Martin Františák – 5. stránka

Werich a Holan v jedné vile

Hadry, kosti a kůže – původní česká hra otevírá novou sezónu ve Švandově divadle

Původní českou hrou Hadry, kosti, kůže, vyprávějící o herci Janu Werichovi a básníku Vladimíru Holanovi, kteří byli dvacet let sousedy ve stejné vile na pražském ostrově Kampa, otevírá novou sezónu pražské Švandovo divadlo. Přímo pro smíchovskou scénu ji napsal Pavel Jurda, režíruje ji nový umělecký šéf divadla Martin Františák. S Miroslavem Hanušem v roli Jana Wericha a Lubošem Veselým v úloze Vladimíra Holana budou mít Hadry, kosti, kůže premiéru 21. září 2019 v komorním prostoru podzemního Studia.

Werich a Holan. První proslul jako „národní klaun“ a „národní rabín“, který se neobešel bez přízně publika. Druhý byl známý jako asketický básník a „černý anděl poezie“, který ve svém přízemním bytě rozmlouval s mrtvými a po nocích tkal ze tmy a hvězd své geniální verše. Těžko hledat výraznější protipóly. Oba se ale narodili a zemřeli ve stejném roce, oba měli dcery se smutným osudem, oba byli národem vyzdviženi i zavrženi. A také žili dvacet let na stejné adrese ve vile na Kampě, známé nyní jako Werichova vila. I následujících dvanáct let pak bydleli prakticky v těsném sousedství.

S nápadem napsat hru o jejich nesnadném soužití a propletených osudech přišel režisér a umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák, který s ním oslovil autora scénáře Pavla Jurdu. Jurdovo pátrání v archivech, tvůrčí využití nasbíraného materiálu i Františákovo nastudování hry samotné pak vytáhlo z látky některé méně známé motivy a překvapivé souvislosti. „Ve hře Hadry, kosti, kůže najdeme elementární dramatické situace, tak ryze poetické obrazy. Snad bychom ji mohli popsat jako dramatickou, po kabaretních skečích občas pokukující báseň s baladickým dozvukem,“ naznačuje dramaturgyně Martina Kinská. Rozhodně se ale nedočkáme jednoznačného sdělení, kdo z obou protagonistů byl ten „lepší“ nebo „horší“. „Jak u Wericha, tak u Holana lze nalézt enormní citlivost a vzdělanost, rozhled i skvostnou reflexi dění, ale také velký díl sobectví a krutosti k nejbližším,“ uvádí Martina Kinská. Hra Hadry, kosti, kůže zachycující období let 1948 – 1980 tak nabízí originální obraz soužití těchto dvou slavných mužů pod jednou střechou.

Dva trosečníci uprostřed Prahy

„U Wericha mě nejvíc ohromila mohutnost jeho životního příběhu,“ prozrazuje režisér Martin Františák, „ty všemožné peripetie, kontroverze, záliby. To vše se zkušeností amerického způsobu života, exilu. S vědomím možnosti svobody v nesvobodném Československu. U Holana mě zas fascinovalo jeho absolutní nasazení pro poezii, která zřejmě souviselo s jeho totální odevzdaností svobodné existenci. Oba však čelili podobn&yac ute;m životním výzvám, které před ně stavěla nesnadná doba, očekávání národa i jejich vlastní svědomí. Žili od sebe vzdáleni jen pár metrů na výšku, občas ale jako dva trosečníci na ostrově uprostřed Prahy.“ Režisér také upozorňuje na blízkost Švandova divadla a Werichovy vily i na to, že tyto – oba pro inscenaci klíčové – domy leží na stejném vltavském břehu.

Werich za svou fasádou

Pozoruhodný příběh, do něhož se promítá topografie i magie staré Prahy, umocňuje silné herecké obsazení. Jana Wericha hraje Miroslav Hanuš, který se právě touto rolí stává novým stálým hostem Švandova divadla.

O své postavě říká: „Hra Hadry, kosti, kůže ukazuje Wericha za fasádou Wericha. Člověka smutnícího po Voskovcovi, maličko sobce a vlastně nešikovného otce, který, ač se snaží, neumí být dobrý rodič. Ani moc dobrý manžel. Který ale stejně o všech strastech dovede mluvit jen s nadhledem a humorem. Člověka národem milovaného, ale vlastně dost opuštěného. Rád bych zmínil jednu repliku: Kašpar potřebuje publikum. Obecenstvo stejných zbabělců, jako je on sám.“ Přiznává také, že při nastudování role bylo těžké nepodlehnout Werichově typické dikci – tím spíš, že ho režisér zásobil množstvím obrazového i zvukového materiálu. Na otázku, co má on sám s Werichem společného, odpovídá: „Talent. Ovšem lišíme se asi v jeho míře. Ale jsme oba komedianti, pro které je těžké přestat hrát, i když opona už je dole. A také bych asi, stejně jako on, nedokázal natrvalo emigrovat… Na rozdíl od Jana Wericha ale nemám rád lov a asi by mě moc nebavil ani rybolov,“ uvažuje Miroslav Hanuš.

Našlapovat po špičkách

Ve Vladimíra Holana se promění Luboš Veselý. „Kdysi jsem si Holanovy básně četl jen tak sám od sebe a pro sebe, dokonce jsem se naučil Modlitbu kamene, kterou umím dodnes. Fascinovala mne ta složitost, hloubka a ukryté možnosti. A pak jsem přečetl životopis, dobíral se tajemství některých básní a sbírek,“ říká herec, který už kdysi okolo Holana „našlapoval po špičkách“. A stejně opatrně, pokorně, s úctou, ale i s citlivou vnímavostí a silnou vnitřní energií přistoupil teď k jeho ztvárnění.

Básníkovu manželku Věru Holanovou hraje Bohdana Pavlíková, Zdenu Werichovou Andrea Buršová, Voskovce Matěj Anděl, dceru Denisa Barešová. V úloze Firjubina, představitele tehdejší nevyzpytatelné moci, uvidíme Jana Grundmana, novou posilu hereckého souboru. Posla hraje Jan Mansfeld.

Scénu a kostýmy navrhla Eva Jiřikovská, autorem hudby je Ivan Acher. „Oba talentovaní a ve svých oborech už proslulí tvůrci do inscenace vnášejí další sugestivní a inspirativní rovinu,“ říká dramaturgyně Martina Kinská a dodává: „Na repertoáru Studia Švandova divadla tak přibude další inscenace, která se věnuje výrazným osobnostem českého či světového dění a současně tak reflektuje určitá období dějin i naše postoje k nim. A také doufám, že opět nabouráme pár stereotypních představ o tom, jak to všechno bylo.“

Ostré zvolání všedního dne

A proč se hra jmenuje Hadry, kosti, kůže? „Jde o nápad autora adaptace Pavla Jurdy,“ vysvětluje Martin Františák. „Z dětství si ještě oba pamatujeme výkupčího králičích kůží a kostí: bylo v tom něco neznámého a děsivého, ale také obyčejného a všednodenního. Zároveň jde o název jedné z Holanových básnických sbírek. Myslím, že tohle zvolání rezonuje s úzkostí dnešního člověka: málo oděného před námrazou světa a patřičně čelícího strachu,“ uzavírá režisér.

Premiéra hry Hadry, kosti kůže bude 21. září ve Studiu Švandova divadla; nejbližší reprízy se odehrají 23. září a poté 15. a 29. října. Na programu je pak i 7. a 20. listopadu

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

WERICH a HOLAN v jedné vile

Švandovo divadlo uvede hru „Hadry, kosti, kůže“

Původní českou hrou „Hadry, kosti, kůže“, vyprávějící o herci Janu Werichovi a básníku Vladimíru Holanovi, kteří byli dvacet let sousedy ve stejné vile na pražském ostrově Kampa, otevírá novou sezónu pražské Švandovo divadlo. Přímo pro smíchovskou scénu ji napsal Pavel Jurda, režíruje ji nový umělecký šéf divadla Martin Františák. S Miroslavem Hanušem v roli Jana Wericha a Lubošem Veselým v úloze Vladimíra Holana budou mít„Hadry, kosti, kůže“ premiéru 21. září 2019 v komorním prostoru podzemního Studia.

Werich a Holan. Jeden proslul jako „národní klaun“ a „národní rabín“, který se neobešel bez přízně publika, druhý byl známý jako asketický básník a „černý anděl poezie“, který ve svém přízemním bytě rozmlouval s mrtvými a po nocích tkal ze tmy a hvězd své geniální verše. Těžko hledat výraznější protipóly. Oba se ale narodili a zemřeli ve stejném roce, oba měli dcery se smutným osudem, oba byli národem vyzdviženi i zavrženi. A také žili dvacet let na stejné adrese ve vile na Kampě, známé nyní jako Werichova vila. I následujících dvanáct let pak bydleli prakticky v těsném sousedství.

Dva trosečníci uprostřed Prahy

„O soužití Wericha a Holana se traduje několik téměř anekdotických historek, ale pochopitelně vše je vždy mnohem složitější; tím spíše, že šlo o tak výrazné osobnosti a komplikované povahy,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. A režisér Martin Františák k tomu dodává: „Hra zachycující období let 1948 – 1980 je obrazem soužití těchto dvou osobností pod jednou střechou. Byli tak výrazně jiní, přesto je mnohé až osudově spojovalo. Oba také čelili podobným životním výzvám, které před ně stavěla nesvobodná doba, očekávání národa i jejich vlastní svědomí. Žili od sebe vzdáleni jen pár metrů na výšku, občas ale jako dva trosečníci na ostrově uprostřed Prahy.“

Pozoruhodný příběh, do něhož se promítá i magie staré Prahy, umocňuje silné herecké obsazení. Role Jana Wericha se ujme Vladimír Hanuš, ve Vladimíra Holana se promění Luboš Veselý. Básníkovu manželku Věru Holanovou ztvární Bohdana Pavlíková, Zdenu Werichovou hraje Andrea Buršová, Voskovce Matěj Anděl, Dceru Denisa Barešová. V úloze Firjubina, představitele tehdejší nevyzpytatelné moci, uvidíme Jana Grundmana, novou posilu hereckého souboru. Posla hraje Jan Mansfeld.

A proč se hra jmenuje „Hadry, kosti, kůže?“„Jde o nápad autora adaptace Pavla Jurdy,“ vysvětluje Martin Františák. „Z dětství si ještě oba pamatujeme výkupčího králičích kůží a kostí: bylo v tom něco neznámého a děsivého, ale také obyčejného a všednodenního. Zároveň jde o název jedné z Holanových básnických sbírek. Myslím, že tohle zvolání rezonuje s úzkostí dnešního člověka: málo oděného před námrazou světa a patřičně čelícího strachu,“ uzavírá režisér.Premiéra hry „Hadry, kosti kůže“ bude 21. září ve Studiu Švandova divadla; nejbližší reprízy se odehrají 23. září a poté 15. a 29. října.

www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Dramata lásky, zločiny z vášně i napětí v soužití

Sezóna 2019/2020 ve Švandově divadle pod novým uměleckým vedením Martina Františáka!

Sezóna 2019/2020 bude první etapou pod vedením nového uměleckého šéfa Martina Františáka. Ten zde po osmi letech vystřídá Dodo Gombára. Švandovo divadlo chystá celkem šest nových inscenací, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu. Režie dvou titulů – hry Hadry, kosti, kůže a Na Větrné hůrce – se ujme sám Martin Františák, respektovaný divadelní tvůrce. Ten Švandovo divadlo otevře dalším výrazným režisérům jako je David Jařab, Jiří Pokorný, Jan Holec či Adam Svozil s Kristýnou Kosovou. Herecký soubor rozšíří Anna Stropnická, Jan Grundman a Matěj Anděl, jako hosté na Smíchově vystoupí Miroslav Hanuš a Matěj Nechvátal.

Jak uvádí dramaturg David Košťák, který je další posilou smíchovské scény, novinky ve Velkém sále spojuje téma velkých emocí: vášní, potýkání se s tím, co je a není hřích, i provinění – proti ustanoveným konvencím, ale také proti svému srdci. „Díky tomu všechny tři tituly v sobě nesou velmi silný příběh se zcela fundamentálním konfliktem rozumu a citu,“ říká David Košťák.

Společným jmenovatelem dvou nových studiových inscenací je pak téma soužití, tolerance a empatie – a to v různých variacích. „Dvě silné osobnosti v jediném domě a společnou zahradou; dvě rozdílné kultury, a tím i přístupy k životu v podobě uzavřené komunity maloměsta, do níž vpadne cizinec s patřičně horkým, jižanským temperamentem,“ naznačuje dramaturg a dodává: „Výběr třetího a posledního komorního titulu necháváme zatím otevřený, neboť jím chceme bezprostředně reagovat na aktuální dění.“

Werich kontra Holan

Sezónu otevře 21. září 2019 premiéra studiové inscenace Hadry, kosti, kůže v režii Martina Františáka. Všedně poetická, nevšedně groteskní i temně vtipná hra autora Pavla Jurdy zachycuje nelehké soužití herce Jana Wericha s básníkem Vladimírem Holanem. Dva protikladní sousedé letech 1948-1968 obývali stejný dům na pražském ostrově Kampa, který je dnes známý jako Werichova vila. „Těžko si lze představit paradoxnější a pro tu dobu zároveň příznačnější situaci, než bylo sousedství ´národního klauna´ Jana Wericha, hlučného nájemníka v prvním patře vily, s tichou domácností básníka Vladimíra Holana, který v bytě pod ním sepisoval svoje geniální verše a ´rozmlouval s mrtvými´ – vzdálenost z jednoho pólu české kultury na druhý byla zhruba tři metry na výšku,” říká Martin Františák. Zjitřené sousedství obou mužů provázely každodenní střety, geniální malichernosti, ale i opatrně vyjadřovaná úcta, která trvala až do jejich smrti v roce 1980. V inscenaci přibližující – podobně jako např. Pankrác´45 – významné okamžiky se objeví i nový stálý host Miroslav Hanuš.

Ve vichru vášně

V pořadí druhou novinkou sezóny bude hra Na Větrné hůrce, adaptace slavného románu Emily Brönte, příběhu o letitých poryvech milostného citu, svazovaném společenskými pravidly i složitou povahou obou protějšků. Autorkou nové, pro herce Švandova divadla na míru ušité dramatizace, je Marie Nováková. Od režiséra Martina Františáka lze opět očekávat důraz na silné osobní příběhy, výrazné režijní gesto i precizní práci s herci. Kromě obou stěžejních figur – tajuplného Heathcliffa a temperamentní Kateřiny – nabízí nové pojetí i výrazné herecké příležitosti pro členy celého smíchovského souboru. Premiéra bude 23. listopadu 2019 ve Velkém sále.

Kočkožrout a zákon smečky

První premiérou roku 2020 bude Kočkožrout, dramatizace brilantního textu filmového režiséra a dramatika Rainera Wernera Fassbindera. Hru zasazenou do prostředí maloměstské periférie uvede Švandovo divadlo v české premiéře 21. ledna 2020 ve Studiu. Kumpáni z mokré čtvrti zabíjejí čas posedáváním, popíjením, příležitostným sexem, hovory o ničem a sněním o nových začátcích jinde a jinak. Stojaté vody rozčeří příchod cizince s jižní krví… Kočkožrout navazuje na vydařené angažované inscenace (např. Srdce patří za mříže či Ztracenou čest Kateřiny Blumové), ve Švandově divadle pravidelně uváděné na studiové scéně. Zároveň jde o další z řady spoluprací s mladým, k dnešku se vyjadřujícím tvůrcem. Tím je režisér Jan Holec, jenž u Švandů dosud působil pod značkou hostujícího Divadla Spektákl.

Lady Macbeth z pražského Újezdu

Pohnutý příběh, osudová láska i tragická hrdinka, která se z nešťastného manželství pokusí uniknout vraždou. To vše nabídne hra Lady Macbeth z Újezda autora a režiséra Davida Jařaba, jehož originální text inspirovala novela Lady Macbeth Mcenského újezdu ruského autora Nikolaje Semjonoviče Leskova. Jařab přesadil děj do Prahy druhé poloviny 19. století a dodal mu až nečekaně současný náboj: v dobovém rámu se tak objevuje obraz dnešní společnosti, která se stále dělí na tak jiné světy mužů a žen… „Lady Macbeth z Újezda je dramatem nešťastné lásky a vášně, jež člověka ženou až k nejkrajnějším činům. V Jařabově podání jde i o důmyslnou studii toho, jak si společnost umí vychovat své vlastní oběti a zločince,“ říká dramaturg David Košťák.

Nové posily hereckého souboru Anna Stropnická a Jan Grundman

Adamova jablka: komedie, jakou jste neviděli

Na konec dubna příštího roku se chystá premiéra černočerné komedie Adamova jablka v pojetí jednoho z nejbouřlivějších režisérů střední generace Jiřího Pokorného. Divadelní adaptace stejnojmenného filmu, který v roce 2005 podle vlastního scénáře natočil Anderse Thomase Jensen, navazuje ve Švandově divadle na velmi úspěšnou linii severských inscenací Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení, Řemeslníci ad. Podle autorky divadelní adaptace a zároveň dramaturgyně Švandova divadla Martiny Kinské půjde zřejmě o nejostřejší komedii, jakou kdy diváci na Smíchově viděli. Hrdinou je farář Ivan, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijímá i alkoholika a teroristu, aby si zde odpykali alternativní tresty. Jenže se objeví nový host, Adam. A ten se coby zavilý neonacista rozhodne, že faráři ukáže tu pravou realitu: „skutečný svět“ zla, kde Bůh lidi určitě nemiluje. Jestli farář převychová neonacistu nebo neonacista na svoji „víru“ obrátí faráře, uvidí publikum poprvé 25. dubna 2020 ve Velkém sále Švandova divadla.

Reflexe aktuálního dění ve výrazné režii

V polovině června 2020 se jako poslední titul sezóny 2019/2020 ve Studiu představí inscenace Adama Svozila a Kristýny Kosové; dvojice, která patří k nejzajímavějším tvůrcům nejmladší divadelní generace a poutá pozornost osobitým inscenačním přístupem. „Komorní titul bude bezprostředně reagovat na aktuální dění a bude reflektovat některou z politických kauz či palčivých společenských témat,“ uvádí dramaturgyně Martina Kinská.

Výhledy na sezónu 2020/2021

V listopadu 2020 bude mít ve Velkém sále premiéru hra na motivy života a odkazu činů Sira Nicholase Wintona, kterou pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková – autorka divadelní adaptace románu Bratr spánku, uvedené ve Švandově divadle v prosinci 2018. „Prokazatelný talent autorky Žítkovských bohyní či Vyhnání Gerty Schnirch vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné ; Evropy,“ věří David Košták.

Ve studiové scéně poté spojí soubor Švandova divadla své síly s Petrem Boháčem a Miřenkou Čechovou, vůdčími osobnostmi Spitfire Company, jednoho z nejvýraznějších uskupení fyzického a experimentálního divadla u nás. Inscenace kombinující postupy činoherního a pohybového divadla se zaměří na život a dílo dnes již pozapomenutého filosofa přelomu minulého století Otty Weiningera. „Jeho misogynské názory jsou z pohledu dnešní západní společnosti doslova zavrženíhodné, zvláště s ohledem na kauzu #MeToo. Ale co když na nich přeci jen něco je?!,“ uzavírá Martina Kinská.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Švandovo divadlo má nového uměleckého šéfa

Švandovo divadlo umělecky povede Martin Františák

Novým uměleckým šéfem Švandova divadla se od ledna 2019 stává významný český režisér, dramatik a básník Martin Františák. V téže funkci působil nejprve v brněnském divadle Polárka a v ostravském Divadle Petra Bezruče. Poté byl uměleckým šéfem činohry Národního divadla Brno, kterou dovedl k mnoha výrazným výkonům a oceněním. Ve Švandově divadle střídá Doda Gombára, který smícho vskou scénu umělecky řídil od roku 2010. A přebírá ji ve výborné kondici: divadlu v posledních letech stále stoupá návštěvnost. Ta v roce 2017 dosáhla skoro 92 % a v roce 2018 už téměř 96 %.

„Příběh, herci, vyprávění, napětí a cesta – to jsou ve zkratce pojmy, které mě zajímají a chci je ve Švandově divadle rozvíjet,“ říká Martin Františák, zkušený divadelník a také uznávaný umělecký manager. Svou úlohu vidí jasně: „Umělecký šéf je v divadle proto, aby se staral o hru. Vybírá hru, pečuje o hráče, navrhuje trenéry a celý doprovodný tým, který herce v průběhu vzniku inscenace masíruje. A to vše z jediného důvodu: pro touhu najít radost ze hry a přenášet ji na diváky. A to i v těch nejkrutějších možnostech, která témata hry nabízejí,“ dodává Martin Františák, jenž má za sebou už přes šedesát vlastních režií.

Noví tvůrci, nové tváře

Františákova silná osobnost, jasná vize a originální poetika vždy přitahovala jak publikum, tak výrazné divadelní tvůrce. K těm by měli u Švandů v budoucnu patřit například režiséři David Jařab, Jiří Pokorný, Anna Klimešová a Jan Holec. Spolupráce je rozjednána i s J. A. Pitínským či Janem Fričem. „Martin Františák by rád přivedl i zahraniční tvůrce. První takovou vlaštovkou je přizvání režisérky nizozemského původu Alize Zandwijk působící v Theater Bremen,“ vysvětluje dramaturg a dramatik David Košťák, který do divadla také nově nastupuje.

Herecký soubor rozšíří Filip Březina, talentovaný absolvent DAMU, známý z filmu Zlatý podraz či z televizní trilogie Zahradnictví. Na pražský Smíchov se z ND Brno vydají Jan Grundman a Anna Stropnická. S divadlem bude spolupracovat i herec Miroslav Hanuš, známý z Divadla v Dlouhé. „Mirek Hanuš se tak zařadí k osobnostem, které ve Švandově divadle sice nejsou ve stálém angažmá, jsou s ním však však pevně spjati: k těm patří a dál patřit bude třeba Michal Dlouhý, Kamil Halbich, Eva Josefíková a Klára Cibulková,“ říká David Košťák.

Plán hravého liberála: Winton, Werich, Holan i Carr

„Etika, estetika a brutalita jako triáda spojená se současnou krizí humanity. Napínavý vztah mezi mužským a ženským principem. Pevné dramatické texty. Autorský přístup. A také severská tradice, která je u Švandů trvale přítomná,“ naznačuje svoji vizi Martin Františák. Sám sebe přitom s mírnou nadsázkou označuje jako „hravého liberála“. A upozorňuje, že pootočení kormidla a následnou změnu kurzu divák výrazněji zaznamená asi až v sezóně 2019-2020, na novém repertoáru, který naváže na silnou tradici inscenování původních her českých i zahraniční ;ch autorů však už teď pilně pracuje.

Spisovatelka Kateřina Tučková píše pro Švandovo divadlo původní české drama zachycující život a osobnost „skutečného hrdiny“, Sira Nicholase Wintona: premiéra hry v režii Martina Františáka bude ve Velkém sále koncem listopadu 2019. Ještě před tím, v září 2019 a rovněž ve Františákově režii, bude ve Studiu uvedena hra Hadry, kosti, kůže vyprávějící o nelehkém soužití tří svérázných sousedů z nedalekého pražského ostrova Kampa: herce Jana Wericha, básníka Vladimíra Holana a výtvarníka < strong>Jiřího Trnky. K chystaným novinkám bude patřit i inscenace vycházející z povídek Tennesseeho Williamse v režii Davida Jařaba: premiéra je plánována v dubnu 2020. „Přímo pro Martina Františáka napíše novou hru oceňovaná irská autorka Marina Carr, známá například titulem U kočičí bažiny, jejíž hry pravidelně plní divadla londýnského West Endu,“ uvádí David Košťák.

Magie z druhého břehu

„Hledám to, co je živé,“ říká Martin Františák. „Hledám podstatu, a pokud je to možné, tak i návaznost: právě zpřetrhání kontinuity a upřednostnění vlastního Já mimochodem vidím jako neblahé dědictví komunismu. I proto mě zajímají kořeny Švandova divadla, kde je přítomen Henrik Ibsen, jehož dramata tu odvážně uvedli jako vůbec první u nás. Je tu ale i éra modernismu, jisté období ´realistů´, kontinuelní uvádění současného českého dramatu a také silné období mého předchůdce Doda Gombára. Po něm teď štafetu uměleckého vedení přebírám a moc rád bych ho sem znovu pozval jako hostujícího režiséra,“ uvádí Františák.

A v čem je podle něj Švandovo divadlo jedinečné? „Myslím, že je divadlo s charizmatem. Divadlo, které stojí na místě, které je dělá magickým. Divadlo tak řečeno „na druhém břehu“, ačkoli nikdo pořádně neví, jaký je ten břeh první. Divadlo v jistém smyslu postavené i na lidské vzájemnosti, kterou tu chci zachovat,“ uzavírá nový umělecký šéf. S ním teď Švandovo divadlo zahajuje další kapitolu ve své už 137 let trvající existenci.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN