samozřejmě i nějaká ta ponorka se vyskytla. Abych se z těch nekonečnejch kopáků a kytarovejch riffů nezbláznil a abych tam mohl dál fungovat, cítil jsem potřebu udělat si něco po svém. Deska je v podstatě hotová už skoro dva roky, žel současná situace zapříčinila, že ji budu vydávat až letos na svoje narozeniny, to je na začátku září. A hned v zápětí  vyrazím na pár (doufám velkých) koncertů po celé ČR. Muzikanty jsem si vybral podle svého srdce a musím říct, že to bude hodně dobře šlapající mašina. Musím samozřejmě zatím dávat přednost domovské kapele, takže veškeré plánování je hodně zapeklitá věc, ale já miluju výzvy.“

 Na své alma mater působíte jako pedagog a také se věnujete výzkumu ochrany lesa proti suchu a podílel jste se na vývoji několika strojů. Co Vás na této práci naplňuje a jak Vás vnímají Vaši studenti coby zpěváka tvrdé muziky?  

„Na Fakultě Lesnické a dřevařské CZU se snažíme jednak vychovat mladé lesníky k lásce k tomuhle poslání a ta se musí zakládat na znalostech, a taky se snažíme přinést nové poznatky ve vědě. Já mám to štěstí, že jsem se svým týmem dostal grant na výzkum možností ochrany lesa před suchem a to mě teď naplňuje maximálně. Studenti samozřejmě většinou vědí, že jsem zpěvák Dymytry, ale já jim hned na začátku jasně říkám, že to jsou dva odlišné světy a na fakultě se věnujeme lesařině, ne metalu.“

Jak se Vám daří skloubit Vaše dvě profese pedagoga a zpěváka?

„Odpověď je jasná a stručná: je to hodně, ale fakt hodně náročné. Časově, energeticky a často i fyzicky. Nebýt mojí rodiny, asi bych to už musel trochu přibrzdit. Naštěstí dělám to, co mě baví a to člověku dodá sílu a energii.“

Co Vás vedlo k vymyšlení aplikace pro mobilní telefony VeryHero?

„Pomocí VeryHero jsem chtěl motivovat mladé lidi k přemýšlení nad světem ve svém nejbližším okolí. Naše západní civilizace je hodně bezohledná a materialistická. Na Vánoce pošleme ‚pade‘ smskou na děti v Ghaně a máme pocit, že jsme si na rok koupili odpustku. Já chtěl motivovat lidi pomáhat každý den okolo sebe. Myšlenka to byla fajn. A tři roky intenzivní práce a ani tak jsem to nedokázal prosadit mezi lidi. Třeba někdy časem. Mohl jsem mít místo toho hezký auto, ale tak zkusil jsem udělat něco víc… „

 V jednom rozhovoru jste řekl: „Žiju trojí život. Metal, věda a rodina. Někdy je to vyčerpávající,“ Umíte vůbec odpočívat? Jak rád trávíte vzácné chvíle volna?

„Je to vyčerpávající pro mě i pro moji rodinu. Ale dokud nám bude přát zdraví a budeme k sobě cítit lásku a úctu, budu mít sílu jako buldozer :)“

Jan „Protheus“ Macků:

Narodil se 8. 9. 1983 v Českém Brodě jako syn operetní subrety Gally Macků a dlouholetého bubeníka Orchestru Karla Vlacha Rudolfa Výborného. Vyrůstal v Nasavrkách a poté v Praze.

Vystudoval Fakultu lesnickou a dřevařskou České zemědělské univerzity (obor Technika a mechanizace v lesním hospodářství) s tituly inženýra a doktora. Zde na Katedře lesnických technologií se věnuje vědě, výzkumu a pedagogické činnosti.

Souběžně se věnuje také hudbě a je frontman, zpěvák a textař skupiny Dymytry a vystupuje pod jménem Protheus.

S manželkou Kristýnou má syny Jana a Vojtěcha.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín 

POPRVÉ A NAPOSLEDY zrušeno

Termíny nové premiéry

Nový termín premiéry 420PEOPLE „POPRVÉ A NAPOSLEDY“

Ruší se premiéra “Poprvé a naposledy” souboru současného tance 420PEOPLE v La Fabrice.  pro úraz jedné z hlavních tanečnic. Premiéra však zná již svůj nový termín a to je 4. 4. 2022, jako vzpomínka na původní plán začne ve 20:22!

Všechny náhradní termíny

  1. 4. 2022 GENERÁLNÍ ZKOUŠKA 19:30
  2. 4. 2022 PREMIÉRA 20:22
  3. 4. 2022 PRVNÍ REPRÍZA 19:30

 

Soubor současného tance 420PEOPLE v koprodukci s divadlem La Fabrika zvou na své nové představení. Vše je totiž vždy “POPRVÉ A NAPOSLEDY”! Obnovené magické datum premiéry bude 4. 4. 2022 ve 20:22.

„Prvotřídní restaurace, velkolepá tančírna i tajů-plný prostor, který už dlouho čeká na otevření… Vintage hits, oslava 60. a 70. let, číšníci v tančírně, tanečníci v restauraci, herci mezi diváky, živá kapela, ale především nečekaní a tajemní hosté. To vše a mnohem více na vás čeká pod rouškou tmy s lahví vychlazených bublinek! Na místo, kde se vše odehraje „POPRVÉ A NAPOSLEDY“, nikdy nezapomenete, to vám garantuji!“ vzkazuje Václav Kuneš, choreograf a režisér inscenace a umělecký ředitel souboru současného tance 420PEOPLE.

Hrají a tančí:

Tanečníci 420PEOPLE, JAKUB PRACHAŘ, DANA BATULKOVÁ, JAN MAXIÁN, VOJTĚCH DYK (HOST VEČERA), MAREK ZELINKA, ANNA POLÍVKOVÁ, loutkař JIŘÍ ZEMAN & loutka ANTON

Režie a choreografie: Václav Kuneš

Čas premiéry: 4. 4. 2022 ve 20:22

Místo: La Fabrika, Komunardů 28, 170 00 Praha 7 – Holešovice

Více informací na: www.420people.org

 

Více o představení: www.lafabrika.cz/1462/program/poprve-a-naposledy-predpremiera-21-02-2022-19-30

 

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

 

“Kdo se stará o to, co není vidět?”

Diskuze o reflexi environmentální krize v umění

Divadlo X10 ve spolupráci s divadelní platformou dok.trin  zve na diskuzi o reflexi environmentální krize v umění. Akce je pokračováním cyklu doprovodných akcí k inscenaci Mezní stav 

Odvážnou dokumentární inscenaci Barbary Herz o vymírání hmyzu, otravě krajiny a řádném hospodáři Mezní stav uvedlo Divadlo X10 v květnu loňského roku, ale plánovaný cyklus doprovodných akcí podněcujících veřejnou diskuzi s názvem Kdo se stará o to, co není vidět? se podařilo zrealizovat až nyní. Zahájení proběhlo 20.1. za přítomnosti básnířky Małgorzaty Lebdy, jejíž verše ze sbírky Matečník jsou poetickým východiskem inscenace. Během večera četla básnířka z nové sbírky Sny uckermärkerů. Nyní vás zveme na diskuzi o reflexi environmentální krize v umění, která je pokračováním cyklu.

Únorové uvedení Mezního stavu 23. 2. doplní diskuze o reflexi environmentální krize v umění s názvem Stará se umění o to, co není vidět? Kulturní publicistka Petra Kultová ji uvede vstupem o roli médií v otázce reflexe klimatické krize. Debatovat bude kurátor a pedagog Ondřej Navrátil, Anežka Bartlová z feministické instituce Umění pro klima a multimediální umělec Vladimír Turner. Dále se zúčastní Ladislav Železný a Miroslav Tóth za tvůrčí tým projektu Koncert pro zvěř, který byl oceněn prestižní cenou Prix Europa 2021. Odpovědí na otázku, jak se uměleckými prostředky dotýkat environmentálních témat, je i výstava sedmi obrazů Adama Kašpara ve foyer divadla. Adam Kašpar zkoumá přírodu jako fenomén neoddělitelně spojený s člověkem a společností technikou hyperrealistické krajinomalby. Malíř bude na diskuzi osobně přítomen. Celým večerem nás opět provede herec Ondřej Jiráček.

Březnový termín věnujeme hledání možných cest, jak z krize ven. 8. 3. budeme diskutovat o praktické rovině našich životů a centrální otázce, jak se na individuální úrovni můžeme přiblížit udržitelnějšímu stavu světa, či zda je tato snaha na rovině jednotlivce ze své podstaty naivní. V této souvislosti se nevyhneme ani tématu environmentálního žalu. Pozvání na diskuzi s názvem A jak se staráte o to, co není vidět, vy? přijali básník a psychoterapeut Adam Borzič a Marika Volfová za organizaci Re-set, platformu pro sociálně-ekologickou transformaci. Také zazní hlas ženy, která má silnou osobní zkušenost s kroky vedoucími k větší udržitelnosti i v rámci života ve městě, stejně jako bude přítomna zástupkyně nejmladší generace studentů, pro kterou je vlastní likvidovat ilegální skládky stejně jako účastnit se demonstrací za klima.

Obě diskuze navazují na představení, ale diváci mohou přijít opakovaně, a to i jen na samotný doprovodný program. „Celý cyklus pracuje zásadním způsobem s úhly pohledu. Kompletní obraz je nabídnut tomu, kdo se odhodlá přijít znovu a vydat se další cestou. Divák je do pomyslného mezního stavu, situace vyhrocené volby stavěn několikrát. Musí se rozhodnout, čemu bude věnovat pozornost, Pokud chceme vidět svět z širší perspektivy, je v tom vždy kus práce,“ doplňuje Barbara Herz. Doprovodnými akcemi provází herec Ondřej Jiráček a akce proběhnou za účasti autorek projektu Barbary Herz a Anny Smékalové.

Environmentální témata se objevují i v dalších inscenacích Divadla X10, ale forma dokumentárního divadla, k níž se autorka Mezního stavu hlásí, je spíše novinkou. Barbara Herz své umělecké vyjádření realizuje prostřednictvím rafinované montáže zdánlivě nesouvisejících textů, teoretických fragmentů a různých forem autentické zkušenosti. Ve scénáři ožívá polyfonie více jak 20 hlasů. Jedná se o kombinaci odborných pohledů entomologů, ekologů a filosofů se sugestivními lidskými příběhy, které zachycují čtyři herci divákům X10 důvěrně známí: Ondřej Jiráček, Jana Kozubková, Magdalena Kuntová a Jan Bárta.

Foto: Petr Chodura

 

 Barbora Koláčková    

pro Taneční magazín