Výzva Energomise přijata!

Nový seriál Déčka přibližuje svět energie

Děti běžně používají mobil, tablet, počítač nebo herní konzoli, ale rozumějí tomu, odkud energie přichází, jak se vyrábí a proč jí není nekonečně? Téma otevírá nový dobrodružný seriál pro děti s názvem Energomise. Pořad na podporu energetické gramotnosti a udržitelnosti vznikl v koprodukci České televize a Rolling Media. Na Déčku poběží každou sobotu dopoledne.

„Energetická udržitelnost je tématem, o kterém se hodně mluví, ale běžný člověk mu často příliš nerozumí. Energomise ukazuje, že energie není abstraktní pojem, a snaží se dětem zábavnou formou přiblížit procesy její výroby, přenosu, spotřeby nebo úspory. Vodu dítě vidí téct, benzin se tankuje do auta, ale elektřina prostě je v zásuvce. Seriál rozvíjí energetickou gramotnost dětí na praktickém příkladu zahradní chatky, kam dvojice hrdinů musí elektřinu teprve dostat,“ říká kreativní producent Luděk Horký.

Postavit energeticky soběstačnou zahradní chatku není snadné. A ještě náročnější je zachránit celou zahrádkářskou kolonii před developerskou výstavbou. Kubík s Aničkou na to naštěstí nebudou sami, pomáhá jim soused Eda a také duch vynálezce Františka Křižíka.

„Energomise je pro nás především pokus ukázat, že energetická gramotnost nemusí znamenat učení definic a složitých pojmů. Jde o první formát tohoto typu, který téma energetiky a energetické gramotnosti přibližuje dětem prostřednictvím hraného dobrodružného seriálu. Navazujeme přitom na první a úspěšnou sérii Energonauti, kde se tento způsob vyprávění osvědčil. Rádi bychom, aby se Energomise na Déčku stala stabilní základnou pro témata spojená s energetikou, ekologií a environmentálním světem a aby se k ní děti mohly pravidelně vracet,“ říká producent Rolling Media Vítězslav Jandák.

„Energomise je pro mě především dobrodružství, které dětem ukazuje, že energie není něco samozřejmého, co prostě vznikne v zásuvce. Chtěli jsme vytvořit svět, který bude zábavný, vizuálně atraktivní a zároveň dětem přirozeně vysvětlí, co se kolem energie děje a proč bychom se o ni měli zajímat. Velkou výzvou bylo spojit hrané scény, trikové prvky a animaci tak, aby všechno fungovalo jako jeden přirozený svět a děti měly chuť objevovat ho společně s našimi hrdiny,“ doplňuje režisér Ondřej Veverka.

Zábavně-vzdělávací hraný seriál se dětskému divákovi snaží přiblížit pojmy jako energetický mix, distribuční síť, komunitní energetika nebo ukládání energie. To vše na příkladu zahradní chatky, kterou hrdinové postupně zásobují světlem, vodou, teplem a elektřinou. Tvůrci vycházejí z myšlenky, že dnešní děti budou jednou žít ve světě, kde domácnost nebude jen odběratelem energie, ale zároveň jejím výrobcem a možným poskytovatelem pro ostatní. Energomise jim chce takový svět nastínit a ukázat, že šetřit energií neznamená sedět doma potmě.

Vedle energetiky a budoucnosti bydlení se seriál věnuje i osudu samotné zahrádkářské kolonie, která čelí tlaku na novou výstavbu. Zahrádky přitom pro tvůrce představují mnohem víc než prostor k pěstování. Jsou místem setkávání, kontaktu dětí s přírodou i přirozeného ochlazování města a podpory biodiverzity.

scénář: Petr Januschka, Jakub Dušek, Marcel Peterka a Petr Pelech // dramaturgie: Monika Symonová, Jan Gregor, Jan Kubelka // výkonný producent ČT: Petr Nezval // kreativní producent ČT: Luděk Horký // producent Rolling Media: Vítězslav Jandák ml.// režie: Ondřej Veverka // hrají: Miroslav Táborský, Viktor Dvořák, Peter Fabík, Josefína Jeníková a další

Michal Pleskot, ČT

pro Taneční magazín

Audiowalk z dílny TANCE PRAHA, TEREZY ONDROVÉ, GHMP a DANCING MUSEA

Zažijte Prahu jinak, než jste zvyklí! Vše, co potřebujete, jsou pouze telefon a sluchátka.

Jak cestovat po světě, který se v rámci pandemie koronaviru uzamkl do malých neprostupných celků? Můžeme zažít kus Prahy i jinde na planetě, aniž bychom opustili hranice svého vlastního města? Co to znamená být spolu, jak se setkat?

Pokusili jsme se našim zahraničním partnerům z projektu Dancing museums nabídnout procházku Prahou. Když sem za námi nemohli přijet. Šlo nám o zprostředkování našeho hlavního města tak, aby ho lidé mohli zažít kdekoli na světě. Je to paralelní průvodce městem.

Jak na to: Audiowalk můžete zahájit kdekoli, kde se právě nacházíte, ať už v libovolné části Prahy, v parku, v lese či jinde. Stačí následovat pokyny a instrukce vašeho průvodce. Potřebujete jen telefon a sluchátka. Průvodce v anglickém jazyce se obrací na mezinárodní komunitu Dancing museums, pro níž byl původně určen. Věříme, že si ho dokážete užít i tak, a třeba uvidíte Prahu zase trochu jinak, než jste zvyklí.

Dílo, které vám nabízíme k poslechu, je jedním z výstupů, který vznikl v červnu 2020. Tanečnice Tereza Ondrová připravila netradiční zážitkovou procházku po Královské cestě. Ta prochází historickým centrem Prahy a kopíruje objekty Galerie hlavního města Prahy. Audiowalk propojuje zmíněné budovy galerie a zároveň umožňuje prohlédnout si nejdůležitější pamětihodnosti Prahy, avšak trochu nevšedním způsobem.

Tereza Ondrová v Praze, na Královské cestě

Evropský výzkumný projekt Dancing museums – The Democracy of Beings (2018–2021) propojuje galerijní a taneční instituce a zkoumá hranice muzea a tance, hranice mezi divákem a návštěvníkem. Projekt se zaměřuje, mimo jiné, na to, čím si mohou být tyto dvě odlišné disciplíny prospěšné a jak se mohou vzájemně obohatit. Po dobu tří let se tohoto mimořádného výzkumu účastní umělci, taneční organizace, galerie, muzea a zástupci akademické půdy ze sedmi evropských zemí. V českém kontextu se jedná o Galerii hlavního města Prahy, organizaci Tanec Praha z.ú. a tanečnici Terezu Ondrovou.

AUDIOWALK

Průvodce: Tereza Ondrová

Koncept, scénář a střih: Tereza Ondrová, Nina Jacques a Dominik Žižka

Produkce: Katarína Ďuricová

Producent: Tanec Praha z.ú.

Partner projektu: GHMP

S finanční podporou programu Evropské Unie Kreativní Evropa a Magistrátu hl. města Prahy

Délka: 30 minut

Foto: Vojtěch Brtnický a Dominik Žižka

Tanec Praha

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Návod, jak se postavit k divadlu aktivně!

A jak si i vlastní divadlo postavit…

Jste zavření doma a máte příběh, který byste rádi viděli v divadle? Chybí vám divadla, která jsou dnes zavřená? Máte doma malé divadelníky? DidaDiv vám poradí.

Přijměte naši výzvu, natočte krátké divadelní představení inspirované například událostmi posledních dní a nahrajte ho prostřednictvím našeho webu www.didadiv.cz. Příběh může být skutečný či smyšlený, povzbuzující i satirický.

DidaDiv si zcela samozřejmě a jednoduše můžete v našem zcela konkrétním e-shopu www.didadiv.cz/buy objednat. A pošleme vám ho poštou, ale pokud máte po ruce kus kartonu, připravili jsme pro vás návod, jak si svou vlastní scénu postavit doma.

Na kanálu DidaDiv najdete čtyři video návody:

1) Jak si zbudovat vlastní stagiónu: https://youtu.be/pBwdpKWtTrg

2) Jak vyrobit divadelní kulisu: https://youtu.be/Yoft7LvzE0M

3) Jak vyrobit kartonový stativ na váš chytrý telefon: https://youtu.be/WvmotiYNbF0
4) Jak vytvořit vlastní představení a jednoduše ho přes kanál DidaDiv zveřejnit online: 
https://youtu.be/Uf-LzSKIWwQ

A DIY DidaDiv je na světě!


Vaše publikum na síti se těší na vaše příběhy.


Zabijme Korona nudu DidaDivem!


Buďte zdrávi!

www.didadiv.cz

DidaDiv

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»GARSONKY« jako míjení (se) a (ne)obyčejnost čajového pytlíku

➳ Obyčejnost v kráse pohybu ➳ Sdílené míjení ➳ Strhující pohyb ➳ Naplněný či nenaplněný existencionalismus? ➳ Kytka místo kalendáře ➳ A co děti? ➳ Myš a myšlenka ➳

Již za necelý půlrok jsem měl tu čest vidět druhé představení sdružení MIND MOVE. Po lednovém „VOID RELOADED“ na prknech divadla PONEC mne tentokrát čekaly „Garsonky“. Koncem května. Přímo na linoleu malého sálu DIVADLA ARCHA. Představení bylo nazváno jako „work in progress”, čili určitou tvůrčí dílnu. Nahlédnutí do kuchyně. A to doslova do kuchyně garsonky.

Jak vidno, imaginativní garsonka může vzniknout i kdesi na dvorku u okapu – foto ze zkoušky představení, mimo divadlo

Po mé kritice určitých kontroverzních údajů v divadelním programu – průvodci v Ponci, jsme se tentokrát žádné průvodní tiskoviny nedočkali. U podobné tvůrčí dílny, tedy ještě neusazeného představení, je to vcelku logicky pochopitelné.

Na svých internetových profilech tvůrci předcházejí „Garsonky“ touto statí: „Dva lidé čekající na změnu. V jejich vypiplaném mikrosvětě poletují paprsky trajektorií, které se vzájemně nikdy neprotnou. Jsou hladké, oblé, pomalé, jindy ostře a rychle řežou vzduch na jednotlivé střepy. Jejich prostor je jimi celý počmárán. Obklopeni pohodlím domova neví si náhle s ničím rady. Vše kolem je milé a bezpečné. A přitom neúnosně těžké a nesnesitelně snadné. Toto trvání je třeba změnit. Rázně a radikálně. Rozhodně! Teď!!! Ale změna nepřichází…“

Veronika Knytlová a Martin Talaga ještě při zkouškách

Bude toto naplněno? Nalezne divák to, co se snaží tvůrčí tým nastolit? Dokážou to obě strany – po „absolvování“ celého představení – lépe definovat? Nejen tyto otázky jsem si kladl před zahájením v nabitém malém sále ARCHY.

Hned zpočátku se musím čtenářům omluvit. „Garsonky“ sice z devadesáti procent stojí, padají i místy leží s výkony dvou titulních protagonistů – Veroniky Knytlové a Martina Talagy. Divák se v průběhu večera však setkává ještě s úvodní půvabnou rolí uklízečky. A dočkává dvou mužských malých, leč podstatných, úloh (de)montérů. Jejich představitelé nám však zůstali utajeni. Asi tou absencí programu? Inu, i desítky let se klaníme neznámým vojínům. A tak tedy poklona úvodem „neznámým představitelům“.

Opět Martin a Veronika během zkoušek – ta kytka v představení byla trochu jiná 🙂 , nikoli stromeček!

Možná, že jsem očekával větší apel na existencionální notu? Možná si představoval scénické pojetí více vykonstruované?

Samotné představení „Garsonek“ však předčilo má očekávání. Strhující taneční pohyb. Místy (záměrně?) úsměvně karikující volné sestavy gymnastek či obdobné jízdy krasobruslařek. Ohromný gejzír scénických nápadů. Jejich bezprostřední rozvíjení. Oscilující kontrast mužského a ženského (mikro)světa. To jsou zřejmě ty nejdůležitější pocity z téměř hodinového zážitku. A samozřejmě, skvělé výkony protagonistů. A v neposlední řadě i skvěle ilustrující a burcující záměrně monotematická hudba Martina Tvrdého.

Garsonka na malé scéně Divadla Archa

Co mne zaráželo? Možná méně hravých motivů, jakým bylo počáteční proměnění se čajového pytlíku v myšku… Nebo naopak? A zejména pak režijní neujasněnost, co ztvárnit pouze mimicky a co s reálnými rekvizitami. Zpočátku jsem tak chápal oddělení snů, plánů a reality. Což se v průběhu večera ukázalo mým omylem. Ale myslím si, že kupříkladu „mobilování“ s imaginárním mobilem by bylo určitě atraktivnější než s tím skutečným, trojrozměrným…

Hlavním rysem celých „Garsonek“ je osamělost v nás. Až sžíravě marný pocit míjení se. Věčný konflikt snů a plánů s krutou realitou. Ale i zároveň hledání krásy ve všednosti. Pocit, zda lze odpovědně přivést na svět děti do toho světa dnešního? A to se tvůrcům zdařilo v míře víc než přeplněné. A tak popřemýšlejte i vy o hledání cesty k sobě. Nalézání pozitiv i v (na první pohled) negativním světě. A ať to netrvá dlouho, ať kytka, která v „Garsonkách“ nahrazovala kalendář i hodiny, neuvadne!

V takové divadelní garsonce se dá i fotit mobilem!

»GARSONKY«

Tvůrčí tým:

Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková

Režie: Jiří Havelka

Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga

Scénografie: Dragan Stojčevski

Light-design: Karlos Šimek

Hudba: Martin Tvrdý

Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa

Foto: Mind Move (z exteriéru), Martina Vaňková (z představení)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN