Ostrava plná českého i slovenského divadla

Druhé dějství 12. ročníku Dream Factory Ostrava je za dveřmi

Se skončením letních prázdnin a začátkem nového školního roku se zatím zdá, že se život pomalu navrací do „normálu“. Přestože to mnohým může v tuto chvíli znít jako bláhový sen, který se ještě stále může proměnit v noční můru, naší úlohou snílků je vyčarovat vám ty nejkrásnější a nejimaginativnější možné sny. A přesně takovými divadelními sny se chystáme již příští týden zaplavit Ostravu. Odhoďte na chvíli pesimismus a strach z nočních můr a přijďte se s námi zasnít na II. dějství 12. ročníku Dream Factory Ostrava! 

 

 

Čilý ruch se do divadelních sálů postupně navrací již od druhé poloviny srpna a také my svým divadelním programem zaplníme divadelní sály Domu kultury města Ostravy, Divadla Petra Bezruče a Divadla Antonína Dvořáka. Ostravská divadelní továrna na sny je však již od svých počátků spojena s uváděním podstatné části svého programu v unikátních nedivadelních prostorách a jinak tomu nebude ani tentokrát.

Právě z tohoto důvodu jsme se místo venkovních prostor, na které jsme vsadili při červnovém I. dějství, rozhodli obsadit bývalý Hotel Palace a po dlouhých letech v něm konečně někoho zase ubytovat – nejvýraznější představitele československé nezávislé divadelní scény. Hotel Palace pro vás otevřeme ve čtvrtek 23. září.

První hoteloví hosté dorazí z Prahy, aby se s vámi podělili o své životní zkušenosti. A studio Rubín totiž přiveze svou dokumentární inscenaci Jenom matky vědí, o čem ten život je, pro kterou režisérka Barbara Herz několik let zpovídala sedm matek (včetně sama sebe). Jejich radosti a strasti s vámi bude sdílet trojice relativně čerstvých rodičů ve složení Veronika Lazorčáková, Jiří Kniha a Lucie Andělová a žádné téma nebude tabu. Ať už půjde o (nedostavující se) pocit naplnění, vyhlídky na kariéru po mateřské nebo intimní chvilky mezi partnery.

Druhý obyvatel přicestuje až z východoslovenského Prešova a bude to host vskutku ceněný. Prešovské národné divadlo totiž za monodrama Moral insanity obdrželo celou řadu těch nejvyšších slovenských divadelních ocenění: Grand Prix Nová dráma 2019 a prestižní Dosky 2019 v celkem v pěti kategoriích! Konspirační teorie a antisemitské a rasistické představy vycházející z nepříznivé ekonomické a společenské situace, či jejich odraz v médiích a politice – právě tato témata zkoumá hodinové sólo Petera Brajerčíka (Doska za nejlepší mužský herecký výkon sezóny) v režii Júlie Rázusové, která na sebe v posledních letech výrazně upozorňuje i na předních slovenských scénách. O cenách či nominacích ani nemluvě. Toto mistrovské dílo budete moci zhlédnout v pátek 24. září.

V sobotu 25. se Hotel Palace částečně promění v hmyzí hotel. Pražské Divadlo X10 v něm totiž uvede nejnovější inscenaci Mezní stav, kterou má opět na svědomí režisérka Barbara Herz. I v tomto případě půjde o divadelní dokument, tentokrát se však bude zabývat příběhy lidí a krajiny, která ztratila kontinuální péči. V environmentální grotesce, vytvořené na základě rozhovorů s entomology, filosofy, včelaři a bojovníky v kůrovcové kauze, se budete moci setkat se čmeláky, motýly, kůrovcem a řadou dalších živých organismů v podání Jany Kozubkové, Magdaleny Kuntové, Vandy Šípové, Jana Bárty, Jakuba Jecha a Ondřeje Jiráčka. Jedinečná příležitost vidět vyrůst v centru Ostravy řepkové pole a smrkový les!

Recepci Hotelu Palace, ale vlastně i program celého festivalu, uzavře host lehce pochmurný – jako epilog festivalu se v neděli 26. září v Hotelu Palace odehraje dramatizace světoznámého románu Michela Houellebecqa Serotonin v produkci MeetFactory. Pro ústřední roli cynika umírajícího smutkem si režisérka Natália Deáková do své inscenace vybrala herce, který se během svého působení v Ostravě významně zapsal do pamětí i srdcí místních diváků, a který na sebe počátkem letošního roku výrazně upozornil v České televizi ztvárněním Josefa Němce. Řeč je samozřejmě o Janu Hájkovi, který symbolicky uzavře 12. ročník, nad nímž převzal uměleckou záštitu.

První tři zmíněná představení, která se odehrají od čtvrtka do soboty, budou začínat vždy v 16 hodin a bude po nich následovat i krátká moderovaná debata s inscenátory a herci. Nedělní epilog začne po slavnostním zakončení ve 21.21 hodin. Mimo divadelní představení pro veřejnost proběhne v Hotelu Palace také diskuse nazvaná Živé, či spíš přežívající umění? S hosty z řad zástupců veřejné správy i profesionálních divadel bude o tom, co nás naučila pandemie, diskutovat redaktorka ČRo Vltava Veronika Štefanová.

„Jsme moc rádi, že i v této podivné době mají diváci o náš festival zájem. Některá představení jsou už vyprodána, na další zbývají ještě volná místa“, říká ředitel festivalu Tomáš Suchánek, a dodává: „Pro ty největší snílky a milovníky divadla jsme letos připravili až 50% slevu na vstupenky. Ty lze kupovat jak online, tak v pokladně Domu kultury města Ostravy, respektive v předprodeji Národního divadla moravskoslezského.“

Festivalový program se kromě Hotelu Palace odehraje také v různých ostravských divadelních sálech. Zejména v Domě kultury města Ostravy, který se stal spolupořadatelem 12. ročníku a kde II. dějství festivalu slavnostně zahájíme ve středu 22. září představením pražského Činoherního klubu K.Š.E.F.T.

Čtvrteční večer se ponese ve znamení česko-romského stand-upu Gadžové jdou do nebe, který s brněnskou Husou na provázku nazkoušel režisér Jiří Havelka.

V pátek obsadí sál DKMO rozličné Persony z obsáhlého díla Ingmara Bergmana, respektive jejich herečtí představitelé z Divadla Na zábradlí pod vedením Jana Mikuláška. Dojemný příběh Bezrukého Frantíka, okořeněný obzvláště krutým humorem, jak už to tak u inscenací Tomáše Dianišky bývá, přiveze Divadlo pod Palmovkou v sobotu a v přilehlém Divadle Petra Bezruče na něj naváže rovněž krutý, ale stejnou měrou i zábavný milostný trojúhelník z Manželské historie Divadelního spolku JEDL, ve kterém si užijete Davida Prachaře, Lucii Trmíkovou a Annu Fialovou.

Festivalový pětiboj v DKMO v neděli odpoledne uzavře Slovenské komorné divadlo Martin se svou inscenací Zem pamätá, která je inspirovaná skutečným osudem slavného normalizačního zpěváka Karola Duchoně. Na slavnostní zakončení festivalu se přesuneme do Divadla Antonína Dvořáka, které bude pro tento večer patřit Městským divadlům pražským a zejména Miroslavu Donutilovi a Zuzaně Kronerové, které režisér Michal Dočekal obsadil do hlavních rolí v klasickém americkém dramatu Smrt obchodního cestujícího.

Praktické informace • Vstupenky na všechna představení je možné zakoupit jak online, tak v předprodeji Domu kultury města Ostravy, resp. v předprodeji v Divadle Jiřího Myrona v případě slavnostního zakončení. • AKCE pro divadelní milovníky: o při koupi nezlevněných vstupenek na 3 nebo 4 festivalová představení sleva 30 % o při koupi nezlevněných vstupenek na 5 a více festivalových představení sleva 50 % • Veškeré další informace najdete na webových stránkách www.dfov.cz.

 

 

Lucie Sembolová

pro Taneční magazín

Festival „Na skok do Prahy“

Představí francouzskému publiku české divadlo. Do země galského kohouta míří Činohra Národního divadla i „Společenstvo vlastníků“.

Festival „Na skok do Prahy“ už potřetí představí francouzskému publiku české divadlo. A to od 17. do 20. června. V letošní zčásti reálně a zčásti v on-line podobě uvede ze záznamu silně vizuální inscenaci „Za krásu Národního divadla“, s francouzskými titulky. Naživo se naopak odehraje scénické čtení textu Jiřího Havelky „Společenstvo vlastníků“. Přímo pro festival vznikají také video procházky s českými dramatiky a chybět nebude ani „Den s českým divadlem“, určený především profesionálům z oblasti kultury. Ten se odehraje v Českém centru v Paříži.

Pořádat v současné době mezinárodní divadelní festival je opravdu výzva. Věříme, že se nám ale podařilo najít cestu, jak obě země opět o trochu více propojit,” říká Natálie Preslová, ředitelka festivalu.

První festival českého divadla ve Francii „Na skok do Prahy“ prezentuje české divadlo a zpřístupňuje ho nejen divákům, ale i francouzským institucím a profesionálům z oblasti kultury a umění. Zároveň navazuje na už zavedený festival francouzského divadla v Česku „Sněz tu žábu. A stává se tak druhým pilířem mostu mezi českým a francouzským nejen divadelním prostředím. „České divadlo je kromě osobnosti Václava Havla ve Francii absolutně neznámé. Naším cílem je tedy zprostředkovat naši současnou divadelní tvorbu a představit Českou republiku z jiného pohledu. Festival doplňujeme také o promítání filmu nebo program pro děti,” říká šéfdramaturgyně festivalu Linda Dušková.

České divadlo naživo i on-line

Festival nabídne francouzskému publiku hned několik divadelních zážitků. V Českém centru v Paříži se uskuteční „Den s českým divadlem“, určený profesionálům v oblasti kultury, ale také všem, koho zajímá české divadlo a literatura. Z Prahy do Paříže přijede Marta Ljubková, šéfdramaturgyně Činohry Národního divadla, a její umělecký šéf Daniel Špinar. Debatovat se bude nejen o funkci a poslání národních divadel.

„Společenstvo vlastníků“

Soubor činohry Národního divadla se francouzským divákům představí vůbec poprvé, a to prostřednictvím záznamu silně vizuální inscenace „Za krásu“ o jedné z nejvýznamnějších osobností českého divadla Karlu Hugo Hilarovi. „Činohra Národního divadla se představí ve Francii vůbec poprvé, ačkoli zatím v on-line podobě. Původně jsme plánovali představení hrát naživo, ale pandemická situace nám to bohužel stále neumožňuje. I tak máme radost, že vzájemnému propojení pomohl právě náš festival Na skok do Prahy,” doplňuje ke spolupráci Linda Dušková.

Naživo se naopak odehraje scénické čtení textu Jiřího Havelky „Společenstvo vlastníků“, které bude k vidění na dvoře divadla Anis-Gras, le lieu de l’autre, v režii Agnès Bourgeois. Čistě on-line bodem programu bude projekt „Procházky s českými autory“, vytvořený přímo pro tento ročník festivalu.

Na obrazovkách svého počítače můžete vyrazit na on-line procházku s českými tvůrci. Čtyři francouzští režiséři zpracovali čtyři české dramatiky. A úryvky jejich textů zasadili do čtyřech krásných míst ve Francii. Projdete se tak například s „Maryšou“ v Provence a „Lidskou tragikomedii“ zažijete v Arcueil.

Výstava, filmová promítání i workshopy pro děti

Kromě divadelního programu nabídne festival i výstavu, filmové promítání či den pro děti. Po celou dobu festivalu mohou návštěvníci přijít na výstavu české umělkyně é, dlouhodobě žijící ve Francii. Ta, během lockdownu, vytvořila sérii fotografií, z níž vznikla výstava „Les Visages Suspendus“.

„Za krásu“

První festivalový den se také mohou Francouzi naučit základní slovní zásobu, spojenou s českou kulturou.

A poslední den bude patřit dětem. Připraveny jsou pro ně interaktivní dílny na motivy české literatury. Chybět nebude ani pečení tradičních českých koláčů. Film zastoupí snímek „Lucie“ v režii Bohdana Karáska zkoumající možnosti realismu a dokumentarismu.

Více informací o festivalu včetně programu najdete na webu: https://www.faisunsautaprague.fr/cs

   

 

Foto: archiv festivalu

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nechť žijí »GARSONKY«!

Do bývalého Divadla E. F. Buriana, nyní divadla ARCHA na premiéru. Předposlední žáříjovou neděli a v předposlední pondělí.

Rituály každodenního života. Pohyby prováděné rychle, úsporně, bezmyšlenkovitě. Nejsou krásné ani výjimečné. Nepořádáme v nich žádná mistrovství, přestože položit sklenici na stůl lze snad tisíci různými způsoby. Vypreparovali jsme je z kontextu domácnosti a vytvořili z nich vysoce koncentrovanou jevištní substanci prožitou v každém momentu „teď“ pro potřeby praktického každodenního života v komplikovaném světě plném krutosti i něhy, nereálných podmínek i reálných hrozeb, ve světě plném paradoxů.

TANEČNÍ MAGAZÍN již dříve na představení zveřejnil recenzi:

htps://www.tanecnimagazin.cz/2019/05/29/mijeni-a-neobyce…cajoveho-pytliku

SOUTĚŽ O VSTUPENKY NA bit.ly/GarsonkySOUTEZ

»GARSONKY«

Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková
Režie:
Jiří Havelka
Tančí:
Veronika Knytlová, Martin Talaga
Scénografie:
Dragan Stojčevski
Light-design:
Karlos Šimek
Hudba:
Martin Tvrdý
Produkce:
Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa

Za podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a Nadace Život umělce.

Foto: Jakub Hrab

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN

»GARSONKY« jako míjení (se) a (ne)obyčejnost čajového pytlíku

➳ Obyčejnost v kráse pohybu ➳ Sdílené míjení ➳ Strhující pohyb ➳ Naplněný či nenaplněný existencionalismus? ➳ Kytka místo kalendáře ➳ A co děti? ➳ Myš a myšlenka ➳

Již za necelý půlrok jsem měl tu čest vidět druhé představení sdružení MIND MOVE. Po lednovém „VOID RELOADED“ na prknech divadla PONEC mne tentokrát čekaly „Garsonky“. Koncem května. Přímo na linoleu malého sálu DIVADLA ARCHA. Představení bylo nazváno jako „work in progress”, čili určitou tvůrčí dílnu. Nahlédnutí do kuchyně. A to doslova do kuchyně garsonky.

Jak vidno, imaginativní garsonka může vzniknout i kdesi na dvorku u okapu – foto ze zkoušky představení, mimo divadlo

Po mé kritice určitých kontroverzních údajů v divadelním programu – průvodci v Ponci, jsme se tentokrát žádné průvodní tiskoviny nedočkali. U podobné tvůrčí dílny, tedy ještě neusazeného představení, je to vcelku logicky pochopitelné.

Na svých internetových profilech tvůrci předcházejí „Garsonky“ touto statí: „Dva lidé čekající na změnu. V jejich vypiplaném mikrosvětě poletují paprsky trajektorií, které se vzájemně nikdy neprotnou. Jsou hladké, oblé, pomalé, jindy ostře a rychle řežou vzduch na jednotlivé střepy. Jejich prostor je jimi celý počmárán. Obklopeni pohodlím domova neví si náhle s ničím rady. Vše kolem je milé a bezpečné. A přitom neúnosně těžké a nesnesitelně snadné. Toto trvání je třeba změnit. Rázně a radikálně. Rozhodně! Teď!!! Ale změna nepřichází…“

Veronika Knytlová a Martin Talaga ještě při zkouškách

Bude toto naplněno? Nalezne divák to, co se snaží tvůrčí tým nastolit? Dokážou to obě strany – po „absolvování“ celého představení – lépe definovat? Nejen tyto otázky jsem si kladl před zahájením v nabitém malém sále ARCHY.

Hned zpočátku se musím čtenářům omluvit. „Garsonky“ sice z devadesáti procent stojí, padají i místy leží s výkony dvou titulních protagonistů – Veroniky Knytlové a Martina Talagy. Divák se v průběhu večera však setkává ještě s úvodní půvabnou rolí uklízečky. A dočkává dvou mužských malých, leč podstatných, úloh (de)montérů. Jejich představitelé nám však zůstali utajeni. Asi tou absencí programu? Inu, i desítky let se klaníme neznámým vojínům. A tak tedy poklona úvodem „neznámým představitelům“.

Opět Martin a Veronika během zkoušek – ta kytka v představení byla trochu jiná 🙂 , nikoli stromeček!

Možná, že jsem očekával větší apel na existencionální notu? Možná si představoval scénické pojetí více vykonstruované?

Samotné představení „Garsonek“ však předčilo očekávání. Strhující taneční pohyb. Místy (záměrně?) úsměvně karikující volné sestavy gymnastek či obdobné jízdy krasobruslařek. Ohromný gejzír scénických nápadů. Jejich bezprostřední rozvíjení. Oscilující kontrast mužského a ženského (mikro)světa. To jsou zřejmě ty nejdůležitější pocity z téměř hodinového zážitku. A samozřejmě, skvělé výkony protagonistů. A v neposlední řadě i skvěle ilustrující a burcující záměrně monotematická hudba Martina Tvrdého.

Garsonka na malé scéně Divadla Archa

Co mne zaráželo? Možná méně hravých motivů, jakým bylo počáteční proměnění se čajového pytlíku v myšku… Nebo naopak? A zejména pak režijní neujasněnost, co ztvárnit pouze mimicky a co s reálnými rekvizitami. Zpočátku jsem tak chápal oddělení snů, plánů a reality. Což se v průběhu večera ukázalo mým omylem. Ale myslím si, že kupříkladu „mobilování“ s imaginárním mobilem by bylo určitě atraktivnější než s tím skutečným, trojrozměrným…

Hlavním rysem celých „Garsonek“ je osamělost v nás. Až sžíravě marný pocit míjení se. Věčný konflikt snů a plánů s krutou realitou. Ale i zároveň hledání krásy ve všednosti. Pocit, zda lze odpovědně přivést na svět děti do toho světa dnešního? A to se tvůrcům zdařilo v míře víc než přeplněné. A tak popřemýšlejte i vy o hledání cesty k sobě. Nalézání pozitiv i v (na první pohled) negativním světě. A ať to netrvá dlouho, ať kytka, která v „Garsonkách“ nahrazovala kalendář i hodiny, neuvadne!

V takové divadelní garsonce se dá i fotit mobilem!

»GARSONKY«

Tvůrčí tým:

Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková

Režie: Jiří Havelka

Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga

Scénografie: Dragan Stojčevski

Light-design: Karlos Šimek

Hudba: Martin Tvrdý

Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa

Foto: Mind Move (z exteriéru), Martina Vaňková (z představení)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN