Czech dance organization zakončila letošní taneční tour v pražských Holešovicích

Na 15 000 tanečníků opět prošlo letošními soutěžemi

Czech Dance Masters 2018

27. května proběhlo, už tradičně, jarní taneční  klání, které se konalo  v rámci soutěže Czech Dance Masters. Uzavíralo tak téměř celoroční taneční maraton, který se konal v různých městech  České republiky. Celkem se zúčastnilo asi  na patnáct  tisíc tanečníků z celé ČR a posledních 30 vítězných choreografií zakončilo sezónu v pražských Holešovicích.  Porotci za celou dobu zhédli a hodnotili asi tisíc choreografií. Úctyhodný výkon, ostatně jako každý rok.

Nutno dodat, že úroveň soutěže Czech Dance Masters rok co rok stoupá, což je viditelné na drobných detailech (oblečení hostesek), ale i v  zásadních  okamžicích. Tentokrát  byla stage vyšperkovaná natolik, že by se klidně mohla rovnat nejednomu profesionálnímu tanečnímu souboru,  či zpěváku anebo rovnou muzikálu. Obrovská obrazovka za tanečníky dokreslovala choreografie a celkové zpracování  obrazu bylo vysoce profesionální. Bravo!

Výkony tanečníků byly skvělé, celkový dojem velkolepý, show potěšila velké i malé diváky a bylo co obdivovat.

Slavnostní atmosféru dokreslovala i hvězdná porota, kde zasedali takové hvězdy, jako sólisté baletu Národního divadla  Michal Štípa (první sólista baletu ND, držitel dvou cen Thálie), Nikol Márová (první sólistka baletu ND, držitelka dvou cen Thálie),  Berenika Kohoutová (herečka, zpěvačka, dabérka, blogerka a spisovatelka, vítězka soutěže Tvoje tvář má známý hlas), Veronika Kašáková (Finalistka  České Miss 2014, zakladatelka nadačního fondu, podporuje děti z dětských domovů), Zuzana „Zizoe” ; Veselá, (choreografka a kreativec v seskupení umělců diVize), Michal Padevět (tanečník, účastník televizní soutěže Stardance),  Katarina „Chilli“  Čilliková, Slovensko (choreografka a tanečnice slovenské street dance  scény), Marie Isaksson, Švédsko (majitelka Vasteras Dance Center, porotkyně IDO),  Václav Klaus ml. a další osobnosti  politické sféry a tanečního světa.

Za působivou taneční show jsme vděčni především vedení  Czech Dance Organization, v čele s Evou Vlkovou, prezidentkou CDO.

Jak vidí letošní ročník?

Zeptali jsme se…..

Taneční magazín: Jak hodnotíte letošní výkony tanečníků? Je ještě kam se posunovat, nebo je všechno akorátní a takové, jak to má být?

Eva Vlková, prezidentka CDO

„Výkony tanečníků hodnotím všeobecně velice pozitivně, ale samozřejmě každým rokem  se  najde něco, kdy člověk jen povzdychne „Wow!“ , takže zlepšovat je stále co. Vyzvedla bych letošní děti u juniory! To bylo skvělé!“

Děkujeme

Zeptali jsme se…

Taneční magazín: Jak se Vám hodnotilo  tolik různorodých tanečních stylů? Přece jen toto není v baletu běžné…..

Idol ženských srdcí, sólista baletu ND Michal Štípa:

„Je  to samozřejmě jiné. Soutěž obsahuje mnoho tanečních stylů,  je těžké je  hodnotit, každý taneční styl má své přednosti. Já  hodnotím u  choreografie nápad, jaká hudba byla vybrána, i když možná právě v tomto okamžiku nepatřila k tomu nejdůležitějšímu, ale především prostorové cítění je velice důležité, výrazy tanečníků, zda se shodují s danou  choreografií a dalšími aspekty.”

Taneční magazín: Může se stát, že by u dvou choreografií bylo hodnocení shodné? A co potom?

„Určitě se to může  stát. Ale tento večer se to naštěstí nestalo, body máme přesně vypočítané. Tanečníci byli všichni skvělí a hodnotíme  už opravdu spíše takový  náš vnitřní pocit z celé choreografie.”

 Jak vnímáte coby profesionál  české tanečníky? Jsou srovnatelní s těmi zahraničními? Nebo horší či  lepší?  Chybí jim něco v jejich projevu?

„Musím říct, že v dnešní době je  českých tanečníků už málo. Podíváte-li se do českých  divadel, tak já bych si dovolil říci, že nadpoloviční většinu tanečníků tvoří cizinci. Je to škoda, protože český tanec nejen upadá, ale  doslova umírá.“

Dokáže organizace jako je CDO  vybudovat novou základnu českých tanečníků?

„Rozhodně  každá taková soutěž nebo jiné zajímavé  akce tomuto záměru napomáhají.  Zvláště účastní-li se akcí i média, ty soutěžím  dodávají  příslib, že lidé se budou více zajímat, více sledovat tanec a tudíž to v tanečnících také něco  probouzí.“

Považujete dnešní taneční výkony a tuto soutěž spíše za sport anebo je to stále umění?

„Já ji  vnímám jako  umění,  ne sport. Pro mě zůstává i taková  soutěž  nadále  uměním, jednoznačně.“

Děkujeme

Zeptali jsme se ….

Taneční magazín: Jak hodnotíte dnešní večer?

Václav Klaus ml.:

„Bylo to zajímavé. Vůbec jsem netušil, kolik tanečníků soutěží v tolika tanečních stylech!!  Vidět někoho takhle aktivního a sportovního je  vždycky  prima. Mnoho těch mladých lidí bylo  opravdu talentovaných, takže já jsem se z večera těšil.“

Co si myslíte o organizaci jako je CDO, která sjednotí tolik nadšených tanečníků?

„Cokoli organizovat je strašně těžké, cením si CDO. Vždycky je nesmírně důležité, když člověk  něco vyhraje, např. když malé děti vyhrají celorepublikou soutěž, je to pro ně  veliká motivace. CDO jim tuto cestu  umožňuje, to je skvělé. Bez takovéto akce  by se lidem tancovalo  hůře.“

Máte rád tanec natolik, že ho aktivně vyhledáváte?

„Chodím tancovat tak jednou týdně, ale klasiku,  ne street dance.“

Sledujete Stardance?

„Stardance je z mého úhlu pohledu taková estráda, na to se moc nedívám. Ale všeobecně platí, že mám tanec rád a uznávám toto umění.“

Děkujeme

 

Těžký úděl poroty….

A kdo jsou letošní vítězové?

Kategorie Děti:

TS Mirákl s choreografií  Place 4 Everyone

Kategorie Junioři:

TS Mirákl, s choreografií Face 2 Face

Kategorie Dospělí:

Fantasy DC Praha s choreografií Jasnozřiví

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s EVOU VLKOVOU, prezidentkou Czech Dance Organization

“My Češi máme schopnost pro něco se nadchnout!”

Od roku 2015 jste prezidentkou  CDO.  Co se změnilo a co chystáte dále?

„Já jsem nekandidovala sama, ale v týmu tří lidí.  Byla to  taková  naše vize a podmínka. Vzájemně se  doplňujeme, každý umí něco jiného a dohromady tvoříme  celkem  konstruktivní celek. V  podstatě tradice ctíme,  naší tradicí jsou taneční tour, což je výkladní skříň CDO. Na těchto projektech pracujeme. V letošním roce jsme se  snažili  dát jim novou tvář,  posunout marketing, kvalitu soutěží a reklamu.  Chceme do  organizace přijmout  co nejvíce tanečníků,  to vyžaduje, aby podmínky pro tanečníky byly optimální. Proto také   vzděláváme  trenéry.  Snažíme se tradici rozvíjet v  moderním duchu a některé věci dělat trošku jinak,  počínaje webovými  stránkami, facebookem, programy udělat trošku trendy, pokud si mohu dovolit užít toto slovo. To jsou naše vize.

Samozřejmě také chceme rozšiřovat členskou základnu, nebo aspoň zájem o naše produkty, protože u nás mohou tančit i nečlenové. Určitě si přejeme,  aby naše soutěže přitáhly i obchodní značky  a byly dostatečně atraktivní.“

Je v Čechách dostatečně velká základna lidí, kteří se zajímají o tanec? Často se říká menšinové umění… Jak je to tedy z Vašeho hlediska?

„Nevnímám tanec  jako menšinové umění. Možná jsme  menšinoví v tom, že nepatříme mezi první čtyři sporty, které probíhají v televizi. Navíc tanec je stále na pomezí umění  a sportu.  Tanečník sice dělá umění, ale trénuje leckdy více než vrcholový sportovec,  takže ke sportovní aktivitě rozhodně dochází. I když  je to  sport spojený  s estetickým vjemem a tudíž je vnímán  jako umění. Domnívám se,  že Česká republika vůbec je považována za národ, který hodně tančí. Kurzů jsou  spousty,  tanečních škol také a   tanec  určitě není   na posledních místech  zájmových kroužků.

Nejpřirozenějším projevem zdravého člověka je pohyb. Pokud se navíc spojí s hudbou, je tu  přirozenost jasná. Každá maminka se nejprve pokusí dát svou  holčičku v 6-ti letech  do nějakého tanečního kroužku. Teprve  později zkouší tenis či základní uměleckou školu  a podobně.“

Jaký byly Vaše taneční začátky? Co Vás přitáhlo k tanci?

„Svým způsobem mě vlastně  přitáhlo to, že jsem se tanci nikdy pravidelně nevěnovala, (když jsem byla malá).  Asi ve druhé třídě jsem začala dělat balet,  ale  moje matka prohlásila, že mě nestíhá vodit na balet a  současně  na klavír, takže rozhodla, že balet nebude. Byla   to osudová chyba. 14 let   jsem hrála na klavír, nicméně nějaké taneční kroužky  a kluby  jsem navštěvovala. Na střední škole jsem se tanci věnovala  rekreačně, ale po ukončení studia  mě kamarádka, která se tanci vážně věnovala, vzala na konkurs, kde  hledali lektory tance. Jsem specializovaná na  malé děti, střední pedagogickou jsem měla vystudovanou,  s dětmi to umím  a tanec mě vždy bavil, takže  jsem nějak začala. „Rozkoukala jsem se, uviděla jsem první soutěžní   choreografie, první soutěže a motivovalo mě to.  Hned jsem se do soutěží také pustila  a začala jsem se  věnovat jenom  tanci.“

Které styly Vás zajímají a které se Vám zase naopak nelíbí  a proč?

„To, co mě uchvátilo hned napoprvé, to byly asi  diskotékové či hiphopové formace, takže současná  pop music, samozřejmě čím více jsem do tance pronikala, začala jsem obdivovat  krásy baletu, moderny a jazzu. Jazz miluji. Chvilku jsem také dělala swing a rock ´n ´roll.  Kdybych měla říct, co nemám moc ráda, tak snad břišní tance u malých dětí. Tam si  vždycky říkám, že opravdu  nevím,  zda tu krásu,  poslání a smysl v tomto věku vidím.“

V současné době byla  často řešena v médiích otázka, zda je  pro malé děti vhodné, aby byly namalované  a vyzývavě oblečené jako dospělé ženy. Je to dobrý trend?

„Nemyslím, si že je to trend, který je běžný, nebo se může aplikovat  v běžném životě, to vůbec  ne.

Tanec je estetická záležitost. Líčení patří  k tanci, tanec  je  vlastně  extravagantní a exhibicionistické umění,  snad z toho důvodu by mohlo být omluvitelné, že už  děti v prvopočátcích přidají  k tanci i  líčení. Nicméně, všeho s mírou. Vždy je třeba  zapojit vkus a rozum, měli by pomoci trenéři a rodiče.“

Jsou kostýmy  při hodnocení  důležité?

„Kostýmy jsou nezbytnou součástí choreografie, chcete-li  vyjádřit určitý děj, tak kostýmy tomu musíte uzpůsobit. A chcete-li  být skutečně viditelní a originální a mít na sobě  extravagantní  modely, opět je to estetický vjem, který přenáší emoce na diváky. Kostým je výtvarná záležitost, která je nedílnou součástí tanečníka. A pokud by se  rozhodl mít téměř  nahé tělo,  stále dochází k estetické záležitosti,  tedy samozřejmě pokud je tělo tanečníka  vypracované.“

Vedete klub Beethoven, který se umísťuje dobře, velmi často soutěže vyhrává.  Čím to? Tvrdá dřina, lepší nápady, či vlastnosti tanečníků, skvělá  technika nebo nápaditější kostýmy?

„Dá se říct,  že úspěch tkví  v systematické práci a v choreografii. Ideální je  samozřejmě mít silný tým, ale ten se ne vždy podaří složit.  Přesto dobrá  choreografie a systematická práce vytvoří celek, který  může uspět. Věnujeme se  diskotékovým stylům už 16 let a dá se říci, že v této oblasti patříme ke špičce. Podařilo se nám udělat  hattrick, takže jsme Mistry v kategorii děti, junioři i dospělí.  Dejme tomu, že se nám daří, ale všechno se točí v kruhu. Jeden rok je to takhle a druhý rok úplně jinak.  Musím říct, že zatím se nám těch šestnáct  daří být nahoře.“

Kolik úsilí stojí vést takový úspěšný klub jako je Beethoven?

„Dříve  jsme byli velký  klub, teď jsme trošku menší, vlastně i z toho důvodu, že stárneme a  energie ubývá. Sice jí máme ještě  dost,  máme i mladé trenéry, ale nicméně už zvažujeme,  do čeho se pustíme a  do čeho ne, zda chceme rozšiřovat  některé oblasti nebo ne.  Všechno stojí opravdu hodně  úsilí a síly si dnes už dobře rozložíme.  Dnes  jsme starší,  máme nadhled a máme všechny  hodnoty  jinak srovnané.  Ten,  kdo má zájem s námi spolupracovat, tak s námi spolupracuje,  dělá si vše  po svém a klidněji.  Nevýhoda stárnutí sice je, že  člověku už  méně  nebude, ale zkušenosti a klid jsou k nezaplacení.“

Rodiče se také často obávají, že děti mohou u vrcholových tanečních soutěží zkolabovat.  Není vlastně nic mimořádného, že někdo omdlí atd. Zabýváte se  také touto otázkou?

„V podstatě bych byla ráda, kdyby  všichni měli potvrzení od lékaře, že tyto věci mohou byť  i  jen na rekreační bázi dělat. A dále projít  kontrolou u sportovního lékaře, kde se  nám poodkryjí všechny zdravotní vady, ať  už srdeční nebo jiné. Je to  ochrana, aspoň z části. Samozřejmě také je tu nebezpečí  opotřebení kloubů atd.  Ideální je,  když  jsou trenéři odborně vzděláni a vedou  tréninky  metodicky správně, aby nikoho nezničili. Ale  svou roli také hraje  dědičnost. U tance na vrcholové úrovni  musíme být na zdraví opatrní.“

Vyžadujete od trenérů  v  CDO, aby zdravověda byla součást jejich  vzdělání?  Umí lektoři poskytnout první pomoc?

„Snažíme se pořádat  přednášky, tento rok  byly v oblasti  psychologie a  bezpečnosti práce,  předávali jsme vědomosti, jak šetrně  zacházet  s tělem a učili jsme základy  správného dýchání.  Tedˇ jste mě motivovala k přednášce, kde  bychom si zásady první pomoci opět oživili.“

Jak jde kombinovat  tanec a  zameškání školní docházky?  Některé střední školy už nechtějí  uvolňovat  žáky kvůli kroužkům  a zájmovým činnostem. Důvodem může být i fakt, že zájmových činností je nadbytek.  Jaké jsou Vaše zkušenosti?

„Jsem  bývalý pedagog a zastávám názor, že  aktivita sportovní či umělecká by měla být podporována. Pokud žáci  potřebují uvolnit  ze školy, protože mají zkoušky, nebo cestují na soutěž, pak  já bych rozhodně patřila k těm pedagogům, kteří by byli loajální. Netolerovala bych, když dítě 4x za  rok odjíždí na dovolenou s rodiči, ale vzdělání  bych podpořila.  Nikdy nevíte, jestli se Vám  víc bude hodit to,co děláte jako zájmový kroužek, nebo to, co zrovna studujete, nebo obojí současně. Když student zvládá školu i zájmovou činnost,  tak nevidím důvod, proč by to nemělo být podporované. V pří ;padě, že  učivo nezvládá, tak je to  samozřejmě na uváženou  a je nutné najít nějakou kompromisní cestu. Setkala jsem se ve svém klubu s případy,  kdy děti vůbec nemají problém s uvolněním ze školy a s  podporou ze  strany svých pedagogů, někdy zase prožíváme vyloženě protiklad, kdy učitelé  absolutně nemají pochopení  pro to, že  někdo jde v době školní docházky byť i  reprezentovat zájmový klub. Záleží  na lidech.“

Je  tanec  drahý koníček?

„Záleží na tom,  jakou úroveň  si zvolíte. Když půjdete do tanečního kroužku  jedenkrát týdně, (takové  taneční kroužky či kurzy pořádá v podstatě každá taneční škola), pak  si myslím, že to vůbec  není drahá záležitost. Bohužel, všechno něco stojí, zadarmo je maximálně první náborový měsíc. Poté se každý   už musí zaregistrovat a platit. Nicméně,  na rekreační bázi  tanec  drahý není. Na  soutěžní bázi už  své oběti  má, musíte cestovat po soutěžích, mezinárodních soutěžích, takže narostou náklady na cestovné,   kostýmy jsou drahé, takže tanec se stává nákladnou záležitostí.“

Jsou-li tanečníci na vrcholové úrovni a  cestují – li i do zahraničí, vrací se jim  investice vložené do sebe samotných nebo ne?

„Jak komu. Například, dítě v 6-ti letech začne tančit v nějakém  klubu,  zůstává tam deset, patnáct let, dovrší  18-ti let, změní město a  má možnost bud najít jiný taneční klub,či dojíždět,  může se  uplatnit v reklamách, zkoušet castingy do různých tanečních skupin, kde jsou už  tanečníci  placeni. Ale to je pouze  ten nejšikovnější, jenom  ten, kdo  na sobě tvrdě pracuje, je  výrazná  osobnost a jde si za svým cílem, protože tanečníků,  řeknu to opravdu ošklivě,  je ‚habaděj‘.

Někteří mladí lidé by rádi chodili do kurzů, ale soutěžit se bojí. Jaké možnosti jim  CDO nabízí?

„Každá škola má své podmínky.  Někdy přijdete a jste rovnou zařazeni do soutěžních týmů, (ale jen do těch rekreačních,  tzn. žádná náročná choreografie, žádné náročné prvky, ale skupiny se jdou  reprezentovat na  jeviště). Naše  organizace má vytvořené tyto úrovně: rekreační tance, pokročilé  a vrcholové úrovně. Někde můžete jen chodit do kurzů a  nesoutěžit  vůbec.  Člověk se musí poptat a  nebát se.  U náborů je důležité,  aby trenéři  ‚odbourali‘ strach. Děti  si nevěří, přitom by moc rády tančily. Je dobré  vyzkoušet si aspoň jednu  nebo dvě lekce, dál to už záleží na trenérech, aby člověku pomohli nebát se.“

Roste v České republice zájem o tanec, nebo zůstává  počet zájemců zhruba stejný?

“Dá se říci, že každá  škola vyprodukuje pár šikovných tanečníků, kteří si založí svoji školu nebo   kroužky a takhle to jde pořád dál. Myslím si tedy,  že se  taneční školy spíše rozrůstají, je to v podstatě taková řetězová reakce. Lidé,  kteří  chodili někam tančit, se nechají inspirovat a poselství  tance  nesou dál.”

Jak celkově hodnotíte české tanečníky v porovnání  se zahraničím? Jsme lepší? Jsme horší? Jací jsme?

„Na mezinárodních  soutěžích zaměřených  na umělecké disciplíny  určitě patříme ke špičce. Mám teď na mysli oblast  amatérského  tance, ne profesionálního tance.  Extraligové tance ale již dosahují absolutně profesionálních měřítek, i když  se pohybujeme ve  ‚vodách amatérských‘. Úroveň  neuvěřitelným způsobem stoupá, to,  s čím jste vyhráli před deseti lety, by dnes bylo na úrovni dětské věkové kategorie. Je to tedy  spíše alarmující. Je vůbec v  pořádku  tato vzrůstající kvalita a náročnost?  Vyvstává otázka, pokud děti tak tvrdě trénují,  zda  ještě v patnácti  letech budou  mít tanec rády. Číhá na ně  nebezpečí vyhoření.  Dříve jsme tanec dělali se zájmem a na soutěže se jezdilo tak 2x do roka. Od šesti let se už může  jezdit na soutěže, dnes například streetový tanečník vyjede na soutěž klidně desetkrát  či patnáctkrát do roka, diskotékový tanečník to samé, je to opravdu náročné.”

Dá se říci, že Češi si stojí dobře  i na profesionální  úrovni. V čem tkví naše síla?

„Dříve se říkalo: ‚Co Čech, to muzikant‘.  Nevím,  jak to nazvat, ale my Češi máme schopnost pro něco se  nadchnout, to dokáže velká většina Čechů. Pak jsme „pracovité včelky“.  Máme syndrom, že pocházíme z malého rybníčku, kdo  chce něco dokázat, musí vydat  o to více energie a síly, protože ví, že to bude těžké.   Schopnost nadchnout se  a začít na sobě tvrdě  pracovat, ta je nám přirozená.“

Děkujeme za rozhovor

 

Eva Smolíková

Foto: archiv Evy Vlkové, Eva Smolíková

Taneční magazín

Brno žilo tancem, sportem a zábavou

Během festivalu zábavy Dance Life Expo tanečníci opět překonali rekord!

 

 

O víkendu 4.-6.listopadu brněnské výstaviště ožilo sportem, tancem, zábavou. Každý z návštěvníků si mohl vybrat druh sportu a tance jeho srdci nejbližší.  Nespočet atrakcí doplnila navíc  např.výstava karavanů, přednášky o cestování a samozřejmě největší hit festivalu Flash mob!

FattyPillow a Ondřej Sokol se předháněli v tom, kdo udělá lepší „holubičku“.  Myslíme, že zdařilé byly obě a těžko vybírat.

dsc_1261 dsc_1263

Návštěvníci se tu také setkali se svými oblíbenými  you2bery a brzy na to se na jevišti, za údajně nejpřísnějších bezpečnostních opatření, objevil Michael Jackson a ne jeden. Byl tu hned ve třech vydáních!  Každý z Michaelů předvedl, co umí a diváci si nakonec zvolili, kdo by asi nejpravděpodobněji mohl být Michael (pro někoho tedy mohlo být  překvapením, že Michael nezemřel a objevil se právě na brněnském výstavišti). Připadalo nám ale podezřelé,  že Michaelové Jacksonové se až nápadně podobali hercům Lukáši Pavláskovi, Ondřeji Sokolovi a Jakubu Kohákovi.   Všichni tři pánové pomohli návštěvníky a tanečníky naučit choreografii a pokusili se překonat loňský rekord v počtu tančících osob. A to se jim povedlo!

dsc_1264 dsc_1269

dsc_1276 dsc_1283 dsc_1296 dsc_1298

Monika Rebcová a její Batocu nás přivedlo do africké džungle.  Divoké rytmy pěkně rozproudily krev všem přítomným.

dsc_1209 dsc_1215 dsc_1217

Dále tu byly soutěžní klání a vystoupení těch nejlepších a světově uznávaných tanečníků a choreografií. Tady jsou některé z nich.

dsc_1170 dsc_1175

dsc_0016-001 dsc_0018-001 dsc_0031-001

Návštěvníci zhlédli soutěžní vystoupení   tanečníků CDO (Czech dance organization)

Zeptali jsme se….

Jaké soutěže CDO probíhaly v rámci Dance Life Expo?  Jak hodnotí  tanečníci prostředí na brněnském výstavišti?  

10527427_10202435244511606_4915073290495490268_n

Eva Vlková, prezidentka CDO:  „Czech Dance Organization /CDO/ je tradičním pořadatelem podzimní tour Czech Dance Masters 2016. Jedná se o 15 ligových soutěží tanečních stylů Hip Hop, Disco Dance a Street battle, zakončené MČR s nominací na mistrovství Evropy a světa 2017, vyhlašované mezinárodní sportovní a taneční federací International Dance Organization /IDO/. Dvě soutěže této podzimní tour se konaly právě v rámci veletrhu tance Dance Life Expo. Organizátor DLE 2016 vytvořil skvělé prostředí pro tane níky, které v kombinaci s úžasnou atmosférou umocnily mistrovské výkony tanečníků a prestiž Czech Dance Masters soutěží Disco Dance a Street Battle.

Partnerská spolupráce CDO a DLE (Dance Life Expo)  je již tradicí, která nás zavazuje vnášet progres do celorepublikových tanečních soutěží a právě pozitivní zpětná vazba od tanečníků je nám velkou inspirací!

Jsem přesvědčena, že diváci, kteří zhlédli program Dance Life Expo, tedy i soutěže Czech Dance Masters 2016, si přišli na své.

Organizátorům DLE 2016 děkujeme!“

A my také děkujeme

TM

 

 

Oblíbené  bollywoodské tance v podání ÓM Dance Academy

dsc_0035 dsc_0054-001 dsc_0107-001

Vogue  patří k atraktivním tanečním stylům,   zalíbil  se i Madonně a dalším hvězdám

Moniku Prikkelovou, z agentury  Mondance,  jsme viděli během show a také v rámci jejích workshopů

dsc_0005dsc_0002-001 dsc_1247

 Zeptali jsme se…

Co je vlastně Vogue a proč se stal tolik oblíbený?

monika2

Monika: „Vogue je taneční styl, který vznikl spojením tance a módy v New Yorku.  Je charakteristický svými pohyby rukou, je rychlý, rytmický, můžete si
snadno představit, že to jsou modelky, kdo před Vámi tančí, asi tak by se
dala vyjádřit hlavní myšlenka tohoto tanečního stylu. Název dostal podle
magazínu Vogue a zpopularizovala ho Madonna. Ona je komerční zpěvačka,
která tento styl přinesla lidem a rozšířila ho. Lidé obdivují Madonnu a
spolu s jejím singlem Vogue se zvednul i zájem o taneční styl Vogue.
V 90.letech Madonna viděla tančit tento styl některé tanečníky a přizvala
je do svého klipu. Já jsem dokonce jednoho z těchto choreografů potkala,
je to už starší pán, ale je stále co se od něj učit a je to skutečně velmi
zajímavé. V současné době nejen Madonna, ale i další hvězdy jako Beyonce, Rihanna  či  FKA Twighs prezentují Vogue na svých turné.“

 Už jste vystupovali v Brně v minulých letech?
Monika: „ Ano, několikrát. Atmosféra je tu příjemná, potkáváme tady
tanečníky z celého Slovenska a České republiky, jsem moc spokojená.“

Děkujeme

TM

 

 

Festival očima pořadatelů

Zeptali jsme se….

Martin Fiedler, pořadatel Dance Life Expo

dsc_0122-001

Která atrakce nebo show byla letos pro tanečníky a návštěvníky   Dance Life Expo  nejzajímavější?

„Největším hitem  je každoročně Flash mob,  protože prezentuje vlastní myšlenku celého Dance Life  Expo. Snažíme se, abychom  prostřednictvím tance a pohybu propojili  širokou veřejnost s profesionálními i amatérskými  tanečníky. Choreografie je opravdu  jednoduchá, v letošním roce  nám pomáhali herci Ondra Sokol,  Jakub Kohák a Lukáš Pavlásek. Podařilo se nám překonat loňský rekord, tento rok zde tančilo  1577 tanečníků!  Flash mob je takovým vyvrcholením Dance Life Expo.  Dále zde probíhá 80 workshopů, vyučují  zde  zahraniční hvězdy, Evgeny Greshilov  zastupuje pole dance, pro step  je tu hvězda Ruben Sanchez,  Ra bach  pro  street dance, to jsou tedy zahraniční hvězdy a také je tu česká  primabalerina  paní Nikola Márová. A samozřejmě mnoho dalších  elitních tanečníků,  takže lidé mohou navštívit workshopy,  vidět show, soutěžit.  Letos jsme uspořádali méně  show,  už jich není 90, ale asi jenom  40, protože při všech programech, které tady probíhají,  je tak vysoký počet   show  zbytečný. Celý festival  je vlastně rozdělen  do třech či  čtyřech bloků,   tedy na top show  a na art show, kde jsou spíše  národní divadla a konzervatoře.“

Přijdou si tady  na své i ti, kteří se  zabývají o odborné věci, nebo jde  spíše o zábavu?  

„Dance Life Expo je součástí festivalu zábavy, takže projekt je spíše komerční. Jsou zde  dvě roviny, u workshopů  se jde do hloubky,  vyučují zde  opravdu kvalitní lektoři a  lidé si mohou  vybírat z mnoha tanečních stylů. Jsem také  tanečník a vím, co bych asi od takového festivalu  očekával. Stage je komerční záležitost. Tento rok jsme  zrušili divadelní stage, protože prostředí tady skutečně není vhodné pro reprezentaci divadel a jejich baletů. Celkově se dá hovořit spíše o komerčním formátu celého festivalu.  Proto jsme  vybrali jen pár vystoupení  pro hlavní komerční stage  Evropa2 a zvolili jsme vystoupení tak, aby byla vhodná  a   dala se  vůbec zařadit do celého programu.  Tanečníci mají tři možnosti, bud půjdou na workshop, nebo tu mají  svoji show, mohou se jít  podívat na jinou show anebo   si jdou zasoutěžit.“

Zůstane pro příští rok program stejný, nebo plánujete opět nějaké změny?  

„Je naším zájmem, abychom zde přivítali co nejvíce tanečníků, (kromě široké veřejnosti). Ne každý tanečník musí být motivován přijet do Brna  jen kvůli workshopům, nebo show, pokud se jich aktivně neúčastní.  Pořádáme tu také různé soutěže, například  letos zde  probíhá Mistrovství Evropy  IDF. Na jedné straně je to vydařené,  je tu přibližně  850 tanečníků, na druhé straně to  také není úplně přesně to, co jsme chtěli,  protože zastoupení Čechů není velké. Naše  taneční sezona skončila už v červnu,  tanečníci staré choreografie  tančit  nechtějí a nové  ještě nevytvořili. Situaci nenahrává ani fakt, že  minulý týden probíhalo Mistrovství IDO, což je konkurenční organizace, takže  účast není úplně nejlepší. Přiznávám také, že   jsme  trošku svázaní pravidly  IDF, dost komplikovaně se všechno  organizuje. Z tohoto důvodu uvažujeme, že  příští rok půjdeme  ještě trošku jinou cestou. Přemýšlíme o koupi licence na pořádání  světových soutěží.“

Je tu letos více návštěvníků   nebo počet   zůstal stejný?

„Počet účastníků workshopů   v tomto okamžiku  neznám. Je možné, že letos je jich více, také ceny byly  tento rok výhodnější.   Účastníků show  je méně, protože show   probíhá jen jeden  den, ale kvalita pro nás byla prvořadá, ne počet lidí.  Mistrovství  Evropy se zúčastnilo celkem asi  1000 tanečníků, takže odhaduji, že  tady může být za tři dny třeba  půl tisíce tanečníků. Odhaduji, že čísla návštěvníků jsou srovnatelná s minulým rokem.“

Děkujeme

TM

 

 

 

Zeptali jsme se …..

Petr Kudýn, spoluorganizátor doprovodného programu

dsc_0119

Které sportovní hvězdy se zúčastnily letošního SPORT Life pro mládež a které disciplíny si mohly děti vyzkoušet pod jejich dohledem?

Petr Kudýn: „Sportovně vzdělávacího  dopoledne pro mládež se v letošním roce  zúčastnili fotbalista Tomáš  Řepka, Štěpánka Hilgertová, Kateřina Neumannová a  Hanka Kynychová. Tyto  čtyři sportovní  hvězdy  byly dětem k dispozici při  jednotlivých sportovních disciplínách, jako je  orientační běh, fitness, workout, fotbal, hokejbal a sportovní lezení.“

Kolik škol se zúčastnilo?

„Celkem se přihlásilo 14 základních škol a celý program si užilo přibližně 700 dětí, které byly rozděleny  do skupin, z nichž některé se  aktivně účastnily sportu, některé se  účastnily pouze přednášek  a  další  navštívily areál festivalu a účastnily se pouze  společných programů.“

Odhadujete, že letos se zúčastnilo více dětí než minulý rok?

„Myslím si, že se jedná o přibližně stejný počet dětí jako v loňském roce.“

Jakou  sportovní atrakci jste si vybral vy?

„Sportovních atrakcí na festivalu bylo opravdu hodně,  odehrávaly se průběžně každý den.  Za sebe můžu říci, že jsem si vyzkoušel sportovní lezení a aktivně se účastnil tanečního flash mobu.  S pomocí Jakuba  Koháka, Ondřeje Sokola a  Lukáše  Pavláska, všech těchto tří hereckých osobností,  jsme  se tu snažili  překonat taneční  rekord z minulého roku, což se nám povedlo!  Vždyť letos zde tančilo naši  choreografii  1577 lidí, to   je prostě  super!“

 

Děkujeme za rozhovor

Foto: Eva Smolíková, archiv Moniky Prikkelové, Evy Vlkové

Taneční magazín

 

 

 

 

 

Vyvrcholení dvou a půl měsíční tour, to je – Czech Dance Masters 2016!!

Právě proběhla soutěž pod záštitou Czech Dance Organization, která určila ty nej nej tanečníky z České republiky

 

Nej, nej  taneční skupiny ČR se sešly na jednom jevišti!  Mezi nimi byli zvoleni absolutní vítězové –  to je Czech Dance Master 2016!

V dětské kategorii  vyhrála taneční skupina MIRÁKL s choreografií Andrei Burešové  a Markéty Vajdíkové NOHY

V juniorské  kategorii je vítězem Taneční skupina RADOST – IMPULS BOHUMÍN s choreografií PŘEJDI!, kterou pro Vás připravila Lenka Krčová a Linda Rančáková

V dospělácké  kategorii zvítězila  choreografie ANNIVERSORRY Dano Liptáka a taneční skupina B. D. S. ACADEMY PRAHA 

Průmyslový palác v pražských Holešovicích se v neděli 26. května otřásal v základech. Již z dálky byla slyšet hudba, hala se hemžila postavami v krásných kostýmech, nabitými  energií a připravenými bojovat  o titul Czech Dance Master 2016.  Sešlo se tu na 8000 tanečníků, trenérů a přibližně 6000 diváků.

Velké Grand finále čekalo zúčastněné tanečníky po dvou a půl měsíčním soupeření.

Výkony hodnotila i VIP porota, která se  skládala nejen z partnerů CDO, ale i známých osobností. Sešli se tu Petr Čadek, choreograf a tanečník, česká snowboardistka závodící ve snowboardcrossu a OLYMPIJSKÁ VÍTĚZKA v této soutěži na Zimních olympijských hrách 2014 v Soči- EVA SAMKOVÁ a také  oblíbený  český herec,  známý z filmu Kamarád do deště a hvězda muzikálu Děti ráje – Lukáš Vaculík.

Co říká Lukáš Vaculík tanci?

Lukáš   Vaculík:

„Nemám ani v muzikálu, ani ve filmu žádnou taneční scénku, to jsem si vymínil. Nechtěl jsem, aby se diváci týrali pohledem na tancujícího Vaculíka.

Ale vlastně jsem na tom byl s tancem vždy velmi dobře… pokaždé, když jsem se objevil na parketu, všichni věděli, že už mám přebráno a půjdu spát. Tanec pro mě znamenal spánek“, upřesňuje svůj vztah k tanci Lukáš Vaculík.

Přinášíme  přehled finalistů, na které bylo radost pohledět

DSC_0461DSC_0463DSC_0475DSC_0483DSC_0486DSC_0488DSC_0493DSC_0501DSC_0508DSC_0511DSC_0513DSC_0516DSC_0521DSC_0525DSC_0530DSC_0534DSC_0537DSC_0539DSC_0541

DSC_0550DSC_0554DSC_0563DSC_0566DSC_0571DSC_0574DSC_0576DSC_0577DSC_0580DSC_0582

DSC_0585 DSC_0589 DSC_0591 DSC_0593 DSC_0594 DSC_0595 DSC_0598 DSC_0601 DSC_0605 DSC_0614 DSC_0615 DSC_0618 DSC_0619 DSC_0622 DSC_0623 DSC_0624 DSC_0625 DSC_0627 DSC_0636 DSC_0641

DSC_0655 DSC_0657 DSC_0659 DSC_0660 DSC_0665 DSC_0667 DSC_0668 DSC_0674 DSC_0676 DSC_0678

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Rozhovor s choreografkou, tanečnicí a manažerkou CDO BÁROU GUZDKOVOU

“Baví mě se předvádět, jsem takový exhibicionista”

 

 

1. Vy tančíte jazz a jste velice úspěšná. Proč právě jazz?  V čem tkví jeho  kouzlo oproti  jiným tancům?

„Jsem takový  exhibicionista, jsem člověk do větru, baví mě předvádět se. Jazz je  určený pro lidi, kteří mají rádi publikum, mají rádi velkou show, také jazzovou muziku samozřejmě,  proto jsem si vybrala právě jazz.

Jako dítě jsem začínala s show dance, s contemporary a s modernou, ale později  jsem se upnula hlavně na jazz. Myslím si, že k  mé povaze je  tento taneční styl  ten  nejlepší.“

2. Když se nějaká rodina či dítě rozhodne pro jazz, co ho čeká? Těžká technika nebo lehce zvládnutelná ?

„Jako  u každého  artového  tancování, technika je samozřejmě důležitá. Využijí se  zde základy baletu, ale technika jazzu není ta nejnáročenější technika artových tanců. Dítě spíše  čeká trenink jeho osobnosti,  aby se nebálo vyjádřit své pocity před diváky, hlavně se musí naučit  prodat jazz. Jazz je opravdu tanec pro lidi, není s& aacute;m pro sebe (užívám si své pocity), ale je tu  hlavně  proto, aby bavil  diváky a ukázal jim, že si vystoupení  užíváte.

Trénink děti  samozřejmě čeká, ale technika u tanečních stylů  jako  je třeba moderna,  contemporary nebo balet je mnohem těžší. Řekla bych, že klasický jazz je ideální taneční  styl pro děti, které  pravidelně hopkají před televizí a chtějí své umění  stále někomu ukazovat.“

3.  Je  tento taneční styl drahá záležitost, nebo stačí „tepláky a pití“?

„Na trenink samozřejmě stačí tepláky a pití, ale později, když přijdou kostýmy s nějakou rekvizitou, to už je finančně náročnější. Myslím, že je to až na úrovni baletu,  kostýmy jsou různě vykamínkované, vyperličkované jako to známe z filmů (Chicago),  tyto   kostýmy jsou mnohem dražší  oproti moderně, kde se dá tančit i v teplákách nebo v nějakých minimalistických trikotech. Boty jsou většinou jazzové, ale dají se využít i pro jiné tance, takže tato položka  nehraje až takovou roli. Malé děti tančí v piškotech,  finanční zátěž  přichází až později. Mluvíme-li o soutěžním jazzu, kostýmy jsou  drahá záležitost.“

4.  Je pravda, že lidé, kteří vyhledávají jazz, jsou emocionálnější, jsou hlubší povahy?

„Určitě. Rozlišujeme několik stylů jazzu, tzv.  Broadway jazz, lyrical jazz. Ten, kdo ovládá  několik stylů, přijde  na trenink a řekne  si: „Tak,  dnes mám právě náladu na lyrický jazz, chci vyjádřit tyto pocity a vpravit je  do svého tance.“

Někdy se chci předvádět, chci se s dětmi  vyblbnout, tak si naopak pustíme nějaký živý jazz, třeba   se saxofonem a pořádně tam vybijeme energii.

Jazz nabízí  několik směrů, každý člověk  má něco  raději něco méně, ale vždy je tam možnost  to trošku obměnit. Jednotvárný není jazz určitě, není  to hudba pro povrchní  povahy.“

5. Platí o jazzu také, že musíte doslova žít tento  životní styl, abyste tu hudbu „dostala pod kůži“?

„Pokud se stane  vaší vášní a povoláním, jako se to stalo mně,  tak už to dost ovlivňuje celý  můj život mimo parket a sál. Poslouchám i doma jazzovou muziku, nemám jí  nikdy dost. Dnes  i různí interpreti  předělávají písničky do jazzového stylu,  takže je stále co poslouchat. Myslím, že mým životním stylem se jazz stal docela dost.“

Není to samozřejmě podmínkou, lze „vypnout“. Já  si  také někdy ráda odpočinu.“

6.  Kolik času jste věnovala tréninku, když jste se rozhodla být profesionální tanečnice? Trénovala jste  do strhání těla nebo stačila „hoďka a hotovo?“

„Tancuji od čtyř let,  ze začátku těch  tanečních stylů bylo více, ale už  od základní školy jsem věděla, že jazz mě baví úplně nejvíc. Tehdy jsem  byla součástí skupiny, tedy jsem  musela absolvovat i ostatní styly,  ale vždycky jsem se těšila na sólové tréninky, kde jsem se věnovala mému milovanému  jazzu.   Od střední školy, kdy jsem začínala i s trenérskou činností, jsem už dělala jazz víceméně pořád. Bylo to v takových návalech:  léto jsem byla schopná trávit po tanečních školách, od září (i s ohledem na školu) toho bylo méně, ale pokud bych přepočítala trénink  na hodiny, tak to určitě byly nějaké dvě, tři hodiny denně.“

bara_guzdkova

7. Nebylo Vám líto, že ostatní se opalují a vy tančíte?

„Nikdy mi to nebylo líto. Musím přiznat, že holky na gymplu  i na základní škole chodily ven a my jsme prostě měli tréninky, vystoupení, soutěže, mezinárodní soutěže. Zřejmě  jsem přišla  o spoustu oslav a párty, ale nikdy mě to nemrzelo. Zpětně vím,  že to, co jsem se naučila, nebyl jen samotný jazz dance, ale i disciplína, pravidelnost, dodělat věci do konce, takže si  myslím, že  trénink mi dal i spoustu dobrých vlastností  do života. Nikdy, nikdy jsem toho nelitovala.“

8. Je jazz v současné době oblíbený taneční styl v ČR nebo je spíše menšinovou  záležitostí?

„Začala bych trošku okolo. V dnešní době je největší boom streetových a hip hopových stylů.   Když chcete tančit jazz, nenaučíte  se ho ani za rok, ani za dva. Možná po pěti letech si můžete říct, tak něco málo možná umím. U streetu je  to naopak,  chodíte chvíli na trénink,  už trošku něco umíte, je to takové rychlejší. Hlavně pro  děti má význam, že  výsledek je  rychlejší, takže v tomto směru je street asi baví trošičku více. Na  druhou stranu u jazzu nemáme takový úbytek tanečníků. Ty   děti,  které se rychle naučí street, tak zase dokáží rychle přestat. Já si nedokážu představit,  vlastně to u nás ve skupině  ani nevidím, že by najěké dítě, které tam deset let tvrdě dře, jen tak odešlo. Neřekne si,  že všechnu tu práci „hodí do kopru“ a začne se věnovat třeba keramice…. 🙂

My jsme  ve skupině skoro všichni  soutěžně tančili  až do  vysoké školy, později  už samozřejmě málokdo u  toho zůstal. Nebo se někdo rozhodnul pokračovat a stát se profesionálem. Všeobecně se dá říct, že  nemáme takový úbytek tanečníků, je nás  méně  v tomto tanečním soutěžním světě, ale za to jsme vytrvalejší.“

9. Vrací se lidé k jazzu třeba poté, co vystudují vysokou školu?

„Z mé zkušenosti vím, že   i při vysoké škole se tanec někdy zvládnout dá. Pokud ho má člověk opravdu rád, jde to. A pokud už někdo přestane se soutěžením,  vyhledává si třeba  lekce  tance nebo  open class. Myslím si,  že tanec nelze jen tak opustit beze slova, zavřít taneční boty a už se  k tomu nikdy nevrátit. Lidé se k tanci vrací jako ke koníčku, nevěnují tomu tolik času. Pokud nejsou aktivní, tak aspoň vyhledávají taneční akce nebo jdou na tanec jako diváci.“

10. Pomohly popularitě jazzu filmy?

„Filmy zprofanovaly jazz, ukázaly ho v té nejčistší podobě. Muži aspoň ví, že jazz je hezké ženské tancování.“

11. Muži  se věnují tanci méně?

„Určitě. V jazzu mnohem, mnohem méně. Pro  kluky  je to náročný  trénink, více než na streetové disciplíny,  navíc přetrvává názor, že  hip hop je mužský, ale jazz si muži  neumí u sebe  ani představit. Říkají si: „Jeje,  jak v tom budu  vypadat?“  Tady je hlavní důvod.“

12. Náročnější trénink? Kluci nechtějí tak tvrdě dřít?

„To ani ne, ale  je to otázka i rozsahu, to se jim už nepozdává. Hlavně je to zženštělý tanec, vidí holky a flitry, připadají si, že oni  muži do toho nepatří. Vnímají jazz jako ženský  styl a nechtějí to. Ve stepařských  studiích je kluků  docela dost. Oba dva tyto styly se prolínají,  oba začínaly na Broadwayi,  přesto  ve stepu muži  jsou a v  jazzu ne.“

bara_guzdkova4

13. Jazz je černošský tanec. Češi nejsou tak temperamentní, nedáváme své city najevo. Je to vůbec vhodný tanec pro nás?

„Dá se to naučit. Nebo spíše než  naučit – spousta lidí tu hudbu cítí. Samozřejmě, kdybych se já  postavila vedle nějakého černocha, bude můj tanec  vypadat jinak. Nemyslím si, že to nemůžeme tančit, že by to bylo hloupé. Ale budeme jiní. Můžeme v jazzu  být i  dobří, ale když porovnáte lidi z oblastí, odkud jazz vyšel, bude to jiné, to určitě. Clasical jazz zní od černošské kap ely úplně jinak, žádná  česká kapela to takhle  nezahraje. Vychází to z toho, že oni  mají ten styl vrozený a my naučený.“

14. Je ten rozdíl na škodu?

„Ne není, je to zase něco jiného, objevujeme nějakou  novou dimenzi, přinášíme něco svého, nikde není psáno, že je to blbé. Ale  zatím v Česku ani v tanci, ani v muzice nikdo s nějakou extra novou dimenzí nepřišel a spíše se snažíme dohánět klasiku…“

15. Jazz není starý tanec, vznikl ve dvacátém století. Je to móda? Vydrží  zájem o jazz?

„Třeba standard se drží, pole dance i orientální tanec byly takové módní vlny. Pole  dance i belly dance bavil ženy chvíli,  rozmach tu byl a najednou zájem ochladl,  tyhle styly si neudržely svou základnu. Ženy se naučily  tento styl   a pak se chtěly  zas realizovat někde jinde.

|Jazz dance se bude držet na nějaké hladině, už tady jsou dobří lektoři, tanečnici,  zahraniční lektoři,  nemyslím, že zájem bude nějak stoupat, ale určitá základna tady vybudovaná  je.  Tihle lidé budou předávat své základy dál, svým dětem, svým rodinám.

Artové disciplíny  se nedají jen tak opustit, je s tím příliš mnoho práce.

Chodím na workshopy v Praze, znám lektory, chodí tam i  dost amatérů, nejsou to profíci, nejsou kdo ví jak dobří, ale chodí. Baví je muzika,  produkujeme si nové lidi, kteří se o tento styl budou zajímat.“

16. Jak si vedete na soutěžích  v jazz dance?

„CDO (Czech dance organization) pořádá kategorie formace, malé  skupiny,  dua a sóla.

Na soutěžích jsou  zastoupeny  všechny formy  jazzu. CDO vysílá své tanečníky, kteří se umístí na prvních třech místech v ČR  na mezinárodní klání, kde jsme dost úspěšní.“

17. Říká se, že jazz je pro tanečníky, kteří chtějí vyjádřit  „svou duší“. Jak to jde dohromady se soutěžením?

„Je několik směrů jazzu,  já teď mluvím  o klasickém Broadway jazzu. Pak je  tu  jazz lyrický, který se upíná k vyjádření pocitů, k interpretaci své duše, nitra. Technika je podobná,  ale lyrický jazz vyjadřuje pocity a všechno, co prožíváte.“

18. Je také možné soutěžit v lyrickém jazzu,  tedy v pocitech, v tom, co prožíváte?

„No,  jsou na to soutěže, ale je to samozřejmě velice těžce porovnatelné, velice. Zrovna v tom soutěžním  tancování hraje velkou roli technika, ta  se porovnávat dá. Tam jako porota poznáme,, kdo je na tom lépe a kdo hůř, ale pocity?  To nemůžeme   nikomu říct, jestli cítí   dobře nebo špatně. A to je to, co je na lyrickém jazzu krásné. To, co některé přitahuje k lyrickému jazzu. Tady  není špatně nebo dobře, tady jsi to „TY“.  Je na tobě,   jestli cítíš takhle, my ti to nemůžeme nijak vymlouvat a ani tě to nemůžeme naučit nějak cítit.

Lektor jazzu může dávat  nějaké varice nebo pohyby, může říct, že teď půjdeme zprava doleva, nebo nahoru, dolů, ale nikdy nemůže tanečníkovi  říct, že  teď má cítit takhle, protože teď jsme smutní. Pokud ten člověk  není smutný, tak to tak neucítí a převede si  do svých pocitů. Na tomto principu se tančí  lyrický jazz, řekla bych. Porovnat  tento styl tance  jde opravdu jen těžko.

Když se my porotci  na soutěžích setkáme se dvěma  sólistkami,  jedna předvede  jazz v zamilovaném  stylu a jedna ve  smutném, nemůžeme  říct, že jedna vyhrála, protože byla hezky veselá. Spíše se  tedy orientujeme na techniku a  celkovou choreografii, v pocitech nemůže nikdo soutěžit.

Ale my v CDO netlačíme  děti: “Musíš vyhrát“  potěší nás sice, když jsme první, ale nerveme si medaile z krku…

Říkáme dětem: „Hlavně  si to užijte, tančíte na Mistrovství republiky.“ My porotci dobře  víme, že nejsme branky, body, vteřiny.

Hodnocení je také individuální,  každý porotce  hodnotí jinak, někdo je unešený z nápadu, jiný  z choreografie, další  z techniky, zkrátka, každému se líbí něco jiného. Proto jsou  výsledky každý rok jiné. Porota se  sejde a řekne si: „Tak  letos bylo nejlepší tohle“.

I tanečníci si uvědomují,  že  tanec je těžko   porovnatelný, říkat si: „Ten vytočil pět  otoček a ten jen tři, takže je lepší ten s pěti“, to nelze. Tanečník se třemi otočkami měl  zase úžasný výraz a procítění, a to, co chtěl sdělit, to sdělil naprosto přesně,  porota i diváci byli  nadšení. A potom i dětem, které prohrály,  říkáme: „No, musíme se více snažit  a třeba příští rok ….“

Ten,  kdo se v CDO nějakou dobu pohybuje, dobře ví, že jednou  je na koni tenhle, podruhé zase tamhle ten.  Řekla bych, že trend „Přivezte sto medailí, jinak se nevracejte!“ už takový není.

I kluby to berou tak: „Teď vyhráli tihle, tak se na ně podívejte a snažme se být lepší.“  Dnes se kluby nesnaží být lepší než někdo, ale snaží se být lepší než byli oni sami loni. Snažíme  se růst a prohrávat, to je to, co mě  soutěžní tancování dalo.

Prohry  jsou,  když se naučíte prohrávat  v „pitomých“  soutěžích, když  je vám dvanáct,  pak je  jednodušší v životě přijímat větší prohry.

Děti nám sice v klubu pláčou, když nemají medaili, my ale říkáme, že musí  na sobě více pracovat. Tímto se děti učí  chápat, že někdo může být lepší než oni, že úspěchy nejsou zadarmo. Prohry  ani výhry nejsou na škodu. Ten,  kdo vyhraje, ví,  že se mu zúročila práce, když  bude na sobě pracovat,  vyhraje. Má to něco do sebe, prohry i výhry.

Když můj domovský klub prohrál, děti stály  a  koukaly, očima se ptaly: „Jak je to  možné?“ Ale pak pochopily, že to tak asi muselo být, že si to asi nezasloužily. A tohle je dobré pro děti i pro rodiče. I rodiče většinou řeknou: „Nic  si z toho nedělej, ono se to příští rok určitě podaří.“

Samozřejmě jsou a  budou i  ambiciózní rodiče, možná je to komplex, dokazují na dětech to, co sami nedokázali. Ale u nás v CDO je všechno  přátelské, nikdo by  neměl mít  obavy vstoupit do soutěžního tancování, nikdo neřeže děti za to, že nevyhrály. Není tady  žádné finanční ohodnocení, vítězové nedostávají žádné finance, pořád jde jen o plastovou medaili, takže tady není nějaká šílená motivace.“

bara_guzdkova2

19. Sporty jsou finančně ohodnocené a tanec není. Proč?

„Je těžké vůbec říct, zda je tanec sport nebo není. Je sport nebo umění?

Někdy naši tanečníci podávají doslova sportovní výkony, jindy  tu máme třeba lyrický jazz, který jasně sport není, je to umění.   Některé naše složky určitě budou stále uměním   a disco dance  bude  možná tanec jako sport.

Na tuhle zapeklitou  otázku často  narážíme.  A musíme odpovídat: „Jak kdy. Podívejte se na naše dva různé styly a posuďte sami.“  V soutěžním tancování nelze toto obecně říci.“

20. Souhlasíte, aby se tanec  stal součástí olympijských her?

„To je těžká otázka. Vedla jsem na toto téma několik debat, slyšela jsem několik odpovědí.

Tanec patří na divadelní jeviště, na parket, i když v soutěžním   tanci jezdíme také třeba do sportovních  hal. Ale přece jen bych nerada viděla tanec pod nějakými zářivkami  a startovními čísly. Na druhou stranu mnozí  říkají: „Ono by nám to pomohlo, kdybychom spadali pod sport, byli  bychom bráni jako plnohodnotní.“

Podle mého názoru cesta k popularizaci tance  musí vést jinudy. Ráda se podívám na gymnastiku na olympijských hrách, ale tanec tam moc nevidím.   Měl  by zůstat tam, kde se vyvíjí. Cesty k jeho oblibě musíme  hledat jinak.

Mám zkušenost z Polska, pracovala jsem tam, jezdím tam tvořit  choreografie. V Polsku  jsou televizní show, kde se  tanec stal opravdu populární záležitostí, situace je dnes taková, že při vystoupení je  zpěvák a s ním  i tanečníci jmenováni jmény.

Je to samozřejmě komerční cesta,  ale podařilo se jim, že zpěvák i tanečníci  natočí videoklip a  všichni vědí, jak se ti lidé ve videoklipu jmenují. O tanečnících se ví,  kde  už vystoupili, co dělají, zkrátka jsou na tom stejně jako jiné showbyznysové hvězdy.

V Polsku běží  tři taneční soutěže,  takže polský divák vidí   3x týdně taneční soutěž v hlavním vysílacím čase.  Je to komerční  tanec, žádný balet, ale už je soutěž koncipovaná tak, že tanečník, který vyhraje, musí  zvládnout  standard, modernu, hip hop,  ča-ču, afro tance, škála je široká.  Běžný divák rozliší pomalou a rychlou hudbu, ale v Polsku se laici začínají orientovat v nějakých stylech, berou tanec jako součást kultury. Divák už má přehled, tancem se zabývají  běžní lidé, zájem běžných lidí o tanec je už v jiné rovině.  Takhle bych si tu cestu představovala i u nás, spíše takto, než tlačit tanec  do olympijských her. Bylo by krásné, kdyby si lidé  všímali, že za zpěvákem je někdo, kdo se snaží diváka pobavit, zaujmout.

V Polsku začali s jednou soutěží, mělo to šílenou sledovanost, další konkurenčí televize si udělali svůj formát soutěže, další také. Lidé  už mají dost seriálů. Navíc tanečníci jsou krásní lidé.  Když přijde tanečník, tak se na něj prostě „kouká.“  I u nás by tanec měl být pro televize zajímavý.  Pěveckých superstar jsme měli až dost, nevyprodukovali jsme nic zvláštního. Sledovat dobré taneční výkony by bylo  příjemné.

České publikum ale vyžaduje spíše kriminálky. Mnohdy se musí ustoupit z kvality a prodávat brutální věci, krása je lidem k smíchu.

Já nemám  doma už ani televizi. Opravdu mě překvapuje, když  náhodou u rodičů  zapnu televizi, tak zásadně běží kriminálky. Stále se divím, že toto lidi pořád dokola baví. Zaráží mě, co je chtěné. Kdyby to chtěné nebylo, tak to nebudou vysílat.

Já si raději na internetu čtu  zajímavé rozhovory s tanečníky a sleduji  taneční vystoupení.”

21. Názor mnoha mužů zní: „Jedinný tanec, na který se budeme dívat,  je  striptýz, tanec u tyče atd.“ Co Vy na to?

„Nevím, proč Čechy takhle dopadly…..“

22. CDO  je největší česká taneční  organizace. Jaké  možnosti a aktivity nabízí?  Kdo chce soutěžit, musí být členem CDO?

Registrujeme 10 000 registrovaných a 5 000 evidovaných členů, to znamená, registrovaní platí příspěvek  a mají nějaké výhody, evidovaní  neplatí, také mohou  jezdit na soutěže, které  pořádáme. Jsou zde dvě  tour:   Extraliga – která probíhá od října do konce ledna, dále Mistrovství  ČR v disco  dance a  hip hopu, tj.  sólo, duo, malé skupiny.

Jsme   největší  taneční organizace v ČR, proto   máme skvělou databázi, když nám kdokoliv napíše, můžeme poslat jaké taneční školy jsou v jeho okolí, máme přesně napsáno, jaké školy jsou registrované v Praze, v Karlových Varech, takže můžeme poskytnout informaci o školách a čemu se věnují.

bara_guzdkova3

23. Češi jsou v soutěžích úspěšní, vyhrávají proti velkým zemím. V čem vidíte základ tohoto úspěchu?

„Ne, že bychom byli pracovitější,  ale ta čísla jsou vždy velice originální,  je to práce vedoucích klubů.  Z našich  čísel jde něco silného, porota se shodne na tom, že nápad byl  lepší a dalo to divákům  více  než technické zpracování skladby. Zahraniční účastníci jsou na tom mnohdy technicky  lépe než my, ale z dětí nejde nic, jen ten výkon. Děti  všechno „vytočí, skočí,“ z nás jde i něco navíc, máme nějakou hodnotu. Tímto děkuji trenérům všech našich klubů, kteří nás  reprezentují jak nejlépe  mohou. Můžeme se pochlubit i několika tituly Mistr světa a Evropy,  dokonce na základě tohoto  výsledku se  v příštím roce budou pořádat tři mezinárodní velké soutěže v ČR.  V disko dance jsme obsadili  všechna tři první místa, na „bedně“ stáli jen Češi,  o toto prvenství se popraly tři české kluby.

Švédi mají tanec jako sport ve své zemi, novináři je  čekají  na letiši,  dělají rozhovory, ale Čechům se podařilo porazit i tyto země jako Švédsko a Itálie. Je to úspěch. Je to tím, že nejsme sportem.

Ráda bych vyzdvihla klub Beethoven Chomutov, tato vítězná formace byla jiná, opravdu. Jejich vedoucí do toho dává něco navíc, nejen, že je všechno technicky správně, ale každý věděl, kdo je Beethoven Chomutov. Jsme na ně hrdí.“

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

 

Rozhovor s Mistryní ČR v show dance TEREZOU JINDRÁKOVOU

“Chci věnovat všechno tanci”

 

 

 

 

 Rozhovor na přání čtenářů

 

1. Tvoje taneční aktivity jsou široké. Prozraď, kde všude tančíš?

„Studuji na Taneční konzervatoři hl. města Prahy. (V 5. třídě jsem dělala zkoušky). Dále tančím pro Prezioso Sokol Blatná, mezi  disciplíny, které dělám, patří mažoretky a  také show dance.   CDO (Czech Dance Organization) vyhlašuje každoročně různé soutěže, kterých se účastním a  podařilo se mi vyhrát  Mistrovství ČR v show dance v sólo tanci.“

600739_10151599986233632_1798352606_n

2. Co připravuješ v tomto okamžiku?

„Chystám se znovu  na soutěž, poslední týden v listopadu  jedu na Mistrovství světa do  Německa, do  Riesy.“

Držíme ti palce.

3.  Zdá se, že všechno je tanec a tanec. Máš také někdy volný čas? Pokud ano, co děláš?

„Ráda  kreslím.  Baví mě mnoho   tvůrčích  činností, např. šiji, pletu, modeluji. Myslím, že mám nadání pro mnohé další umělecké činnosti.“

4. Od malička se život točil jen kolem tance?

„To asi ano. Nejdříve to byly písecké mažoretky, tam jsem chodila od malička, tenkrát jsem ale měla volný čas. Později  jsem začala tančit s Preciosem Sokol Blatná, teď už nemám žádné volno.

Od raného dětství jsem chtěla tancovat,  takže mi to nevadí.“

5. Myslíš, že svého  titulu „Mistryně ČR“ jsi dosáhla  díky tvrdému tréninku nebo je to zásluhou  tvého talentu a daru od Boha?

„Je to trénink. Chodím na naše běžné   tréninky,  to ano, ale musí se trénovat i doma. 2x týdně mám 2 hodiny tréninku, o víkendech tančím a soutěžím. Řekla bych, že úspěch je deset procent talentu a devadesát procent vlastní píle.“

ggggg

6. Nemůžeš to někdy ošidit, jít jenom na trénink a doma si pak polenošit?

„Skutečně to nejde, jít jenom na trénink. I  doma se musí zkoušet.“

IMG_0749

7. Věnuješ se také sportům?  Třeba lyžování?

„O jarních prázdninách jezdím na hory. Párkrát si  sjedu kopec, ale nemůžu moc lyžovat.  Měla jsem problémy s  pravým kolenem.“

8. Bylo to tancem?

„Nevím.“

9. Chystáš se stát se profesionální tanečnicí?

„Ano. Buď budu po skončení konzervatoře v divadle, nebo budu studovat dál.“

10. Jak to vypadá na taneční konzervatoři, když student onemocní?  Je možné zameškané hodiny snadno dohnat?

„To  je špatné. Tělo ztratí formu… pak dá velkou práci všechno dohnat.

Já jsem  naštěstí zdravá.  Člověk musí být zdravý, stále se jde dál, na nemocné se nečeká. Bylo by strašně náročné všechno dohánět.“

11. Máš představu, co bys dělala v dospělosti, kdybys onemocněla a nemohla dál tančit?

„Učila bych. Kdybych nemohla ani učit, nevím, co bych dělala. Chtěla bych pracovat v oboru tanec.“

12. Jsi přesvědčená, že tě tento obor dobře uživí?

„Myslím, že ano. Nemusí se jen tančit. Člověk může  navrhovat kostýmy nebo  dělat choreografie.“

13. Chtěla bys tedy raději být v divadle. Nepovedeš třeba vlastní skupinu mažoretek?  Nezkusíš to?

„Nepřemýšlela jsem o tom, že bych vedla vlastní kurzy.“

IMG_2404

14. Není v ČR nadbytek tanečníků? Myslíš, že mají všichni absolventi Taneční konzervatoře šanci se uživit?

„Kdyby to dělali pořádně, tak ano. Lidé si myslí, že to umí, ale neumí to. Vše se musí  zkoušet znova a znova a znova.

Navíc  platí i to, že tanečník musí mít správnou postavu, musí se líbit choreografovi, líbit se při vystoupení, opravdu to není  jednoduché.“

15. Uvědomuješ si tedy, že se může stát, že se nezalíbíš. Co potom?

„Ano, uvědomuji.  Musím se více snažit.“

IMG_2378

16. Chceš mít děti?

„Ano, ale budu je  mít později.“

17. Chtěla bys i potom  tančit dál?

„Jsou tanečnice, které mají dítě a stále tancují. Chtěla bych pokračovat.“

18. Láká tě třeba objevovat i jiné obory, nebo chceš  věnovat všechno tanci?

„Chci věnovat všechno tanci.“

19. Chceš umět mnoho tanečních stylů nebo si vybereš jeden?

„Na státní  konzervatoři se  musí člověk rozhodnout buď pro klasický tanec, moderní tanec anebo lidový. Já si vyberu klasický tanec.“

20. Sleduješ Stardance a baví tě tato soutěž?

„Někdy mě baví, někdy ne. Je to jiný obor, než dělám já.“

970950_10151598647813632_1823612758_n

Přeji Ti vítězství v Riese a děkuji za rozhovor

Eva Smolíková