Rozhodla jste se pro hudbu kvůli sobě samotné nebo jste byla ovlivněna tím, že hudba byla všude kolem Vás?
„Těžko už dnes posuzuji, zda to bylo kvůli jednomu nebo druhému, ale jistě mě hudba kolem mě ovlivnila a ještě než jsem začala přemýšlet o mé vlastní hudební kariéře, tak byla hudba hlavně vždy mým koníčkem. Poslech velkého množství různé muziky mi zůstal dodnes.“
Co pro Vás hudba znamená? Zapomenout na starosti všedního dne nebo je to opravdu práce?
„Hudba pro mě znamená vyjádření pocitů asi v každé situaci života. Prácí bych to asi nenazývala, pořád je to rozhodně potěšení. Skládat hudbu, vidět a slyšet jak se tvoří a pak to někomu zazpívat, považuji stále za neskutečný zážitek a moc si vážím toho, že mám tu možnost. Já zpívám, dá se říct, jen výhradně autorské skladby, nepřebírám zahraniční hity ani muzikálové hity a možná i o to těžší cestu mám. Každou svou písničku tvořím a sedím si nad ní, počínaje hudbou, přes text až do konečné podoby ve studiu.“
Je to spíše výhoda nebo nevýhoda mít slavného otce a jít v jeho šlépějích? Jak to prožíváte?
„Neprožívám to už vůbec nijak, už spoustu let se tím nezabývám. Má to své klady a zápory, ale spíš to já osobně beru jako klad.To, jak to hodnotí posluchači, nechávám jen a jen na nich.“
Píšete si vlastní skladby. Mluví Vám táta Dalibor do Vašich hudebních děl? A jak je vlastně hodnotí?
„Nemluví mi do nich, ale bavíme se o nich. Tak, jako u skladeb, které pro mě složí on nebo jiní autoři. Nic mi nikdy nenařizoval a bylo by naivní si to vůbec myslet. Spoustu jeho rad si odnesu a uplatním je a některé věci zase třeba udělám úplně jinak, po čase někdy lituji a jindy zase ne. Prostě nikdo nemá patent na rozum a už vůbec ne v umění, kde se nedá vůbec nic odhadovat a náš vztah s tátou bych popsala jako velice kamarádský. Hodně si spolu povídáme o všem a každému bych takový vztah přála.“
Líbí se Vám „Hurikán“ nebo Vám už po všech těch letech a koncertech ‚jde pěkně na nervy‘?
Jak jste vnímala tátovy písničky coby malá holka?
„Ano, moc se mi líbí Hurikán. Nejde mi na nervy žádná z jeho písniček, některé se mi logicky líbí trošku méně, ale já jeho muziku poslouchám opravdu moc ráda a jako malá jsem ji vnímala, řekla bych, podobně jako dnes a to velice pozitivně. Znám dobře všechny jeho alba, někdy se směje a říká, že snad lépe než on 🙂 Táta je profesionál a osobnost, a to se odráží i v jeho skladatelství. Jeho skladby jsou už legendární a myslím, že to je pro každého interpreta sen.“
Některé ohlasy posluchačů nejsou zrovna pozitivní (ale to může říct i Lucka Vondráčková a ledaskdo v Čechách..). Například nemáte hlas, je příliš jalový a podobně. Co na to říkáte Vy? Rozčílí Vás takové komentáře?
„Takové komentáře mě nerozčilují, virtuální doba přináší i virtuální názory a každý na ně má právo. Ono je to vždy o tom, že pokud se vás takové komentáře přímo netýkají, pak vás dokonce třeba i pobaví, ale jakmile se ocitnete v té situaci, máte buď možnost to neřešit, anebo se tím užírat a trápit. Já to neřeším a tím, že za rok najezdím desítky vystoupení, mám velikou možnost se s lidmi potkávat osobně a věřte mi, že kdybych necítila pozitivní ohlasy, rozhodně by moje soudnost dokázala uznat, že to nemá smysl. Hudba a zpívání není nijak měřitelné, vlastně  každá veřejná činnost má své fanoušky a odpůrce. Myslím, že kritizovat se dá kdokoliv a používat to pak jako argument proti jeho práci, je vlastně to nejsnadnější. Ale vše, co si najde svého fanouška, má smysl.“
Jaká největší úskalí čekají na mladou zpěvačku v současné době? Čeho se bojíte (pokud vůbec něčeho)?
„Víte, pro mě kariéra zpěvačky není jediný možný smysl života, trošku mě mrzí, že se bavíme takto negativně, což ale asi bohužel symbolizuje tuto dobu. Necítím rozhodně pocit, že bych se měla něčeho nebo někoho bát. Vždyť dělat hudbu a zpívat lidem by mělo být snad příjemné a pro mě to rozhodně příjemné je.To, jestli v tom někdo chce hledat zlo a závist a kdo ví co ještě, je dost smutné.“
Poslední song „Tak všechno nebo nic“ měl křest nedávno. Ten název je trošku o risku: Jaká jste? Riskujete ráda?
„Myslím, že člověk zrozený jednoznačně pro risk asi nejsem. Narodila jsem se ve znamení Váhy, takže ta hodně symbolizuje moji povahu. Často jsem nerozhodná, ale v muzice se snažím postupovat vždy podle pocitu a svého přesvědčení. Do ničeho se nedám natlačit. Název pro novou písničku „Tak všechno nebo nic“ ale hodně popisuje mojí momentální náladu, kdy mám pocit, že už je opravdu na čase v životě trošku víc riskovat.“
Jaké máte další koníčky kromě hudby?
„Mám koníčky hlavně sociologii, filozofii a politologii. Zajímá mě v tomto směru spousta témat a do těch se ponořuji, abych se odreagovala od hudby.“
Jak nejraději relaxujete?
„Nejraději odpočívám asi s přáteli a lidmi, které mám ráda. Občas na ně kvůli vytížení nemám tolik času, takže každý takový relax je pro mě úžasný a pak také mám moc ráda nejrůznější masáže a procedury těla, to mě velice nabíjí a uklidňuje.“
Jaký máte vztah k tanci?
„K tanci vyloženě pozitivní, ale samozřejmě amatérský. Nikdy mě tanec nezasáhl nějak „podrobněji“. Je to velká dřina a má můj velký obdiv každý, kdo umí krásně tančit.“
Je začátek roku. Jaké cíle si kladete? Čeho byste chtěla dosáhnout?
„Žádné si nekladu. Pracuji na sobě a snažím se zlepšovat. Hlavně chci předávat pozitivní náladu a pozitivní písně pro podobně naladěné publikum jako jsem já sama.“
Děkujeme za rozhovor
Eva Smolíková
Foto: archiv Jiřiny Anny Jandové
TANEČNÍ MAGAZÍN
Vladimír Polívka, Štefan Margita, a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA Tomáš Motl
Štefan Margita
Václav Kuneš
Štefan Margita a Vladimír Polívka s logem festivalu ZLATÁ PRAHA (v pozadí)
A opět stejní protagonisté – tentokrát v opačném pořadí – Vladimír Polívka a Štefan Margita
Syn Bolka Polívky – Vladimír Polívka
Zuzana Hošková, Štěpán Kubišta
Viktor Tauš, Štěpán Kubišta, Rostislav Novák ml.
Rostislav Novák ml.
Štěpán Kubišta, Rostislav Novák ml.
