Rubrika: Novinky z tanečního světa

Festival NORMA

Autonomní zóna

5. ročník Festivalu NORMA nese název Autonomní zóna

Mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA se uskuteční 27.11. 2021 ve Studiu Hrdinů v Praze. Na festival zavítá například polský tanečník a choreograf Pawel Sakowicz s představením Jumpcore, které se stalo prvním kusem živého umění ve sbírce polské národní galerie Zachęta. Prvního uvedení se na festivalu dočká nový projekt režisérky Apoleny Vanišové Psohlavky.

Pátý ročník festivalu Norma se po čtyřech úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci s ostravskou městskou galerií PLATO přesouvá do Prahy a jeho výhradním pořadatelem zůstává Studio Hrdinů. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, kterou si dramaturg festivalu Norma Jan Horák představuje jako  “prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus. Jde o zónu řekněme, intimní až autistickou, ve které se umělci pohybují, vytvářejí světy nevšedních, silných zážitků pro lidi, kteří na ně přistoupí.”

Z finančních důvodů festival NORMA letos opouští svůj dvoudenní formát a představí pouze jednodenní program. I nadále však platí, že Norma je dramaturgickou koncepcí, jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten prožít festival celý.

PROGRAM

sobota 27.11. 2021

– Studio Hrdinů

 

17.00 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/

koncept a realizace: Apolena Vanišová

umělecká spolupráce: Johana Střížková

dramaturgické konzultace: Marika Smreková

hudba: Alexandra Cihanská Machová

technické řešení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský

obsazení: Eva Bártová, Alexandra Cihanská Machová, Julie Goetzová, Sára Märc, Hedvika Řezáčová, Johana Střížková a Barbora Šimková

„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A v tom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci

„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky

Instalace bude spuštěná ve smyčce během celé doby festivalu.

17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/

koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová

hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun

produkce: Emílie Formanová

host: Struggling Uncles

Autorky organizují setkání diváků na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný.

Pustý ostrov lze vnímat jako stylizovanou módní přehlídku a jeho Obyvatele jako konceptuální kolekci. Obyvatelé vystupují z bledě modrého paravánu a zanořují se beze stopy zpátky. Diváka Pustým ostrovem provází samostatná četba v mapě. Obyvatelka Coconaty vše pozoruje zpoza skleněného stolku a někdy zpívá. Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel a několik diváků.

 

18.45 Paweł Sakowicz: Jumpcore /PL/

koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz

dramaturgie: Mateusz Szymanówka

hudba: Indecorum

kostým: Doom 3k

produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art

Paweł Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.

Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.

Jumpcore je prvním tanečním projektem, který je zakoupen polskou národní galerií Zachęta. S představením Jumpcore byl Pawel Sakowicz zařazen do prestižního výběru Aerowaves 2019, sítě, která každý rok vybere 20 nejzajímavějších tanečních představení v Evropě. 

19.45 Dominik Gajarský / Martin Mazanec: Autonomní kino /CZ/

kurátoři: Dominik Gajarský a Martin Mazanec

Projekční pásmo k tématu autonomní zóny vzniklo v rámci online dialogu mezi vizuálním umělcem Dominikem Gajarským a kurátorem Martinem Mazancem. V prvopočátku byly východiskem “autonomní” podoby rozličných žánrů – od portrétů, přes grotesku až po videopodobenství. Oba kurátoři postupně objevily i autonomní způsoby  kurátorované cirkulace pohyblivých obrazů mimo galerijní a filmovou distribuci. Konečný výběr děl pro Normu bude v důsledku dostupný pouze návštěvníkům festivalové projekce.

20.45 Núria Guiu Sagarra: Spiritual Boyfriends /ESP/

koncepce, choregrafie, tanec: Núria Guiu

umělecká podpora: Esther Freixa, Sónia Gómez

dramaturgie: Lluc Ubach

výprava: Lola Belles

video: Alice Brazzit

světelný design: Joana Serra

technická spolupráce: Sergio Roca

produkce: Fani Benages

Spiritual Boyfriends je sólové představení zkoumající vztah mezi tělem a mocí.

Spiritualita, obzvláště pak praktikování jógy, tvoří základní rámec představení, které se zabývá otázkou politiky moci a ovládání. Nikoli však pouze moci jako vnější síly vyvíjené vůči tělu, ale i síly, kterou lidé používají vůči sobě samým formou vlastní sebe-disciplíny.

Praktikování posturální jógy má nepřímý vliv na způsob, jakým utváříme naši osobní i kolektivní identitu ve vztahu ke konceptům krásy, zdraví, kapitálu, těla, či moci. Tyto koncepty se mohou vztahovat ke kontextu sociokulturnímu, který je řízen makrostrukturami, ale i kontextu osobnímu a soukromému, v rámci kterého jsou mikrostruktury moci nepozorovaně začleněné do každodenního života pomocí našich návyků. Představení ke konceptům lásky, touhy a erotismu přistupuje jako ke spirituálním zkušenostem spojeným s utvářením mocenských rolí, a to prostřednictvím těla a jeho obrazu.

Digitalitu představení uchopuje jako drogu, nebo kolektivní psychotropika, či jako prostor pro touhu a osvobození impulzů, ve kterém duše (boží entita, proměnlivá, virtuální, informační, energetická) dává průchod materialitě těla. Jakou roli má internet ve vztahu k božskému, nehmotnému, lásce, moci, neoliberální politice a jejímu ovládání či dohledu?

21.15 Marek Meduna / Aid Kid / Dan Kranich: Grottup – Refrén /CZ/

koncepce, hrají: Marek Meduna, Aid Kid, Dan Kranich

Performace Refrén  vzniká speciálně pro Festival Norma, v této chvíli je stále ve fázi vzniku. V nadpisu chce Grottup vytvořit živý rapový koncert jako performanci společně s diváky.

Vysouším tůň generalizací. A to je jen začátek.

Bojuji s rojem personifikací. A to je jen začátek.

Petrifikuji křivdy naděje. A to je jen začátek.

Léčím prameny od hnoje. A to je jen začátek.

Nastoluji virové bratrství. A to je jen začátek.

Obracím kameny soukromí. A to je jen začátek.

Očišťuji zboží od pomluv. A to je jen začátek.

Metafory znám dle postů. A to je jen začátek.

PŘEDPRODEJ

permanentky na festival jsou k dostání v předprodejní síti goout.net a na pokladně Studia Hrdinů

vstupenky na jednotlivá představení budou dány do předprodeje 27.11. 2021 v 10.00

Norma 2022 se uskuteční 26. a 27.11. 2022 ve Studiu Hrdinů v Praze.

Festival vznikl s laskavým přispěním Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Prahy 7 a Institut Adama Mickiewicza ve Varšavě.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Sweet Home Malá Strana

Inscenace o (ne)dostupnosti bydlení v Praze

A studio Rubín připravilo novou polodokumentární inscenaci

Zabývá se problematikou (ne)dostupnosti bydlení v Praze a otázkou domova

Pražské divadlo A studio Rubín připravilo třetí inscenaci tématické sezony Závislostí. Premiéra nové autorské inscenace Sweet Home Malá Strana novinářky Magdalény Rejžkové a režisérky Olívie Fantúrové se uskuteční 10. prosince v 19.30 hod. Skoro dokudrama o (ne)dostupnosti bydlení v Praze, o (ne)existenci sousedských vztahů a otázce, zda lokální komunita stále žije, vzniklo na základě rozhovorů s třiceti respondenty z Malé Strany. Postavy inspirované skutečnými událostmi, legendami, pověstmi a historickými fakty hraje herecké trio Alena Štréblová, Eliška Vocelová, Petr Jeništa. 

Jak se žije v turisticky atraktivním velkoměstě? Může si člověk v historickém centru vytvořit domov, nebo je určené jen pro hotely, restaurace a Airbnb? Jak je město závislé na svých obyvatelích a jak jeho obyvatelé na svém městě a jeho místech? Tyto otázky si kladly tvůrkyně nové autorské polodokumentární inscenace A studia Rubín Sweet Home Malá Strana, jmenovitě novinářka Magdaléna Rejžková a režisérka Olívia Fantúrová.

Rejžková se pro práci na textu inspirovala projektem v divadle Théâtre de l´Oeuvre obyvatel Marseilles, kde v posledních letech žije. „Jednu z tamních her připravili obyvatelé o svojí čtvrti. Lákalo mě udělat něco podobného v mé rodné Praze. Tím, že už několik let žiju v zahraničí, často přemýšlím o bydlení v symbolické rovině – co je vlastně domov – v té reálné jsem se pak při návratech do Prahy a procházkách centrem čím dál víc děsila při pohledu na zhasnuté byty a nevkusné turistické obchody: Kam se podělo město, co jsem znala? Dá se v něm ještě vůbec žít? Nebo už místní vytlačili turisté?“ přibližuje koncept Rejžková.

Získat odpovědi pomohla nejen čerstvá absolventka divadelní fakulty JAMU Olívia Fantúrová, ale i třicítka obyvatel Malé Strany různých věkových kategorií i profesí, kteří se se s tímto tvůrčím duem podělili o svůj příběh a vztah ke čtvrti. „Sweet Home je tak kolektivním, a snad i komunitním dílem. Do hry jsme šly spíš se skeptickými východisky, v rozhovorech ale nakonec přece jen zasvitla naděje. Výstižně to popsal jeden z našich respondentů, Malá Strana snad ještě není mrtvá, ale spíše zraněná bytost. Naše hra je tak právě o tom, kdo ji zranil a kdo ji teď naopak léčí. A doufám, že přispěje k debatě o tom, v jakých městech dnes chceme žít a co proto můžeme sami udělat. Ať už bydlíme na Malé Straně nebo kdekoliv jinde,“ dodává Rejžková.

Obě autorky vytvořily ze získaného materiálu nový divadelní text se smyšlenými postavami a lehce fantaskním dějem, který je ovšem inspirovaný rozhovory s obyvateli Malé Strany, legendami a pověstmi, historickými fakty z dávné historie ale i velmi blízké minulosti. Text je portrétem Malé Strany. V jeho středu stojí konfrontace dvou postav s rozdílným pojímáním města, bydlení a domova. Jejich konflikt je lemován důvěrně známými situacemi. Velice příznačně se podstatná část děje odehrává ve smyšlené, ale opět realitou inspirované malostranské hospodě, následně v opět smyšleném, ale realitou inspirovaném Airbnb.

A studio Rubín existuje na Malé Straně přes padesát let. S obyvateli Malé Strany sdílí těžkosti i radosti, které tato lokalita přináší. Touto inscenací chce přispět ke komunitnímu dění na Malé Straně a připomenout jejím obyvatelům, že je otevřeno i pro ně. Inscenace se zároveň dotýká širších témat, jakými jsou např. otázka bydlení a domova, vliv společenských a politických změn na město a jeho obyvatele, devadesátá léta a kuponová privatizace, převádění bytů do osobního vlastnictví, restituce nebo deregulace nájemného.

„Další debut u nás prožije nadějná režisérka Olívia Fantúrová a čerstvá absolventka herectví na JAMU Eliška Vocelová. V inscenaci se objeví rubínovská stálice Alena Štréblová a fenomenální Petr Jeništa, který v posledních letech působil především v Divadle Na Zábradlí. A studio Rubín tak plní jeden ze svých cílů – propojovat mladé začínající tvůrce s etablovanějšími kolegy,“ popisuje obsazení inscenace umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Premiéra inscenace Sweet Home Malá Strana se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 10. prosince. První repríza bude následovat 11. prosince. Více informací je možné nalézt na oficiální stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích divadla.

Vstupenky jsou již nyní v prodeji na GoOut.

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Cirkus Cirkör se zaplete s Letní Letnou

Cirkus Cirkör se opět zaplete s Letní Letnou. Švédští akrobaté pro festival v roce 2022 upraví hit Knitting Peace

Na Letní Letnou se po devíti letech vrátí jedna z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších show Cirkusu Cirkör. Švédští akrobaté diváky na Letenské pláni i v roce 2022 potěší inscenací Knitting Peace – originálně pojatým aktuálním poselstvím míru. Představení pro nové uvedení na Letní Letné navíc speciálně upraví. Cirkus Cirkör je první oznámenou zahraniční hvězdou 19. ročníku, který uskuteční od 11. do 31. srpna 2022. Festival tak už nyní poodkrývá lákavý program, jímž příští léto opět přesvědčí, že neztrácí niť toho, co se děje v současném novém cirkuse.

Pozvání na Letní Letnou přijal Cirkus Cirkör už počtvrté. Při žádné z návštěv si festivaloví návštěvníci nenechali představení švédského ansámblu ujít. Příznivce si získal už před deseti lety inscenací Wear It Like a Crown. V následujícím ročníku se skandinávští novocirkusáci vrátili jako součást koprodukčního projektu Kabaret Lacrimae, do něhož se zapojil i francouzský soubor Cahin Caha a český Cirk La Putyka. Všichni předvedli ochutnávku svých budoucích show.


Cirkus Cirkör si publikum získal kousky, při kterých obratně využíval různé sítě. O léto později, v roce 2013, byl soubor zpět, už s plnohodnotným představením Knitting Peace, tedy „uplést mír“. Od začátku festivalu bylo vyprodáno. S remakem cirkus do Prahy v roce 2022 zavítá během světového turné. „Umělecká šéfka Tilde Björfors představení pro Letní Letnou speciálně obleče do nového kabátu,“ slibuje ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek.

V úspěšné show se neuvěřitelně obratní akrobaté doslova proplétají složitě utkanými sítěmi lan, přízí látek, nití a drátů. K nápadu cirkus dovedla touha umělecky zvládnout to, co se zdá nemožné. Fyzický výkon se spojil s myšlenkou, která působí podobně nerealizovatelně – touze po jednotě a míru. Diváci po celém světě pletací výzvu přijali a souboru jako vyjádření podpory míru posílají pletené „příspěvky“.

„Cirkus Cirkör chtějí v Knitting Peace ukázat, že to, co nás spojuje, je mnohem silnější než to, co nás odděluje. Mír může skutečně začít u jediného člověka, ale pouze společným úsilím můžeme skutečně změnit svět,“ tlumočí poselství inscenace manažerka festivalu Ivana Pěkná Vrbíková.

Odhalením prvního velkého jména 19. ročníku Letní Letné se zároveň spouští předprodej lístků na rok 2022. Přípravy jsou už v plném proudu, Letní Letná sestavuje program plný zahraničních i domácích hvězd, aby od 11. do 31. srpna 2022 opět mohla návštěvníky potěšit tím nejlepším z nového cirkusu a divadla.

Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná do necelých tří týdnů koncentruje to nejlepší z tuzemského i zahraničního nového cirkusu, divadla a hudby. Jedná se tak o jedinou přehlídku svého druhu a rozsahu v České republice a okolních zemích. Návštěvníky čeká kromě večerních představení i bohatý divadelní program pro děti a také doprovodný program, který je pro ně připraven z velké části zdarma a probíhá celý den. Od workshopů, přes výtvarné či cirkusové dílny, až po koncerty a open air akce. Pro děti jsou připraveny i příměstské tábory. A pro rodiče pak hlídání během představení. Ve festivalovém areálu, který se od svého založení nachází v Letenských sadech, v místě s výhledem na celou Prahu, je několik odpočinkových zón, stánků s občerstvením i barů. Návštěvníci v něm tak mohou pohodlně strávit celý den. Prostor je samozřejmě přizpůsoben i pro hendikepované. Od roku 2015 je festival držitelem značky EFFE – Europe for Festivals, Festivals for Europe.


Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná pořádá Společnost GASPARD za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky a Městské části Praha 7. Záštitu nad projektem převzala MgA. Hana Třeštíková, radní hlavního města Prahy.

 

Nikola Lörinczová

pro Taneční magazín

Česká díla souboru POCKETART a Terezy Ondrové uspěla!

Téměř 600 konkurenčních přihlášek na platformě Aerowaves!

Evropská platforma mladých choreografů Aerowaves vybrala letos mezi 20 nejzajímavějších děl hned dvě z České republiky: Treatment of Remembering souboru POCKETART tvůrkyň Sabiny Bočkové, Johany Pockové a Ingy Zotov-Mikshiny a Call Alice Terezy Ondrové z Temporary Collectivu. Česká scéna tak opět potvrzuje, že umí uspět v silné mezinárodní konkurenci.

„Poslední roky jsou pro české tvůrce mimořádně úspěšné, POCKETART uspěli již loni s Jámou lvovou, ale lockdown neumožnil plánovaná uvedení ani ostatním vybraným dílům. O to větší radost mám z úspěchu jejich nové inscenace i faktu, že ČR má dva úspěšné zástupce,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, která stála před 25 lety u zrodu platformy Aerowaves.

Twenty22, tedy výběr 20 nejzajímavějších děl pro rok 2022, zahrnuje dvě česká díla:

Treatment of Remembering z dílny POCKETART má tři spoluautorky – Sabinu Bočkovou, Johanu Pockovou a Ingu Zotov-Mikshinu. Ekologické téma vyniká souhrou kompozice, tanečních výkonů, světelného designu, hudby a scénografie. Již sbírá ocenění i doma, na České taneční platformě bylo nejvýše hodnoceno Mezinárodní jury i Cenou diváků.

Call Alice Temporary Collectivu v choreografii a interpretaci Terezy Ondrové se dotýká řady témat, jako je ženská psychika a její proměny, osamělost či zranitelnost a reflektuje dobu Covidovou, která znemožnila její úzkou spolupráci s italskou kolegyní Francescou Foscarini. Je to výpověď dnešní doby.

Celkově bylo na Aerowaves posuzováno 574 děl z 35 zemí Evropy. Za Českou republiku bylo přihlášeno 12 děl. Platforma Aerowaves byla založena před 25 lety v londýnském divadle The Place. Každým rokem se na ní koncem října, vždy v jiném městě, schází experti z různých zemí Evropy. Zhlédnou desítky videonahrávek kratších děl (15-40 min.) z dílny tzv. „emerging artists“, tedy tvůrců stojících na začátku své mezinárodní kariéry.

Posláním platformy Aerowaves je objevování talentů v mezinárodním kontextu. Představuje pro ně šanci vstoupit na mezinárodní scénu, čemuž již 10 let napomáhá festival Spring Forward pořádaný pokaždé v jiném evropském městě (2016 Tancem Praha v Plzni). Ze stovek přihlášených videonahrávek experti Aerowaves každoročně vybírají dvacítku děl, která mají potenciál zaujmout mezinárodně. Těm je věnována mimořádná pozornost na webových stránkách aerowaves.org, jsou uváděna partnery Aerowaves s podporou programu Kreativní Evropa a mohou být uvedena živě na festivalu Spring Forward, kam se sjíždí přes 200 prezenterů a novinářů z celého světa. To však nebylo v letech 2020 a 2021 možné, proto držíme palce k uvedení na Spring Forward v Elefsině na přelomu dubna a května 2022!

Foto: Vojtěch Brtnický

Kateřina Marková R. Pereira, Ivana Poláčková 

pro Taneční magazín