Komunikačná kampaň »#UmenieNaNule?«

Velmi zajímavá výzva od slovenských kulturních kolegů. Publikujeme v originálním slovenském znění:

Komunikačná kampaň »#UmenieNaNule?« formou vizuálnej ankety reaguje na aktuálnu celospoločenskú situáciu šírenia vírusu Covid-19, ktorá sa úzko dotýka aj vizuálneho umenia a kultúry všeobecne.

Jednotlivci, malé podniky, ale aj významné organizácie zo sféry umenia sa ocitli v mimoriadnom existenčnom ohrození. Dlhý čas karanténnych opatrení je nutné zmyslupne zúročiť a zamerať na hľadanie nových perspektív. Možno premyslieť a prehodnotiť doterajšiu pozíciu kreatívnych povolaní, možno revidovať súčasný stav fungovania, formulovať už dnes nové východiská pre oblasť umenia a jeho budúcej prevádzky.

Čo znamenajú umenie a kultúra pre našu spoločnost´? Vieme momentálny “bod nula” premeniť na príležitosť efektívneho nastavenia ekonomických, hodnotových či edukatívnych vzťahov? Kunsthalle Bratislava oslovila širokú škálu slovenských vizuálnych umelcov a umelkýň, aby sa prostredníctvom krátkeho home-videa, prípadne inou formou, podelili o svoj pohľad na súčasnú situáciu práve z pozície umenia a živej umeleckej praxe. Ich úlohou bolo autenticky a autorsky zodpovedať tri otázky, ktoré by spoločne mohli ponúknuť obraz o vnímaní zmlyslu umenia, o tom, čo môže byť kľúčovou úlohou umenia v čase nútenej karantény a nejasnej budúcnosti.

1) Ako trávite čas v súčasnej nútenej izolácii?
2) Aký je podľa Vás zmysel a úloha umenia v tejto situácii?
3) Ako podľa Vás karanténa zmení postavenie a pôsobenie vizuálnych umelcov a umelkýň? Ako podľa Vás ovplyvní vnímanie hodnoty umenia v očiach verejnosti, fungovanie súkromných či štátnych galérií a umeleckých inštitúcií, prípadne podporu umenia? Môže byť takáto kríza príležitosťou pre reštart umeleckého systému?

Vizuálna a textová komunikácia smerovaná do on-line priestoru je zameraná na zdieľanie krátkeho názoru a zároveň podnietenie odbornej diskusie s cieľom hľadania pozitívnych riešení v tomto krízovom období. Kampaň má ambíciu stať sa súčasťou širšej spoločenskej diskusie o možnostiach, ako aktuálnu krízu využiť na hľadanie nových perspektív a nastavení, a to nielen pre oblasť umenia a kultúry, ale aj pre spoločnosť ako takú.

Viacej informácií tu.

Kunsthalle Bratislava

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

DIVADLO NA CUCKY vyhlašuje

„Social Distance Celebration“ – otevřená výzva pro umělce z oblasti tance a nového cirkusu. Reaguje na aktuální problém. Je spojena s rezidencí v divadle. Hlaste se do konce května.

Divadlo na cucky vyhlašuje otevřenou rezidenční výzvu pro umělce a umělkyně z divadla, současného tance, nového cirkusu a performance. Zaměřuje se na projekty reflektující téma sociální distance ve městě. Podpořena budou zejména řešení, ve kterých je sledována situace chodců a cyklistů ve městě.

Potřeba udržování sociální distance je novou společenskou realitou, se kterou se učíme žít a umělci se s ní začínají učit pracovat. Nevíme, jak dlouho budeme nosit roušky, udržovat vzdálenosti ve frontě anebo jakým způsobem se v budoucnu promění každodenní sociální život.

Vyzýváme proto umělce k tvorbě inovativních řešení, jak se s danou situací ve veřejném prostoru vypořádat. Vítáme formáty procházek, projížděk na kole, intervencí do veřejného prostoru, komponovaných oslav a dalších aktivit, které nám umožní oslavit možnost společného setkání v sociální distanci. Preferovány budou zejména projekty zaměřené na situaci chodců a cyklistů. Současnou koronavirovou krizi totiž vnímáme také jako příležitost k novému pohledu na městskou mobilitu a vztah k životnímu prostředí v rámci našich měst. Po celém světě nyní dochází k dočasným proměnám veřejného prostoru, z nichž nezanedbatelná část může mít trvalejší charakter.

Vybraní umělci budou podpořeni formou krátkodobé rezidence v Divadle na cucky, jejíž součástí bude zajištění prostor ke zkoušení, produkční podpora, ubytování a finanční odměna pro umělce.

Výzva je otevřená a projekty jsou vybírány průběžně do 30. května 2020. Zahájení aktivit bude možné od 25. května 2020. Projektový záměr a vlastní portfolio nebo životopis zasílejte na e-mailovou adresu: zurek@divadlonacucky.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí, dvojnásobnou mistryní ČR EVOU KREJČÍŘOVOU

„Tanec je spojení sportu a umění“

Je tanečnicí tělem i duší. Miluje všechny tance a přiznává, že je od mala soutěživý typ.  Dvojnásobná mistryně ČR v latinskoamerických tancích Eva Krejčířová, vede taneční kurzy v několika pražských tanečních studiích a velice ji to baví. Již třikrát se zúčastnila televizí taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a pokaždé si to užívala a šla by do  toho znovu.   

„Co tě nezabije, to tě posílí!“ je heslo, kterým se řídíte. Platí to stále?

„Říkala jsem to někde už asi dávno, ale rozhodně to pořád platí.“

Pocházíte z Hradce Králové, kde jste nejen vyrůstala, ale také v jedenácti letech se zúčastnila první taneční soutěže a od dvanácti se věnujete společenskému tanci. Co Vás přivedlo na taneční parket? Jak vzpomínáte na dětství plné drilu a tanečních soutěží? 

„Ano, pocházím z Hradce Králové a tady jsem také začínala tančit. Rodiče mě od malička dávali na různé pohybové kroužky od pohybovek až po balet, až nakonec v mých asi 10letech přišla babička s letáčkem do taneční školy Krok, kde to všechno začalo. Já na soutěže a tréninky vzpomínám s láskou, protože jsem to vždycky milovala. A popravdě pro mě to byl trošku útěk, protože rodiče měli velkou firmu a my tam se ségrou musely od malička pomáhat. Takže jsem se na každou soutěž a každý trénink moc těšila.“

V Hradci jste vystudovala gymnázium, ve studiu pokračovala na Univerzitě v Pardubicích a přitom intenzívně tančila. V jednom rozhovoru jste řekla, že tanec je spojení sportu a emocí…

„Ano, vystudovala jsem Gymnázium Boženy Němcové a potom Sociální Antropologii na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Tanec je rozhodně spojení sportu a emocí. Dnes už říkám, že tanec je spojení sportu a umění, a přestože je to fyzicky velmi náročný sport, pro mě je to pořád víc o umění a prožitku, tedy emocích každého jednotlivého tanečníka a o tom, jak to umíte dát dohromady s tanečním partnerem.“

Působíte jako profesionální tanečnice, učitelka tance v hradecké škole Krok, v pražském Cool Dance vedete taneční kurzy pro začátečníky i pro sportovní páry. Hostujete na dalších tanečních školách a ve studiích. Jste instruktorkou zumby i aerobiku. Baví Vás předávat své zkušenosti dále?

„To je pravda, učím jak soutěžní tanec, tak komerční lekce jako například taneční pro dospělé všech úrovní a latinu pro ženy, kde se učíme základy všech latinskoamerických tanců, trošku techniku a hlavně jak se cítit sexy a užít si tanec, i když zrovna nemám parťáka na párové tančení. Žiji v Praze, takže v Hradci učím jednou měsíčně o víkendu nebo podle dohody a v Praze učím v několika studiích, například v Tančírně Petra Čadka, Tap Academy Prague a v novém krásném studiu v centru Prahy Moving World. Vždycky mě bavilo učit, a proto jsem teď úplně šťastná, že se můžu živit tím, co mě baví. Na této práci je krásné, že mám kolem sebe pořád pozitivní emoce, dělám lidi šťastnými.“

Jste dvojnásobnou mistryní ČR v latinskoamerických tancích přes třicet let a v říjnu 2019 jste spolu s tanečním partnerem Gerardem Pérezem Raventósem obsadili 3. místo na MS v latinskoamerických tancích. Co to pro Vás znamená?

„Já jsem odmalička soutěživý typ, takže mě vyhrávat soutěže opravdu moc baví. Myslím si, že vyhrát mistrovství republiky, je snem každého sportovce a ani já to neměla jinak. Co se týká 3. místa na mistrovství světa, tak to byl neuvěřitelný zážitek a veliký úspěch vzhledem k tomu, že mám partnera ze Španělska a na tréninky jsem tam musela létat. V době mistrovství jsme spolu tančili čtyři měsíce, takže si umíte představit, jak málo jsme proti ostatním trénovali. Ale vzhledem k tomu, že mistrovství bylo v Ostravě, tak byla neuvěřitelná atmosféra, která z nás dostala to nejlepší. Letos jsme to chtěli vyhrát, jen tato situace nám to zatím dost zkomplikovala, bohužel.“

V roce 2008 jste se dostala do TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí a spolu s Jaromírem Bosákem jste obsadili 3. místo. S Ondřejem Brzobohatým 5. místo a s Ladislavem Vízkem devátí a pak jste nahradila Kamilu Tománkovou, partnerku Ondřeje Banka a spolu jste dotančili na 2. místo. Jak vzpomínáte na soutěž? Co Vám to dalo a šla byste ještě do toho? 

„StarDance sama o sobě je úžasný projekt, který neuvěřitelně pomohl společenskému tanci a jeho popularitě mezi širokou veřejností. Já si to pokaždé moc užívala a rozhodně bych do toho šla znovu. Člověk se tam naučí spoustu věcí, protože najednou máte nepopsaný list a vy ho opravdu musíte naučit vše od úplně prvních tanečních krůčků. Ale hlavně si musíte uvědomit, že tam nejste za tanečníka, mistra republiky, ale za parťáka pro osobnost, která je ztracená, dělá něco, co neumí, musí s tím do televize, a ještě na sobě má oblečení, ve kterém se necítí, a vy musíte zvládnout, aby ho to vlastně nakonec bavilo.“

Jste tanečnicí tělem i duší. Máte oblíbený tanec?

„Popravdě já miluju všechny tance! Nemám jeden oblíbenější. Je to spíš o denní náladě, někdy máte rumba den a někdy zase samba den.“

V roce 2016 jste se objevila ve filmové romantické komedii Decibely lásky a o rok později v seriálu Mazalové v epizodě Velká pohádková loupež. Byla to dobrá zkušenost? 

„Jééé, tak to byla popravdě spíš sranda. Oba dva projekty bylo jednodenní natáčení a vždycky nás tam bylo víc tanečníků a myslím, že jsme si to dost užili.“

A co čas na odpočinek a koníčky? Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Já odpočívám tancem. Můj největší koníček je můj pejsek, anglický mastiff Fanynka, se kterou chodím na procházky a dost často se mnou i učí. Když mám volno, tak si ráda čtu, ale protože jsem trošku blázen, tak odpočívám spíš aktivně, chodím běhat, cvičím, předloni v létě jsem se začala učit surfovat a loni si koupila skateboard. V zimě miluju lyže a snowboard.“

Jak snášíte současnou koronavirovou krizi?

„Koronavirovou krizi zvládám dobře. Hlavně díky tomu, že nemoc nepotkala nikoho z mých blízkých. Ze začátku jsem byla trošku v šoku a nešťastná, že nemůžu dělat nic z toho, co byl do teď můj život a samozřejmě existenční obavy, protože jste z minuty na minutu bez výdělku. Pak jsem si na tom našla svoje pozitiva. Odjela jsem domů do Hradce a konečně měla čas pořádně poznat malinké děti mojí ségry a trochu jí také pomoct. Celkově si užít rodiny, protože normálně se domů tolik nedostanu. Fanyka je spokojená na zahradě a já hodně sportuju. Běhám, cvičím, protahuji se a dala jsem si drobné výzvy, jako že se naučím stojku, nebo skočím salto na trampolíně. Prostě těším se na parket a všichni moji žáci mi moc chybí!“

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec v době koronavirové krize

Zvládne tanec následnou recesi?

Tanečníci a pohyboví umělci nemají ve zvyku si veřejně stěžovat. Možná proto nejsou tolik slyšet a jako jedni z mála nyní nahlas nehořekují nad nastalou krizí. Jsou zvyklí na nízké platy i úplné výpadky v příjmech. Na bolest, stres i brigády mimo obor. Krize je může potkat kdykoli. Vědí, že jejich kariéra je krátká, zranění číhá za rohem a budoucnost je nejistá. Vše balancuje na špičce jako balerína při piruetě. Koronakrize nyní z individuálních příběhů udělala oborovou normu. A tím více než cokoliv jiného odhalila systémové problémy, které bijí na poplach již několik let. Nadační fond pro taneční kariéru se těmto specifikům taneční kariéry věnuje a nyní mapuje dopady nouzového stavu na oblast tance a pohybového umění. Přicházející recesi tanečníci dost možná nezvládnou.

Vyhlášení takzvaného nouzového stavu a s ním související restrikce, zasahující významným způsobem do soukromého i veřejného života, dopadlo na oblast kultury. Ta se ze dne na den téměř zastavila. Nejinak je tomu v případě tance a pohybových umění, kterým se dlouhodobě věnuje Nadační fond pro taneční kariéru (NFTK). Fond od poloviny března postupně mapuje vliv koronakrize na taneční a pohybová umění a vede rozhovory s jednotlivými aktéry. Oblast tance a pohybových umění je značně rozmanitá, a proto se také různí intenzita dopadu nouzového stavu na jednotlivé subdisciplíny, jak přibližuje Jana Návratová, předsedkyně správní rady Nadačního fondu pro taneční kariéru:

„Řada tanečníků baletu je ve stálém angažmá v divadle, obvykle zřizovaném, kde mají běžnou zaměstnaneckou smlouvu – i když se také najdou výjimky, jako například v případě Laterny magiky, či operních baletů Národního divadla. Plat tanečníkům baletu tedy úplně nevypadl. Na druhou stranu je zde významný psychický dopad krize – tanečníci jsou zvyklí denně trávit hodiny na tréninkovém sále, večer vystupovat před publikem, být v neustálém fyzickém kontaktu s kolegy. A nyní jsou sami. Jiná je situace na nezávislé scéně, kde naopak většina tanečníků funguje na krátkodobé dohody či jsou OSVČ. Ti ze dne na den přišli o příjmy. Přitom možnost vytvářet rezervy je velice individuální a často hodně obtížná i ze samotné podstaty fungování neziskového sektoru. V tzv. černých divadlech, která jsou soukromá a spolupracují s tanečníky a artisty, je situace ještě komplikovanější. Jejich činnost je totiž závislá na turismu a je možné, že řada z nich se již nevzpamatuje, protože jakýsi nouzový stav pro ně bude platit mnohem déle.”

Tomu odpovídají i jednotlivé názory samotných tanečníků. Tanečnice Lucie Drábková, která za sebou má řadu významných a úspěšných projektů, muzikálových rolí či turné s Kanye Westem po Americe, přibližuje nastalou situaci: “Naštěstí jsem měla pracovně dobrý leden a únor, takže mám z čeho žít. Co se týká mých spolupracovníků, ne všichni mají finanční zásoby a někteří byli donuceni hledat práci mimo svůj obor, popřípadě šli na úřad práce a jsou na podpoře.“  O svou situaci se podělil také Václav Kuneš, umělecký šéf taneční company 420PEOPLE a loňský porotce oblíbené taneční soutěže StarDance: „Naši tanečníci jsou hodně aktivní, takže mají snad i nějaký finanční polštář, ale rozhodně ne na dlouho. Záleží také na tom, jaké má kdo zázemí, jestli ho někdo v rodině může podpořit. Je ale strašně důležité mít nějaký časový horizont, kdy se vrátíme k práci. Pokud se bude odsouvat, bude to pro spoustu lidí, včetně mě, opravdu těžké.”

Dopad koronakrize na taneční a pohybová umění, jak upozorňuje Nadační fond pro taneční kariéru, spíše odhaluje křehkost a systémové problémy v pohybovém umění. Pohybová umění (balet, současný tanec, nový cirkus, fyzické divadlo, pantomima) jsou rizikovým povoláním. Fatální zranění může přijít kdykoliv, uměleckou kariéru může zkomplikovat, anebo úplně ukončit. Taneční kariéra je navíc značně limitována věkem a fyzickou kondicí, například tanečníci baletu zpravidla končí do věku 35 let. Běžně nízké odměny za práci v oboru jsou důvodem, proč si řada tanečníků a artistů nemůže vytvořit dostatečný finanční polštář, který by jim pomohl překlenout období rekonvalescence nebo rozjezdu druhé kariéry. Pro tanečníky a artisty tak může nastat krize podobná té současné téměř kdykoliv, bez ohledu na koronavir. Navíc v případě zranění či ukončení kariéry se bavíme o řádu měsíců až let, po které může tanečník zůstat bez prostředků a trávit čas na pracovním úřadě nebo z nouze vykonávat jinou podhodnocenou práci. Proto Nadační fond pro taneční kariéru navrhuje systémové řešení v podobě specifického spořícího systému, který by současně stavěl na participaci a oborové solidaritě. „Tanečníci, herci fyzického divadla a akrobaté musejí svoje pracovní příležitosti kombinovat z několika projektů a často je doplňovat o pravidelnou pedagogickou činnost a případně práci v komerční eventové sféře nebo i mimo svůj obor, jen aby pokryli svoje životní náklady. Přesto nejsou zvyklí si nahlas stěžovat. A proto toto téma nemá tolik pozornosti, i když je situace tristní,” dodává Návratová.

Těsně před vypuknutím krize se zástupci fondu sešli s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem, aby mu upřesnili situaci, která v tanci a pohybovém umění přetrvává desítky let. Cílem setkání bylo také začlenění tanečníků a artistů do kategorie takzvaných náročných profesí, což se může do budoucna odrazit mj. i na jejich důchodech. Lubomír Zaorálek by tak mohl být první ministr kultury, který konečně dotáhne navrhovaný systém participativního spoření do zdárného konce a uvede jej v život.

Právě aktuální stav nouze by mohl být pro taneční a pohybová umění příležitostí a restartem. Jak uvádí koučka, novinářka a členka správní rady NFTK Jana Bohutínská: „Ukazuje se, že do budoucna bude nutné zásadněji řešit finanční stabilitu lidí pracujících v kultuře. Diverzita příjmů a portfoliová kariéra nemusí být funkčním řešením pro každého. Cílem pro kulturu není vrátit se do stavu před vypuknutím pandemie. Současná situace je spíš příležitost postavit konečně obor na pevnější základy. V nezávislém (nezřizovaném) sektoru není práce na volné noze pokaždé jen osobní volbou. Zaměstnanecká místa v něm totiž prakticky neexistují, neboť finanční situace oboru zaměstnávání neumožňuje ani těm subjektům, které by stálé zaměstnance preferovaly.“ Kvůli tomuto systému však nyní velká část tanečníků a pohybových umělců zůstala bez příjmů a je dokonce možné, že řada z nich nedosáhne na státem nastavené kompenzace: „Je možné, že sítem propadnou například individuální umělci, kteří počítali se zapojením do menších uměleckých projektů. Vzhledem k délce trvání omezení v kultuře situaci nevyřeší ani bonus 25 tisíc korun, o který mohou žádat OSVČ. Jde přitom především o to, jak nejen stát, ale třeba také soukromý sektor dokáží v této náročné době podpořit jedinečné talenty a zda se umělkyně a umělci ve své kreativní profesi i do budoucna udrží,“ objasňuje situaci Bohutínská.

Nadační fond celoročně poskytuje odbornou pomoc tanečníkům a spolupracuje s odborníky z oblasti HR, psychologie, financí apod. Jeho dveře jsou otevřené i nyní a tanečníci se mohou na členy fondu kdykoliv obrátit přes info@tanecnikariera.cz . Více informací o službách fondu najdete na tanecnikariera.cz . „Chceme více než kdy jindy apelovat na potenciální donátory našeho fondu, aby přispěli na vytváření adekvátních podmínek pro český tanec a jeho tvůrce. Jsme schopni zaručit, že peníze půjdou na přímou podporu talentovaným lidem, kteří si podporu zaslouží a kteří ji opravdu potřebují,“ říká Jana Návratová.

O Nadačním fondu pro taneční kariéru (NFTK) v bodech:
  • NFTK vznikl v roce 2015 a je jedinou organizací v České republice, která aktivně podporuje tanečníky, performery a akrobaty v procesu změny kariéry a přípravy na ni. Buduje systém, který těmto umělcům zajistí adekvátní podmínky v období profesní změny.
  • Fond poskytuje informace a zprostředkovává služby související s rozvojem a změnou kariéry tanečníků a dalších profesionálů z oblasti pohybových umění. Druhým hlavním úkolem NFTK je lobbing a prosazení spořícího programu pro umělce v oboru performing arts.
  • NFTK organizuje vzdělávací programy – semináře, workshopy – šité na míru tanečním profesionálům. Tyto programy jsou zaměřené na rozjezd podnikání, fundraising, osobní PR a další. Organizuje setkání ke sdílení dobré praxe a šíření informací o problematice druhé kariéry na konzervatořích.
  • V roce 2018 fond za svou činnost obdržel prestižní ocenění PEARLE*
  • NFTK je členem mezinárodní sítě tzv. transition center IOTPD (International Organization for the Transition of Professional Dancers)

Web: tanecnikariera.cz

Facebook: @druhakariera

Petra Jansa 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN