ASSEMBLAGE – šest tanečnic a retardér

Retardér ještě neznamená, že inscenace bude zpomalena. Anebo, že je určena pouze pro retardované jedince!

V pondělí 8. října uvede Studio ALTA v 19.30 premiéru tanečního představení skupiny ME-SA v choreografii držitelky ocenění Tanečnice roku 2015 Martiny Hajdyla Lacové s názvem „Assemblage“. V představení šestice tanečnic hledá síly, které je a svět kolem nich tvoří i ničí zároveň.

Svérázný ekosystém inscenace v sobě zrcadlí neustálou proměnu, proces zrodu a provázanost vzniku a zániku. „My jsme ty síly, které mění okolí, ale zároveň i my jsme, ať chceme nebo ne, měněni naším okolím, společností. Jsme součástí asambláže, kterou sami tvoříme,“ vysvětluje inspirace dramaturg inscenace Jiří Hajdyla.

Cítila jsem potřebu pracovat s nebezpečím, lákalo mě téma apokalypsy a chtěla jsem nechat prorůst divadlo přírodou“, doplňuje autorka choreografie Martina Hajdyla Lacová.

V inscenaci je ale apokalypsa vnímaná spíše jako proces zrodu něčeho nového, než zánik toho původního. Autoři se obracejí k přírodě a k základním principům existence, hledají inspiraci ve vazbách prvků ve skupenstvích, ve vzájemném působení planet ve vesmíru, ale také ve zvířecí podstatě interpretek, z nichž každá přináší vlastní ženskou esenci – Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková.

Nedílnou součástí představení je živá hudba a scénografie Zuzany Scerankové.

Sceranková zde pracuje se zdánlivě neslučitelnými motivy. Zpomalující a ohraničující pouliční retardér leží vedle organických přírodních prvků. Výsledkem je svět, v němž se prolínají futuristické a postapokalyptické vize s klidnou a samozřejmou dokonalostí přírody.

Tvůrčí tým Assemblage:

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová
Za podpory: MHMP, MK ČR, IVF, ALT@RT / Studio ALTA, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje

Fotoze zkoušek: Studio ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ALTA ve víru jubilea

Trochu jako za socialismu vypadala vrcholící oslava 10. narozenin studia ALTA. Na všechno a všechny tam totiž byly fronty!

Za studiem ALTA stojí tanečnice roku 2012, slovenská choreografka a pedagožka i performerka Lucia Kašiarová. To ona je tou „matkou zakladatelkou“. A kdo další se za tímto famózním projektem skrývá? Desítky dalších spolupracovníků, kteří – jak jsme se během narozeninového programu dozvěděli – jsou opravdu jen a pouze spolupracovníky. Alta prý totiž nemá ani jednoho kmenového, stálého zaměstnance! Na výročních oslavách se v roli tiššího, leč důležitého, společníka studia ALTA nenápadně představil i Petr Voříšek, známý jako šéf techniky Národního divadla v Praze. Konkrétně jeho Nové scény. A jak vlastně oslava „desátin“ ALTY (nejen) v sobotu 15. září 2018 probíhala?

Tak takto se před deseti lety v ALTĚ začínalo…

Již koncem letošního srpna přijely do Prahy-Holešovic na industriální scénu ALTY aktivně pogratulovat hvězdy současného českého, slovenského a světového tance. Proč zrovna ony? Jelikož jsou a vždy byly příznivkyněmi ALTY a v minulosti zde úspěšně opakovaně vystupovaly, ale i ochotně vyučovaly i vedly workshopy. Jmenovitě to byli Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Toto hvězdné sexteto mužů darovalo ALTĚ originální dárek. Přichystalo „narozeninovou“ sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro-jamů. Mezi 20. až 23. srpnem se tak každý večer odvíjel ve zcela jiné sestavě a přiblížil nadšeným divákům nejrůznější zákoutí umělecké improvizace.

A tak vypadá“obývák“ ALTY dnes

Shodou okolností jsem na oslavu ALTY přijel bezprostředně ze železničního muzea. A první záležitost, která mne uvítala u vchodu – označená jako „překvapení z pátku“ vcelku navazovala na odpolední zážitek. Nikde neuvedený autor (anebo autorský tým?) zde prezentoval záležitost spíše z výtvarných sfér – animovaný mozek nádraží před dvaceti či třiceti lety. Co to obnášelo? Blikající soustavu semaforů a část dřívější mechanické (s překlopnými políčky) cedule s odjezdy vlaků. Fajn. Alespoň jsme hned na počátku mohli zjistit, zda nám ještě neodjel vlak…

Dalším postupným bodem návštěvy byla exhibice oblíbeného a na (nejen) festivalech úspěšného Holektivu. Protentokrát se zaměřili na všudypřítomný jev. Na který? To prozradí již název: „Selfí“. A parafráze na tuto moderní „infekční nemoc“ se opravdu povedla. Není divu, že se před „alťáckou černou komorou“ Holektivu vinula dlouhatááánská fronta…

Oslavy probíhaly všude i ve zkušebnách…

V hlavním (a před deseti lety původním i jediném) sále ALTY nás očekával jeden z vrcholů (pod)večera. Známá britská tanečnice s českými kořeny Andrea Miltnerová se protentokrát spojila s neméně zdatnou a kreativní Markétou Jandovou. A bylo z toho svižné dílko „Klavírní přelud“. Během necelé čtvrthodinky na diváka obě protagonistky valily takový balík nápadů a gagů, že se tomu ani nechtělo věřit. Zvláště jejich závěrečné koncertní antré v plavkách bylo k popukání.

Obě vystupující v plavkách tak trochu připravily na další postupný výstup. Jednalo se o průběžnou akci, na níž tudíž nemusela být fronta. Ale i tak byla! Bára Látalová zde na dvorku představila své „Bivakování v centru“. V čem spočívalo? V nahé hlavní protagonistce v malém stanu. Aby svou nahotu neskrývala celtou, tak v občasných časových periodách vybíhala, aby si zakousla něco ze zdejší zelené vegetace. Parodie na vegetariánství dodala tomuto, již tak odvážnému, počinu Látalové další rozměry.

Marie Gourdain a Štěpán Hejzlar divákům v nejzazší (západní) části ALTY připravili svůj kabinet kuriozit pod názvem „Tělo – kuriozita – voyer“. Jednalo se o jeden z nejsilnějších momentů tohoto dne. Spojení výtvarných i tanečních dispozic Gourdain zde v plné síle dalo vyniknout zdánlivě až dekadentnímu zprvu nesourodému celku výtvarných trojrozměrných artefaktů (převážně drobných plastik a asambláží). A to vše s tanečními čísly průvodkyně, které výslednému celku dodaly onen potřebný pouťový punc.

Cestou z kabinetu kuriozit se představila – stejně jako Látalová – na dvorku i Lenka Tretiagová. Tentokrát nikoli v rouše Evině. Ale se svým Voicebandem naplnila exteriér kolem ALTY hravostí a nenuceností. Program jejího studia se ostatně jmenoval „Altu plníme hravostí“.

Velkou narozeninovou kytku ALTĚ věnovalo i Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Při vstupu do „obýváku“ ALTY diváka nemohla nezaujmout skvělá parodie na peep-show. Probíhala v patře tohoto obýváku. Čili nad barem. Divák musel projít do klasického prostoru v patře, kde probíhají obvykle setkání či menší workshopy. A odtamtud ještě po schůdcích do jakéhosi polopatra. A tam na něj čekala produkce Jany Novorytové a Mish Raisové „Osobní znejistění“. Opravdu zdařilá. Parodovala ostatně i stále užívanější 3D projekce.

Další, tentokrát přízemní, prostor za obývákem studia ALTA skýtal možnost hravého antré v parafrázi na protichemické oblečky. Byl v duchu nalézání a hledání. V čase i prostoru. Zajímavé.

Přání k narozeninám i s milými dětskými pravopisnými chybami se objevovala rovněž na  zdejší nástěnce, jindy plné pouze praktických vzkazů a inzerátů

Níže pod zmíněnou peep-show, v přízemí, v dětském koutku se představily ve vrcholném programu podvečera jeho hlavní protagonistka Lucie Kašiarová společně  s Terezou Ondrovou jako Altmaterky v krátké gagy nabité férii „Pravda“. Jejich výkon umocňovala možnost diváckého sledování kruhovými průhledy ve stěně. Takže vlastně technicky navazovalo na peep-show nad sebou.

Jirkovi Šimkovi a Sáře Arnsteinové se v ALTĚ zjevně zalíbilo na WC. Po velice úspěšném „Toilettalku“ v předminulé sezóně tentokrát v oné místnosti inscenovali „Osobní příběh“. Na tu jejich produkci se na WC vinul takový dlouhý had zástupu, že to vypadalo minimálně na salmonelu. Inu, ne vše, co se odehrává na WC, musí být vždy a za každých okolností do toho WC také patřit…

V zadních prostorách ALTY (směrem na jih) nás čekala zajímavá televizní projekce. Zobrazovala nekonečné schodiště. Na ni však zívala a vyzývala pouze prázdná sedadla! Ani noha… A naopak nahoře v patře nad ní – dle svědků – výtečná akce Petera Šavela pod sloganem „Intimní a sexy“. Byla ryze individuální. Zájemci se na ni zapisovali postupně do pořadníku. Ten byl tak nabitý, že na TANEČNÍ MAGAZÍN do 20.00, kdy tento úspěšný program končil, prostě a jednoduše nezbylo místo.

Mimo hlavní programy čekaly v ALTĚ na diváky i drobné blackouty, jako třeba tento

Po osmé hodině večerní začal narozeninový program. Plný lákavých tombol, gratulování hlavním protagonistů ALTY i spojený se křtem knížky k desátému jubileu ALTY. Vše netradičně moderovali Marta a Michal Vodenkovi. A následovaly pak tančení, hudba i disco. Prostě, radost až do rána.

Oslavy jubilea ALTY byly jistě zajímavé. Dokázaly současný sílící trend symbiózy tanečního, výtvarného i pouťově-cirkusového umění. A zejména potvrdily, že parodie ještě žije!

Komplexní program oslav desátých narozenin studia ALTA:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)
13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA

14. 9. 16.00 / ALTA by technici 

15. 9. 18.00 / ALTA 10×10

15. 9. 20.00 / ALTA10 párty

Michal Stein

Foto: Alta a autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN

Ve jménu KAR

O pohřebních hostinách, přemítání o duši a uspokojování lidského žaludku

11.11.2017 / 19:30

Jandová & Tůmová: Ve jménu KAR / PREMIÉRA!

Autorský projekt o pohřebních hostinách, přemítání o duši a uspokojování lidského žaludku.

Ve jménu KAR je autorský projekt tanečnic Markéty Jandové a Jitky Tůmové, vytvořený ve spolupráci s běloruským hudebníkem a akordeonistou Aliaksandrem Yasinským.

Kar, pohřební hostina, je místo, kde se lidé setkávají a přemítají o duši, která opustila jejich okolní svět. Při karu se jako při každé hostině uspokojuje lidský žaludek. To je přirozené i absurdní. Hostina sama je forma nabitá symbolickými významy a lze ji vnímat jako příkladnou společenskou metaforu.

TRAILER

Studio Alta

Taneční magazín

„Budoucnost je víc než národ!“

Festival Bazaar 2017 od 17. do 19. března

 

 

Divadelní a taneční festival Bazaar: „Budoucnost je víc než národ!“

Od pátku do neděle 17. – 19. března 2017 se bude v Praze již potřetí konat festival Bazaar, který se zaměřuje na nezávislou divadelní a taneční tvorbu ze střední, východní a jižní Evropy. Heslo letošního ročníku zní VÍC NEŽ NÁROD. Zahajovacím představením a divadelní událostí sezony je inscenace progresivního slovinského souboru Mladinsko a radikálního režiséra Oliviera Frljiće Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně!Festivalový pas a vstupenky na jednotlivá představení můžete zakoupit v online předprodeji GoOut a na pokladně divadla Alfred ve dvoře, jehož produkce Motus festival pořádá.

Inscenace Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně! je tím nejvýraznějším ze současného postjugoslávského divadla. Frljićova práce se v ČR objeví vůbec poprvé a Motus ji uvádí ve spolupráci se Studiem Hrdinů. Představení je obžalobou i humanistickým manifestem, v němž se vzájemně proplétají osobní a historická dramata. Intenzivní balkánská produkce tematizuje moment fatálního rozpadu a jeho bolestivých konsekvencí. Frlićovu představení předchází rumunsko-polská práce Mădăliny Dan a Agaty Siniarske Matky z oceli, divadelní sci-fi z blízké budoucnosti, které spojuje kritiku politické manipulace s výzkumem emocí a fenomenologie slz.

Protože je festival Bazaar jediným „development festivalem“ (tedy přehlídkou ukázek a work-in-progress) ve střední Evropě, zůstává i letos centrem festivalového dění Sobotní Bazaar připravený ve spolupráci se Studem ALTA. Diváky zde čeká celodenní maraton scénických a tanečních projektů umělců z ČR, Polska, Německa, Izraele, Srbska, Slovenska a dalších zemí. Plejáda námětů a témat, s nimiž jednotlivé ukázky a work-in-progress přicházejí, nabíz&iacu te; podstatně zajímavější perspektivy než dnešní mediální, politicko-ekonomické či ideologické stereotypy. Co o nás říká naše tělesnost, kým jsme z hlediska evoluce, jak se naše prožívání a paměť štěpí mezi realitu a virtuální světy, jaké utopie jsou dnes možné, jak se mění naše identita v setkání s druhým? Mezi účastníky letošní přehlídky patří Agata Siniarska (Berlín–Varšava) a Xenia Taniko Dwertmann (Berlín), kolektiv friendly fire  (Lipsko) a jejich hosté z Izraele. Z budoucích českých prací uvidí diváci uk&aa cute;zky od Zdenky Brungot Svítekové (Praha), Cristiny Maldonado a Sodji Lotker (Praha), kolektivu Ufftenživot (Praha) nebo Markéty Jandové (Praha). Po dopoledním a odpoledním bloku budou následovat diskuze z cyklu RespondArt.

Letošní ročník uzavře dvojice aktuálních představení ze severu i jihu východní Evropy. V základu inscenace Dior v Moskvě Ingridy Gerbutavičiūtė a Agnijy Šeiko stojí výzkum ženské role a jejích proměn v post-sovětských společnostech. Přicházejí s jasnou tezí: tělo naslouchá příběhům a vypráví je dál. Představení Transformability bulharského umělce Willyho Pragera je antimuzikál pro dobu, která nemá pevný bod. Je divadelním filozofickým esejem i výsměchem epoše, která vyznává mýtus naprosté flexibility a dynamičnosti.

„Bazaar 2017 má především nabídnout pohled do duše společnosti, která se v posledních letech rapidně změnila. Koketuje s rozpadem vlastní svobody i udržitelným modelem občanské společnosti a lakuje realitu únikem do nejrůznějších fikcí a „alternativních faktů“. Moje osobní heslo pro letošní rok zní „zpátky do reality“. V té ovšem nemůžeme žít bez vize ani představy o tom, kým chceme být. Co se nabízí? Kterým směrem se může současnost vydat, aby po sobě nezanechala ruiny?“ ptá se šéfdramaturg festivalu a umělecký ředitel divadla Alfred ve dvoře Ewan McLaren. Možné odpovědi, které umělci ze střední a východní Evropy podávají, uvidí návštěvníci během tří intenzivních festivalových dní v divadle Alfred ve dvoře, ve Studiu Hrdinů a Studiu ALTA. Program festivalu doplní diskuze, prezentace výrazného rakouského souboru SILK Fluegge a dvoudenní workshop uměleckého ředitele divadla Mladinsko Gorana Injace.

 

Informace a detaily najdete na www.alfredvedvore.cz/cs/bazaar  

 

Festivalový pas stojí 700/400 Kč (pro studenty, seniory a ZTP) do 1. 3. 2017. Březnová cena bude 800/500 Kč. Vstupné na jednotlivá představení stojí 200/100 Kč s výjimkou inscenace Olivera Frljiće, kde je vstupné za 300/200 Kč.

Festivalový pas a vstupenky na jednotlivá představení můžete zakoupit online v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

 

Program festivalu Bazaar 2017:

PÁTEK 17.3.

13–17H / Alfred ve dvoře/ MOŽNOSTI NEZÁVISLÉHO KURÁTORA I.: Workshop s Goranem Injacem, uměleckým ředitelem Divadla Mladinsko

16H / Studio ALTA / DISASTROUS – Prezentace prací SILK Fluegge včetně ukázek (AT)

18H / Alfred ve dvoře /  MATKY Z OCELI / Agata Siniarska (PL)  & Mădălina Dan (RO)

20H / Studio Hrdinů / ČERNÁ ZEM POHLTÍ TOHO, KDO ODSTOUPÍ ZRÁDNĚ! / Oliver Frljić & Divadlo Mladinsko  (SLO)

SOBOTA 18. 3.

10–13H / Alfred ve dvoře / MOŽNOSTI NEZÁVISLÉHO KURÁTORA II.: Workshop s Goranem Injacem, uměleckým ředitelem Divadla Mladinsko

14–22H / Studio ALTA / SOBOTNÍ BAZAAR

  1. část / 14-18H

HAZARD ZONE / Zdenka Brungot Svíteková (SK/NO/CZ), Marta Bichisao (IT) a Sylvain Sicaud  (FR)

KEEP CALM / Ufftenživot (CZ)

STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado (MEX)

+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou

  1. část / 18.30-22H

VE JMÉNU KAR / Markéta Jandová a Jitka Tůmová (CZ)

SIONISTICKO-SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA UGANDA: STÁT VĚCÍ BUDOUCÍCH (ZALOŽENÍ AMBASÁDY V PRAZE) / friendly fire (DE)

A DANCE IS A DANCE IS A DANCE / Agata Siniarska (PL) & Xenia Taniko Dwertmann (DE)

+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou

+ DJ Johana

NEDĚLE 19. 3.

18H / Studio ALTA / DIOR V MOSKVĚ / Ingrida Gerbutavičiūtė & Agnija Šeiko (LIT)

20H / Alfred ve dvoře / TRANSFORMABILITY / Willy Prager (BLG)

 

Foto: Matko Biljak, Susann Jehnichen,  Vytautas Petrikas, Jakub Wittchen

Barbora Šlapáková

Taneční magazín