Velká show Brnokoncertru – francouzské představení Gilla Marsala „Paris“ zaujalo Prahu i Brno. Nepostrádalo výborné taneční kreace, vrcholné pěvecké výkony, scénické nápady a zápal všech. Postrádalo však velmi citelně tištěný program (či sled písní, autorů a interpretů) pro české diváky…
Koncem listopadu se proměnily pražské divadlo Hybernia a brněnské Sono centrum v bulváry Paříže. Moravská i česká metropole přivítaly velkou tanečně šansonovou revuální show Gilla Marssalla „PARIS“.
Na originálně a scénicky nápaditě připraveném i nasvíceném jevišti se odehrávalo představení, které chytlo za srdce starší generaci pamětníků, ale současně si podmanilo i ty, které uváděné slavné tituly šansonů ještě nemají tolik pod kůží.
Hlavními protagonisty byli zpěváci. Ale zaměření našeho magazínu nás přímo nabádá se zaměřit prioritně na tanec. Na scéně se po celý večer objevoval pár tanečníků. Nikoli „objevovalo pár tanečníků“ – šlo skutečně o pouhou dvojici. Tanečníci Karine Soucheire a Jeff Dubourg však nejen skvěle dotvářeli atmosféru, ale často byli i nositeli děje. Posouvali příběh zamilované dvojice a Edith Piaf někam dál. Představili hned několik tanečních stylů, od valčíku až po burlesku.
Kladně kvituji, že celý program doprovázela pětičlenná živá kapela. Přece jenom, často používané jsou nahrané základy (tzv. halfplayback). Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na interprety písní. Konkrétně na: Anne Carrere, Stephani Impoco a Julese Grisona. Jejich výkony byly příslibem další možné muzikálové kariéry.
Repertoár se skládal z nezapomenutelných hitů Edith Piaf, která měla i ve scénáři své osobité místo, Maurice Chevaliera, Lucienne Boyer, Charlese Treneta, nezapomenutelné Josephine Bakerové, spíše herecké hvězdy Yvese Monntanda, Charlese Aznavoura i předčasně zesnulého Jaquese Brella či Georgese Mostakiho. Skutečně, nechyběl snad žádný ze známých hitů těchto hvězd šansonové scény.
Samotná dějová osa představení se odvíjela spíše po povrchní rovině. Je nutné však uvést, že mnohý český „takymuzikál“ má daleko banálnější a půlytší scénář. A to se „Paris“ nikdy nepovažovala a ani neprezentuje jako muzikálový tvar! Za to však citelně chyběl tištěný program představení, respektive alespoň sled písní s autory a interprety. To považuji za vážnou chybu a nedostatek.
Akce Brnokoncertu se v celostátní i moravské metropoli vydařila a zbývá se těšit, že tato agentura příště přiveze stejný soubor s jejich dalším programem muzikálového typu.
Během festivalu zábavy Dance Life Expo tanečníci opět překonali rekord!
O víkendu 4.-6.listopadu brněnské výstaviště ožilo sportem, tancem, zábavou. Každý z návštěvníků si mohl vybrat druh sportu a tance jeho srdci nejbližší. Nespočet atrakcí doplnila navíc např.výstava karavanů, přednášky o cestování a samozřejmě největší hit festivalu Flash mob!
FattyPillow a Ondřej Sokol se předháněli v tom, kdo udělá lepší „holubičku“. Myslíme, že zdařilé byly obě a těžko vybírat.
Návštěvníci se tu také setkali se svými oblíbenými you2bery a brzy na to se na jevišti, za údajně nejpřísnějších bezpečnostních opatření, objevil Michael Jackson a ne jeden. Byl tu hned ve třech vydáních! Každý z Michaelů předvedl, co umí a diváci si nakonec zvolili, kdo by asi nejpravděpodobněji mohl být Michael (pro někoho tedy mohlo být překvapením, že Michael nezemřel a objevil se právě na brněnském výstavišti). Připadalo nám ale podezřelé, že Michaelové Jacksonové se až nápadně podobali hercům Lukáši Pavláskovi, Ondřeji Sokolovi a Jakubu Kohákovi. Všichni tři pánové pomohli návštěvníky a tanečníky naučit choreografii a pokusili se překonat loňský rekord v počtu tančících osob. A to se jim povedlo!
Monika Rebcová a její Batocu nás přivedlo do africké džungle. Divoké rytmy pěkně rozproudily krev všem přítomným.
Dále tu byly soutěžní klání a vystoupení těch nejlepších a světově uznávaných tanečníků a choreografií. Tady jsou některé z nich.
Návštěvníci zhlédli soutěžní vystoupení tanečníků CDO (Czech dance organization)
Zeptali jsme se….
Jaké soutěže CDO probíhaly v rámci Dance Life Expo? Jak hodnotí tanečníci prostředí na brněnském výstavišti?
Eva Vlková, prezidentka CDO: „Czech Dance Organization /CDO/ je tradičním pořadatelem podzimní tour Czech Dance Masters 2016. Jedná se o 15 ligových soutěží tanečních stylů Hip Hop, Disco Dance a Street battle, zakončené MČR s nominací na mistrovství Evropy a světa 2017, vyhlašované mezinárodní sportovní a taneční federací International Dance Organization /IDO/. Dvě soutěže této podzimní tour se konaly právě v rámci veletrhu tance Dance Life Expo. Organizátor DLE 2016 vytvořil skvělé prostředí pro tane níky, které v kombinaci s úžasnou atmosférou umocnily mistrovské výkony tanečníků a prestiž Czech Dance Masters soutěží Disco Dance a Street Battle.
Partnerská spolupráce CDO a DLE (Dance Life Expo) je již tradicí, která nás zavazuje vnášet progres do celorepublikových tanečních soutěží a právě pozitivní zpětná vazba od tanečníků je nám velkou inspirací!
Jsem přesvědčena, že diváci, kteří zhlédli program Dance Life Expo, tedy i soutěže Czech Dance Masters 2016, si přišli na své.
Organizátorům DLE 2016 děkujeme!“
A my také děkujeme
TM
Oblíbené bollywoodské tance v podání ÓM Dance Academy
Vogue patří k atraktivním tanečním stylům, zalíbil se i Madonně a dalším hvězdám
Moniku Prikkelovou, z agentury Mondance, jsme viděli během show a také v rámci jejích workshopů
Zeptali jsme se…
Co je vlastně Vogue a proč se stal tolik oblíbený?
Monika: „Vogue je taneční styl, který vznikl spojením tance a módy v New Yorku. Je charakteristický svými pohyby rukou, je rychlý, rytmický, můžete si
snadno představit, že to jsou modelky, kdo před Vámi tančí, asi tak by se
dala vyjádřit hlavní myšlenka tohoto tanečního stylu. Název dostal podle
magazínu Vogue a zpopularizovala ho Madonna. Ona je komerční zpěvačka,
která tento styl přinesla lidem a rozšířila ho. Lidé obdivují Madonnu a
spolu s jejím singlem Vogue se zvednul i zájem o taneční styl Vogue.
V 90.letech Madonna viděla tančit tento styl některé tanečníky a přizvala
je do svého klipu. Já jsem dokonce jednoho z těchto choreografů potkala,
je to už starší pán, ale je stále co se od něj učit a je to skutečně velmi
zajímavé. V současné době nejen Madonna, ale i další hvězdy jako Beyonce, Rihanna či FKA Twighs prezentují Vogue na svých turné.“
Už jste vystupovali v Brně v minulých letech?
Monika: „ Ano, několikrát. Atmosféra je tu příjemná, potkáváme tady
tanečníky z celého Slovenska a České republiky, jsem moc spokojená.“
Děkujeme
TM
Festival očima pořadatelů
Zeptali jsme se….
Martin Fiedler, pořadatel Dance Life Expo
Která atrakce nebo show byla letos pro tanečníky a návštěvníky Dance Life Expo nejzajímavější?
„Největším hitem je každoročně Flash mob, protože prezentuje vlastní myšlenku celého Dance Life Expo. Snažíme se, abychom prostřednictvím tance a pohybu propojili širokou veřejnost s profesionálními i amatérskými tanečníky. Choreografie je opravdu jednoduchá, v letošním roce nám pomáhali herci Ondra Sokol, Jakub Kohák a Lukáš Pavlásek. Podařilo se nám překonat loňský rekord, tento rok zde tančilo 1577 tanečníků! Flash mob je takovým vyvrcholením Dance Life Expo. Dále zde probíhá 80 workshopů, vyučují zde zahraniční hvězdy, Evgeny Greshilov zastupuje pole dance, pro step je tu hvězda Ruben Sanchez, Ra bach pro street dance, to jsou tedy zahraniční hvězdy a také je tu česká primabalerina paní Nikola Márová. A samozřejmě mnoho dalších elitních tanečníků, takže lidé mohou navštívit workshopy, vidět show, soutěžit. Letos jsme uspořádali méně show, už jich není 90, ale asi jenom 40, protože při všech programech, které tady probíhají, je tak vysoký počet show zbytečný. Celý festival je vlastně rozdělen do třech či čtyřech bloků, tedy na top show a na art show, kde jsou spíše národní divadla a konzervatoře.“
Přijdou si tady na své i ti, kteří se zabývají o odborné věci, nebo jde spíše o zábavu?
„Dance Life Expo je součástí festivalu zábavy, takže projekt je spíše komerční. Jsou zde dvě roviny, u workshopů se jde do hloubky, vyučují zde opravdu kvalitní lektoři a lidé si mohou vybírat z mnoha tanečních stylů. Jsem také tanečník a vím, co bych asi od takového festivalu očekával. Stage je komerční záležitost. Tento rok jsme zrušili divadelní stage, protože prostředí tady skutečně není vhodné pro reprezentaci divadel a jejich baletů. Celkově se dá hovořit spíše o komerčním formátu celého festivalu. Proto jsme vybrali jen pár vystoupení pro hlavní komerční stage Evropa2 a zvolili jsme vystoupení tak, aby byla vhodná a dala se vůbec zařadit do celého programu. Tanečníci mají tři možnosti, bud půjdou na workshop, nebo tu mají svoji show, mohou se jít podívat na jinou show anebo si jdou zasoutěžit.“
Zůstane pro příští rok program stejný, nebo plánujete opět nějaké změny?
„Je naším zájmem, abychom zde přivítali co nejvíce tanečníků, (kromě široké veřejnosti). Ne každý tanečník musí být motivován přijet do Brna jen kvůli workshopům, nebo show, pokud se jich aktivně neúčastní. Pořádáme tu také různé soutěže, například letos zde probíhá Mistrovství Evropy IDF. Na jedné straně je to vydařené, je tu přibližně 850 tanečníků, na druhé straně to také není úplně přesně to, co jsme chtěli, protože zastoupení Čechů není velké. Naše taneční sezona skončila už v červnu, tanečníci staré choreografie tančit nechtějí a nové ještě nevytvořili. Situaci nenahrává ani fakt, že minulý týden probíhalo Mistrovství IDO, což je konkurenční organizace, takže účast není úplně nejlepší. Přiznávám také, že jsme trošku svázaní pravidly IDF, dost komplikovaně se všechno organizuje. Z tohoto důvodu uvažujeme, že příští rok půjdeme ještě trošku jinou cestou. Přemýšlíme o koupi licence na pořádání světových soutěží.“
Je tu letos více návštěvníků nebo počet zůstal stejný?
„Počet účastníků workshopů v tomto okamžiku neznám. Je možné, že letos je jich více, také ceny byly tento rok výhodnější. Účastníků show je méně, protože show probíhá jen jeden den, ale kvalita pro nás byla prvořadá, ne počet lidí. Mistrovství Evropy se zúčastnilo celkem asi 1000 tanečníků, takže odhaduji, že tady může být za tři dny třeba půl tisíce tanečníků. Odhaduji, že čísla návštěvníků jsou srovnatelná s minulým rokem.“
Děkujeme
TM
Zeptali jsme se …..
Petr Kudýn, spoluorganizátor doprovodného programu
Které sportovní hvězdy se zúčastnily letošního SPORT Life pro mládež a které disciplíny si mohly děti vyzkoušet pod jejich dohledem?
Petr Kudýn: „Sportovně vzdělávacího dopoledne pro mládež se v letošním roce zúčastnili fotbalista Tomáš Řepka, Štěpánka Hilgertová, Kateřina Neumannová a Hanka Kynychová. Tyto čtyři sportovní hvězdy byly dětem k dispozici při jednotlivých sportovních disciplínách, jako je orientační běh, fitness, workout, fotbal, hokejbal a sportovní lezení.“
Kolik škol se zúčastnilo?
„Celkem se přihlásilo 14 základních škol a celý program si užilo přibližně 700 dětí, které byly rozděleny do skupin, z nichž některé se aktivně účastnily sportu, některé se účastnily pouze přednášek a další navštívily areál festivalu a účastnily se pouze společných programů.“
Odhadujete, že letos se zúčastnilo více dětí než minulý rok?
„Myslím si, že se jedná o přibližně stejný počet dětí jako v loňském roce.“
Jakou sportovní atrakci jste si vybral vy?
„Sportovních atrakcí na festivalu bylo opravdu hodně, odehrávaly se průběžně každý den. Za sebe můžu říci, že jsem si vyzkoušel sportovní lezení a aktivně se účastnil tanečního flash mobu. S pomocí Jakuba Koháka, Ondřeje Sokola a Lukáše Pavláska, všech těchto tří hereckých osobností, jsme se tu snažili překonat taneční rekord z minulého roku, což se nám povedlo! Vždyť letos zde tančilo naši choreografii 1577 lidí, to je prostě super!“
Děkujeme za rozhovor
Foto: Eva Smolíková, archiv Moniky Prikkelové, Evy Vlkové
Přehlídku básní, písní a her pro děti, jejich rodiče, učitele, starší sourozence a vedoucí kroužků z nové knihy Jiřího Weinbergera a ilustrátorky Pavly Hovorkové Učíme děti myslet a mluvit aneb Ví to každá kapka přináší výstava v Paláci YMCA
Přehlídku básní, písní a her pro děti, jejich rodiče, učitele, starší sourozence a vedoucí kroužků z nové knihy Jiřího Weinbergera a ilustrátorky Pavly Hovorkové „Učíme děti myslet a mluvit aneb Ví to každá kapka“ přináší výstava v Paláci YMCA Na Poříčí 12, Praha 1. Výstava potrvá od 11. května do 13. července 2016, otevřena bude denně od 8 do 21 hodin. Vstup pro veřejnost je volný.
Jiří Weinberger je básník, herec, textař a také absolvent specializace Pravděpodobnost a matematická statistika na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Jeho smysl pro humor, nadsázku, rytmus, rým a vynalézavé slovní hříčky připomene styl Emanuela Frynty, Jana Vodňanského a dalších moderních autorů. S Janem Vodňanským také občas jako host vystupuje v kavárně Caféidoskop v kabaretu „Jak nám dupou králíci“. Vodňanský také novou Weinbergerovu knihu s bohatými ilustracemi Pavly Hovorkové při zahájení výstavy slavnostně pokřtí.
Přátelé Jan Vodňanský a Jiří Weinberger při společném vystoupení
Kniha „Učíme děti myslet a mluvit aneb Ví to každá kapka“obsahuje 101 básniček a velký počet původních doprovodných her, jejichž cílem je rozvíjet dětské myšlení, smysl pro poezii, češtinu a jazyk obecně. Mnohé básně se v této již čtrnácté Weinbergerově knize objevují poprvé. „Je v ní nezanedbatelné množství básní, které ještě nikdo neviděl a které jsem ještě nikomu ani neodříkal. A jsou tam také verše, které se sice veřejně objevily, ale pouze jako součást improvizovaných vyprávění v některém z našich kabaretních pořadů,“ říká Jiří Weinberger.
Kromě psaní, překládání veršů – zejména amerického básníka Ogdena Nashe – a vystupování v kabaretu se autor věnuje aplikacím počítačových simulací pro organizaci a řízení projektů, výuce komunikačních a prezentačních dovedností a řízení své malé, agilní firmy TIMING Praha, která sídlí právě v Paláci YMCA.
Kniha obálka
„Stále častěji se stává, že Palác YMCA –jako památkově chráněné dílo prvorepublikové architektury –přitahuje zajímavé osobnosti, a nás těší, že jim můžeme poskytnout prostor. Ať už jde o místo pro jejich práci nebo třeba o možnost uspořádat přímo v budově svoji výstavu,“ dodává Petra Otřísalová, ředitelka Paláce YMCA.
Palác YMCA je budova postavená v centru Prahy ve stylu moderního klasicismu. Je stále místem, kde se intenzivně sportuje a kde se také konají kulturní akce. V tomto domě na dobré adrese si různé firmy a organizace rády pronajímají kanceláře. Samotná YMCA se v tuzemsku mimořádně rozšířila ve dvacátých letech minulého století a má zde slavnou tradici. Podporoval ji mimo jiné i první Československý prezident T. G. Masaryk spolu s dcerou Alicí.
„V tanečních jsem se bláznivě zamiloval, moc mě to tam bavilo“
Lidé se stejnými iniciálami obou svých jmen už bývají jaksi předurčeni ke kariéře. Stačí vzpomenout světová filmová esa Claudii Cardinalovou, Brigite Bardotovou či Damiana Damianiho. Anebo u nás herečky Blanku Bohdanovou, Simonu Stašovou či nejnověji zpěváka Davida Deyla. Nejinak je tomu u spisovatele, fotografa, novináře a dramaturga Roberta Rohála, člověka s rozmachem renesanční osobnosti.
Narodil se roku 1959, odmalička žil v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně se pohyboval skoro deset let v kultuře. Od roku 1990 se prosadil jako novinář – nejdříve ve Zlíně, pak i v Praze. Během posledních dvanácti let mu vyšla – povětšinou u nakladatelství Petrklíč a Grada – řada knih, vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách. Své texty doplňoval vlastními reportážními snímky. Asi od roku 2002 se mu stalo fotografování doslova vášní. Věnuje se stylizované žánrové i portrétní z valné většiny černobílé; fotografii. Od roku 2005 vyzdobil svými uměleckými fotografiemi několik veřejných interierů, účastnil se kolektivních i samostatných výstav – a to nejen na Moravě ale také v Praze, Brně, na hradech Karlštejn i Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a na několika dalších prestižních místech. A právě tato vpravdě multikulturní osobnost se nám exkluzívně pro TANEČNÍ MAGAZÍN svěřila se svým vztahem k tanci i poodhalila nejnovější okénka své tvůrčí kuchyně.
Jelikož se naše profesní cesty již několik let různě scházejí i protínají, tak laskaví čtenáři jistě odpustí naše následné tykání. Za spolupráci z oblasti Kroměříže děkuji rovněž kolegyni Daně Ehlové.
Chodil jsi vůbec jako kluk do tanečních?
„No jasně, že chodil, a moc mě to bavilo. Dokonce jsem se tenkrát do své tehdejší tanečnice Svatavy bláznivě zamiloval.“
Máš vztah spíše ke klasickému tanci až baletu či k moderním výrazovým formám?
„Líbí se mi z toho všechno. Pracoval jsem chvíli v divadle, a tak jsem třeba zrovna scénickému tanci či baletu přišel na chuť. Svého času se mi líbilo taneční seskupení UNO, s nímž spolupracovali Jiří Korn nebo Helena Vondráčková. A když bych měl vzpomínat, tak jsem kdysi s mojí tehdy budoucí manželkou Jaruškou dělali křoví jednomu kouzelníkovi na dvou magických festivalech v Pardubicích a Karlových Varech, dokonce jsme si odvezli zvláštní cenu mezinárodní poroty – ale to už je dnes pravěk. Bylo to tak někdy kolem roku 1980.“
Robert Rohál a Helena Vondráčková
Píšeš rád o zpěvácích, kteří mají výrazný sklon k pohybu, tanci a dobré choreografii, jako Helena Vondráčková, Jiří Korn či Petr Kotvald?
„Helena se mi líbí léta už jenom tím, jak je univerzální, jak ani po letech nezpohodlněla a nežije z podstaty. Navíc byla první, kdo začal vedle zpívání tančit, stepovat, hýbat se. Byla to ona, kdo povýšil statické zpívání u mikrofonu na skutečně hodnotnou podívanou, na show… A Jirka Korn je taky ohromný profík stejně jako Petr Kotvald. Všichni tři umí svou písničku vyjádřit pohybem a tancem.“
Fotografuješ rád taneční představení, muzikály anebo přímo taneční soutěže?
„Fotím rád lidi, které stylizuju do různých postav a příběhů, ale nafotil jsem i pár koncertů. Na rok 2016 chystám novou výstavní kolekci, v níž se objeví jediná modelka, ale na každém dalším snímku bude pokaždé úplně jiná. Půjde však tentokrát výhradně o portréty. Kolekce má zatím pracovní název ,Tisíc tváří černovlásky´. Jako inspirace nám posloužily třeba Mozartova manželka Konstance, Josephine Baker, Marylin Monroe, Lída Baarová nebo mladá Marta Kubišová ze šedesátých let. “
V současnosti působíš na programově dramaturgické pozici v kroměřížském Domě kultury, podílíš se také na organizaci tanečních soutěží či letních vystoupení mažoretek na kroměřížském náměstí?
„Já tyto některé akce spíše organizuju, mou hlavní náplní je hlavně divadlo a koncerty, tedy samotná dramaturgie. Ale spolupodílím se také i na velkých festivalech, na kterých ale dělá celý náš tým, ať již jsou to ,Hudba v zahradách a zámku´ nebo ,Mezinárodní festival dechových hudeb´, kde dochází i na ty zmíněné mažoretky.“
Na co bys z divadelně dramaturgického menu kulturního domu pozval obyvatele i návštěvníky Kroměříže?
„Asi na představení hry Commedia Finita autorky Viktorie Hradské, které je o Emě Destinnové viděné očima čtyř různých žen a které je taky hodně o české malosti. Já tohle představení kdysi viděl jako monodrama s jednou herečkou – Gabrielou Wilhelmovou – a bylo to něco úžasného. Existuje i rozhlasová verze tototo scénáře, kterou natočila Jiři na Jirásková, a to bylo taky perfektní. Společnost Karla Soukupa však přijede do Kroměříže s představením, které bude jiné v tom, že se v něm představí známé herečky jako Valerie Zawadská nebo Kateřina Macháčková.“
Hlavní stánek kultury v Kroměříži však nežije pouze divadelními programy, co tam chystáte dále?
„Provoz zde bude částečně omezen, neboť od dubna do září by měla proběhnout rekonstrukce části střechy Domu kultury, a tím pádem bude vyřazen ze hry společenský sál. Ale mnohé jiné akce poběží. Naplánoval jsem už pořad s knězem Zbigniewem Czendlikem, který odstartuje sérii duchovně laděných besed. Pracuji na přípravě koncertů Ondřeje Havelky a Melody Makers anebo Petry Janů se skupinou Amsterdam. Chtěl bych přivést i šansonový recitál Heleny Vondráčkové s doprovodem Zdenka Merty jako klavíristy, což mi oba protagonisté přislíbili…“
Robert Rohál s jedním se svých fotografických obrazů z kolekce „Romance o Krásce a Zvířeti.“ (na snímku modelka Karolina Bubelová a herec i režisér Peter Gábor)
Jsi renomovaný publicista v novinách i na internetových serverech, co Tě osobně v poslední době zaujalo jako diváka a posluchače?
„Z hudební sféry to je jednoznačně CD ,Bosa´, které natočila pro mne dosud neznámá muzikálová zpěvačka Markéta Zehrerová s Eduardem Parmou jako výhradním skladatelem i aranžérem. Ale moc se mi líbí i čerstvé dvojalbum funky kapely Top Dream Company… Rovněž mile mě překvapila nová alba dua Kamelie anebo Petra Koláře… Co se filmů týče, tak mě upoutal v televizi nedávno uváděný snímek Bohdana Slámy ,Čtyři slunce´. Opět jsem si uvědomil, jak je Aňa Geislerová skvělou herečkou. A taky jsem byl nedávno překvapen nabídkou všeho, co skýtá a nabízí Muzeum Kroměřížska.“
Na co si nyní brousíš své literární pero anebo počítač?
„Už počátkem roku bych se měl vrhnout do titulu, jehož pracovní název zní ,Celebrity – Fámy, nepravdy a skutečnost´. Zatímco tuto knížku jsem přislíbil nakladatelství Petrklíč, další dva jiné tituly bych chtěl vydat u Grady Publishing.“
V minulém roce jsi zůstal věrný Kroměříži i jako vystavovatel uměleckých fotografií, nikoli však přímo Domu kultury…
„A to jsem zde vystavoval dva roky staré originály, které jsem již uvedl na rúzných místech republiky. Já totiž letos nechtěl vystavovat vůbec, chtěl jsem si dopřát pauzu – ale nakonec mne stejně přemluvili. Výstava proběhla v interiéru kroměřížské cukrárny Amadeus, udržela se tam skoro pět měsíců, a já jsem nakonec moc rád. Má fotokolekce ,Romance o Krásce a Zvířeti´ tam totiž do těch nádherně klenutých prostor docela dobře zapadla.“
Vrat´me se závěrem, přes fotografii, opět k tanci, se kterým má mnoho společného setkání s tvou současnou hlavní aktérkou snímků Soňou Drábkovou…
„No, to je fakt, ale pravdou je, že se známe snad půl roku. Právě v době, když jsem nastoupil do kroměřížského kulturáku a fotil Den tance, tam Soňa vystupovala s tanečním souborem M dance crew KM. Tehdy jsem poznal celou tuto skvělou taneční partičku a bylo to hned jasné. V Soně jsem našel dobrou kamarádku. Myslím, že to byla ona, kdo mě vlastně přivedl na myšlenku nafotit něco nového. Je fajn, že ji to baví a že si udělá i čas na roli fotomodelky i na povídání o tom všem, i když má svou práci, domácnost, manžela i dva syny.“
Rodinu, další povinnosti a tím i málo času má jistě tak široce rozmáchlá osobnost jakou je Robert Rohál. Proto jsem mu poděkoval za velmi zajímavé a upřímné rozhovorové vyznání. Sám osobně a jistě i čtenáři Tanečního magazínu se budeme těšit na nové plody jeho širokého talentu.
![1_Ilustrace_Pavly_Hovorkove_s_textem_Jiriho_Weinbergera[1]](https://www.tanecnimagazin.cz/wp-content/uploads/2016/04/1_Ilustrace_Pavly_Hovorkove_s_textem_Jiriho_Weinbergera1.jpg)
