Štítek: Tanec Praha

Setkání ministra kultury se zástupci oborů tance

Nejen Yvona Kreuzmannová se setkala s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem

Tiskové komuniké:

Yvona Kreuzmannová (Tanec Praha) iniciovala jednání pěti zástupců oboru tance, nonverbálního umění a nového cirkusu s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem s cílem osvětlit krizovou situaci oboru, pokud jde o zkušební prostory a podmínky pro tvorbu, a zároveň poukázat na významné úspěchy a stoupající mezinárodní uznání oboru, který zažívá dynamický růst již od 90. let.

Ministr tímto zahájil konstruktivní dialog, na který nezávislá scéna po dlouhá léta čekala. Jeho rezort chystá širší kulaté stoly k dané problematice, což odborná veřejnost velmi vítá. Vnímá také význam investic do kulturní infrastruktury jak v regionech, tak v souladu se specifickými potřebami oboru v hlavním městě. V tomto ohledu ho zaujal projekt Domu tance, který byl prvotním impulzem tohoto jednání, a přislíbil mu nadále věnovat pozornost.

Všichni zúčastnění, tzn. nejen Yvona Kreuzmannová a Markéta Perroud (Tanec Praha), ale rovněž Lúcia Kašiarová (Alta), Šárka Maršíková (Cirqueon) a Petr Boháč (Spitfire Company), si velmi váží otevřenosti a zájmu pana ministra o reálné fungování nezávislé scény a těší se na další spolupráci.

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PONEC zakončil podzimní sezonu Duety

Rozlučka s podzimní sezonou 2019

V pátek 20. prosince zakončil Tanec Praha v divadle Ponec svou podzimní sezonu. A byla to opět bezva zábava. Posledním představením byly Duety, které vznikly díky Petře Tejnorové, Tereze Ondrové a Viktorovi Černickému.

Vánoční pohoda v divadle Ponec

Po představení propukla bujará vánoční nálada

Jak už samotný název napovídá, jde o setkávání se. Jak asi  v době digitalizace, kdy už téměř zapomínáme jak vlastně spolu komunikovat, vypadají setkání dvou lidí?  Znají se, neznají se, vidí se po dlouhé době, vidí se chvilku, vidí se dlouhou chvíli… Setkání příjemná, nepříjemná, trapná…

Sešli jsme se proto, abychom se setkali… Setkání může být krátké, dlouhé, žádné, stane se, že se nic  nestane… Jeden z diváků je vyzván přijít na jeviště, dlouze si hledí s performerkou do tváře, přibližují se, vzdalují, objímají se, drží se za ruce a poté odchází.

Zřejmě bych hned na počátku vytkla inscenaci několik zásadních věcí, které se ale netýkají jen Duetů. Bohužel se v poslední době z tanečních a pohybových představení tanec i pohyb jaksi vytrácí. Dokonce i herectví. A proč? Vyčerpali se snad tvůrci?  Je to sice hezké, sledovat jednoho z diváků, jak stojí naproti performerovi a hledí si do očí, to je jistě báječná zábava pro oba dva, hodící se spíše pro silvestrovské hrátky po půlnoci, ale upřímně – co si odnáší divák?  Nutno podotknout, že téma hledění si do očí se v inscenaci několikrát opakuje, nemůžeme tu mluvit o tanci ani o herectví, ani o kostýmech, ani o zajímavých kulisách… co tedy divák vlastně má? Další poměrně neradostný nešvar, který se hojně rozmohl, jsou komentáře v angličtině. Chápu, že cizinci  rádi přijdou do pražských divadel, nicméně, stále ještě žijeme v Čechách. Za náš rodný jazyk, květnatý a krásný, bychom se opravdu stydět neměli. Vždyť mohou klidně na  plátně běžet anglické titulky!

Poměrně unylé  a divákovi celkem  nic neříkající představení prozářilo jak blesk z čistého nebe setkání dvou lidí, kteří „spontánně“ začali tančit. Komediální prvky, dokonalá souhra a maximum užívání si přítomného okamžiku udělalo z tohoto legračního setkání naprosto unikání zážitek pro diváka. Bravo!

A dalším zlomovým okamžikem a dechberoucím překvapením  bylo vystoupení Jitky Hroudové, která možná neměří ani dobrého půl metru  a Duety byly pro ni vlastně první seznámení se s jevištěm. Předvedla různé kreace s poměrně urostlým performerem, takže jejich duet bychom mohli označit jako hru „Velkého s Malým.“ Ale bylo na co se dívat! Člověk žasnul, co všechno je možné. Bravo! Skoro si říkám, že tanec a vystoupení Jitky by bohatě stačily na báječné představení, možná ani žádná jiná setkání nebyla potřebná… Ale kdo ví.

Maličká postavou, ale velká duchem, Jitka Hroudová prozářila Duety

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha

Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu a Markéta Perroud  se těší z večírku

Dále už  propukl bujarý večírek, účastníci pátečního večera si užili výborné jídlo a čas Vánoc může začít.

 

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Prestižní cena CLIO AWARD

Kreativci se poměřovali s těmi nejlepšími ve svém oboru. Oceněna kreativní kampaň Báry Prášilové pro TANEC PRAHA!

Prestižní cena CLIO AWARD pro Báru Prášilovou a Comtech_Can za kreativní kampaň pro festival TANEC PRAHA 2019!

Kreativní kampaň pro festival TANEC PRAHA 2019 z dílny fotografky Báry Prášilové a agentury COMTECH_CAN získala bronz v prestižní světové soutěži CLIO Awards. Ve světě reklamy je CLIO AWARDS jednou z nejdůležitějších událostí. Kampaň festivalu TANEC PRAHA 2019 se dočkala mimořádného uznání už letos v dubnu, kdy v rámci udělování kreativních cen ADC Awards / Louskáček získala zlato v kategorii fotografie. Navíc se její videa z téže dílny dostala do magazínu Shots. 

„Když si vzpomenu, jak jsem před rokem celý koncept vymýšlela a po večerech kreslila pod lampičkou…a pak zpovzdálí sleduju, jak se kampani daří na druhé straně zeměkoule, tak mi to pak dodává motivaci se přenést i přes ty momenty, které v mé profesi zas tak zalité hollywoodským sluncem nejsou,“ komentuje ocenění Bára Prášilová.

Soutěž Clio Awards byla založena v roce 1959 k oslavě tvůrčího mistrovství v reklamě. Oceňuje nejlepší světové počiny na poli reklamy, designu a komunikace.

Touhou každého kreativce je poměřovat se s nejlepšími ve svém oboru. Jak na domácí tak i mezinárodní scéně. A snem je potom v tomhle soupeření uspět,“ říká kreativní ředitel agentury COMTECH_CAN Roman Číhalík a dodává: „Já ocenění přijímám s pokorou a motivací pro další práci, která se dá dělat vždy lépe než si dokážeme v daný okamžik představit. Věřím, že když je člověk důsledný, otevřený a pokorný, tak přijde další úspěch. Věřím v úspěch týmu, který je víc než jednotlivec. A v tomto projektu se sešel excelentní tým. Díky za to, díky všem.“

Na vzniku klíčových vizuálů a video spotu se podíleli:

Advertising Agency: COMTECH_CAN

Creative Director: Petr Vlasák, Roman Číhalík

Art Director: Bára Prášilová, Roman Číhalík

Photographer / Director: Bára Prášilová

Copywriter: Petr Vlasák

Kameraman: David Markovič

Hudba Floex (Tomáš Dvořák) – spolupracující m.j. s Terezou Hradilkovou

Tanečníci: Markéta Jandová, Zuzana Havrlantová, Adam Orszulik, Jan Razima

Postprodukce – Tomáš Chabrus Hájek

Styling – Milina Havrlantová

Hair styling – Aneta Slavíková (Salon Petra Měchurová)

Produkce Tanec Praha z.ú.

Designer: Eduard Čaniga, Manuel Prada

Account manager: Kateřina Klementová

Mezinárodní festival TANEC PRAHA patří ke klíčovým akcím, jimiž se může Česká republika chlubit. Nejvyššího ocenění dosáhl ke svému 25. výročí, kdy byl v posledním roce programu EU Culture (2013) vyhodnocen na 1. místě se 100% bodovým hodnocením mezi 236 festivaly všech žánrů v EU. V novém programovém období byl v prvním hodnocení EFA (European Festivals Association) jediným českým Laureátem EFFE Label (Europe for Festivals – Festivals for Europe). V oblasti umění znamená TANEC PRAHA totéž co Pražské jaro v hudbě nebo MFF Karlovy VaryFFE Label ve filmu, konstatují nejen zahraniční experti.

Za 30 let festivalu TANEC PRAHA jsme vyzkoušeli spolupráci s různými inspirativními kreativními týmy a vždy hledali cestu, jak přiblížit mimořádnost tanečního umění co nejširší divácké obci. Motto ,Zvědavost je šance na zážitek‘ vyplynulo z bouřlivých diskusí o tom, co českého diváka láká, jaké bariéry musí překonat, aby učinil ,krok do neznáma‘, jak otevřít brány vlastní fantazii. Letos se to povedlo skvěle a já za to děkuji jak Báře Prášilové a kreativní agentuře COMTECH_CAN, tak obětavému týmu Tance Praha a zapojeným umělcům, jejichž práce nebyla ani trochu lehká,“ dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha.

A TANEČNÍ MAGAZÍN pouze nemůže než negratulovat!

                                                                                                                                                             

 Více na www.tanecpraha.cz

 Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»ROSELYNE« byla „in“

Ve Studiu ALTA s francouzsko-portugalským esprítem, šarmem a energií.▐ Tanečnice se vším všudy.▐ Příjemné monodrama.▐ S dracenou jako dračice, ▐ Osvíceně na osvíceném jevišti.▐ Pořádající ProFitArt se o inscenaci ani ALTĚ nezmiňuje?▐ Neutuchající potlesk.▐

Cécile Da Costa je zpěvačka, tanečnice a performerka s francouzskými a současně portugalskými kořeny. Již delší dobu žije a tvoří v Praze. Nikoli nadarmo (a určitě ne zadarmo) získala – za rok 2018 – prestižní ocenění Tanečnice roku. I byla finalistkou nominací na cenu Total Physical awards in Fringe 2017. A to konkrétně za představení „Vypravěč“ v režii Petra Boháče. Nyní je tedy i choreografující režisérkou.

„Nebojím se stárnutí, bojím se, že zestárnu.“

Účastnil jsem se ve Studiu ALTA druhé reprízy, více než měsíc po premiéře. Navíc „nepoznamenaný“ předcházejícím, cenami ověnčeným, „Vypravěčem“.

„Žiju docela slušný život. Dělám rozumná rozhodnutí, mluvím přiměřeně, mám rozumné myšlenky.“

One woman shov Da Costy mne velmi mile překvapilo. Šlo o velice prokomponované představení, s mistrně připraveným (vnitřním i vnějším) monologem, vyzrálou pěveckou interpretací a zejména – nadhledem.

„Proč se mne nikdo neptá, kdo jsem?“

Cécile Da Costa si pohrává na osvíceném jevišti, kde se nachází pouze polstrovaná rozkládací sedačka s (pro mne) neidentifikovatelnou květinou fíkusovitého typu. Později jsem byl poučen, že se jedná o rostlinu jménem dracena. Ale zpět k hlavní představitelce. Povídá si, jak již bylo řečeno, sama se sebou i diváky. Monology jsou svébytné, spíše neposouvající děj. Někdy mírně filosofující, častěji spíše black-autové. Nakonec – můžete posoudit sami, zde mezi mými autorskými odstavci.

„Nelze uniknout vysvětlování. Proč trávím čas vysvětlováním?“

Po delší době, kdy například i ve velmi sledovaném televizním seriálu televize Nova „Ulice“ hraje tanečnici a baletku spíše obézní herečka, se dočkáváme v podobě Cécile Da Costy postavy skutečně tanečních parametrů a zejména vzhledu. Netvrdím, že by každá tanečnice musela mít zákonitě míry a předpoklady legendární modelky Twiggy. Ale nějak si kupříkladu nedovedu tu obtloustlou herečku s krátkýma nohama, ze zmíněného televizního seriálu, představit v alespoň trochu ladné a estetické taneční kreaci. Tady tedy pro interpretku i autorku v jedné (útlé) osobě veliká poklona!

„Co se stane v den, kdy přestanu vysvětlovat? Budu muset…“

„Roselyne“ nelze automaticky kategorizovat jako taneční představení. Ano, pohybovým bezesporu je. Z druhé strany by se tato vypointová hříčka klidně mohla účastnit dávného činoherního festivalu monodramat v Chebu.

„Mám tajný úkol. Musím být neustále št´astná. Jsem z toho v neustálém stresu.“

Pořadatele musím pochválit. A to velmi. Za dokonale připravený a vytištěný divadelní program. K tomu ještě navíc za separát s překlady všech monologů interpretky!

„Nejmenuji se Veronika, Monika, Petra, Magda, Taťána, Kateřina…“

„Roselyne“ je skvělým one woman show! Nemá nevyváženou ani slabou chvilku. A že to není pouze můj subjektivní názor, dokumentoval bezmála desetiminutový potlesk po repríze. A sedm děkovaček Cécile da Costa na otevřené scéně. Tomu tak obvykle nebývá ani na premiérách.

„Jmenuji se Roselyne.“

Trochu záhadnou zůstává produkující společnost ProFitArt. Na svých www-stránkách toto představení, ani dokonce Studio ALTA, nikterak nepropaguje! Prostě, absolutně žádná zmínka. Divné. Prapodivné… Ale možná o to více, než píše a zaznamenává na web, pracuje a produkuje?

Psáno z reprízy 1. 12. 2019

»ROSELYNE«

Námět, koncept a choreografie, režie: Cécile Da Costa

Účinkuje: Cécile Da Costa

Režijní spolupráce: Dominika Špalková

Scénografie a kostýmy: Petra Vlachyňská

Light design: Jiří Šmirk

Délka představení: 43 minut

Producent: ProFitArt / www.profitart.cz

Partneři: Studio ALTA, Divadlo Drak, Cirqueon, Uhelný mlýn, Tanec Praha, Nultý bod.

Poděkování od autorky za podporu: Eva Michková, Kristýna, Mariae, Renata Balko, Kateřina Tětivová, Magda Marková, Kristýna Dvouletá

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein (za přispění jevištních monologů Cécile Da Costa)

TANEČNÍ MAGAZÍN