Umělecká organizace Tragači z Chorvatska hledá iniciátora kulturního projektu
Kulturní organizace Tragači je umělecká skupina z chorvatského Záhřebu. Věnuje se zejména divadlu a produkci divadelních her. A od roku 2016 se výhradně zaměřuje na produkci současných titulů, založených na improvizaci a spojení umění s technologií.
Hlavním cílem skupiny je tvorba nových přístupů k práci s publikem a posílení role divadla v místní komunitě. Proto také nepravidelně organizuje divadelní workshopy pro různé segmenty publika. V blízké době Tragači plánují podstatné rozšíření této činnosti.
Tato kulturní organizace v současné době hledá projekty spolupráce, do kterých by se mohla zapojit jako partner. Zejména se jedná o nápady, náměty a podněty v oblasti divadla, práce s publikem, divadelních workshopů a mobility.
Jedná se o typ projektu usilující o financování z programu Kreativní Evropa, konkrétně z jeho oblasti Plánované výzvy.
Site specific projekt Divadla Continuo pro tanečníky, herce, muzikanty i další umělce. Hlaste se do 31. května. Máte na to ještě týden!
Od 14. července do 16. srpna 2020 pořádá Divadlo Continuo divadelní site specific projekt. K účasti zveme: herce, performery, tanečníky, výtvarníky a muzikanty, kteří mají divadelní, taneční či pohybové, výtvarné a hudební zkušenosti (studium umělecké školy, praxe ve skupině, autorská tvorba).
Divadlo Continuo je mezinárodní nezávislá divadelní skupina, vedená režisérem a uměleckým vedoucím Pavlem Štouračem. Od roku 1995 trvale sídlí a tvoří v malé jihočeské vesnici Malovice, 25 km od Českých Budějovic, v prostorách bývalé zemědělské usedlosti, pojmenované Švestkový Dvůr.
Pro hereckou práci Continua je charakteristické hledání autentického, osobního výrazu spojováním výtvarného znaku a fyzického herectví, rytmu i muzikality.
Základní myšlenkou letních projektů Divadla Continuo je tvůrčí setkání divadelníků z různých zemí, odlišných přístupů a profesí. A to při společném díle, které vzniká na základě sdílení uměleckých a pedagogických principů Divadla Continuo i individuálních tvůrčích zkušeností a vizí účastníků. Všichni spolu několik týdnů pracují v bývalé zemědělské usedlosti Švestkový Dvůr, sídle Divadla Continuo. Ale také ve vybrané nedivadelní lokalitě v okolí. Ta bude i letos inspirací pro výsledné divadelní představení. Veřejnosti bude inscenace představena ve dnech od 6. do 13. 8. 2020.
Inscenace vzniká z výsledků pohybových, hlasových a výtvarných tvůrčích dílen, které probíhají po dobu projektu. Dílny – i následný tvůrčí proces – povedou členové Divadla Continuo. To vše pod supervizí Pavla Štourače, uměleckého vedoucího Divadla Continuo.
Profil účastníka:
Prvotní je zájem, energie a vytrvalost, ochota pracovat a sdílet své umělecké vize ve skupině, touha objevovat nové možnosti tvorby, nabízet, zkoušet, poznávat.
Předpokladem je dobrá fyzická i psychická kondice – půjde o intenzivní několikatýdenní práci nejen v divadelním sále a zkušebnách, ale hlavně ve venkovních prostorách.
Účast je nutná po celou dobu projektu!
Finanční podmínky projektu:
Účastník hradí částku 6 500 Kč (260 eur), která pokrývá stravu po celou dobu projektu a další provozní náklady s ním spojené. Dále si hradí náklady na dopravu (příjezd/odjezd) na Švestkový Dvůr, sídlo Divadla Continuo. Ubytování a vaření zajišťuje Divadlo Continuo.
Výběr účastníků projektu:
Proběhne na základě přihlášky, CV, motivačního dopisu (v angličtině) a ukázky dosavadní umělecké tvorby.
Co zasílat?
Performeři, tanečníci, herci: odkazy na videa a záznamy vlastní umělecké tvorby.
Výtvarníci: fotodokumentaci, portfolia nebo odkazy na stránky s dokumentací vlastní umělecké práce.
Muzikanti: nahrávky, odkazy na videa a záznamy vlastní umělecké tvorby.
Nová absurdní nonverbální inscenace již brzy na Jatkách78. Divadlo Spitfire Company volně a aktuálně navazuje na svou divadelně společenskou frašku „Antiwords“.
Divadelní soubor Spitfire Company – v premiéře představení „Prezidementi“ – chystá na diváka přímý satirický útok, využívající zbraně absurdního divadla. Multižánrová provokace se věnuje tématu odsunu asijského jelena zpět do jeho domoviny, aby byl zachráněn jelen domácí. Z jakého důvodu? Protože ten je vůči svému asijskému sokovi méně sexuálně výkonný.
Nonverbální inscenaci doprovází dabing i komentář Saši Rašilova a Lucie Trmíkové. Původně plánované dubnové premiéry v trutnovském divadle Uffo a pražském divadle Jatka78 byly kvůli karanténě zrušeny.
První veřejné uvedení „Prezidementů“ se uskuteční 5. a 6. června 2020 na Jatkách78, reprízy jsou plánovány na podzim 8. a 9. října 2020 na stejné scéně.
Spitfire Company odkazuje touto divadelně společenskou fraškou, pojednávající o nesmyslné tuposti naší politické scény, na svůj projekt „Antiwords“. Čili částečnou adaptaci Havlovy „Audience“. Hry, která se zapsala do mysli diváků po celém světě. A to svým takřka nonverbálním provedením. Fragmenty textu Havlovy „Audience“ se v „Antiwords“ absurdně opakovaly a jako nahrávky doprovázely akci dvou hereček. Ty měly na sobě velké hlavové masky z dílny sochařky Pauliny Skavové.
Podobný princip byl zvolen i v případě „Prezidementů“. Akce na jevišti je výhradně nonverbální a doplňuje ji textový dabing i komentáře Lucie Trmíkové a Saši Rašilova. Osou příběhu je televizní reportáž, pojednávající o odsunu asijských jelenů zpátky do jejich domoviny. Dojde k odsunu asijských jelenů, nebo nedojde? Podepíše prezidement závěrečnou deklaraci potvrzující tento odsun?
K této problematice se v rychlém sledu vyjádří postavy: kancléř Ing. Vít Zmrdoslav Kolouch PhD, první vedoucí odboru pro Veřejné mínění a odboje proti propagandě Radoslav Všeználek, zvěrozvěst Antonín Dukla, politici Jarek Daněk Jelenkura ml., Nacipindula Lamentos, Narcismír Prospěchář Kravounek, Miroslav Pakoň Kunďák, odborníci Slavomír Bajkoš, Gaia Pusinková, Tonda Zírač a Ráďa Nimrodač, umělkyně Mirina Abramovič Čechová, divadelní kritici Jan Y Šmejda, Vladimír Pichulka, Vladimír Zhulec, zpěváci vystupující na akci Milion kopýtek pro domovinu a v neposlední řadě samotný prezidement.
„Jak je vidno z výčtu postav, rozhodl jsem se vysmát vlastní tvorbě, sobě i světu, který mě obklopuje,“ říká režisér i autor textu Petr Boháč. A dodává: „Když jsem psal text, nevěděl jsem, že se za chvíli ocitnu v karanténě a že věci, které dávaly smysl, začnou být absurdní, a ty, které byly absurdní již dříve, začnou být bizarní. Pevně věřím, že smích osvobozuje.“
»PREZIDEMENTI«
Dramatizace a režie: Petr Boháč
Peformeři: Saša Rašilov, Lucie Trmíková, Michaela Hradecká, Eva Stará, Karolína Křížková, Simona Rozložníková, Michaela Stará
Hudba a sound-design: Martin Tvrdý
Scénografie: Petr Boháč a Lucia Škandíková
Kostýmy: Petra Vlachynská
Masky: Paulina Skavová, Petra Vlachynská
Lightdesign: Jiří Šmirk
Výroba scény: Jan Rohan
Produkce: Spitfire Company
Koprodukce: UFFO Trutnov, Jatka78
Podpora: hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond ČR Více informací najdete na:www.jatka78.cz
Zpívání je pro sympatickou Heidi Janků nejen prací, ale jak sama přiznává, také její největším koníčkem. Na scéně se stále cítí jako ryba ve vodě. Za svou kariéru nazpívala řadu písní a stále nezapomenutelný zůstává její megahit „Když se načančám“.
Jednou jste přiznala, že jméno Heidi Vám dala maminka podle filmu Heidi, děvčátko z hor se Shirley Templovou v hlavní roli…
„Ano, to je pravda. Maminka tento film viděla, když byla mladá a od té doby měla v hlavě myšlenku, že pokud jednou bude mít holčičku, musí se jmenovat Heidi. Podle toho zfilmovaného příběhu. Jsem ročník 1962. A v těchto letech se muselo na různých úřadech cizí jméno, které nebylo v českém kalendáři, povolit. Maminka mi říkala, že s tím bylo docela běhání, ale nakonec se jí to povedlo. A já tak mám ve svém rodném listě jméno Heidi. I když… Až postupně jsem se dozvěděla, že Heidi jméno jako takové není, je to zdrobnělina jména Adelheid.”
Pocházíte z Ostravy, kde jste vyrůstala s bratrem v muzikantské rodině. Jaká jste byla holčička, co Vás bavilo?
„Tím, že jsem vyrůstala s bráchou a bratrancem – oba byli starší – chtěla jsem samozřejmě dělat všechno, co oni. Jako holka jsem si nejraději hrála s autíčky, vláčky, ,lozila´ po stromech – prostě klučičí zábavy. Až později jsem zatoužila po panence. Ale měla jsem jen jednu, brzy jsem se vrátila k autodráze a podobným hrátkám. No a od malinka mě bavilo zpívat. Zpívala jsem všude, doma, ve vlaku, když jsme jezdili na chatu, v lese. Prostě všude 🙂
Navštěvovala jste LŠU (klavír, sborový zpěv). S cimbálovkou Lučina jste ve dvanácti letech nahrála v ostravském rozhlase své první nahrávky. Již tehdy jste se rozhodla být zpěvačkou?
„Rozhodnutí je jedna věc. A to, jestli se to povede, je věc druhá. Ano, zpívání mě bavilo hodně a jak říkám, zpívala jsem všude, kde to šlo. Nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že to dotáhnu. Původně jsem si myslela, že skončím jako zpěvačka v baru. Ale i to by mě bavilo, i když je to náročnější než to, co dělám teď.”
Vy jste studovala na gymnáziu a přitom zpívala v různých skupinách, jako byla například Proměny s Jiřím Helekalem a k tomu působila v divadelním sboru Aproximace. A jako profesionální zpěvačka jste začínala ve skupině Proto, s níž jste vystupovala v Německu. Jak na tu dobu vzpomínáte?
„Na začátky se vzpomíná vždycky dobře, protože vytěsníte to nehezké a vzpomínáte i na krušnější chvilky s úsměvem. Pro mě to byla doba poznávání branže, světa, ale i sebe samotné.”
Heidi se skupinou Supernova
Pak přišla Vaše kariéra sólové zpěvačky a plodná spolupráce s Ivem Pavlíkem, který se stal také Vaším manželem. Bylo to výhodou nebo to mělo i stinné stránky?
„Pro mne to byla výhoda. Ivoš byl vystudovaný pedagog a věděl, jak mne vést. No a já byla lačná se všechno naučit. Vždycky říkával, že ho to baví, protože jsem jako houba, která vše nasákne 🙂 Byli jsme jako z ,Pygmalionu´. Věřím, ale že ne pro každého je dobré to spojení, kdy jste s mužem a manažerem 24 hodin denně. Je to asi individuální.”
Ze svatby s Ivo Pavlíkem
Nazpívala jste řadu písniček třeba „Náš dívčí internát“, „Já jsem já“, „Kuře na grilu“, „Dík za tvůj kus ráje“, „Když se načančám“, kterou máte nejraději?
„To se asi nedá říct´. Každá má svou historii a své místo v mém repertoáru. Ale určitě jsem vděčná za megahit ,Když se načančám´. I ostatní jsou sice víceméně známé, ale tu ,Když se načančám´ zná snad každý 🙂
Vydala jste řadu alb, stále koncertujete. Jakou hudbu ráda posloucháte?
„Takový ten střední proud si pouštím nejčastěji, i proto, že nejvíc hudbu poslouchám v autě. Nicméně mám ráda evergreeny, swing i dobrý melodický rock.”
Působíte také jako moderátorka TV pořadu „Dámská jízda Heidi“. Baví Vás moderování? Jak se ze zpěvačky stává moderátorka?
„Asi to logicky vyplynulo. Svoje koncerty i různá vystoupení, třeba ta dětská, jsem si vždycky moderovala sama. A čím jsem starší, tím raději s lidmi pod jevištěm komunikuju 🙂 . Tím chci říct, že mluvím ráda. Televizní moderování má samozřejmě spoustu úskalí a specifik, které jsem se musela naučit. Musím přiznat, že mě to moc bavilo. Ale myslím, že moje TV kariéra už nadobro skončila, i když já se řídím heslem: ,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY´.”
A co odpočinek a koníčky? Jak ráda odpočíváte?
„Vždycky jsem říkala, že mým největším koníčkem je zpívání. To stále platí, protože na jevišti se stále cítím jako ryba ve vodě. Nicméně mi přibyl další koníček – můj dvouletý knírač Eda. Tomu se teď věnuji hodně, hlavně proto, aby poslouchal, protože knírači mají docela tvrdou hlavu. Ale pomalu se to lepší!”
Heidi v muzikálu „Jeptišky“
Heidi Janků:
Narodila se v Ostravě 23. listopadu 1962 jako Heidi Hantlová, v muzikantské rodině.
Moderátorka TV pořadů – „Intim Night“, „Nikdo není perfektní“, „Aféry – neuvěřitelné životní příběhy“, „Paparazzi“ nebo „Dámská jízda Heidi“.
V roce 1985 byla vyhlášena osobností roku v Televizním klubu mladých, vyhrála Intertalent a ve Zlatém slavíku obsadila 3. místo.
V 90. letech vystupovala v muzikálech – „Jeptišky“, „Anděl s ďáblem v těle“, „Sněhová královna“, „Babička“, „Popelka“.
Z muzikálu „Anděl s ďáblem v těle“
Příjmení Janků má po svém prvním manželovi Zbyňku Janků a od roku 1992 byla provdaná za hudebního producenta Ivo Pavlíka až do jeho smrti v roce 2017.
